Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Milenec vs. přítel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.2.13 00:53
@atenai píše:
A kdo ti hlídá děti, když chodíš za milencem?? Manžel?
Kdo TI hlídá děti??? To nejsou i jeho děti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.13 01:05
@Loki01 píše:
Kdo TI hlídá děti??? To nejsou i jeho děti?
Také jsem se nad tím pozastavila…ale bohužel pravda je taková, že některým chlapům dělá i problém být sami se svými dětmi…
- Citovat
- Upravit
1.8.15 16:49
Nechápu, když jste zamilovaní až po uši, ale vrhat do vztahu se nebudeme? to nezní moc logicky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.16 10:18
Oživuji.
Jsem v poměrně složité situaci, o kterou jsem pardoxně dlouho usilovala.
Do minulého týdne jsem žila s mužem a dětmi v domku s jeho rodiči. Situace na palici, muž bez jakékoliv iniciativy, vše bylo na mě, on se nebyl schopen vynést ani smetí, navíc domek není vícegenerační, s rodiči denní kontakt, bez soukromí. Měli jsme prostě oddělené dvě místnosti od nich, ale společnou koupelnu i kuchyni. Já poslední rok totální ponorka, už jsem i do koupelny chodila až v době kdy oni usnuli, což bylo velmi náročné. Ale žádné hádky, prostě všichni skřípou zuby, ale mlčí. Muže jsem milionkrát prosila o jakékoliv řešení, ale měl v podstatě svázané ruce, finance nám více neumožňovaly a on nebyl schopen rodiče požádat, aby tu bývali méně (mají svůj domek ještě i na vesnici, ale tady mají občasné brigády(finančně nestrádají, ale jsou zvyklí si dopřávat), tak 80% času byli ve městě u nás). Rodičů jsme se oba víceméně báli, takže jsme jim nikdy opravdu ani nenaznačili, že bychom měli s něčím problém, okamžitě by byl konflikt a byli bychom ti špatní. Náš vztah taky žádná idylka, fungovali jsme jen setrvačností, ale vždy jsme se k sobě chovali hezky a vycházeli jsme v pohodě (až na konflikty ohledně rodičů).
Před čtyřmi lety se objevil na scéně super chlap. Dlouho jsem ho odmítala (a on čekal a čekal tři roky), ale poslední rok, kdy byla doma opravdu krize jsem si ho pustila více k tělu a zjistila jsem, že je opravdu dokonalost sama. Velmi šikovný, iniciativní, miluje mě i děti až za hrob a udělal by cokoliv, abychom byli s ním. Koupil a zařídil baráček a já se k němu po dlouhých a nepříjemných peripetiích s mužovými rodiči, nastěhovala. Děti nadšené, on taky, vše je idylické, funguje přesně tak, jak jsem si představovala. A já každý večer už měsíc brečím a brečím a strašně se mi stýská po muži. Přítel se snaží trpělivě čekat a vím, že ať udělám jakékoliv rozhodnutí, ve všem mě podpoří, i když by mu to nejspíš urvalo kus srdce. Ale… vrátit se k muži nechci, ne k rodičům a on s rodiči nic neudělá, je to mamánek a navíc s nimi je opravdu těžké pořízení, já bych se jim taky bála cokoliv říci. Ale asi ho opravdu miluji více než jsem si připouštěla a vůbec nevím co dál… Celá situace je samozřejmě v mnoha ohledech o dost složitější, tohle je hrubý nástin.
- Citovat
- Upravit
5.4.16 10:30
Těžko radit…
kdyby byl chlap alkoholik nebo gambler, tak ho taky opustíš i přes bolavé srdce, ale tam máš „silný důvod“, který obhájíš před sebou i ostatními…
S manželem si šťastná nebyla, s jiným taky ne 
Tím, že celý měsíc brečíš do polštáře, tím ubližuješ nejen sobě ale i novému partnerovi.
Jak se k situaci staví bývalý? Je i nadále u rodičů, kde ty nemůžeš dýchat? Pak asi není o čem přemýšlet, láska neláska…
A co ten nový - je to pan dokonalý, ale máš ho ráda, miluješ ho? Pokud ano, stesk po bývalým přejde (však ste spolu prožili mnoho let, to se nedá zapomenout za týden)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.16 10:42
No, bývalý je stále u rodičů a neplánuje změnu. V podstatě nemůže nic velkého měnit - finance. Ale mně by stačilo, kdyby třeba jen zkusil s rodiči vyjednat to, aby tam nebyli tak často, ale on neudělal nikdy ani to.
