Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nečetla jsem všech 24 stránek. Ale můj manžel by si nedovolil dat cizímu ( i když je to v rodině) dítěti na zadek. Prostě ne! Ani já jsem svého synovce nikdy neuhodila, ikdyz vysiral. A někdy hodně. Prostě by se to řešilo s rodiči s „žalovaním“ na dítě.
Ne, já bych zvedla zádel z té terasy a šla děcka usměrnit..to jen můj pohled na věc, protože tohle prostě řešíme i my..v rámci rodiny. Zasáhnu, vyndám, ale neuhodim. A pokud je synovec u nás, bude se řídit našimi pravidly.. ony ty děcka se přizpůsobí. A zas toho žalovaní tolik není ![]()
@VitaminC Veliký respekt vaší trpělivosti v téhle diskuzi!!! Já sama pocházím z rodiny, kde fyzické tresty i zneužívání bylo stejným způsobem a stejnými argumenty přehlíženo. Rodiče jako vy šířením realistického pohledu na věc neskutečně pomáháte, jak dospělím, tak i rodičům a hlavně jejich dětem.
![]()
@Anonymní píše:
@Cimada Hele, ale já nejsem zakladatelka. Chce to pozorneji číst, nebo si vzít brýle.
Ve finále je to jedno. ![]()
No nevím, proč takové dráma pro jedno plácnutí. Samozřejmě tělesné tresty neschvaluji, ale jsou tresty a tresty, jedno plácnutí není snad až takový problém. Když děcka nemají vytyčené mantinely tak to potom dopadá jak dopadá a vyrostou z nich někdy pěkný případi.
@p4770 píše:
No nevím, proč takové dráma pro jedno plácnutí. Samozřejmě tělesné tresty neschvaluji, ale jsou tresty a tresty, jedno plácnutí není snad až takový problém. Když děcka nemají vytyčené mantinely tak to potom dopadá jak dopadá a vyrostou z nich někdy pěkný případi.
No od té doby si dcerka nevzala jídlo do vody a poslouchá nás.
Zakladatelka