Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Nebojácné maminky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.3.12 10:54
Phoebe píše:
beckie: jooo přesně tak… já klidně sedím a všichni okolo mě šílía koukají na mě skoro skrz prsty
no někteří ne jen skoro
(no zhádali jsme se jak psi, ale to je jiné téma
Můj partner byl to samé, ale on chudák přišel už k hotovému, malou mám z předchozího vztahu, takže se o ni moc bál. Ale teď už je flegmatik jako já. Máme dva psy, teď už vlastně tři, takže špína se u nás ani řešit nedá, vzájemně se olizují, žerou si jídlo, předavaj si to z tlamy do pusy, no hrůza, ale malá je zdravá jako řípa, takže olíznuté věci, tak neřeším. No řeším prostě věci důležité, až uvidím, že se mi pokusí vrhnout z okna, tak zasáhnu, ale vzhledem k tomu, že malá spadne milionkrát za den, tak ji učím, že musí koukat pod nohy, ale když už padne, tak se nic neděje a jedem dál. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 10:58
Jo, jasně, nenechám cizí dítě někde rozkřápat hlavu A když Samík šel / lezl sám, tak jsem ho nechala a jenom chytala, ale když sám jít nechtěl a chtěl ruku, tak mu ji přece dám 
Pak jsme možná vypadali teda jako trapně a úzkostlivě, ale zase si to aspoň zkusil, což by se jinak nestalo 
Teď to dělám stejně, akorát on tu ruku často chce i tam, kde by se mu lezlo líp bez ruky, tak to už se ho snažím povzbuzovat, aby to zkusil sám a dám jenom někdy.
Ta separační úzkost si myslím, že s tím souvisí, ale přesně naopak, než si lidi myslí Prostě když dítě ví, že tam jsem, že přijdu a je mé blízkosti tak nějak nasycené, tak se nebojí vzdálit. Ale hodně je zase v povaze - někdo je mazel a někdo není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:18
angu já rozhodně na ty maminky neútočím teda myslím, že jsem tu ani nic takového nenapsala co by tak mohlo vyznít mě jde o to, že nechápu proč se na mě koukají skrz prsty, však já jim taky nekecám do toho jak vychovávají své dítě, a přesně jak píšeš, a psala gladys, a psala jsem i já, KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ a od toho se odvíjí i potřeba pomoci, mazlení atd… Já vím že Kuba není tak zrychlený díky mě, ale díky své povaze, ale to že ho nebrzdím má taky svůj díl, o tom jsem přesvědčená. Stejně jako u tebe, pouze naopak, kdyby jsi mu nepomohla když to potřebuje, vyžaduje, tak by jsi ho brzdila a i když jsem na svého syna náležitě pyšná a ráda se samozřejmě pochlubím jak je šikovný tak ti tvé opatrné dítko závidím protože Jakub je neřízená střela 
, tank… buldozér… kamikaze…
Nekoukám na ostatní rodiče skrz prsty proto, že dvouleťáka přidržujou když leze po schůdkách na klouzačku (ať už k tomu mají jakýkoli důvod), ale taky bych ráda aby přes ty prsty nekoukali oni na mě, jen proto že já to prostě dělám jinak tuhle diskuzi jsem založila proto abych našla spřízněné duše a ne proto abych hanila ty které to mají jinak 
ano postěžuju si na to že ta či tamta na mě koukala divně, obracela oči v sloup a podobně, ale na tom snad není nic špatného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:18
Souhlasím s Anguou.
První dcera byla velmi fyz. zdatná a ničeho se nebála..Té jsem nechávala prostor se realizovat a velmi málo jí pomáhala( pokud nechtěla)..
Druhá dcera je více opatrná a do ničeho se nehrne - na odrážedle se sotva pohla ..
Nyní kupříkladu z ničeho nic chce venku chodit celou dobu za ruku..sem tam si doběhne pro klacek nebo projde louží..ale jinak chce UKU UKU..Je to typ co si od narození nedokáže hrát sám a nevydrží bez toho aby mě viděla..Nijak zvlášt jsem jí v tom nevychovala, prostě na to najela už od kojence..
