Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Balvik píše:že pravěk skončil jsem napsala já, ne paní učitelka, ta si toho jen patrně nevšimla
V tom pripade musim rict, ze ta - podle vas - „prestarla“ ucitelka to nazvala velice trefne… ano, pravek skoncil, je nova doba a musime se ji prizpusobit. Jsem take z oboru a pamatovat si a kontrolovat, jak koho mame oslovit (a vypsat do vsemoznych databazi a tiskopisu spravne) je obcas orisek. Ale rozhodne s tebou souhlasim, ze akcepovat takove souziti musime.
@neila Tak to je pak jina
, z toho textu jsem to pochopila jinak. V tom pripade verim, ze vas takovy naucny vyklad dost pobavil. Myslim, ze z mych kolegu by si nikdo nic takoveho nedovolil. My si tak mozna ve sborovne postezujeme, koho jsme zase popletli, kde jsme co zapsali spatne a cele musime prepsat, ale jinak nam do toho samozrejme nic neni a resit to nebudeme.
@Anonymní píše:
@Hanulka82 To jsem ráda, že nejsem sama antisvatební typVětšina holek mi přide, že jsou na svatbu nadržené snad už od narození. Většina známých se bere po půl roce známosti jen kvůli té svatbě a strašně to prožívají! To mi přijde opravdu šílené! Stejně většina manželství pak stejně nefunguje
Ahoj sama urcite nejsi, ja teda zrovna mezi vas az tolik nezapadam, vzdycky jsem chtela krasnou velkou svatbu, ale ted za prve nam to finance nedovoli a dost podstatna vec jsem alergicka na tchyni takze predsta ze bych se mela jmenovat jako ona tak mam infarkt. Takze se taky vdavat nechci, jen mi je lito pritele ktery na me smutne kouka a rika ty si me fakt nechces vzit? Ale fakt to nezvladam ![]()
jo a v dnesni dobe je takovych svobodnych lidi ze je to asi normalni takze to neni jako driv ze dite ktere bylo z neuplne rodiny tak bylo stranou a jiny ![]()
Moji rodiče byli nesezdaní dost dlouho, když mi bylo asi 8 let, tak se vzali, za sebe můžu říct, že jako dítěti mi to hodně vadilo a byla jsem štastná jak blecha, když se naši brali ![]()
@Anonymní píše:
Vždy jsem byla antisvatební typ. Svatby mi přišla jako vrchol trapnosti a předvádění se, že my na to máme. S partnerem jsme spolu cca 5 let, máme 8mi měsíční dítě. Teď však uvažuji, zda by nebylo přeci jen lepší náš svazek, kvůli dítěti, oficiálně stvrdit. Beze svatebního obřadu, jen prostě někde podepsat papíry. Máte někdo zkušenost s tím, jak dítě snáší, že jeho rodiče nejsou manželé, zda mu to působí nějaké těžkosti v kolektivu, či v úředních záležitostech?
Já si myslím, že dítě to nijak zvlášť nevnímá. Pokud se chceš vdávat, tak se vdej, ale pokud ne, radši to nedělej jen kvůli dítěti. ![]()
Zrovna teď řeším, že jsem naprosto antisvatební typ, ale vzhledem k tomu, že jsem v 6 měsíci těhotenství a přeci jen bych chtěla, aby se mimčo jmenovalo stejně jako já a taky proto, že vím, že jednou bysme se stejně vzali, tak se chci vdát právě jak jsi psala - jen podepsat papíry. Já vím, že to není romantické, že to tak udělá málokdo, ale nám na tom s přítelem fakt nezáleží, ani jeden nemáme rádi být středem pozornosti a myslím že i babičky a rodiče nám to odpustí.
Jediné, co chci, je prstýnek ![]()
Tak jsem si kdysi myslela ze kvuli mimcu je to potreba, ale uz to vidim jinak, me kdyz bylo 6let tak se nasi rozvedli a to si myslim ze je horsi nez cekat ze se jednou vezmou, a mama se znovu nevdala mam brachu a je mu to uplne jedno ze mama se jmenuje jinak nez tata, takze kvuli mimcu to neni tak podstatny, holky vdejte se jen kdyz to opravdu tak citite a chcete to ne proto ze musite. Taky jsem v 5mes. A pritel mi po 5letech rekl ze ted ma duvod si me vzit a ja mu na to rekla ze ja uz duvod nemam, ze jsem svatbu chtela on nechtel tak ted nechci ja. K cemu je potreba podepsany papir?
