Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželka mě podvádí, neva
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.1.15 15:31
@Pincenza řada lidí by byla věrná i kdyby mělo dovoleno…a je jich dost, co to dovoleno doma nemají a i tak jsou nevěrní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:32
Myslím, že to chlapovi asi není jedno, když o tom založí diskusi a chce si povídat.
Za mě ho to musí hodně mrzet, ale jeho zásady nebo zvyky mu zatím nedovolují to řešit nějakým razantním způsobem.
Můj otec měl podobný osud..matka mu zahýbala tak, že se ani nestyděla si je vodit domů, když otec byl doma. Dělal, že to nevidí a toleroval to 25let, a když už pak to přeteklo na stará kolena se rozvedl a pak časem potkal ženu, která si ho váží a miluje jo. Sám ted říká „že já blbec to už neuděl dávno“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:33
Já to v podstatě chápu. Jsou lidé, kteří potřebují neustálé zpestření, prostor mimo rodinu, kde se dobíjejí energií, kterou jsou pak ale schopni v rodině vydat. Lze to zakázat, a partner se změní, ztratí jiskru, zvadne a najednou to vůbec není ten, koho jsme vlastně měli rádi a chtěli. Také je to otázka, jak moc druhého milujeme a zda o něj chceme přijít.
Partner si může dupnout a být „hrdina“, ale bude pro něj život bez partnerky a s nějakou střídavou péčí o děti lepší, než život se ženou, kterou miluje, ale s tímto jeho/ jejich TABU?
Mě naopak připadá silný, že to zvládá. Možná časem dospěje do fáze, kdy už to neusene nebo z nějakého důvodu chtít snášet nebude. Zatím je pro něj ale tato varianta určitě výhodnější…nebo méně bolestivá.
@boy milence nelze suplovat! Nejde často o sex (nějakou praktiku), ale o dvoření a bezstarostnost, která se z dlouhodobého vztahu se závazky zákonitě vytrácí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:37
tak, musím tedy říct, že asi bude velice klidný a vyrovnaný člověk. Řeknu Vám tohle by asi rozhodilo 99% lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:39
Mě by ale fakt zajímalo, jaké že to jsou indicie, ze kterých zakladatel usuzuje, že ho manželka podvádí. Nechci tady vykřikovat nějaké diagnózy, ale spousta chlapů je tak chorobně žárlivých, nebo paranoidních, že jsou přesvědčeni o něčem, co není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:41
@tadda píše:
@boytak, musím tedy říct, že asi bude velice klidný a vyrovnaný člověk. Řeknu Vám tohle by asi rozhodilo 99% lidí.
Klidný a vyrovnaný? Na mě to zatím působí jako nevyrovnaná hysterka. Sorry, ale klidný a vyrovnaný chlap nezakládá diskusi na serveru pro maminky, žeho žena podvádí a on jí to toleruje, protože nechce být sám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:41
Co se týče nevěry, jak jsem na to přišel. Trochu s úsměvem… řekněme, že jsem ji neoprávněně šáhl do soukromí. Tedy jsem v situaci, že to vím, ale nemám to z „publikovatelných zdrojů“ a jejich vyzrazení by mohlo mít za následek mezinárodní konflikt s milióny obětí 
Zcela určitě nechce abych o tom věděl… můj „oficiální“ postoj k nevěře zná. Mě také zná. Jednoznačně jsem jej před lety zdělil a nikdy jsem jej nezměnil. Jsem zásadový člověk, to že člověk neoficiálně umí někdo „přihmouřit oko“ je něco jiného než připustit oficiálně že vlastně zásady které mám jsou jenom cár (byť by se jednalo jenom o jednu jedinou, ale podstatnou zásadu). Oficiálním připuštěním že udělám vyjímku ze zásad (tedy že bychom se okamžitě nerozvedli) a smířením s nevěrou bych vnitřně klesnul na takvou úroveň že bych se nemohl podívat na sebe do zdrcadla. Prostě pokud se to dozvím oficiálně, nebo připustím že to vím stavím se automaticky do polohy „rozvod“ a nevidím jiné východisko.
Tahle poslední část možná zní sobecky (stavět svůj svou vlastní hrdost nad nevěru)… ale už v prvním příspěvku jsem psal že jsem ješitný a celý můj život se snažím stavět na tom, že v podstatných věcech je řekněme „na mne spoleh“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 15:52
@boy a co vlastně chceš ty?
Nevěra tvé ženy ti oficiálně vadí.
Neoficiálně o tom víš, přesto máš hlavu v písku a nehodláš ji vystrčit ven.
Co dál?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 16:07
@radúna píše:
@boy a co vlastně chceš ty?
Nevěra tvé ženy ti oficiálně vadí.
Neoficiálně o tom víš, přesto máš hlavu v písku a nehodláš ji vystrčit ven.
