. 
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mému tátovi...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.11.19 10:53
@Anonymní píše:
Mně si to napsala správně. Lara si s otcem zažila úplně jinej level.
Já to právě myslela na tebe (a lidi v tvé situaci), ale vyznělo to kategoricky pro všechny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 10:53
@Anonymní píše:
Ten, co šel zpátky k matce?
Nene, můj „opravdickej“ brácha, se kterým jsem vyrůstala… Už je to 8 let 
.
Ten druhej je u mámy a absolutně na nás peče 
@Lama Lama
Pravda… 
Chtít teda může ale u mě už po poslední svinarne nepochodi. Snesla jsem toho od něj už hodně, toto už neodpustím…
@Bábrdl
U nás je to trochu extrémní případ, ale už mi lidi vyčítali, že nebyl na svatbě, že tohle a tamhleto… Tak prostě samozřejmost to vždy není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 11:47
@Bábrdl a zakladatelka
Obecně pokud rodiče fungují trochu jako rodiče, tak bych jim pomoc samozřejmě neodpirala. V zakladatelčině případu bych za ním občas zajela (ne každou sobotu) a spíše ho zvala k sobě, třeba na oběd, s tím, že s dítětem je ta cesta náročnější… A tím by taky eliminovala třeba to pití resp. co dítě uvidí… A volala bych mu občas
Eventuálně bych kontaktovala praktického a poradila se s ním, že mám o tatu strach, ale ve finále je to všechno na něm. Jestli bude chtít pít nebo bude chtit odejít, tak se můžete stavět na hlavu a nic nenadelate. Ve svém věku je zodpovědný za svá rozhodnutí
Kdyby se jeho zdravotní stav horsil tak vyřídit třeba příspěvek na péči a řešit pečovatelku nebo tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 12:21
@Anonymní píše:
@Katy488 jsi moc silnátvůj příběh je desetkrát smutnější
přeju ti už jen samou radost
Zvládnout se to dá. Taky jsem si vždycky vyčítala, že ode mě potřebuje pomoct a já na něj kašlu, pak mi to nedalo a volala jsem mu, omlouvala se, jela za ním. Stejně se vždy bavil jen o sobě já jsem ho nezajímala, nakonec to skončilo vždy u sebevraždy, že už nemá pro koho žít… No prostě já a sestra jsme vosk. Když mě naštval tím, že bych neměla mít dítě, že se ještě necítí být dědou… Jako by to na něm záleželo, tak jsem za ním přestala jezdit pokaždé, když zaskučel. Skučení se stupňovalo a od nového roku mi volal denně a pořád si na něco stěžoval, vydržela jsem mu tu půl až třičtvrtě hodinu vše odkývávat případně něco prohodit. Když se mi blížil porod a už jsem z něj občas celkem chytala nerva, tak jsem mu řekla, že jak začne zase o tom, že se chce zabít, tak to pokládám a nezajímá mě, že mám před porodem a fakt už s ním nechci řešit, to co řešíme týden co týden několikrát posledních 6 let. Urazil se, zavolal až za tři dny a hádej, kam se hovor stočil? Zavěsila jsem a několikrát mu to vytípla. Zvedla jsem to až druhý den, tak se omlouval a že to tak nechtěl atd. pár dní sekal latinu a pak zas. Zas jsem s tím práskla a nebrala mu to dva dny. Pochopil, že pokud bude pokračovat už mu to taky třeba nezvednu a přestal na nějakou dobu. Před porodem, se to ještě párkrát zopakovalo. Ale to jak se zachoval potom, to mi otevřelo oči. Nikdy tu vlastně nebyl pro mě, tak proč já bych měla být pro něj? Vždycky byli přednější kamarádi a chlast před rodinou nebo dětmi. Všechny situace ze života, co mi hlavou lítali, jak splašené, nikdy nebyl tím, kdo mě podržel a o koho jsem se mohla opřít. Tím pohřbem mi to potvrdil, i když tam nakonec byl, den předem večer mi poslal sms, že nepůjde. Tím to, co voral dlouho, dovoral úplně. Na pohřbu jsem s ním ani nepromluvila. A pak jsem mu telefon už nezvedla další 4 měsíce a ani jsem ho neviděla. Až po 5 měsících jsem mu telefon zvedla, dlouho mi nevolal, tak jsem si říkala že to je asi vážné, když volá a on s tím kolem a rozseklou hlavou, že se mu zase nepovedlo se zabít. Byla jsem ticho a on nakonec začal, že by asi o tom teď přede mnou neměl mluvit, tak jsem mu řekla, že to má tedy pravdu a položila. Opět jsem se složila, opět hodiny brečela, až mi z toho začalo bolet břicho tak, že jsme letěli na pohotovost, abych náhodou nepřišla o další miminko. Vím, že dalších několik měsíců mu zase telefon nevezmu. Jen by mě zase trápil.
