Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@bamba By mě zajímalo, jak konkrétně to má zvládnout matka dítěte, co se musí vrátit do práce za 10 000 měsíčně a dítě je ve věku, že jí ho nevezmou do školky.
Rodina se podle mne zachovala slušně, babičky se zeptali a nabídli jí 2500. Částka mi přijde adekvátní vzhledem k platu matky. Navrhované řešení, že má dát dítě do soukromé školky nebo chůvě má smysl u někoho, kdo vidělává 30 000, ale ne 10. Ta rodina taky z něčeho musí žít. Co mi přijde naprosto nechutné je odpověď babičky. Pokud nemá o hlídání zájem, má říct slušně ne a nikdo ji nutit nemůže. Vztahy v rodině budou asi dost prapodivné a osobně bych udělala cokoliv, abych takovéhle ženské své dítě svěřit nemusela. Problém je, jestli má rodina vůbec jinou možnost.
Pokud by to šlo, prodloužila bych si rodičák, než bude školka a chodila na brigády. Ale chápu, že jestli je v místě s velkou nezaměstnaností a pokud nenastoupí, tak o práci přijde, tak asi moc na výběr nemá. ![]()
@bamba a jak to víš že se nepostarají až…ty je znáš? Ja měla tátu, ano toho co mi hlídával, doma skoro rok když onemocněl. Chodili jsme s chlapem oba do práce. Pravda děti už byly velké a samostatnější. Ale nebylo jim zatěžko dědovi, který toho pro ně tolik udělal, podat pití, ohřat jídlo pod. když už jenom ležel. Láska a solidarita v rodině by měla být oboustraná.
@Anna766 No, on je rozdíl někomu podat pití a ohřát jídlo, takhle jsme se o babičku starali několik let a mít doma člověka, který je na plenách, polohuješ ho a nemůže zůstat víc jak půl hodiny bez dozoru…
@eva333 píše:
No a jinak nevím, proč je v některých pořád zakořeněno, že prarodiče se na nic jiného ve svém věku nehodí. Žila jsem nějakou dobu ve Švýcarsku a tam nic takového neexistuje, když už vzali senioři někam vnouče, tak to byla výjimka… prostě žijí vllastní život.
Jo a taky pak skončí v domově důchodců. Nejvíc mě fascinuje jeden místní názor, že by radši hlídala cizí za prachy, než vlastní. Taková osoba se pak nemůže divit, že je svým vnoučatům úplně ukradená. Jako průměrný člověk jsem měla 2 babičky. Jedna nás hlídala celé prázdiny (a to nás měla požehnaně), kdykoliv jsme byli po nemoci a nemohli do školy, hrála si s námi, milovala nás. A my ji. Druhá nás měla jenom na chlubení, občas nám zavolala a předala dárek k narozeninám. Hned jak jsem se narodila, tak mámě řekla, ať si nemyslí, že z ní bude hlídací babička. Pro mě to byla cizí ženská. Děti nemilují své prarodiče proto, že jsou jejich příbuzní, ale proto, že s nimi trávili chvíle, když byli malí, hráli si s nimi, měli společné zážitky. O první babičku a dědečka se starala celá rodina do poslední chvíle. Ta druhou by si domů nikdo nevzal. Nikdo nemůže nutit babičku, aby se starala o svá vnoučata, ale nikdo nemůže nutit vnoučata a děti, aby se se na stará kolena starali o babičku. Každý svého štěstí strůjcem.
No tak když pominu povahu, jakou dle zakladatelky tchýně má, neměla bych problém tchýni zaplatit. Vím, že moje tchýně by určitě za hlídání nic nechtěla. Ona je taková dobrá duše. No nadruhou stranu, důchodci mají dnes tak mizerné důchody, že bych jim tak ráda přilepšila. A raději přilepším vlastní babičce mého dítěte, než někomu cizímu. Já takovou možnost ale nemám. Babičky mám daleko. ![]()
Teď chci požádat o hlídání sousedku. Potřebuji tak 2-3× týdně vyzvednout ze školky a pohlídat než dojdu z práce. Chci jí nabidnout 3000,– měsíčně. Je už v důchodu a naše malá ji má ráda jako vlastní babičku. Vím, že za to nebude chtít peníze, ale nechci být nikomu dlužná.
@Kakachna Na výběr má, může zaplatit chůvu i za cenu, že na ni padne celý plat, pokud jde u udržení práce. Proč by měla být reakce babičky k divení. Pokud nemá práci, musí ji vše financovat manžel, nevidím důvod, proč by si nemohla za práci nechat zaplatit. Žádný prarodič není povinen hlídat vnoučata a vo tom to je, Velmi často mám dojem, že jste přesvědčeni o tom, že svět se musí točit jen kolem vás. Na jednu stranu chcete být samostatní, nikdo vám nesmí do ničeho mluvit, ale vy budete klidně prarodičům organizovat trávení volného času. ![]()
@Kakachna píše:
Jo a taky pak skončí v domově důchodců. Nejvíc mě fascinuje jeden místní názor, že by radši hlídala cizí za prachy, než vlastní. Taková osoba se pak nemůže divit, že je svým vnoučatům úplně ukradená. Jako průměrný člověk jsem měla 2 babičky. Jedna nás hlídala celé prázdiny (a to nás měla požehnaně), kdykoliv jsme byli po nemoci a nemohli do školy, hrála si s námi, milovala nás. A my ji. Druhá nás měla jenom na chlubení, občas nám zavolala a předala dárek k narozeninám. Hned jak jsem se narodila, tak mámě řekla, ať si nemyslí, že z ní bude hlídací babička. Pro mě to byla cizí ženská. Děti nemilují své prarodiče proto, že jsou jejich příbuzní, ale proto, že s nimi trávili chvíle, když byli malí, hráli si s nimi, měli společné zážitky. O první babičku a dědečka se starala celá rodina do poslední chvíle. Ta druhou by si domů nikdo nevzal. Nikdo nemůže nutit babičku, aby se starala o svá vnoučata, ale nikdo nemůže nutit vnoučata a děti, aby se se na stará kolena starali o babičku. Každý svého štěstí strůjcem.
