Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel a práce v zahraničí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.10.17 13:02
@Anonymní píše:
@lucenka Ale to bych musela ukončit školu (jednou už jsem přerušila, takže už to nejde). A to nechci. Mám jen gympl a s tím si dobrou práci asi nenajdu.
a ty jsi na denním nebo na dálkáči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:03
A ještě to hlídání spoluzakama, no to je mazec! Každej ten spolužák tam na to jen čeká až bude hlídat cizi dite! A když bude písemná, tak das ditko panu profesorovi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:04
Já to napíšu z pohledu finančně závislé ženy. Problém není finanční závislost, problém u Tebe asi je, na kom. Pokud k Tobě Tvůj partner takto přistupuje, tak je to prostě sobec a vůl. Něco jiného je, kdybys chtěla být doma s dítětem a věnovat se domácnosti, ale pokud chceš pracovat, tak by Tě měl podpořit a nemyslet pouze na svoji kariéru. Ve vztahu je to o domluvě dvou, ne že jeden něco řekne a druhý se musí podřídit. Fungovat můžou různé modely, ale vždy po vzájemné domluvě partnerů a ne takovýmto vydíráním, to je fakt hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.17 13:07
@Anonymní píše:
Právě v tom je ta potíž - že manžel si to představuje v růžových barvách. Prý že bude jezdit jedenkrát za tři týdny, já si školu dodělám tak, že si zažádám, abych si tam mohla brát dítě (na cvičení a semináře) a na přednášky chodit nebudu s tím, že si materiály seženu od spolužáků. Na zkouškách mi ho pohlídají nějaké spolužačky, které půjdou přede mnou nebo po mě. Pohovory si mám domlouvat na dobu, kdy bude dítě ve školce a když náhodou onemocní, tak pohovor zrušit. Pracovní dobu si domluvit se zaměstnavatelem tak, abych stíhala vodit do školky i ze školky a nejezdila na žádné služební cesty ani školení. Domluvila se tak, že nebudou vadit veškeré paragrafy s dítětem na mě. Ale kdo mě takto asi vezme?
On bude mít na starosti prostě vydělat peníze a já to ostatní tady. Prý to zvládly jiné, tak já taky. Nemám z toho dělat kovbojku. Jenomže nechce slyšet, že ty jiné to zvládly za pomoci někoho. On má svou hrdost a nikoho o pomoc přece žádat nebude. Podle mě to má od svých rodičů, kteří mě podle všeho moc v lásce nemají (důkazem je už to, že mi pomoc předem odmítli).
To zní hrozně, takový vztah nezní jako dobrá deviza do budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:27
@Moise píše: školkou?
No u nás nebrali ani 3,5 leté… Navíc večerní či dálkové studium je vetsinou od 13 do 18 hodin, případně víkend… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:31
@Anonymní píše:
Právě v tom je ta potíž - že manžel si to představuje v růžových barvách. Prý že bude jezdit jedenkrát za tři týdny, já si školu dodělám tak, že si zažádám, abych si tam mohla brát dítě (na cvičení a semináře) a na přednášky chodit nebudu s tím, že si materiály seženu od spolužáků. Na zkouškách mi ho pohlídají nějaké spolužačky, které půjdou přede mnou nebo po mě. Pohovory si mám domlouvat na dobu, kdy bude dítě ve školce a když náhodou onemocní, tak pohovor zrušit. Pracovní dobu si domluvit se zaměstnavatelem tak, abych stíhala vodit do školky i ze školky a nejezdila na žádné služební cesty ani školení. Domluvila se tak, že nebudou vadit veškeré paragrafy s dítětem na mě. Ale kdo mě takto asi vezme?
On bude mít na starosti prostě vydělat peníze a já to ostatní tady. Prý to zvládly jiné, tak já taky. Nemám z toho dělat kovbojku. Jenomže nechce slyšet, že ty jiné to zvládly za pomoci někoho. On má svou hrdost a nikoho o pomoc přece žádat nebude. Podle mě to má od svých rodičů, kteří mě podle všeho moc v lásce nemají (důkazem je už to, že mi pomoc předem odmítli).
