Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Musíme jezdit za babičkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.1.11 14:34
Já bych se držela toho 14ti denního systému..
Když by se manželovi chtělo jet - může vzít děti a jet, nikdo mu bránit nebude.
Já nejsem vůbec návštěvová, ale jezdila bych pravidelně - jen né tak často. Člověk je jistě na stará kolena rád, že někdo z rodiny přijede, ale neměl by si svůj život stavět jen na tom. Může mít své zájmy, nové známé a jiné aktivity.
Budu ráda, když se o mě v nouzi děti postarají, ale nechci , aby jejich návštěva byla jediná událost celého týdne.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 14:37
BaraF píše:
Když si uvědomím kolik času „obětovala“ moje matka pro mně (mladá, upracovaná, unavená…) tak mi přijde normální, že jí to jednou oplatím. Teď tím, že se věnuju jejím vnoučatům a ona vidí jak se rozvíjejí, tím, že buduju svou rodinu a kariéru a možná zanedlouho tím, že se o ni budu aktivně starat (pomáhat, platit ošetřování a hojně ji navštěvovat…). Máme to tak stejně s bratrem, naši rodiče se naší pozornosti a pomoci nemusejí doprošovat, jsme tak vychovaní. Mám kolegyni (ještě ne 40, manažerka, vdaná, dvě děti do 10 let) stará se denně o nemocného tatínka - vozí mu jídlo ze závodky, poklízí (už ne denně, najala si paní na úklid), střídá se s dalšími členy rodiny v návštěvách, už dva roky to takhle vede denně a pokud to nebude tatínkův zdravotní stav vyloženě vyžadovat tak nechce slyšet o tom, že by se o něj nepostarala.
Taky bych chtěla aby se o mně moje děti postaraly až to budu potřebovat a nechci aby se o mně vyjadřovaly jako o „té babě co se za ní musí furt jezdit“, takže kmitám a doufám, že to ocení a přijmou za své.
Taady nejde o to, že bysme se o ní nepostarali…o tom není řeč, není nemohoucí, je soběstačná…
Když marodila a potřebovala aby se o ní někdo postaral, byla u nás, o tom to vůbec není…
„té babě co se za ní musí furt jezdit“ takhle jsem o ní nepsala, to bych si ani nedovolila, je to manželova mamka…
- Citovat
- Upravit
2.1.11 14:42
Jinak také mám 11ti letou dceru a chápu, že se jí nechce.
Netrvala bych na každé návštěvě pokud jezdíte tak často a nechala jí doma samotnou - ale neznám povahu tvé dcery, takže..
Naše rodina jezdila autobusem také o víkendu pravidelně k babi a dědovi..
Nudilo mě to k smrti - né že bych je neměla ráda, ale byli staří ( víc než jiní prarodiče), konverzace vázla, trapné ticho, návštěva se nesla v duchu - babi nakoupila v tuzexu a jinde 10 kg jídla a to jsme si museli odvézt domů 
- jídlo, jídlo, jídlo..
Když potřebovali pomoci, tak se jim vařilo a uklízelo to ano..nikdo se k nim neotočil zády.
Jen ty návštěvy nebyly nic moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 14:43
Nechápu proč tak lpíš na anonymitě. Není se za co stydět, spousta místních frkventantek ti zcela neanonymně napíše, že by tchýni nejradši vzali mokrým hadrem po hubě, protože ony jsou teď Paní a že vnoučata bude vídat jen když se jim bude chtít a vůbes ať jim všichni dají pokoj…
My se navštěvujem hojně (minimálně dvakrát týdně), ale spojujem to s naší zábavou (hory, plavčo, divadlo…), oslavami nebo se jen tak společensky (víkendový oběd u nás nebo u nich nebo třeba rodinné uzení na chatě…). Oba s manželem pracujem, máme časově náročné koníčky a stíháme to. Druhou část rodiny máme 400 km daleko, jezdíme tam tak 5× do roka, holky na dlouhodobé pobyty, voláme si několikrát do týdně přes PC.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 15:08
Lizbeth píše:
Jinak také mám 11ti letou dceru a chápu, že se jí nechce.
Netrvala bych na každé návštěvě pokud jezdíte tak často a nechala jí doma samotnou - ale neznám povahu tvé dcery, takže..Naše rodina jezdila autobusem také o víkendu pravidelně k babi a dědovi..
