Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Nebojácné maminky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
1.3.12 08:53
Nebojácné maminky
zakládám toto téma protože mám občas pocit že jsem krkavčí matka 
nebo nevim jak jinak se nazvat 
a tak chci vědět jestli je nás tady na emiminu víc 
No a abych téma trochu víc přiblížila… Mám 14ti měsíčního syna Jakuba a nestojím mu věčně za prdelí. Když se pouští na průzkumné výpravy a horolezení tak jsem jen tak blízko, abych stihla případný ošklivý pád alespoň zmírnit, ale nikdy ho nedržím za ruku! Pomáhám mu jen slovně - dávej pozor, buď opatrný, pozor klouže to… a furt do kola. Snažím se ho vést k samostatnosti a tím i k opatrnosti. Ze svého okolí mám pocit že jsem exot, že jsem divná, případně špatná matka
Není snad dne aby si něco neudělal, jenže on je poměrně dost živé a zvídavé dítě, tak si prostě říkám že to k tomu patří, navíc on si dokáže ublížit i při spánku v postýlce 
(to bude mít asi po mamince )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.3.12 08:58
Ahoj,
neboj nejsi jedina. Muj syn uz je tedy starsi, takze mu za zadkem ani byt nemusim, ale kdyz byl takhle maly jako ten tvuj, tak jsem ho taky nepridrzovala, jenom mu opakovala, at je opatrny, at jde pomalu…nechala jsem ho lezt po schodech (na 8mesicich je umel slezt po 4 nahoru i dolu). Doted si davam pozor na to, abyhc mu nerikala takove to: spadnes, rozbijes si hlavu…proste mu reknu opatrne, pomalu a staci to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:00
Ahoj, tak já tedy nevím, proč jsi za exota, mně tenhle přístup přijde úplně normální a dost podobný vidím u většiny svých kamarádek Tedy v tvém podání trochu vyhrocený, jako nikdyho nedržím za ruku, pomáhám mu jenslovně, … to nevím, jestli je pravda, nebo jestli je převažující situace, kdybys ho nechytla nikdy a nikdy mu nepomohla, bylo by to trochu divné, ale jestli se snažíš, aby na všechno přišel sám,, zvládnul to, a až když vidíš, že opravdu potřebuje pomoct, pomůžeš, tak mi to přijde v naprostém pořádku.
Já tedy syna občas držím, občas ne, a bylo to tak vždycky, doteď chodíme za ruku docela dost, a to jsou mu tři, ale jemu to vyhovuje, když jdu s kočárkem a nedržím ho, tak stejně za chvíli ke mně přijde a chytne se 
Dcera právě začíná obcházet nábytek, tak jí nijak nepomáhám, ale samozřejmě pokud stojí v kuchyni u linky a mává jednou rukou ve vzduchu a šátrá mi po noze, aby se mohla přesunout, tak jí pomůžu a popojdu k ní blíž nebo si k ní kleknu… ale jinak ať si poradí sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:00
navíc jsem teda zjistila že pokud zasahuji tak to nakonec ještě bývá horší než kdybych nezasáhla takže zasahuji opravdu až když jde potenciálně o velký úraz a i tak ho nechám v podstatě spadnout, akorát mu ten pád prostě řídím já, tak aby pocítil že musí být opatrnější nebo na to jít jinak 
pokud hrozí pouze nějaká ta boule, nebo menší odřenina tak nezasahuji, jen ho stále upozorňuji že musí být opatrný a že musí dávat pozor, když spadne tak spadne, příště si to bude pamatovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:10
bumbinka, však píšu že pokud to vypadá už opravdu nebezpečně tak samozřejmě zasahuji, nenechám ho spadnout z metru a půl jenže včera jsem byla s Kubou zase na hřišti a připadala jsem si tam prostě divně Kuba tam byl jednoznačně nejmladší ale taky jediné z malých neškolkových dětí které nebylo přidržováno a drženo při lezení na klouzačku, prolejzačku, běhání po hřišti… při lezení na velkou klouzačku jsem samozřejmě stála u něj a měla ruce v pozoru, na malou zvládá naprosto sám, tam jsou schůdky a ne žbrdliny jako u té velké, u ostatních rodičů jsem si všimla že ty děti prostě vyloženě drží
a když jsem ho nechala klouzat na malé klouzačce tak ostatní maminky měli tendence ho chytat, přidržovat a podobně, přitom to naprosto nebylo třeba a jednou zasáhla jedna tak blbě že si vážně málem něco udělal a ano říkala jsem jim že na něj nemaj sahat že je to v pořádku že ví jak, navíc pokud by si něco udělal tak je to snad moje dítě 
no vzala jsem ho pryč aby mu ještě něco neudělaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:12
To je pravda, že při zasahování je to pak horší. Syna jsem nechávala, ať se obouchá vlastními silami. Pak přišla moje mamka, syn třeba lezl na podnožku (širokou, stabilní), u toho mu fakt neasistuju, ale máma kolem něj tak dlouho skákala, přidržovala, až nakonec spadnul a rozseknul si ret Stejně tak se úplně bezhlavě vrhal v její přítomnosti ze schodů, protože ho pořád chytala. V mé přítomnosti byl opatrný a spadnul snad všehovšudy jednou.
