Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@radka101 píše:
@Andrea26 Možná má jen pocit, že je někam tlačen a vůbec to nemusí být fakt, že dítě nechce. Přestaň se chránit ať to dělá on. A zkuste se o tom chvíli nebavit a nebo mu to dej přečíst, ať vidí jak to může dopadnout.
Jo to je taky dobrý nápad, když dítě nechce, tak ať se stará o ochranu on. Když už nic jiného, tak se jí vyčistí organizmus od toho.
@radka101 píše:
@Terlas Tak já nemyslela potají, prostě bych mu to oznámila a nazdar. Pokud dítě nechce ať se chrání on. Proč do sebe cpát zbytečně hormony.
já to pochopila
a chápu to, jen si myslím, že by ho jen tohle vzdělení mohlo ještě víc naštvat, nevím
, já ze zkušenosti vím, že chlapy kondomům moc nefandí, tak bych se trochu bála, aby z toho taky nebyla milenka ![]()
@rachele píše:šok to byl, hlavně i v tom, že on byl takový zbabělec, že stejně šel do hypotéky a už věděl, že se mnou nechce být a už měl tu ženskou
@Terlas Tak to je fakt mazeca musel to být strašný šok. No a druhá věc je to, že si chlap najde jinou a hned s ní má dítě…to se jako nebojí, že se neznají ještě moc a nemusí jim to vydržet?
@Ryšavec 2 píše:
@Heinich Nejak ti nerozumim, takze zenska ma cekat treba 10 let az ji bude 40 nez chlap treba v 45 letech usoudi ze to mimi teda chce?
Většina žen nečeká a nějak to zařídí. Škála možností je značná. Popisuju jak to většinou je. Neobhajuju to. Když konstatuju nějakou skutečnost, neznamená to, že s ní souhlasím.
@Terlas píše:
a přestát brát antikoncepci není nátlak? Nevím, ale když chlap reaguje takhle, tak tohle ho podle mě ještě víc naštve
Podle mě to nátlak není - tedy pokud je s tím srozuměn. Oni si ti naši hoši moc zvykli na ten komfort, že se nemusí o nic starat. A když se náhodou něco přihodí, tak za to může ženská…
Ještě je důležité, jak dobře svého partnera znáte. Já si třeba byla jistá, že i když dítě nechce, tak to překousne a bude ho mít rád. Což mi mimochodem sám potvrdil ještě když nevěděl, že jsem těhotná. Když se onu radostnou novinu dozvěděl, tek teda zrovna nejásal..
Ale vidím na něm, že už se začíná těšit a na miminko se ptá a zajímá se o něj.
Příspěvek upraven 26.02.14 v 11:03
Já bych druhý už taky brala, ale u nás je ta smůla, že se sice máme rádi, ale ted jsme po rozchodu, kdy jsme se k sobě vrátili a je to takový všelijaký…Jinak jeho argument dřív byl, že podniká a neměl by na dítě tolik času, co by chtěl, že až se zajistí finance…
Taky se nějak nechráníme, ale když chlap nechce, tak stejně nebude
@Heinich píše:
Pár posledních příspěvků jen dokládá klasickou věc. Většina chlapů se do dítěte nehrne. A to ani po třicítce. Takže jsou k dítěti většinou více méně dotlačeni. To, že pak bývají z dítěte hotoví, je také fakt, ovšem pořád platí první část příspěvku. Jinak souložení u chlapů vůbec nesouvisí s nějakou jejich touhou po dítěti. To je to poslední, na co přitom myslí. Nebo pak myslí spíš na to, jak „neoplodnit“..
Musím nesouhlasit, ale napsal jsi VĚTŠINA, tak to beru
U nás to bylo přesně naopak, to můj muž si moc přál miminko, já tak hr nebyla, ale nebránila jsem se tomu. A myslím, že kdybych mu mimčo nedala, už spolu nejsme, on si dítě opravdu moc přál ![]()
@Andrea26 píše:
@radka101 To je mi moc lítoAch jo, chlapi si neuvědomujou, že se opravdu může stát že už to vůbec nepůjde anebo půjde, ale za dlouho a my máme jako ženy bohužel omezený čas
Říkala jsem to tomu svému už milionkrát, ale vůbec to nebere v úvahu…on prostě nechce a „nenechá se do ničeho tlačit“ jak stále dokola opakuje. To, že jedná sobecky, už mu asi nepřijde.. Dneska ráno jsem byla smutná, nic jsem neříkala a on se ptal co je…a když jsem mu řekla, že nic, že jsem jen zklamaná z jeho včerejší reakce na článek o rostoucí neplodnosti (chtěla jsem jen aby viděl všechna rizika reálně a nežil v domnělé představě o spoustě času) a on se do mě hned pustil…že za jeho postoj stejně můžu já, že kdybych to tolik nechtěla, neměl by takovou averzi…a že má svých starostí dost, že ho s tím už nemám dál s*át
na tuhle větu jsem neměla co říct a odešla jsem do práce
je mi fakt hrozně…vím že je nás takových spousty…hrozná beznaděj