Nudilo mě to k smrti - né že bych je neměla ráda, ale byli staří ( víc než jiní prarodiče), konverzace vázla, trapné ticho, návštěva se nesla v duchu - babi nakoupila v tuzexu a jinde 10 kg jídla a to jsme si museli odvézt domů
Když potřebovali pomoci, tak se jim vařilo a uklízelo to ano..nikdo se k nim neotočil zády.
Jen ty návštěvy nebyly nic moc.
KONEČNĚ…tohle je úúplně přesný…i s těma nákupama..všechno si musíme odvést..protože…„CO JÁ TU S TÍM BUDU DĚLAT“…
No někdy jsme tu dceru nechala (minimálně) začala jí docela puberta..bojím se…
- Citovat
- Upravit
Michaelakkk
2.1.11 15:11
Anonymní píše:BaraF píše:Taady nejde o to, že bysme se o ní nepostarali…o tom není řeč, není nemohoucí, je soběstačná…
Když si uvědomím kolik času „obětovala“ moje matka pro mně (mladá, upracovaná, unavená…) tak mi přijde normální, že jí to jednou oplatím. Teď tím, že se věnuju jejím vnoučatům a ona vidí jak se rozvíjejí, tím, že buduju svou rodinu a kariéru a možná zanedlouho tím, že se o ni budu aktivně starat (pomáhat, platit ošetřování a hojně ji navštěvovat…). Máme to tak stejně s bratrem, naši rodiče se naší pozornosti a pomoci nemusejí doprošovat, jsme tak vychovaní. Mám kolegyni (ještě ne 40, manažerka, vdaná, dvě děti do 10 let) stará se denně o nemocného tatínka - vozí mu jídlo ze závodky, poklízí (už ne denně, najala si paní na úklid), střídá se s dalšími členy rodiny v návštěvách, už dva roky to takhle vede denně a pokud to nebude tatínkův zdravotní stav vyloženě vyžadovat tak nechce slyšet o tom, že by se o něj nepostarala.
Taky bych chtěla aby se o mně moje děti postaraly až to budu potřebovat a nechci aby se o mně vyjadřovaly jako o „té babě co se za ní musí furt jezdit“, takže kmitám a doufám, že to ocení a přijmou za své.
Když marodila a potřebovala aby se o ní někdo postaral, byla u nás, o tom to vůbec není…
„té babě co se za ní musí furt jezdit“ takhle jsem o ní nepsala, to bych si ani nedovolila, je to manželova mamka…
Kdyby tobyla tvoje maminka myslíš, že by si se zachovala jinak?
- Citovat
- Upravit
Michaelakkk
Anonymní
2.1.11 15:12
BaraF píše:
Nechápu proč tak lpíš na anonymitě. Není se za co stydět, spousta místních frkventantek ti zcela neanonymně napíše, že by tchýni nejradši vzali mokrým hadrem po hubě, protože ony jsou teď Paní a že vnoučata bude vídat jen když se jim bude chtít a vůbes ať jim všichni dají pokoj…
My se navštěvujem hojně (minimálně dvakrát týdně), ale spojujem to s naší zábavou (hory, plavčo, divadlo…), oslavami nebo se jen tak společensky (víkendový oběd u nás nebo u nich nebo třeba rodinné uzení na chatě…). Oba s manželem pracujem, máme časově náročné koníčky a stíháme to. Druhou část rodiny máme 400 km daleko, jezdíme tam tak 5× do roka, holky na dlouhodobé pobyty, voláme si několikrát do týdně přes PC.
Anonimita…mám strach..i když kdyby to četl někdo známý, ví o koho jde…
Vím, že je to tak jak píšeš..že sposta nemá ráda svojí tchýni a tak…ale u mě to tak není…jasně, že nemám ze všeho co udělá radost, ale beru to…i ty hnusný sladký pití, co u ní na děti vždycky čekají a kopy bombonů …párkát, jsme řekli, že si to nepřejem..no nepomohlo to..ale co, jednou za týden, co zkousnem 
vím, že chce udělat dětem radost…a povede se jí to, a hlavně, je pak sama spokojená…štastné děti x štastná babička
Takže tohle mi už ani nevadí…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.11 15:16
Michaelakkk píše:Anonymní píše:Kdyby tobyla tvoje maminka myslíš, že by si se zachovala jinak?BaraF píše:Taady nejde o to, že bysme se o ní nepostarali…o tom není řeč, není nemohoucí, je soběstačná…
Když si uvědomím kolik času „obětovala“ moje matka pro mně (mladá, upracovaná, unavená…) tak mi přijde normální, že jí to jednou oplatím. Teď tím, že se věnuju jejím vnoučatům a ona vidí jak se rozvíjejí, tím, že buduju svou rodinu a kariéru a možná zanedlouho tím, že se o ni budu aktivně starat (pomáhat, platit ošetřování a hojně ji navštěvovat…). Máme to tak stejně s bratrem, naši rodiče se naší pozornosti a pomoci nemusejí doprošovat, jsme tak vychovaní. Mám kolegyni (ještě ne 40, manažerka, vdaná, dvě děti do 10 let) stará se denně o nemocného tatínka - vozí mu jídlo ze závodky, poklízí (už ne denně, najala si paní na úklid), střídá se s dalšími členy rodiny v návštěvách, už dva roky to takhle vede denně a pokud to nebude tatínkův zdravotní stav vyloženě vyžadovat tak nechce slyšet o tom, že by se o něj nepostarala.