se vším souhlasím ![]()
@Kakachna píše:
Jo a taky pak skončí v domově důchodců. Nejvíc mě fascinuje jeden místní názor, že by radši hlídala cizí za prachy, než vlastní. Taková osoba se pak nemůže divit, že je svým vnoučatům úplně ukradená. Jako průměrný člověk jsem měla 2 babičky. Jedna nás hlídala celé prázdiny (a to nás měla požehnaně), kdykoliv jsme byli po nemoci a nemohli do školy, hrála si s námi, milovala nás. A my ji. Druhá nás měla jenom na chlubení, občas nám zavolala a předala dárek k narozeninám. Hned jak jsem se narodila, tak mámě řekla, ať si nemyslí, že z ní bude hlídací babička. Pro mě to byla cizí ženská. Děti nemilují své prarodiče proto, že jsou jejich příbuzní, ale proto, že s nimi trávili chvíle, když byli malí, hráli si s nimi, měli společné zážitky. O první babičku a dědečka se starala celá rodina do poslední chvíle. Ta druhou by si domů nikdo nevzal. Nikdo nemůže nutit babičku, aby se starala o svá vnoučata, ale nikdo nemůže nutit vnoučata a děti, aby se se na stará kolena starali o babičku. Každý svého štěstí strůjcem.
To si tak úplně nemyslím - oni tam mají dost prachů, aby si zaplatili důstojné dožití a pak tam taky fungují určité morální zásady - oni vychovali své děti a ty se za to o ně postarají, ale není jejich povinnost, starat se o vnoučata právě proto, že už se starali o ty rodiče, své si splnili a chctějí i seniorské období prožít aktivně.
@Anna766 píše:
@bamba a jak to víš že se nepostarají až…ty je znáš? Ja měla tátu, ano toho co mi hlídával, doma skoro rok když onemocněl. Chodili jsme s chlapem oba do práce. Pravda děti už byly velké a samostatnější. Ale nebylo jim zatěžko dědovi, který toho pro ně tolik udělal, podat pití, ohřat jídlo pod. když už jenom ležel. Láska a solidarita v rodině by měla být oboustraná.
Naprostý souhlas, ale ne každý má práci od do a děti ochotné pomáhat. Takových případů je spousta.
@Kakachna Podívej,měla jsem taky dvě babičky, jedna nás nechtěla a dnes se jí nedivím, bo musela do 68 let pracovat, byla sedřená a ještě se v tom věku starat o děti…Druhá bydlela hodně daleko, viděly jsme se jednou za rok a tu jsem milovala. Nebyla to cizí ženská, ale babička i když jednou za rok.
@bamba A z čeho ta rodina má žít? Pravděpodobně do teď z platu otce a rodičáku matky. pokud ho měla kratší, než 3 roky, tak se blížil k 10 000. To znamená, že její plat tak pokreje výpadek rodičovského příspěvku. Takže to není nějakých 10 000, které matka dostane jako kapesné. V rodinách s takhle nízkými příjmy nebývají tak velké rezervy, aby si mohli dovolit žít bez platu. Takže návrh, aby matka dala celý plat babičce je poněkud zcestný. Aby si babička polepšila o celý plat a rodina se šla pást fakt není reálné. A jak už jsem psala, babička prostě mohla říct: „Ne, nezlobte se, nechci.“
Je ale také spousta rodin, kde se prarodiče starali jak diví a pak o ně nikdo nezakopl, když potřebovali oni… podle mne je to vždy na konkrétní rodině, na tom, jakou mají nastavenou hranici slušnosti.
My to s manželem bereme tak, že nás rodiče vychovali, dali nás vystudovat a připravili nás pro samostatný život, takže my se o ně musíme jednou také postarat. Vnoučata s tím nijak nesouvisí - prarodiče je mají pro radost a to, že pohlídají tehdy, když potřebujeme, je jakási nadstavba.
@eva333 Vidím to stejně
a když mi hlídala tchýně jednou týdně, tak jsem ji za to byla hodně vděčná a klidně bych ji za to něco dala, ale ona si nevzala…
@Kakachna Nikde jsem nenapsala babičce, čti pozorněji. V první řadě si matka dítěte měla zvolit rodičák tak, aby jí vyšel do věku dítěte a to mohlo jít do školky. Když už by chtěla po tchyni hlídání, tak by ji neměla pomlouvat, druhá věc je, že i tchyně nežije ze vzduchu a nakonec si má každý pořídit tolik dětí, na kolik má finance.
@j.a.n.i1 píše:
@Anna766 No, on je rozdíl někomu podat pití a ohřát jídlo, takhle jsme se o babičku starali několik let a mít doma člověka, který je na plenách, polohuješ ho a nemůže zůstat víc jak půl hodiny bez dozoru…
Ale vždyť jo.Ale to po dětech chtít nemůžeš. Ja jsem břídil, tatínek do roka zemřel. Teta, sestra mamky měla babičku na plenach několik let, a chodili se strejdou oba do práce,.a přesto to zvládli, klaním se před nimi. A ona teta dnes? Strejda je po těžké mrtvici a ona se o nej doma stará. Je prostě rodina a rodina. Každej to máme jinak.