Asi to nejde zevšeobecnit..některé maminky a výchova dítě formuje a některé děti formují své maminky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:18
Gladys: No než se do mě pustíš, tak bych ráda podotkla, že naše malá je sice samorost, ale mazlíme se denně a často
Onen chlapeček je dle mého opravdu rozmazlovaný, jako mladší neměl problém být chvilku mimo náruč a vidět na maminku, ale znáš to, dlouho očekávané miminko a lehce hysterická matka udělají svoje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:32
Phoebe, jasně… Já jsem to vzala možná až moc osobně, já jsem dneska nenaložená Tak mi nějak celá ta diskuze vyzněla „blbky, co vodí děti za ručičku“ A jmenuje se nebojácné maminky - já bojácná až tak nejsem (jenom trošku ), ale mám holt dost bojácné dítě…
Nutno teda dodat, že se na nikoho skrz prsty nedívám, pokud nás ono nehlídané dítě nějak neobtěžuje Naopak si svého klidného dítěte i vážím - nedávno jsme potkali o kousek mladšího souseda na koloodrážedle (Samík na něm taky jel). Sousedka za dítětem metelila, aby se někde nepřizabil, my jsme si šli vycházkovým krokem a Samík si zkoumavě projížděl potůčky vody na cestě Kdybych za ním měla takto valit s kočárem, tak nevím nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:43
já mám perfektní srovnání dvou stejně starých dětí které jsou prostě naprosto nesrovnatelné. jak vývojem, tak povahou … moje dítko je, jak už vyplynulo z diskuze, nebojácné, v psychomotorickém vývoji i celkem napřed od svých vrstevníků, zatímco to druhé, taky chlapec, stále nechodí (a je to samozřejmě naprosto v pořádku) je bojácnější, často kňourá a více vyžaduje chování, přitom jsou oba vychovávaní více méně stejně. Takže moc dobře vím že je to v povaze a nátuře dítěte
(to druhé dítko, o kterém tu mluvím, už od malička hlídám a jsem tedy s ním i jeho matkou často v kontaktu)
K nošení a mazlení… jako novorozeně spal se mnou v posteli, až tak od druhého měsíce jsem pomalu začala zkoušet postýlku ale stále jsem spala s ním v jedné místnosti téměř do roka, až když to bylo více na škodu než k užitku tak jsem se od něj stěhovala (a bylo mi to líto, stejně jako mi bylo líto když jsem ho musela dát do postýlky, ale jinak už to prostě nešlo protože jsme se nevyspali ani jeden) plakat jsem ho nikdy nenechala (teda ne dýl než deset minut a to opravdu výjimečně) moc ráda jsem se s ním mazlila, chovala, nosila. Mám i nosítko a nedám na něj dopustit, jsem přesvědčená že je to ta nejsuprovější věc co kdy kdo vymyslel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:44
Kajuli píše:
Gladys: No než se do mě pustíš, tak bych ráda podotkla, že naše malá je sice samorost, ale mazlíme se denně a často
Onen chlapeček je dle mého opravdu rozmazlovaný, jako mladší neměl problém být chvilku mimo náruč a vidět na maminku, ale znáš to, dlouho očekávané miminko a lehce hysterická matka udělají svoje…
No pokud je to případ opičí lásky, tak to je těžké, to je pak přesně to, že dítě je buď šíleně nejisté, protože ho matka přesvědčí, že bez ní nezvládne nic, nebo rychle pochopí, že stačí kviknout a maminka skáče jak dítko píská. Někdo zkrátka nezná míru a všeho moc škodí.
Ono se uvidí později, zda je rozmazlený či je to jen nějaká vývojová fáze a udělá pak mamince čáru přes rozpočet.
