Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu, proč tam ještě bydlíš, když se takhle chová? Odstěhuj se a starej se jen sama o sebe.
A na co čekáte s tím stěhováním? Ja uz bych byla dávno v trapu
Tím, že se odstěhujete se to změní, nebude k Vás poslouchat za dveřma a hned za tebou pak nepoběží a nebudete v kontaktu denně - to ti taky uleví.
No to je nechutný!
Chraň své psychické zdraví (časem se to projeví i fyzicky) a zdraví svého miminka a uteč!
Jestli se toto všechno děje od vlastní mámy, je to od té nejnevhodnější osoby, která umí psychicky trápit. Matky mají dcery pěkně v hrsti, pokud jim to dcery dovollí.. tím, že jim jejich kecy věří. Vím, o čem mluvím… Držím palce ![]()
Najděte si s přítelem vlastní bydlení, tím se zbavíš matky za zády. jestli pak ovšemn bude přítel trávit doma víc času, to se zaručit nedá.
Jo a než utečeš (odstěhování) pěkně se jí postav, brek nebrek! Řekni jí, ať ti dá pokoj. Musí to ale znít přesvdčivě, jinak to pozná a vytasí svoje tejrací kalibry ![]()
Jednou by mi matka řekla že jí dám svoje mimi a ihned bych hledala bydlení jinde.
Nechápu proč tam stále bydlíte?
Dokážeš si tohle představit s dítětem?
@amylon píše:
No přesně. Ale zakladatelka už nám toho asi mnoho nesdělí…
Sdělím, ale co chcete vědět?
Ahoj holky, po přečtení tohoto příspěvku určitě pochopíte, proč anonym…
Děkuji, Z.
Je mi 21 let, studuji VŠ a jsem těhotná - momentálně na začátku 6. měsíce. Těhotenství bylo spíše překvápko ale i tak jsem za něj hrozně ráda. S přítelem svoje bydlení zatím nemáme (on už pracuje), momentálně bydlíme u mých rodičů. Přítel na mě má i přesto velice málo času a ne jednou se kvůli tomu hádáme. A dostáváme se k mé matce - pokaždé když se s přítelem dohadujeme, ona stojí za dveřmi a poslouchá nás, poté když přítel odejde třeba do práce, naletí ke mě a začne mi to vyčítat a hučet do mě, že nemám právo po něm chtít aby se mnou trávil čas, že mám sedět doma na p*deli a poslušně na něj čekat, že se se mnou prý jinak rozejde a já zůstanu sama a nikdo mě nebude chtít, protoze jsem prý ošklivá. Tohle vydrží třeba hodinu. Dál mi začne říkat, jak s dítětem nemám šanci VŠ dodělat, že budu nicka a že jí to dítě po porodu prostě dám, jinak školu nedokončím - to mi oznámí jako hotovou věc bez jakéhokoliv svědomí. Všude mě pomlouvá a stěžuje si na mě, má hroznou tendenci všem řídit životy a nedá si nic vysvětlit. Neustále se plete do mého vztahu s přítelem, furt mezi nás leze. Obviňuje mě ze své nemoci (měla rakovinu) a vydírá mě s tím, že jestli se nezačnu chovat tak jak ona chce, tak že umře. Stále mi opakuje jak něco nezvládnu, nedokážu, jak jsem strašná ve všech ohledech a jak skončím jako spodina společnosti, hrabe se mi v osobních věcech a vše odůvodňuje tak, že ona může - ona je máma. Místo podpory mám denně tohle a jsem kvůli tomu permanentně ve stresu. Chceme se odstěhovat ale bojím se, že se to tím nevyřeší. Musím být celý den zamčená v pokoji, aby na mě nemohla, jsem tu jak ve vězení, číhá na každý můj krok, aby do mě mohla rýpat. Když jí tohle všechno řeknu, tak se rozbrečí, že se ke mě přece chová hezky a nic mi nedělá. Jsem na dně, nikdo mě nedokáže pochopit a trápí mě to teď hlavně kvůli tomu miminku…