Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj život skončil
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
28.2.19 12:16
Já bych to brala z pozitivní stránky, nemáš nikde žádné závazky, můžeš dělat cokoliv, přestěhovat se kamkoliv, začít úplně od začátku. Co by spousta lidí za takovou možnost dala.
Lalelale
28.2.19 12:18
Neboj, od každého dna se jde odrazit. Začla bych hledáním práce. Tam se dostaneš do nového prostředí, vypnes… A postupně začneš budovat nový život. Můžeš zkusit psychoterapii, ta je mnohem přednější, než prášky samotné. Musíš najít nový cíl, neutapej se v tom, o cos přišla.
- Upravit
Kobliha51
28.2.19 12:19
@Anonymní píše:
Od ledna jsem na pracáku, skončila mi smlouva, s partnerem jsme plánovali baráček, pomyšlela jsem i na dítě a najednou je všechno pryč. Rozešli jsme se po 10 letech. Zatím spolu bydlíme, ale nevím co bude. Celý dny proležím v posteli a je mi na nic. Praci nehledám, nevím kam se budu stěhovat a nemám ani sílu. Nikam nechci chodit, je mi nejlíp samotné. Úplně jsem rezignovala. Zklamala jsem sama sebe. Začlo se mi dařit a jsem zas na začátku. Asi mám depresi. Prášky jsem dostala, ale mě je prostě mizerně i takŽivot stojí za nic. Nevím co se sebou, jen chci mít pokoj a nemuset se o nic starat. Zažil někdo něco stejného? Jak jste to přežili?
Prosím anonym, jinak smazat.
najdi si nějakou agenturu a vyjeď do ciziny. To bych udělala já. Abych musela hledat práci, bydlení, jestli mám na jídlo a na něho myslet by nebyl prostor. 
- Upravit
28.2.19 12:20
@Anonymní píše:
Od ledna jsem na pracáku, skončila mi smlouva, s partnerem jsme plánovali baráček, pomyšlela jsem i na dítě a najednou je všechno pryč. Rozešli jsme se po 10 letech. Zatím spolu bydlíme, ale nevím co bude. Celý dny proležím v posteli a je mi na nic. Praci nehledám, nevím kam se budu stěhovat a nemám ani sílu. Nikam nechci chodit, je mi nejlíp samotné. Úplně jsem rezignovala. Zklamala jsem sama sebe. Začlo se mi dařit a jsem zas na začátku. Asi mám depresi. Prášky jsem dostala, ale mě je prostě mizerně i tak
Prosím anonym, jinak smazat.
Hnusná životní situace 
Nikolka1122
28.2.19 12:21
Syndrom vyhoření.. to se stává, jenže štěstí není o věcech, co člověk má.. Je to jenom stav mysli.. někomu by ke štěstí stačilo jenom to, aby byl zase zdravý..
jiný člověk chce práci, auto, barák, rodinu.. vždyť žít se dá i bez toho..
A nemít žádný závazky? Tak mě v čr nic neudrží ani omylem 
- Upravit
Anonymní
Nikolka1122
28.2.19 12:22
@Kriss Tina píše:
Já bych to brala z pozitivní stránky, nemáš nikde žádné závazky, můžeš dělat cokoliv, přestěhovat se kamkoliv, začít úplně od začátku. Co by spousta lidí za takovou možnost dala.
Přesně moje řeč.. čistý štít, může se ze dne na den sebrat a být pryč 
- Upravit
Anonymní
28.2.19 12:23
Třeba když budu dlouho jen tak ležet, tak zkamením a bude pokoj. Já s tím chci něco dělat, ale nedonutím se. Celej den sjíždím net abych se aspoň nezbláznila, ale nevím jestli to k něčemu je.
- Upravit
28.2.19 12:24
@Anonymní píše: že jo, děkuju za uznání.
Ale utapet se v sebelitosti neni reseni.
Nikolka1122
28.2.19 12:24
@Anonymní píše:
Třeba když budu dlouho jen tak ležet, tak zkamením a bude pokoj. Já s tím chci něco dělat, ale nedonutím se. Celej den sjíždím net abych se aspoň nezbláznila, ale nevím jestli to k něčemu je.
není to k ničemu..
- Upravit
28.2.19 12:24
Ne,tvůj život neskončil.¨
Ukončila se jedna životní etapa,aby ,mohla začít jiná…nová
28.2.19 12:25
@Anonymní píše:
Třeba když budu dlouho jen tak ležet, tak zkamením a bude pokoj. Já s tím chci něco dělat, ale nedonutím se. Celej den sjíždím net abych se aspoň nezbláznila, ale nevím jestli to k něčemu je.
Najdi si neco s ubytovanim treba recepcni nebo pokojskou. Vetsinou to davaji i s ubytovanim. Nekde na horach.
28.2.19 12:26
@Anonymní píše:
Třeba když budu dlouho jen tak ležet, tak zkamením a bude pokoj. Já s tím chci něco dělat, ale nedonutím se. Celej den sjíždím net abych se aspoň nezbláznila, ale nevím jestli to k něčemu je.
no holka, to je cesta do pekla…
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Od ledna jsem na pracáku, skončila mi smlouva, s partnerem jsme plánovali baráček, pomyšlela jsem i na dítě a najednou je všechno pryč. Rozešli jsme se po 10 letech. Zatím spolu bydlíme, ale nevím co bude. Celý dny proležím v posteli a je mi na nic. Praci nehledám, nevím kam se budu stěhovat a nemám ani sílu. Nikam nechci chodit, je mi nejlíp samotné. Úplně jsem rezignovala. Zklamala jsem sama sebe. Začlo se mi dařit a jsem zas na začátku. Asi mám depresi. Prášky jsem dostala, ale mě je prostě mizerně i tak
Život stojí za nic. Nevím co se sebou, jen chci mít pokoj a nemuset se o nic starat. Zažil někdo něco stejného? Jak jste to přežili?
Prosím anonym, jinak smazat.