Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A bojíš se fakt tech nemoci nebo jde o něco jiného? Jinak bud jim to řekneš jako nam tady, právo na to máš, nebo at si vezmou rousku a desinfekce je na každým pokoji. Neni proč se bat. Novorozenec má imunitu celkem silnou.
Jelikoz je to moje dite, a je mi jedno co si kdo mysli, rekli jsme to narovinu.. Proste at se prijdou podivat, ale zadny chovani a mazlení…normalni clovek to pochopi.
Jinak v porodnici mi návštěvy nevadily, aspoň se něco dělo. Mimino furt spi, nemluví, sestry maji svou praci… Aspoň to uteklo. A po císaři jsem byla i rada, ze malého někdo nufa.
Jo doma, to je jiná. V šestinedělí jsem odmitla varit kafe, hostit návštěvy a koukat jak vzdychaji u postýlky. Jsem vycurana. ![]()
Za mnou když přijely rodiče, trvala jsem na dezinfekci rukou, jen když si chtěli na novorozence sáhnout! Natož pochovat! Jiné lidi jako kamarádky a širší rodinu jsem nezvala, jak některé miminy v porodnici.
Jen manžel a rodiče.
Jsem vážně vděčná svou normální rodinu, pro kterou je samozřejmostí umýt si ruce, nechodit k miminu nachcípaná a ohledně pochování novorozence se zeptat, než se na něj vrhnu. A pro mě je zase samozřejmostí ty babičky pozvat a kontakt s miminkem jim dopřát. Říkám si, jak jdou ty rodinné vztahy do háje, když tu spousta z vás musela řešit restrikce návštěv, sahání na mimino, roušky apod. ![]()
@Anonymní píše:
Jak jste řekli rodině, známým, že nechcete, aby si chovali všichni miminko a předávali si ho jak vařený brambor.?
Prostě přijeli na návštěvu, dali si kafe, koukli do postýlky a šli. Tím myslím v porodnici a v době šestinedělí. Nevím, jak jim to říct slušně, aby je to neurazilo, nebo neodpověděli tak, že bych nevěděla jak odpovědět.
Už vidím svoji babičku, když řeknu, že kvůli chřipce, co teď všude lítá, by bylo lepší, aby si pochovali mimčo až za pár týdnů. - mi určitě řekne, ale já nejsem nemocná.![]()
Jak jste to řešili vy, když jste měli třeba mimčo v postýlce a už natahovali ruce, že si mimčo vezmou pochovat, nebo se jen zeptali, můžu si ji/ho pochovat??
Nerada lidem říkám ne a hlavně to neumím, takže teď v tyhle banální věci hledám vědu.
Klidně napište svoje příběhy, jak jste to mali vy? Jak jste to řešili, nebo i vtipné příběhy, kdy vás lidí neposlouchali a vy jste jen stáli s otevřenou pusou.![]()
![]()
Takže se bojím toho až se mě někdo zeptá zda si může mimi pochovat, nebudu vědět, jak odpovědět.
pokud jsou zdraví a umyjí si ruce, nevidím moc problém. Ale co jim pro tvůj lepší pocit dát třeba roušku? To už by jsi byla v klidu?
A smi se v pritomnosti takoveho hygienickeho novorozence prdet?
![]()
U prvního porodu jsem přišla o hodně krve ještě tři týdny po porodu jsem měla co dělat, abych chvíli vydržela sedět. A poslouchat k tomu, že vypadám hrozně mi fakt nepřidalo.
Návštěva u nás v té době byla jen jedna.
Po druhém porodu jsme na tom byla lépe. Avšak byla jsem ráda, že mám klid se s novou situaci szit. Přece jen jsem se najednou starala o dvě malé děti a bylo to jiné. Řešit do toho ještě návštěvu se mi opravdu nechtělo.
Po obou porodech bylo docela rušivé procesí návštěv spolupacientek na pokoji. Na chodbě ok, avšak většina chtěla být na pokoji.
Já osobně jsem brala za samozřejmost, se zeptat spolupacientek, zda jim nebude má návštěva na pokoji vadit (po obou porodech jsem že začátku nemohla vstát z postele). Návštěva byla u mne chvíli, mimčo si pak vzali na chodbu (manžel plus babička).
V obou případech jsem se nebránila návštěvě max dvou lidí najednou v porodnici. Po předchozí domluvě, kdy jsem potvrdila, že se na to opravdu cítím. Na návštěvě byl manžel a babička. Zbylí rodinní příslušníci dojeli koncem šestinedělí. Předem jsme se domluvili, že jakmile se na to budu cítit, budu ráda, když přijedou. Všichni to brali v pohodě.
Vycházelo to v obou případech na konec šestinedělí.