Jde to si dupnout. Nastav si, co je pro tebe přijatelné a co ne, to mu řekni a dodržuj to. Časem si uvědomí, že když tě bude vydírat, tak o tebe přijde. Ty budeš žít šťastně dál a on bude dál sám se svou sebestředností a sebelítostí. Nebude to za chvilku, možná ani za rok, ale přijde to. Taky věřím, že to přijde, mám tátu ráda i přes to všechno, ale trápit už se nenechám, už mám svého trápení dost. Celkem už to s ním řeším 9 let, co se s mámou rozvedli, 6 let z toho řešíme jen sebevraždu a asi jsem si už zvykla a neplaším a posledních 6 měsíců jsem s ním prakticky nemluvila. Myslím, že je to krátká doba na to, aby pochopil, bude to zase trvat roky. Ale sestra s ním mluví a říkala, že už tolik nefňuká a že se i na mě zeptal a taky, že méně pije. Třeba to k něčemu opravdu bude. Zkus si nějaké ty hranice nastavit a uvidíš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 12:35
@Bábrdl píše:
Myslím, že máš na ty pocity právo.
Nerady to uslyší hlavně holky, co se samy rozvedly, ale ano, rozbitý domov bolí…
Teď máš asi trochu pocit zadostiučinění, že se otci jeho vztah rozpadl a on ochutnal vlastní medicínu. I to jsou normální pocity.
anebo treba nekdo by velmi ocenil, kdyby se rodice rozvedli, lec nestalo se tak a tak si tu hruzu musel zazit az do konce.
Ja byt nestastna ve vztahu s zadnou vyhlidkou na zlepseni, tak se taky rozvadim. Nemilosrdne. Kvuli milenci bych to neudelala, ja se na pockani nezamilovavam a se svym muzem jsem spokojena. Kdybych nebyla, sla bych. Deti nedeti. Rozhodne bych netrpela 20 let ve vztahu, ktery nevyhovuje jenom aby deticky nebyly smutne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 12:37
@Anonymní píše:
Ahoj tati… Tak mi teď opět voláš, že jsi osamělý a na dně. Co že se stalo? Jo tvoje o patnáct let mladší přítelkyně tě poslala k šipku. Zničila ti život. Tak se dcero čiň! Víš komu si zničil život ty? Moji mámě. Vzpomínáš, ta pohodová krásná mladá ženská, se kterou si měl děti a podvedl si ji. Jak se asi tenkrát cítila, daleko od vlastní rodiny, v domě tchýně, s dvěma dětmi. Že máme jezdit častěji. Víš, ráda bych jezdila častěji! A kam? No k nám do domu, kde sem strávila dětství. Ukázat dětem schovky na zahradě a tajemství v garáži. Přijet DOMŮ, ty bys sekal zahradu a máma měla v troubě kuře. Já bych si zatím hodila věci do pokojíčku, kde je teď připravena dětská postýlka a hračky pro malého a šla tě ven pozdravit. Ale to nejde. Nejde to kvůli tobě, tys tohle nechtěl. Tys věděl, že nebudeš litovat. Celé moje dospívání i vztahy tvoje rozhodnutí zásadně ovlivnilo. Kolikrát já byla bez domova, „bez rodičů " "na dně“ Tak co teď vlastně ode mě chceš?
A on se na tebe táta uplně vyprdnul? Nebo jak? Jako chápu, že rozvod rodičů s tebou zamával a neznám okolnosti. V žádným případě nechci upírat právo na tvý vlastní pocity, člověk není stroj.
Ale tátu máš jednoho. Jinýho mít nebudeš. Zkus si vzpomenout, až ti bude 60. Jestli jsi zvládla projít životem bez škobrtnutí, popřípadě jak jsi to ustála. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
4.11.19 12:58
@Paní Harringtonová píše:
A on se na tebe táta uplně vyprdnul? Nebo jak? Jako chápu, že rozvod rodičů s tebou zamával a neznám okolnosti. V žádným případě nechci upírat právo na tvý vlastní pocity, člověk není stroj.
Ale tátu máš jednoho. Jinýho mít nebudeš. Zkus si vzpomenout, až ti bude 60. Jestli jsi zvládla projít životem bez škobrtnutí, popřípadě jak jsi to ustála.
No a co. Jestli jí byl celý život k ničemu, tak se má teď zbláznit radostí, že se ozval? Myslete rodičové už dnes na to, že jednou budete staří a že o vás třeba nezakopne ani pes. A že je někdo rodič neznamená nic, pokud se jako rodič nechová. A i přesto vás dítě může nenávidět. Nikdy nevíte, jak to dopadne.
- Citovat
- Upravit
4.11.19 13:08
@Katy488
Masakr, drž se .
My máme takového sebestrednehi tchana. Ale tomu je 75 let, je vdovec a byl vychovanej tak, že je hodně nesobestastacny… Na druhou stranu nějakým způsobem jako táta fungoval.