Ježíš, kde to ten tvůj chlap žije? Atˇse vrátí nohama na zem, takhle to nikde opravdu nefunguje. Tak když už by jsi měla tohle všechno zvládat sama jako osatní tak k čemu mít chlapa který si přijde domů jednou za tři týdny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:32
@Anonymní píše:
Aktualizuju téma. Máme dítě 2,5 roku, které začíná od ledna chodit do školky. Já si sháním práci a zároveň studuju školu. Manžel jednoho dne přišel s tím, že si hledá práci v zahraničí. Jelikož nemáme žádné přátele a známé na pomoc, chtěla jsem oslovit jeho rodinu a mé rodiče. Manžel řekl, že nikoho o pomoc prosit nebudeme. Nicméně já jsem se rozhodla a jeho rodiče oslovila, načež jsem se dočkala odpovědi, že nepomůžou nic (prý si to mám řešit sama). Mé rodiče mi manžel přímo zakázal oslovit (neřekl proč, ale podle mě je mu trapně za to, že jeho rodina, která ho navíc v myšlence zahraničí velice podporuje, pomoc odmítla). Školu si chci dodělat, chybí mi 2 roky. Na to potřebuju jednou nebo dvakrát týdně hlídání. Plus pomoc v dalších záležitostech - pracovní pohovory, nemoci, doktoři, technické záležitosti… Prostě nebýt na vše sama. Mám v plánu tento týden oslovit své rodiče i přes to, že mi to manžel zakázal. Ale přece mu může být jedno, jak si to tady zajistím, když on tady nebude, ne? Další věc je, co dělat, pokud mi i naši pomoc odmítnou (nebo nebudou moct). Manžel chce hledat práci v zahraničí za každou cenu a pokud ho tam nepustím, bráním mu v kariéře a jsem stíhačka. Celkově mě to štve. Jak byste to řešili?
Takže ty nesmíš mít žádné námitky ani říct, že se ti něco nelíbí, ale tvůj manžel ti může zakazovat co uzná za vhodné? Zvláštní představa partnerského vztahu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:47
@MarieP píše:
No u nás nebrali ani 3,5 leté… Navíc večerní či dálkové studium je vetsinou od 13 do 18 hodin, případně víkend…
tak do soukromé školky upíchneš většinou i tak malé dítě. Ale proto jsem se ptala, jakou formu studia má. Když napsala, že kombinovanou, tak mi bylo jasné, že si tím pomůže maximálně ty pátky, ale soboty bude muset nastoupit pomoc.
Pokud má zakladatelka dobré vztahy se svými rodiči, domluvila bych se napřed tam, jestli by byli (a za jakých podmínek) ochotni hlídat. Plus by to chtělo někoho v záloze, třeba nějakou kamarádku, která by zaskočila v momentě, když prarodiče onemocní atd.
Ale souhlasím se zbytkem, že přístup manžela k věci je hodně zvláštní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 13:57
@Moise, jj je to hodně divné… Já bych mu řekla, že v klidu ať jede, ale chtěla bych peníze na chuvu… A teda hodně bych uvažovala nad tímto podivným vztahem a jak ho - změnit - zlepšit… V partnerství by se lidé snad měli domlouvat co, jak, kdy a proč udělají…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 14:03
@Anonymní píše:
Právě v tom je ta potíž - že manžel si to představuje v růžových barvách. Prý že bude jezdit jedenkrát za tři týdny, já si školu dodělám tak, že si zažádám, abych si tam mohla brát dítě (na cvičení a semináře) a na přednášky chodit nebudu s tím, že si materiály seženu od spolužáků. Na zkouškách mi ho pohlídají nějaké spolužačky, které půjdou přede mnou nebo po mě. Pohovory si mám domlouvat na dobu, kdy bude dítě ve školce a když náhodou onemocní, tak pohovor zrušit. Pracovní dobu si domluvit se zaměstnavatelem tak, abych stíhala vodit do školky i ze školky a nejezdila na žádné služební cesty ani školení. Domluvila se tak, že nebudou vadit veškeré paragrafy s dítětem na mě. Ale kdo mě takto asi vezme?
On bude mít na starosti prostě vydělat peníze a já to ostatní tady. Prý to zvládly jiné, tak já taky. Nemám z toho dělat kovbojku. Jenomže nechce slyšet, že ty jiné to zvládly za pomoci někoho. On má svou hrdost a nikoho o pomoc přece žádat nebude. Podle mě to má od svých rodičů, kteří mě podle všeho moc v lásce nemají (důkazem je už to, že mi pomoc předem odmítli).