I teď máme nastavené pravidlo, že když k nám někdo jede na návštěvu a je nachlazení, tak dá vědět a domluvíme se předem, zda je návštěva ok či ne. Stejně tak to dělám já - máme jet k někomu, kdo má děti či je na tom zdravotne špatně a mé děti jsou nachlazene, tak předem volám, zda můžeme dojet či návštěvu odlozime. Rozhodnutí hostitele vždy respektuji a nikdy mne nenapadlo nad tím polemizovat. Nemocné cizí dítě pak nebudu řešit já, nýbrž jeho rodiče. Takže je rozhodnutí na nich.
Zakladatele doporučuji nastavit si pravidla předem.
Já jsem všem předem řekla, že se nebráním ničemu, když se na to budu cítit. Když nebudu, tak návštěvy počkají dokud nebude vše ok.
@Keyllah Já jsem zažila i návštěvu, která mi předem tvrdila, že jsou zdravi a pak kaslali jako tuberaci. Druhého rodinného příslušníka jsem musela upozornit, že když chce brat mimino do náručí, ať si umyje ruce (po záchodě si je neumyval).
Možná jsem pro některé hysterka, avšak opatrnost zakladatelky chápu.
@Anonymní píše:
@Keyllah Já jsem zažila i návštěvu, která mi předem tvrdila, že jsou zdravi a pak kaslali jako tuberaci. Druhého rodinného příslušníka jsem musela upozornit, že když chce brat mimino do náručí, ať si umyje ruce (po záchodě si je neumyval).Možná jsem pro některé hysterka, avšak opatrnost zakladatelky chápu.
ale to se dá přece řešit
jakmile přijdou, slušně požádám o ummytí rukou, že mám speciální dezinfekci. Pokud někdo začne kašlat, okamžitě nabídnu roušku, pokud by s tím měl problém zcela jasně vysvětlím, že v tom případě si dítko opravdu nepochová. Zakazovat návštěvu a chování z důvodu, že by si určitě neumyli ruce, nebo že by tvrdili, že jsou zdraví a určitě nebudou mi přijde s ohledem na zachování alespoň průměrně dobrých vztahů, přehnané...…….
@Keyllah Já jsem to samozřejmě okamžitě řešila.
Paradoxně byli v obou případech návštěvy urazene. V prvním případě, že si dovoluji upozornit na nutnost umýt ruce, v druhém případě jsem se dozvěděla, že je to přece jen kasel, nic vážného.
Hele, já jsem se hned po porodu na návštěvy necitila. Ne každý je hned v pohodě, někdo to má jinak. Neříkám zakazovat návštěvy, pochováni. Říkám, že je potřeba respektovat maminku a respektovat to, jak se na návštěvy cítí.
Po druhém porodu to u mne bylo po cca dvou týdnech, po prvním až na konci šestinedělí. Prostě jsem na to fyzicky dříve neměla. Ale to přece neznamená, že bych někomu bránila v návštěvách. Jen jsem chtěla chvíli hájení, času pro sebe a mimčo. Zakladatelka to zjevně potřebuje taky tak.
Nejlepsi za mne je neplanovat nic předem, jen požádat návštěvy, že jim dá vědět dle aktuální situace. Jakmile budou ok, zavolá jim, že mohou dojet. Může to být v den porodu, za týden, za měsíc. To nikdo předem neví.
Na téhle diskuzi mi hodně vadí, že kdo nepřijímá hned návštěvy, je za hysterku. Z hodně příspěvků to takto vyznívá. Ono by to mělo být přece jen o vzájemné slušnosti. Respektovat maminku, respektovat chuť příbuzných vidět novorozence. Najít kompromis. Hlavní slovo má mít samozřejmě matka.
@Tarjei píše:o nekolik mesicu pozdeji: muze prosim nekdo aspon na chvili pohlidat to diteeeee???
![]()
![]()
No imunita se mění a dítě třeba drží hlavu… Já vím, směšný detaily. Nikdo do postýlky nesahal, malý spal. Jen do něj šťouchali, myslela jsem si něco o blbcich…Při chování naštěstí brečel, tchýně i máma ho držely jak prase kost.
@lucenka o nejbližších příbuzných jsem nepsala. Reagovala jsem na ty kamarády, co mají potřebu chodit hned do porodnice. A samozřejmě, že se může nakazit i od partnera, ale snad jde o minimalizaci rizik. Čím míň lidí, tím menší riziko nákazy. A personál nemocnice je vesměs proti chřipkám očkovaný.
stejně tak tou chřipkou tě může nakazit personál porodnice a hlavně otec dítěte, tomu z preventivních důvodů taky zakážeme kontakt s miminkem?
A kamarádi můžou počkat, ti za námi v porodnici nebyli. Ale nechápu, proč zákaz jít do porodnice a pochovat si miminko pro nejbližší příbuzné.