@delfínek123 z mého příspěvku to možná vyznělo, že musím, protože jsem v tom, ale spíš je to že chci, on chce, chceme být svoji, kdyby to šlo lusknout prsty a být vdaná, tak bych byla ráda ![]()
Jen prostě nechceme ten obřad a ty věci s tím související
@Anonymní píše:
Vždy jsem byla antisvatební typ. Svatby mi přišla jako vrchol trapnosti a předvádění se, že my na to máme. S partnerem jsme spolu cca 5 let, máme 8mi měsíční dítě. Teď však uvažuji, zda by nebylo přeci jen lepší náš svazek, kvůli dítěti, oficiálně stvrdit. Beze svatebního obřadu, jen prostě někde podepsat papíry. Máte někdo zkušenost s tím, jak dítě snáší, že jeho rodiče nejsou manželé, zda mu to působí nějaké těžkosti v kolektivu, či v úředních záležitostech?
Záleží, kde žiješ. Okolo Prahy se to třeba tak nebere, nezežila jsem nikoho, kdo by čuměl jak tele na nový vrata proto, že se dítě jmenuje jinak. Třeba východnějším směrem, někde v katolických krajinách to bude jinak
Z nás jsou stejnak ouředníci na větvi při vyplňování formulářů - jiné trvalé bydliště než korespondenční adresa, moje i přítelovo příjmení stejnak většině hluchoňů musíme hláskovat, tak co už, holt vyplňovat formuláře není dneska žádná p*del ![]()
@Anonymní píše:
@irinna Ale doktorka moc dobře ví, že se jmenuji jinak. Má to před sebou v papírech. Při telefonátu bych to akceptovala, to hlásím jméno své a pak synovo. Asi je to z její strany nějaká revolta vůči nesezdaným párům
tak mozne to taky je:-D
Haha, já to mám podobně jako delfínek, máme s partnerem 5 měs. syna a jsme spolu skoro 7 let. Já se chtěla vdávat moc, než jsem otěhotněla…drahý mně sdělil, že to na nic nepotřebujeme a že se ženit nebude. Bylo to teda na ránu. Pak jsme se domluvili na miminu a když se zadařilo, začal řešit svatbu…a to jsem se zas šprajcla já, že s bubnem se teda vdávat nebudu, on se ožere s kamarády a já budu čučet nad sodovkou:)Tak nevím jak to dopadne, mně už se vdávat nechce, fakt mě to přešlo, žádný provozní problém nemám, že se jmenuji jinak je mi fakt jedno. Ale máme se rádi, v klukovi se vidí, tak uvidíme jak to s námi dopadne. Tak buďte rády, že si vás chtěj vzít..haha.
V dnešní době s tím fakt problém mít dítko nebude
svatbu si udělejte, pokud sami oba chcete
já jsem tedy antisvatební, svatbu beru jen jako právní/obchodní smlouvu a syn se jmenuje po mě (a dokud s ním budu vše vyřizovat/chodit s ním já tak to tak zůstane), takže s příjmením problém nemám ![]()
@mati Mně bylo úplně jedno, po kom se syn bude jmenovat(partner to taky nějak neřešil). Ale mé příjmení se mi moc nelíbí, tak se jmenuje po tatínkovi
Svatbu taky beru pouze jako právní smlouvu bez které bych se, jak jsem doufala, obešla. Ale zjišťuji, že to asi nepůjde ![]()
@tonj píše:
Haha, já to mám podobně jako delfínek, máme s partnerem 5 měs. syna a jsme spolu skoro 7 let. Já se chtěla vdávat moc, než jsem otěhotněla…drahý mně sdělil, že to na nic nepotřebujeme a že se ženit nebude. Bylo to teda na ránu. Pak jsme se domluvili na miminu a když se zadařilo, začal řešit svatbu…a to jsem se zas šprajcla já, že s bubnem se teda vdávat nebudu, on se ožere s kamarády a já budu čučet nad sodovkou:)Tak nevím jak to dopadne, mně už se vdávat nechce, fakt mě to přešlo, žádný provozní problém nemám, že se jmenuji jinak je mi fakt jedno. Ale máme se rádi, v klukovi se vidí, tak uvidíme jak to s námi dopadne. Tak buďte rády, že si vás chtěj vzít..haha.
presne jak rikas chlap si asi mysli ze kdyz cekame mimco ze se musime vzit oni se ozerou a my s pupkem najit nejake saty a funet pri obradu tak to ne. Presne si taky myslim ze kdyz se maji dva radi tak k tomu ten papir nepotrebuji a kdyz se jednou bude chtit tak nikdo nerika ze se nemuzou jednou vzit ze? Me se tak nejak zacalo libit moje rodny jmeno a nemam chut si zvykat na jiny ![]()
Mezi neopomenutelné dědice patří pouze děti, rodiče už ne. Ale jak píše PPalea, kolik lidí má závěť?