Taky bych chtěla aby se o mně moje děti postaraly až to budu potřebovat a nechci aby se o mně vyjadřovaly jako o „té babě co se za ní musí furt jezdit“, takže kmitám a doufám, že to ocení a přijmou za své.
Když marodila a potřebovala aby se o ní někdo postaral, byla u nás, o tom to vůbec není…
„té babě co se za ní musí furt jezdit“ takhle jsem o ní nepsala, to bych si ani nedovolila, je to manželova mamka…
Zachovala bych se stejjně, vím to…nevím co je špatnýho na tom, chtít být občas sáma se svojí rodinou (manžel, děti)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.11 15:19
Michaelakkk píše:
A kolik je dceři? a co provádí za lumpárny?
je jí 11 … zatím neprovedla nic hroznýho, je „jenom“ drzá, prdí na všechno, zajímají jí nemom kluci…nechci jí nechávat samotnou, protože babi nechce být sama…je to moje dítě…nebudu čekat, až něco vyvede…mmch stejně to vidí manžel…není to o tom, že to není moje mamka, ale jeho
- Citovat
- Upravit
2.1.11 16:14
Anonymní píše:
KONEČNĚ…tohle je úúplně přesný…i s těma nákupama..všechno si musíme odvést..protože…„CO JÁ TU S TÍM BUDU DĚLAT“…
Tohle utni, to babička k životu fakt nepotřebuje. My jsme to museli udělat na obou stranách, protože se nám doma množily obědy, co jsem nenavařila (a já mám takovou úchylku, že cizí jídlo prostě neohřeju, zásadně se mi zkazí) a ani péct jsem nemohla, jak se mi tu kupily bábovky (a to peču zatraceně ráda a myslím, že na to mám nárok). Někdy je to těžké poznat, co je potřeba, a co už citové vydírání.
BaroF - jenom úplně stručně OT - šla vlastně ta Tvoje starší dcerka do školy o rok dřív? Ano/ne - díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 20:11
Len-til-kah píše:
BaroF - jenom úplně stručně OT - šla vlastně ta Tvoje starší dcerka do školy o rok dřív? Ano/ne - díky.
Ne, chtěla být aspoň rok s mladší ve školce. Ježíšek teď přinesl aktovku, už jsme definitivně zvolili školu k zápisu („projektová“ třída, pokračování programu Začít spolu, do školy kam chodí trénovat plavání bude docházet). Ale už se sama (počítám, že s malou pomocí učitelek v MŠ) naučila číst (i malou tiskací abecedu), píše krásně foneticky (pjekné ráno, tohle je moje krásná kníška…), počítá přes desítku…naštěstí i zpívá a kreslí a bruslí a hlavně plave, takže její pozornost rozptylujeme a často říkáme počkej, to se naučíš ve škole, tak se tam snad nebude úplně nudit a vlčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 21:15
No, tento problém bych opravdu začala řešit tak, že bych tchýni pozvala na víkend k Vám. Přesně vím, jak je hrozné zabíjet volný víkend někde, kde jak se říká není do čeho rýpnout a pokud Tobě opravdu tchýně jako člověk nevadí a jde jen o místo, tak bych ji předběhla a prostě ji řekla, tento víkend tě v pátek čekáme-nemá-li auto, tak ji řekni který vlak či autobus má stihnout a je to,vůbec bych ji nedala šanci začít tu svou-přijeďte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jenika
2.1.11 21:49
Zuzouš: doufám, že si na svoje slova vzpomeneš, až budeš čekat až se ti dcera, či syn ozve, protože ty budeš větět, že je nemáš otravovat, protože jim bereš energii. No ono jak je to naučíš, tak se budou chovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