Já jsem zatím viděla jen jedno dítě, o kterém můžu říct, že opravdu rozmazlené bylo, holčičce bylo 5, chovala jsem jak fracek, oba rodiče kolem ní skákali (taky vymodlené dítě) a když pak říkali, že plánují druhé, tak jsem si říkala, no děvče, teď narazíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:55
Angua píše:
Phoebe, jasně… Já jsem to vzala možná až moc osobně, já jsem dneska nenaložená
opravdu je to diskuze pro nebojácné maminky, tak jak je to napsáno, nic mezi řádky tam není 
a nezáleží na tom jestli mají více či méně šikovné děti a ani tak bojácné maminky neodsuzuji, a za bojácné považuji například ty které koupí svému batoleti helmičku, protože se při pádu může nedejbože praštit, takové co za každých okolností své dítě zuby nehty drží a vlastně je ani nenechají si byť jen dřepnout na zadek, nic proti nim nemám, je to jejich věc, jejich dítě, jejich výchova, mě to přijde tedy celkem ?kontraproduktivní? (nevím jestli jsem zvolila zrovna správné slovo ale jiné mě zrovna nenapadá a doufám že mě chápeš
)
a taky jsem si samozřejmě chtěla postěžovat na to jak se na mě divně ostatní koukají ale na to si budu muset zvyknout, já vím, protože vždycky bude někdo divně koukat ať dělám co dělám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 11:57
Lizbeth: já bych řekla že se s Kubíkem formujeme tak nějak navzájem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 12:01
Vychovávalo mě 5dospělých, jsem jedináček, vysněné vnoučátko. Nikdy mě nenechali samotnou, nic jsem nikdy nemohla, a už vůbec ne sama, protože bych si zcela jistě ublížila. Takže jsem gramla nepoužitelná, co nic neumí, všeho se bojí. Ani kozu jsem nikdy neuměla přeskočit. Mám tolik vsugerováno, že se mi může něco stát, že jsem nikdy nedokázala ten strach překonat.
Nechci, aby moje děti byly stejné. Za ručičku je nevodím, nechám je se omlátit, vše vyzkoušet, upozorňuju slovně, co je kde nebezpečné, zasahuju jen, když jde o život.
U Matyho se to vyplatilo, už v roce a půl neměl na hřištích problém, běžně stačí straším dětem.
Mája není tolik šikovná, ale aplikuju na ňu stejný systém, víc padá, víc řve než kdy brácha. Nenutím, pokud chce pomoct, pomůžu, pokud si někam vyleze, sama si taky musí slézt - s tím teď bojujem, protože je extrémně tvrdohlavá Jestli se to osvědčí i u ní, to se teprve uvidí.
Jinak taky si často připadám jako exot, kterej žene své děti na jistou smrt. Tchýně trne, můj otec šílí, když vidí, kam všude Maty vleze. A nechápou, že já jsem v klidu.
Nerada bych škatulkovala, ono úzkostlivé chování maminek je většinou něčím způsobeno - tlakem okolí, problémy v těhotenství/u porodu, povahou dítěte, a samozřejmě povahou matky. Když se děti učí chodit, nechápu maminky, které pořizují helmy. Přiznávám, že neuznávám ani krytky rohů - ty jsme měli jen kvůli manželovi. Mým cílem je naučit se pro mě nestandartní chování tolerovat, nepoučovat (protože já jako supermatka, dělám všechno nejlíp, všemu totiž rozumím ), ale je to někdy sakra těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 12:01
angu a na odrážedlo se taky děsně těším zatím to ještě moc nezvládá, jezdí zatím pomalinku, no spíš ani nejezdí, když chci někam dojít musím ho táhnout ale on se brzy otrká a mě asi omejou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 12:10
Tak já jsem asi střed… Takové ty batolecí pády naznak na hlavu mě teda klidnou nenechávaly, ale helmu jsme neměli, to mi přišlo divné. Chrániče rohů, neotvírače skříněk též ne - akorát takové to uděátko na dveře, aby se nedaly zabouchnout - jednu dobu si s nima furt hrál a když si je zabouchnul, tak začal ječet a musela jsem mu je furt otvírat
Já jsem spíš hysterická v jiných ohledech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 12:10
Phoebe píše:
angu a na odrážedlo se taky děsně těším
Podle mě je u odrážedel důležitá disciplína dítěte. Když dítě ví, kde má počkat, třeba u každé lampy, ať si jede klidně kosmickou rychlostí. Mám extrémně tvrdohlavé dítě, ale já jsem tyranka, takže buď dítě bude na odrážedle 100% poslouchat a já ho nechám jet jak ono samo chce, ale musí támhle u těch schodů počkat, nebo půjde za ruku. Tečka. Párkrát zkusí neposlechnout (lépe trénovat na bezpečném místě), protože za ruku nepůjde, radši by si ju ukousl a bude hystericky řvát a svíjet se na zemi (klidně, já mám čas ), nakonec radši bude respektovat má pravidla. Na motorce dítě neslyší, takže je nutné domluvit se předem!!! Jo a ještě je lepší naučit se určitou trasu, tam se dítě naučí, kde přesně musí počkat. No a když se naučí na motorce, může na koloodrážedlo, které je rychlejší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Reklamace faktury za telefon
- 20.02.20
- Anonymní