Ja bych si to hvezdnou karierou nebyla moc jista s touhle inteligenci sorry, nechci se te dotknout…nemuzu si pomoct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 14:25
@MarieP píše:
@Moise, jj je to hodně divné… Já bych mu řekla, že v klidu ať jede, ale chtěla bych peníze na chuvu… A teda hodně bych uvažovala nad tímto podivným vztahem a jak ho - změnit - zlepšit… V partnerství by se lidé snad měli domlouvat co, jak, kdy a proč udělají…
Měli Já bych netrvala ani na té chůvě, ale na společném řešení a logicky jako první krok je zeptat se v rodině Já mám okolo docela dost rodin, co otec pracuje v zahraničí, máme tady na to i vcelku podmínky, ale většinou tam bývají přes týden, jezdí domů jen na pár dní, prostě není to na každodenní dojíždění.. a ten provoz doma s dětmi je na matkách, ale fakt je, že prostě jsou doma na MD nebo max. na zkráceném úvazku. Tím, že si otec vydělá venku, tak ten druhý plat není až tak potřeba. Hodně ženských je doma i s většími dětmi „jen tak“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.17 15:15
@Moise, jasně, ale ta chůva by byla kvůli tomu, aby si uvědomil, že nikdo není povinen hlídat jejich dítě ( to je na matce a otci…) jako on je dobrý, prý pohlidaji spolužačky a ber ho s sebou… 
Můj taky jezdil rok po světě, mimino ještě nemělo rok, malá 5 a nejstarší měl 11… A to byl kura fičák… a to mi občas pomáhali moji rodiče…( naštěstí byl po 6 týdnech zase 4 týdny doma a to bylo super, výlety, procházky, zahrádky… 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.17 15:35
@Lenka_Hal On inteligenci v obecném (takovém tom matematicko-logickém pojetí) nemá rozhodně špatnou. Vystudoval dvě technické VŠ, obě na červený diplom. Ale ta emoční inteligence je bohužel slabší :-/
Ne, že by si v ČR neuměl najít dobrou práci, ale jeho lákají zahraniční mzdy, na které tady prostě nedosáhne.
Také je velice podporován svou rodinou v tom, že je to správné rozhodnutí a že já - pokud ho chci brzdit - jsem hloupá, sobecká, neschopná. Podotýkám znova, že jeho rodiče žijí od narození ve stejném městě, hojně využívali k dětem obě babičky a podle mě si vůbec neumí představit co to je, být takto úplně sama. Upli se na úspěch syna - ono se totiž velmi pěkně žije s pocitem: syn pracuje v Německu v nadnárodní firmě. A tu druhou část reality (studující ženu s dítětem nechal napospas doma) už si prostě nepřipouští. Pokud to zvládnu, není co řešit. Pokud to nezvládnu, jsem neschopná já - a to oni přece vždycky dobbře věděli 
- Citovat
- Upravit
30.10.17 15:42
@Anonymní píše:
@Lenka_Hal On inteligenci v obecném (takovém tom matematicko-logickém pojetí) nemá rozhodně špatnou. Vystudoval dvě technické VŠ, obě na červený diplom. Ale ta emoční inteligence je bohužel slabší :-/
Ne, že by si v ČR neuměl najít dobrou práci, ale jeho lákají zahraniční mzdy, na které tady prostě nedosáhne.
Také je velice podporován svou rodinou v tom, že je to správné rozhodnutí a že já - pokud ho chci brzdit - jsem hloupá, sobecká, neschopná. Podotýkám znova, že jeho rodiče žijí od narození ve stejném městě, hojně využívali k dětem obě babičky a podle mě si vůbec neumí představit co to je, být takto úplně sama. Upli se na úspěch syna - ono se totiž velmi pěkně žije s pocitem: syn pracuje v Německu v nadnárodní firmě. A tu druhou část reality (studující ženu s dítětem nechal napospas doma) už si prostě nepřipouští. Pokud to zvládnu, není co řešit. Pokud to nezvládnu, jsem neschopná já - a to oni přece vždycky dobbře věděli
taky mám tchánovce, hlavně tchýni, která si myslí, že jsem neschopná, protože… Taky jsem z toho hodně dlouho byla špatná, ale nyní jsem už dospěla do stádia, že je mi to jedno. Klidně budu za neschopnou, ale hlavně že jsem zdravá, v pohodě a děti taky. Zkus si sednou a uvědomit si, co je pro tebe důležité a za tím jít. A na řeči tchánovců se v tomto případě vybodnout. Manželovi to asi nevysvětlíš, zvlášť pokud jak píšeš ta emoční část inteligence je malinko nižší. Zařídila bych se dle sebe, tak jak mi to bude vyhovovat, abych zvládala školu, dítě, čas pro sebe a nakonec domácnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