Teď už ho teda hlídám slovně, protože skorotříleťák je občas schopen vymyslet šílený krávoviny, ale když jsem dnes třeba přišla do pokojíčku a on stál na křesle (takový to houpací z ikey, poang), aby viděl na popeláře, tak jsem mu jen řekla, ať opatrně sleze, poslechnul, ale abych k němu hned skákala - kdyby neslezl opatrně a spadnul, tak zkrátka příště už si dá bacha)
Uvidím, co druhorozený, ten je z trochu jiného těsta, přijde mi, že nemá takový pud sebezáchovy jako starší 
Jinak jsem se tenhle přístup snažila praktikovat na základě přečtení Konceptu kontinua, je to tam hezky vysvětlené a ta myšlenka se mi líbí, nenechávám teda děti hrát si s nožem, ale jinak si myslím, že pokud dítě ví, že na sebe musí dávat pozor samo, tak je potom opatrnější než když ví, že si klidně může spadnout, protože ho někdo chytí a ochrání před zraněním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marcelka89
1.3.12 09:13
Ahojky 
Tak to já jsem taky exot 
malému je 5 měsíců a já ho nechávám ať si hraje na hrací dece s hračkama a chodím mu je akorád podávat, když si je hodí moc daleko, sem tam ho dám na bříško, ale kromě krmení a přebalování s ním moc nejsem. Jasně někdy ho pochovam a pomazlím, ale převážně ho nechávám samostatného. Mám hrůzu z toho že bude rozmazlenej, proto ho od narození nemám pořád u sebe. Byl moc chtěný, snažili jsme se přes 2 roky a málem nás čekalo umělé oplodnění, miluji ho moc, ale roznazlenýho fracka z něho mít nechci!
- Citovat
- Upravit
1.3.12 09:14
to mi prijde jako hodne rozumny pristup. jen doufam ze na to budu mit nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:29
a opravdu ho nikdy nedržím za ruku co se jeho výprav týká pokud si o to „neřekne“ sám (něco jiného je pokud jdeme na procházku a jsme u silnice, nebo když prostě potřebuju aby šel a nezastavoval se u každého kamínku a vajglu ) jedná se o dětská hřiště, zahrady, herny a samozřejmě doma… to jsou prostě místa kde mu do objevování nezasahuju pokud to není vyloženě nutné z důvodu velkého úrazu. Jsem samozřejmě ve většině případů poblíž, rád se pouští do výšek takže to ani jinak nejde ale pokud není možnost lézt vysoko tak ho prostě jen sleduju a pozoruju a případně už jen pofoukám naražené koleno, odřený nos nebo novou bouli ve sbírce
jjanekk jj Kuba už zvládá v poho sám schody nahoru normálně po dvou asi od jedenáctého měsíce za ruku, sám asi tak měsíc nebo dva (po čtyrech to zvládal taky dost brzo, ale nevím přesně od kdy), dolu zvládá zatím tak jeden dva schůdky sám, ale za ruku naprosto bez problému
je to prostě můj šikula ano už má na kontě nezpočet boulí, modřin, rozseklých rtů, uštíplý kousek zubu 
a malinko rozseknuté čelo (bylo to jen na mašličku ani k dr. jsme nešli, jen jsem ho samozřejmě hlídala kvůli případnému otřesu mozku)
hehe když to takhle sepíšu tak mi to přijde celkem strašné ale nikdy to nebylo na doktora na pohotovosti jsme byli s úrazem jen jednou a to když mi ve čtyrech měsících skočil žabičku z postele a to jsem tam jela jen proto, že už byl večer a celkově byl i nevrlý kvůli rostoucím zubům takže jsem si nebyla jistá jestli bych poznala že mu něco je kvůli pádu a nebo to patří k zubům… nakonec do desíti večer bavil celou čekárnu a u Dr. jsem si připadala jak hysterka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:33
citace gladys: nenechávám teda děti hrát si s nožem, ale jinak si myslím, že pokud dítě ví, že na sebe musí dávat pozor samo, tak je potom opatrnější než když ví, že si klidně může spadnout, protože ho někdo chytí a ochrání před zraněním
tak to právě vidím i já ale nějak to nevidím kolem sebe tak proto to téma, protože jsem si včera fakt připadala už divně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:34
zelenaprisera píše:
to mi prijde jako hodne rozumny pristup. jen doufam ze na to budu mit nervy
jo jo občas to chce silné nervy a hlavně hyper rychlé reakce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:38
Dělám to stejně. Dcera je naštěstí dost opatrná, ale syn je poděs, měl období, kdyb byl rozražený ret na denním pořádku, ale tomu se ani zabránit nedalo, byl schopen zakopnout o vlastní nohy na úplné rovince Samozřejmě při vyloženě nebezpečné akci zasáhnu, ale mírnější pády ať si užijí, aspoň získají zkušenosti a sebevědomí. Při slovním varování si dávám pozor, abych neříkala „pozor, spadneš“, ale „buď opatrný“, je v tom podle mě dost velký rozdíl a dítě se nenaučí ignorovat moje rady („matka řekla, že spadnu, ale nespadl jsem, takže má špatný úsudek a můžu ji ignorovat“). V tomhle mě hodně vadí přístup některých rodinných příslušníků starší generace, někteří si přímo libují v katastrofických scénářích („tam nelez, nebo spadneš a rozbiješ si hlavu, poteče ti krev“).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:48
souhlas s ivushkou, nejhoší jsou taková ty „proroctví“, spadneš, ublížíš si atd. Já si to teda vykládám i v souladu s KK, tam píše, že děti jsou od přírody nastavené tak, že chtějí svým rodičům vyhovět a potěšit je, takže když mu rodič řekne, že tohle udělá, tak to nakonec dítě udělá doopravdy.
A že prý i záleží na tom, zda dítěti věříme, že to zvládne, i když mu nevěříme a mlčíme, tak vysíláme ten pocit, že tohle nezvládne a dítě to vycítí.
Jako nemůže to brát člověk úplně doslova, ale je to přinejmenším k zamyšlení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:50
Marcelka89 píše:
Ahojky
Tak to já jsem taky exot
Já jsem s malým skoro celý den, hrajeme si, zpíváme, občas se i nosíme. Po nočním kojení spí se mnou v posteli. Nemyslím, že bude „rozmazlený fracek“. Takto malé miminko se rozmazlit nedá. Můj byl taky moc chtěný a nechci v budoucnu litovat toho, že jsem se s ním neňuchňala dostatečně. Sice domácnost nestíhám, ale kašlu nato. Je mu 5 měsíců a já si nedokážu představit, že ho prostě nechám samotného a ju si dělat něco jiného. Vaříme spolu, když jím, tak leží u mně v lehátku. On si už teď i dokáže vyhrát chvilku sám, ale pak brečí, že se nudí, nebo potřebuje jinou stimulaci, než hračku.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 09:55
Phoebe píše:
zakládám toto téma protože mám občas pocit že jsem krkavčí matka
No a abych téma trochu víc přiblížila… Mám 14ti měsíčního syna Jakuba a nestojím mu věčně za prdelí. Když se pouští na průzkumné výpravy a horolezení tak jsem jen tak blízko, abych stihla případný ošklivý pád alespoň zmírnit, ale nikdy ho nedržím za ruku! Pomáhám mu jen slovně - dávej pozor, buď opatrný, pozor klouže to… a furt do kola. Snažím se ho vést k samostatnosti a tím i k opatrnosti. Ze svého okolí mám pocit že jsem exot, že jsem divná, případně špatná matka
Není snad dne aby si něco neudělal, jenže on je poměrně dost živé a zvídavé dítě, tak si prostě říkám že to k tomu patří, navíc on si dokáže ublížit i při spánku v postýlce
Jé to nejsi jedinná, moje malá neposedí ani vteřinu, takže než bych jí furt stála za prdelkou a hlídala každý krok, obrnila jsem se a nevzrušuje mě to. A ono to kupodivu funguje. Samozřejmě jsou hranice, za které nesmí, ale když se pozoruju mezi ostatními maminkami apod., tak já jsem velký kliďás. Naposledy malá skákala do bazénu z kuliček a když se rozhodla poprvé skočit, tak všichni u stolu povstali a jali se jí zachraňovat, já na ní houkla, že musí být opatrná, zařvala tři, dva, jedna start a bylo. No a vyslechla jsem si, že mohla špatně dopadnou a zlomit si kotník. Jasně mohla, ale stejně tak může přece špatně upadnout, když běží apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Reklamace faktury za telefon
- 20.02.20
- Anonymní