Takže se sice o nás ani o vnoučata nezajímá, pprad nám skuhra co ho kde bolí (obiham s ním lékaře a vše mu zařizuju, on už to nezvladne) a tak… Ale se vším mu pomáháme a zařizujeme, je to manželů táta a byť je specifický, tak o syna se postaral byť svým sobeckym a lehce mimorealitnim způsobem. A je to starý pán, který nikoho jiného nemá…
To, co máš ty, je masakr, jsi dobrá, žes mi vytycila hranice, to my ještě nedokázali (nám sice nevyhrozuje sebevraždou ale vyžaduje odvoz do nemocnice protože umírá, pochuzky, nákupy, co si má dát k jídlu a tak… Je schopný volat třeba v sedm ráno 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:16
@Uslava píše:
No a co. Jestli jí byl celý život k ničemu, tak se má teď zbláznit radostí, že se ozval? Myslete rodičové už dnes na to, že jednou budete staří a že o vás třeba nezakopne ani pes. A že je někdo rodič neznamená nic, pokud se jako rodič nechová. A i přesto vás dítě může nenávidět. Nikdy nevíte, jak to dopadne.
Treba predpokladam, ze to jeste neni uplne ztraceny. Mam rada dobry konce.
Nekdy je zbytecne zabejcena jedna nebo druha strana. Protoze ta lidska hrdost a pycha jsou smesny, kdyz clovek odejde navzdy a neda se uz delat vubec nic.
Jo a necetla jsem celou diskuzi, takze nevim, jestli nekde zakladatelka nepise, ze se o ni otec NIKDY nestaral, nemel zajem, a vubec to tak nejak byl kr.eten.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:17
@Paní Harringtonová
Myslím, že je těžký soudit, kdyz nevíme jak tata v zakladatelcine životě fungoval nebo o nefungoval po rozvodu.. Jak se staral, zajímal, jak se třeba zajímal i o vnoučata a tak.
Já fakt můžu s klidnym srdcem říct, že než mít otce jako mám já, tak radši zadnyho.
Mám super mámu a otcima a ty beru jako svy rodiče.
Neco jsou chyby a skobrtnuti a něco je velká zlovule a absence morálky třeba… Ja se pro svy děti budu snažit být dobrá máma a přesto dělám chyby… Ale v jedný věci jsem konzistentní - miluju je (i toho, co je teprve v břiše).
@Uslava
Správně. Jen to, že mě někdo zplodil, ho neopravňuje k doživotnímu bianco šeku mi ku*vit život.
Samozřejmě se může stát, ze přes veškerou snahu se vztahy mezi dětmi a rodiči potrhaji, ale to je hodně o výchově a založení dotyčného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:19
Ty máš pocit, že bys byla zodpovědná za jeho sebevraždu? Vždyť tímhle uvažováním ohrožuješ vlastní rodinu… Rozhodí tě to psychicky a bude se to přenášet na manžela, děti… Jestli chceš tátovi pomoct, protože ti ho je za současné situace líto (což nijak nevymaže tvé jiné, negativní, pocity k němu), zajeď k němu, chvíli u něj pobuď… Ale jezdit tam kvůli výčitkám svědomí? Ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:24
@Paní Harringtonová tak si přečti celou diskusi, ať zakladatelku netrýzníš viz. jiného tátu mít nebudeš.
Ona už se sama dosti zdeptaná a sama neví, co si pocit se sobeckým alkoholikem.
Dobrý konec bude, pokud se od otce odstřihne a nenechá se trápit tam, kde druhý jen bere a nikdy nedává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:28
@Paní Harringtonová No myslím si, že děti by měli mít ke svým rodičům úctu, ale jen takovou jakou mají rodiče ke svým dětem. Když mi máma bezúúročně půjčí, když jsem v nouzi a obejme mě a řekne, však si zajišťuji, abych nezůstala v důchodu sama a otec mi fňuká do telefonu o sebevraždě, když mi nedávno při porodu umřelo dítě a ani se nezeptá jak to zvládám, tak se i budu k oběma rodičům ke stáru chovat jinak, přímo úměrně, jak se oni chovají ke mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.19 13:33
@warita píše:
anebo treba nekdo by velmi ocenil, kdyby se rodice rozvedli, lec nestalo se tak a tak si tu hruzu musel zazit az do konce.Ja byt nestastna ve vztahu s zadnou vyhlidkou na zlepseni, tak se taky rozvadim. Nemilosrdne. Kvuli milenci bych to neudelala, ja se na pockani nezamilovavam a se svym muzem jsem spokojena. Kdybych nebyla, sla bych. Deti nedeti. Rozhodne bych netrpela 20 let ve vztahu, ktery nevyhovuje jenom aby deticky nebyly smutne.
Na své pocity máš právo. Nikdo tě nemůže nutit být ve vztahu, kde jsi nešťastná.
Ale i ty děti mají na své pocity právo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
