Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@martina.se píše:
jasné, to chápu, jsou situace, kdy je to nezbytné.. ovšem fakt znam tenhle extrém a tuším, že kluk té známé ještě sám nikdy nešel
Tak to je zas taky na houby…
My jsme docela dlouho jistili staršího, ne teda nějak moc, ale manžel měl tendence ho přidržovat, když šel (třeba za kapuci na mikině…), ale mně přijde, že on prostě neumí pořádně spadnout… Hned to bere i hlavou o zem… Teda po tom, co si rozsekl jedním takovým pádem čelo, už tak blbě nepadá… ![]()
Mladší je fakt takovej stabilnější, toho neřeším, nechávám ho bejt a padá fakt minimálně a když už spadne, tak se mu nic moc nestane… Bouli z pádu z chůze ještě neměl… A na hřišti jediná „záchrana“, kterou mu dělám je na prolízačce s klouzačkou, protože tam je asi 5m dlouhej „mostek“ a na konci je to otevřený, aby se tam dalo vylézt po žebříku…
Tam mám strach, že se rozběhne, neubrzdí to a spadne ten metr a půl dolů… ![]()
@kate02 můj ex, tedy otec syna, by ho klidně vodil za ruku doteď
v tomhle jsem vždycky já byla ta „drsná“, protože jsem prostě koukla, jestli si fakt neublížil - nespadl nějak špatně, nepodřel se a pod. a pokud ne, tak jsem jen řekla, ať vstane a hotovo.. pokud přišel, že má bebí, dostal pusu, pofoukalo se.. A taky jsem zjistila, že kluk na to reagoval mnohem lépe, protože když k němu běžel táta /přestože se mladému fakt nic nestalo/, tak mladý hned řval jak tur a nebyl k utišení ![]()
Tak vidím, že vlastně jsem matka rozmazlovačka, protože na hřišti jistím skoro všude, ale na vyžádání, malá je hrozně opatrná
navíc mám pocit, že má po mě strach z výšek, protože nesnáší být kdekoli vysoko ![]()
@nikol.ondrášovka Taky jsem tyran
Mám 2,5letou a dělám to stejně, nehodlám kolem ní skákat, jak ona píská. ![]()
Tuhle jsem si vyslechla, co jsem to za matku!!! Malá měla blbej kravnula - říkám jí: nedělej to, spadneš, budeš řvát
Malá neposlechla, zakopla A ROZpleskla se na zemi(nic se jí samo nestalo) a začala oooohromně ječet a válela se po zemi.. Takl jsem jí řekla, ať se kouká zvedat, že se nic tak strašnýho nestalo
A v tom ke mně došla nějaká mamina s miminem v kočárku a vynadala mi, co jsem to za mámu, že ani malou nezvednu
A jelikož i já jsem měla „vynikající“ náladu, odsekla jsem, ať se stará o sebe ![]()
Nějakej chytrák se vždycky najde, ale v praxi se mi tohle „tyranství“ osvědčilo - malá sebou pleskne, zvedne se, opráší se a běží dál ![]()
Taky se přidávám do klubu tyranek. Když dcera spadne, sama se zvedne, oklepe kolena, opráší ruce a fičí si to dál. Občas spadne blbějc, to se na mě podívá, jestli to stojí za utěšování, já jen prohodím „to je dobrý, pojď“, tak to taky neřeší a jde. Ale když si nareje hodně, to jí bolístku pofoukám. Zrovna předevčírem ryla nosem v zemi, utíkala a otočila se po mě, jestli jsem se jí neztratila, zakopla si o nohu a už olizovala asfalt. Ale i tak stačí pofoukat, dát pusinku a za dvě vteřiny neví, že se něco stalo, rozhodně mi nehuláká jak na lesy půl hodiny.
Řeším ale jinou věc, jako matka tyran… u babiček se dcera naučila, že si řekne „poooď“, natáhne ruce a chce nosit. Babičky ji nosí, já ne, ale zkouší to samozřejmě co chvilku i na mě. Když jsme venku, připadám si jak blbka, když děcko řve a já po něm hulákám „máš nožičky? máš obě dvě? tak jdeme“ případně „už jsi těžká, velká holka, já tě neunesu, musíme jít“ apod. Většinou se jí stejně nechce, tak ji čapnu za ruku a s řevem jdeme domů. To si myslím na mě koukají i lidi z oken ![]()
@nikol.ondrášovka píše: …Jsem jediná, matka tyran?
Dělám to úplně stejně. Se skoro 5-letým i 2-letým.
Jsou to kluci, přežijou to. Kdybych to dělala jinak, tak skončím v blázinci. ![]()
Taky se mi libi tvuj zpusob a taky to tak minim delat. A nechapu, proc ty lidi cumi
Lidi na nás taky čučej, ale neberu si to nijak osobně. Prostě dítě ječí, a to dost nahlas, tak se prostě ohlídnou
Taky když slyším někde kravál, tak se mrknu, kde je šrumec.
@nikol.ondrášovka jestli jsi tyran, tak já taky, dělám to úplně stejně ![]()
Hlásím se do klubu. Malýmu je sice teprve osm měsíců, ale už začínám praktikovat přesně tenhle „tyranský“ přístup. Všeho se chytá u všeho se staví a jelikož ještě pořádně neví, jak zpátky dolů, tak sebou občas lískne, naštěstí už nepadá jako prkno, ale sesune se k zemi. Pokaždý počkám, většinou se jen převalí na bok, popoleze a zase se někam sápe. Když začne žulit, tak mu odvedu pozornost k něčemu jinému a hotovo. Spíš nechápu takový to: chudáčku, ťuťu… a chudáček řve ještě víc, i když se nic nestalo.
Mam to stejne a nepripada mi na tom nic divneho. Nedavno sem cetla u detskeho psychiatra opravdu moc hezke dvacatero vkazu rodicum od deti a tam primo je napsane za
Nechrante me pred vsemi nasledky meho jednani. Potrebuji se nekdy naucit snaset obtize a bolest a za 9)Nevenujte prehnanou pozornost mym drobnym poranenim a bolistkam. Dokazu se s nima vyrovnat.
Takze rodice takove vychovy delaji jen dobre
.
Moji dceři je 16 mesicu a chovám se naprosto stejné, lidí me nezajímají:-D