Tak tohle by na mě bylo už asi moc… chápu, že teď s domkem je už situace značně složitěšjí a rozejít se není jen tak… ale tohle bych asi nezkousla… a nejsem si jistá, že ten tvůj sobeček se v brzké době změní, opravdu ti nezbyde než čekat řadu let, než se uráčí, jestli vůbec, nebo si dítě s ním pořídit podfukem, ale taky bys mohla skončit zase jako svobodná matka… Rozmyslela bych si dobře, jestli bych chtěla dítě zrovna s tímhle chlapem… a pakliže nesvolí dobrovolně, asi bych odešla…
@Angie-shy Bohužel s tebou čím dál víc souhlasim a přemýšlim jestli je vůbec dobrý „s ním“… ![]()
@Angie-shy píše:
Tak tohle by na mě bylo už asi moc… chápu, že teď s domkem je už situace značně složitěšjí a rozejít se není jen tak… ale tohle bych asi nezkousla… a nejsem si jistá, že ten tvůj sobeček se v brzké době změní, opravdu ti nezbyde než čekat řadu let, než se uráčí, jestli vůbec, nebo si dítě s ním pořídit podfukem, ale taky bys mohla skončit zase jako svobodná matka… Rozmyslela bych si dobře, jestli bych chtěla dítě zrovna s tímhle chlapem… a pakliže nesvolí dobrovolně, asi bych odešla…
No nemusí být rovnou podfuk. Stačí věčně s tím otravovat, případně vydírat. Mnoho chlapů si pořídilo děti i ve značně pokročilém věku čistě pod hrozbou rozchodu. Jsou to blázni-))))))
@Heinich píše:
No nemusí být rovnou podfuk. Stačí věčně s tím otravovat, případně vydírat. Mnoho chlapů si pořídilo děti i ve značně pokročilém věku čistě pod hrozbou rozchodu. Jsou to blázni-))))))
Když by mi chlap po druhém vážnějším rozhovoru řekl, ať ho s tím už neseru, tak si nemyslím, že by byl svolný k věčnému otravování…
@Angie-shy píše:
Když by mi chlap po druhém vážnějším rozhovoru řekl, ať ho s tím už neseru, tak si nemyslím, že by byl svolný k věčnému otravování…
Pak tedy pohrozit rozchodem. Je to nejlepší vydírání a většinou to na ně zdá se funguje. Prostě se mu položí nůž na krk a on pak kvůli vám ustoupí, nechá se donutit, rezignuje. Znal sem pár „frajerů“ ve vyšším věku, měli kecy že oni už dítě nikdy ne, ale byli téměř všichni donuceni. A to už měli vlastní starší děti!
@Ivana1000 píše:
Podle mě to nátlak není - tedy pokud je s tím srozuměn. Oni si ti naši hoši moc zvykli na ten komfort, že se nemusí o nic starat. A když se náhodou něco přihodí, tak za to může ženská…Ještě je důležité, jak dobře svého partnera znáte. Já si třeba byla jistá, že i když dítě nechce, tak to překousne a bude ho mít rád. Což mi mimochodem sám potvrdil ještě když nevěděl, že jsem těhotná. Když se onu radostnou novinu dozvěděl, tek teda zrovna nejásal..
Příspěvek upraven 26.02.14 v 11:03Ale vidím na něm, že už se začíná těšit a na miminko se ptá a zajímá se o něj.
@Terlas píše: šok to byl, hlavně i v tom, že on byl takový zbabělec, že stejně šel do hypotéky a už věděl, že se mnou nechce být a už měl tu ženskou, tahala jsem to z něj hrozně dlouho, choval se fakt divně, ale neřekl mi to. Hypotéka, potvrzení příjmů, rodiče ručitelé atd., nakonec jsme v tom bytě byli fakt asi 14 dní a šmitec… Neznali se skoro vůbec, když jsem se ho na něco ptela ohledně milenky, tak kolikrát ani nevěděl. Jenže ona byla generálka, prostě tohle uděláš, ted si sedneš a tohle sníš atd., takže poslouchal. Taky mi řekl, že jsem na něj byla moc hodná
No tak to je fakt masakr
. To se mohl vyjádřit opravdu dřív a nemuseli jste mít hypotéku a všechno to běhání kolem.
Ještě, když věděl, že se rozejít chce.
No tohle, že je na muže žena až moc hodná už jsem také párkrát slyšela. Nechápu je, to chtějí mít doma diktátora, aby byli spokojení? ![]()
Přítel dítě chce ale jenom adoptované. Pořád se vymlouvá ne genetickou dispozici a že by dítko nebylo zdravé. Genetiku pořád odkládá. Už nevím, co mám dělat. Já proti adopci nejsem ale minimálně jedno dítko bych chtěla svoje. Já nevidím, on je barvoslepý vidí blbě do dálky. Navíc on pořád v práci a já si nedokážu představit starat se sama o dítko s citovou deprivací. Taky doufám, že to nějak dopadne. Pořád navrhuje brát si na víkendy nějaké děti ale já uš prostě nezvládám brát si pořád cizí děti. Teď si budeme brát do hostitelské péče jednu sedmnáctileotu slečnu, kterou znám s klokánku už u nás byla na jednodenní návštěvje a s ní si Bohdan celkem rozumí koukají na horory a pod. Což se s mimískem dělat nedá. Už jsem přemýšlela že bych od něj odešla ale zatím to nedokážu. No nic zase tu píšu slohovku. Jdu něco užetečnějšího. A díky za jakoukoli potporu.