Pana dokonalého mám moc ráda, nejde nemít ho ráda, je opravdu dokonalost sama. Děti ho zbožňují, po tatínkovi ani nevzdechnou. Znají ho už dlouho, věnuje se jim jak jen to jde, kdykoliv se ho snažím od nich držet stranou (kvůli jejich otci), tak to nese těžce. Ke mně se také chová božsky, cítím se jako královna, s bývalým jsem nikdy nezažila ani část té pozornosti, které se mi dostává nyní. Ale neumím to přijímat, spíš mě to irituje.
A díky moc za povzbuzení 
Vím, že budu asi muset vytrvat, ale sakra to bolí. A vím, že to bolí i bývalého, i když by to nikdy nepřiznal.
- Citovat
- Upravit
5.4.16 11:10
Asi bych zkusila si v hlavě bývalého zošklivit. Říkat si, nestojí mi za slzy, nechce se situací nic dělat, ani já, ani děti ho nedonutily situaci změnit (nějak, jakkoliv, nemusí jít hned o koupi nového domu, ale pokud jeho rodiče mají jiné bydlení, a přesto jsou nakýblovaní u vás, tak je to prostě blbý), tak mi za to nestojí…Nejsi první ani poslední, koho od rodiny vyhnali „tcháni“… 
Zkusila bych začít žít nový život - nový chlap, co tě nosí na rukou, klidné bydlení, děti šťastné, to stojí za zkoušku, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.16 11:20
@Anonymní píše:
No, bývalý je stále u rodičů a neplánuje změnu. V podstatě nemůže nic velkého měnit - finance.
Neříkej, že byste si nemohli dovolit pronájem bytu. Bydlet s rodiči je záhul a skoro nikdy to není pro vztah přínosem. Pokud bych se však ocitnul ve stejné situaci, už bych tě zpět nevzal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.16 11:22
A čí je ten barák, ve kterým bydlíte s rodiči? Jestli rodičů, není nic jednoduššího, než se postavit na vlastní nohy, ne hned kupovat barák, jít třeba do podnájmu. Jestli váš, asi si musí manžel dupnout, jestli to neumí, chápu tě, že tě u něj nic moc nedrží. Ale pokud není váš, přijde mi to trochu jako zlatokopectví, jít za chlapem, který ti dá střechu nad hlavou pro tebe a tvoje děti. Co kdyby ten barák neměl, žil také u rodičů, nebo v malém bytě v podnájmu, stále by byl natolik úžasny, že bys za ním odešla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.16 11:52
@Anonymní píše:
No, bývalý je stále u rodičů a neplánuje změnu. V podstatě nemůže nic velkého měnit - finance. Ale mně by stačilo, kdyby třeba jen zkusil s rodiči vyjednat to, aby tam nebyli tak často, ale on neudělal nikdy ani to.
Pana dokonalého mám moc ráda, nejde nemít ho ráda, je opravdu dokonalost sama. Děti ho zbožňují, po tatínkovi ani nevzdechnou. Znají ho už dlouho, věnuje se jim jak jen to jde, kdykoliv se ho snažím od nich držet stranou (kvůli jejich otci), tak to nese těžce. Ke mně se také chová božsky, cítím se jako královna, s bývalým jsem nikdy nezažila ani část té pozornosti, které se mi dostává nyní. Ale neumím to přijímat, spíš mě to irituje.A díky moc za povzbuzení
Nechápu větu-snažíš se držet děti od současného přítele, kvůli jejich otci? Jak to vypadá v reálu? Bydlíte spolu, tak děti jsou v jiné místnosti a nesmí k tvému přítelovi?
Ty i otec dětí pracujete? Nemohli jsme si dovolit pronájem?
Další věc-rodiče mají domek i na vesnici.Je stejně komfortně vybavený jako ten ve městě? Tchánovci bydlí v domku. Druhý mají na zapadlejší vesnici jako chalupu. Přes léto jsou hodně času tam.Ale není tam ten komfort-neteče voda, nosí se od studny. Nejsou odpady, vynáší se kýble. Suché wc. Neříkám že to bude u vás úplně stejný, ale může to být v podobném duchu.