Co dál?
to chce čas a neboj, že nepřijde chvíle kdy jí vystrčí. Jak dlouho se bude trápit tedy kdy vystrčí hlavu je už jenom na něm. No snad to bude brzy on ten život totiž strašně moc rychle utíká
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 16:08
@boy když ti to neva, tak ti to neva, nechápu o čem tady chceš diskutovat. Skoro mám podezření, jestli nepocházíš z toho páru, co tu měli tu diskuzi, že se podváděj navzájem a bla bla bla. Když ti to nevadí, tak to neřeš, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 16:35
Mně to přijde jako planý řeči, hlavně to „oficiálně“. Prostě když jednou víš, že tě druhej podvádí, tak to je pravda. A ty děláš, jako že není. Tohle jediný se mi vůbec nezdá v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 16:39
@boy píše:
Co se týče nevěry, jak jsem na to přišel. Trochu s úsměvem… řekněme, že jsem ji neoprávněně šáhl do soukromí. Tedy jsem v situaci, že to vím, ale nemám to z „publikovatelných zdrojů“ a jejich vyzrazení by mohlo mít za následek mezinárodní konflikt s milióny obětíZcela určitě nechce abych o tom věděl… můj „oficiální“ postoj k nevěře zná. Mě také zná. Jednoznačně jsem jej před lety zdělil a nikdy jsem jej nezměnil. Jsem zásadový člověk, to že člověk neoficiálně umí někdo „přihmouřit oko“ je něco jiného než připustit oficiálně že vlastně zásady které mám jsou jenom cár (byť by se jednalo jenom o jednu jedinou, ale podstatnou zásadu). Oficiálním připuštěním že udělám vyjímku ze zásad (tedy že bychom se okamžitě nerozvedli) a smířením s nevěrou bych vnitřně klesnul na takvou úroveň že bych se nemohl podívat na sebe do zdrcadla. Prostě pokud se to dozvím oficiálně, nebo připustím že to vím stavím se automaticky do polohy „rozvod“ a nevidím jiné východisko.
Tahle poslední část možná zní sobecky (stavět svůj svou vlastní hrdost nad nevěru)… ale už v prvním příspěvku jsem psal že jsem ješitný a celý můj život se snažím stavět na tom, že v podstatných věcech je řekněme „na mne spoleh“.
Podle mě se tady jenom předvádíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 16:40
@boy možná ti to jednou paní sdělí oficiálně a kvůli své hrdosti přijdeš o všechno, o co přijít nechceš…
můžeme ovlivnit jen svoje chování, ale ne chování druhých…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.15 17:03
Děkuji za příspěvky, to že máte dojem, že je to věc pro diskusi je jenom Váš pohled na věc.
Já jsem to sem napsal, protože jsem pročítal emimino z jiného důvodu a všiml jsem si, že se to zde občas řeší… tedy to, jestli a jak se s tím srovnat. Proto jsem přispěl svým pohledem na věc (nicméně to pro pozorného čtenáře píšu už v zakládajícím příspěvku).
Pokud myslíte, že změní můj život pár diskutérů na internetovém fóru, to bych opravdu byl histerka…
Psal jsem to proto, že možná se jiní, kteří se trápí nevěrou nějakým třeba i mým přičiněním pozastaví a věc promyslí, řekněme chladně, v klidu, než udělají něco, z čeho pak mohou být méně šťastní a možná, že to uvidí trochu z jiného úhlu… třeba to vyřeší lépe (třebas lépe než já).
Věřím, že v partnerském vztahu se dá nad nevěru povznést, a těch způsobů jak to vyřešit je mnoho. Já zvolil, možná ne nejvhodnější, možná dokonce nejhorší (kdo ví jak život dopadne, ale po bitvě je každý generál, že? ) ale to už je život a život je dlážděn jak dobrými tak i horšími rozhodnutími.
Co vím, je, že když se ohlédnu, tak zatím svá rozhodnutí v životě akceptuji a neohlížím se se špatným pocitem na svou minulost, neměl jsem potřebu pálit za sebou mosty, litovat některých rozhodnutí, nebo se stydět za to co jsem někdy udělal.
Strkání hlavy do písku není to co správně vyjadřuje můj postoj… je tam rozdíl… možná ten rozdíl vy nevidíte, ale ano i já si prošel něčím čím si prochází třeba i člověk před smrtí podle modelu smíření „Kübler-Rossové“… naštěstí u mě se nejedalo o smrt a tak to nebylo tak drastické a tak náročné, ale šlo o pouhopouhé znovunalezení vnitřního klidu
Když vidím, jak mladí v dopravních prostředcích hýří při konverzaci slovy jako „nikdy“, „vždycky“, „to bylo absolutně to nejhorší“, „absolutně ne“ tedy definují své zásadní a vyhraněné postoje na vše jako by se jednalo o nějaký závod o to kdo bude mít rychlejší a vyhraněnější reakci, pouze se u toho pousměju. Já totiž „nevystrčím hlavu z písku“, abych spálil vše na čem mi záleží bez uvážení všech okolností, jen abych pak procházel těžkou životní fází (z vlastní vůle) abych možná ve výsledku zase skončil, možná už šťastnější u stejného „stereotypu ženy“ kterou možná vnitřně mé já vyhledává.
PS: ne nikdy jsem zde nepřispíval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