Kdyby u nás bydlel syn s nevěstou a dětmi a vznesli dotaz, zda bychom kvůlli jejich klidu mohli trávit víc času mimo domov, tak by mě to urazilo. Pustila bych se do nich, že každý dospělý člověk by si měl zařídit svoje bydlení, svůj domov. Jediná výjimka by byla, kdyby v cestě stála vážná nemoc. Např. invalidní důchod manžela s nemocí, kde není možné si nic přivydělat a do toho těžce postižené dítě, o které matka pracuje celodenně. V tom případě bych jim pomáhala co by mě síly a peníze stačily.
A kdyby mě někdo jen naznačil, že při důchodu pracuji, přitom se nemám úplně špatně a jen si chci víc dopřát? Tak to by se mě také dotklo. Mám práci na plný úvazek + vedlejšák, manžel je hodně nemocný a k tomu pracuje-a rádi cestujeme, poznáváme, užíváme si života. A nechci aby mě to jednou nevěsta vyčítala.
Dost veliká část viny je na tvé straně. Bohužel si odešla za vidinou klidu, zázemí, ale asi to nebylo srdcem. Majetek vyhrál. V tuto chvíli každá rada drahá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.16 12:00
Tak je to dum rodicu, nemuzete po nich chtit, aby v dome byvali mene, jejich dum, jejich rozhodnuti. Podle me se strasne upinate na to spolecne bydleni, proc si nezaridite neco vlastniho. Spousta lidi nema dost financi, ale musi si poradit bez pomoci rodicu. Mi to spise pripada jako pohodlnost, mala snaha osamostatnit se. Prece nemuzete mit az tak malo penez, aby jste si nemohli dovolit mensi byt.
Moc ani nechapu vase vztahy. To te manzel nechal odejit s detmi k milenci? On se s detmi vubec nevida? meli spatne vztahy? Prijde mi zvlastni, deti jsou s milencem stastni a na tatu si ani nevzpomenou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.16 12:07
Barák je muže.
A za druhým přítelem jsem šla jak proto, že to byl pro mě únik ze situace doma, ale samozřejmě, že ho mám taky ráda. Ale spíš tak nějak hlavou více než srdcem. Tam mám prostě stále bývalého.
A kdyby žil u rodičů, tak bych k němu nešla, to je fakt… do stejné řeky bych dvakrát fakt nelezla.
Snažím se vždy jednat tak, aby to bylo tak nějak nejméně bolestivé pro všechny zúčastněné. Tohle byla první sobecká věc, co jsem udělala, do té doby jsem držela hubu a krok, jak se tak říká. A nemůžu říct, že toho lituju, ale jednala jsem v zájmu dětí (ano, děti milence berou mnohem více, protože se jim věnuje mnohem více než jejich otec).
A ano, muž mě nechal odejít i s dětmi, protože jsem po něm chtěla, aby už něco udělal s rodiči (jak říkám, klidně jim jen řekl, ať jsou tady méně, ne aby úplně odešli), což on nechtěl řešit.
Rodiče mají svůj dům na vesnici s veškerým komfortem, nově zrekonstruovaný.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.4.16 12:21
Já myslím, že tě to přejde, ten stesk po manželovi. Já zažila něco podobného. S bývalým partnerem to vůbec nebylo jednoduché, byli jsme spolu deset let a pak se také objevil pan dokonalý. Dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala na býv. partnera vykašlat a být s dokonalým. A když se tak stalo, tak mi trvalo, než jsem se s tou novou situací vyrovnala. Bývalý mi chyběl, taky jsem si večer pobrečela, ale jedno jsem věděla, že se k němu už vrátit nechci. A tak jsem si řekla, že se pokusím vydržet. Vydržela jsem a jsem štastná. Na bývalého už nemyslím a když se potkáme, tak je to pro mě už jen kamarád. A myslím, že jsem to obrečela hodně i ze zvyku, než z nějakých velkých citů k bývalému.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.4.16 12:23
Ještě upozorňuji, že oba jsou seznámeni se situací, nevěším jim bulíky na nos. I přítel ví, že jsem k němu šla z rozumu a ne z lásky, přesto se mnou být chce.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
