Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo děvče ja tu svou také ne, ke všemu u ní bydlím takže si dokažeš představit ten teror, všechno dělám špatně nebo celé své rodině tvrdí že nic nedělám. Prostě p..a
@mira160581 píše:
Jo děvče ja tu svou také ne, ke všemu u ní bydlím takže si dokažeš představit ten teror, všechno dělám špatně nebo celé své rodině tvrdí že nic nedělám. Prostě p..a
A to tam bydlíš z donuceni? Jinak mi to hlava nebere, bydlet u někoho a myslet si, že je to p… ![]()
@H8N2O4S nn než se narodila dcera tak to šlo, ale ted se změnila a je proti nám, nic jsme jí neudělali, taky už hledáme jiné bydlení. I její syn prohlasil že je krava.
S nima bydlet bych nemohla. Byla jsem tam po dlouhé době na chvíli a bylo to tak nepříjemné, že jsem se rozbrecela. A potom podruhé, to jsme jeli kolem, že se musíme prý stavit, já jsem protestovala, ale na chvíli jsme tam byli a celou dobu dost drsně pomlouvala tchyně přítelkyni od mužova brachy. Tak mi bylo jasné jak to vypadá asi když já tam nejsem.
Já to mám taky tak s tchýní se nesnášíme a bydlet s ní musím, má totiž silnou cukrovku a píchá si inzulín, to se ještě dá všechno zvládnout, někteří lidi s tím chodí i do práce…Jenže moje milovaná tchýně si udělala ze svého syna úplného otroka, který jí bude sloužit do konce života, navíc já ji říkám, že s její hypochondrií nebude nikdy zdravá…
jinak na ni z vysoka prdím ale on je jak praštěnej do hlavy, i když musím říct, že když má můj přítel pocit že už je to přes čáru tak se ozve a umí se ozvat, jenže ona je to samé, ty dva když se začnou hádat, tak to je randál, neuvěřitelný…Já už se s ní nehádám, naposled to dopadlo tak že jsem jí málem rozbila čumu, přítel mě stačil odstrčit…bohužel…Odstěhovala bych se ale nemůžu a ani nechci přítele stavit do takové situace, aby si vybíral mezi mnou a jeho matkou, navíc mu před rokem umřel tatka a on už má opravdu jen tu mamku…
@Anonymní píše:
Já to mám taky tak s tchýní se nesnášíme a bydlet s ní musím, má totiž silnou cukrovku a píchá si inzulín, to se ještě dá všechno zvládnout, někteří lidi s tím chodí i do práce…Jenže moje milovaná tchýně si udělala ze svého syna úplného otroka, který jí bude sloužit do konce života, navíc já ji říkám, že s její hypochondrií nebude nikdy zdravá…jinak na ni z vysoka prdím ale on je jak praštěnej do hlavy, i když musím říct, že když má můj přítel pocit že už je to přes čáru tak se ozve a umí se ozvat, jenže ona je to samé, ty dva když se začnou hádat, tak to je randál, neuvěřitelný…Já už se s ní nehádám, naposled to dopadlo tak že jsem jí málem rozbila čumu, přítel mě stačil odstrčit…bohužel…Odstěhovala bych se ale nemůžu a ani nechci přítele stavit do takové situace, aby si vybíral mezi mnou a jeho matkou, navíc mu před rokem umřel tatka a on už má opravdu jen tu mamku…
Tomu říkám vážit si starších. Kde se poděla nějaká úcta?
@H8N2O4S píše:
Tomu říkám vážit si starších. Kde se poděla nějaká úcta?
Já jsem se u ní na nějakou úctu dávno vyprdla, ze začátku jsem to zkoušela ale pak už to nešlo, po tom všem co už mi udělala, mnohokrát se snažila mě s přítelem rozdělit ale já jí to vždycky odpustila…koupila jsem jí dárek, stříbrný náramek šla jsem za ní a chtěla se usmířit a ona mě pak stejně pomluví kde může..? Pak ale řekla něco co neměla a to už se ve mě probudil cholerik a nešlo to zastavit…Já se nebudu obhajovat, protože nikdo nikdy neví jak to ten druhý má a soudit je zbytečné…
Pred tebou a muzem te pomlouva, pan muzikovi telefonuje a hraje si na super maminku jak chce pomoct- ho*no! Chce te pred nim normalne pospinit, nakonec on sam bude verot tomu, ze si potvora vypocitava ty, ze jeho matinku tady nechces ma vypomoc…:/ vsude stejny… Vis co- 1× si ji ze standy vezmi na tu vypomoc, hod nohy nahoru a rekni ji ze nei utrenej prach, vyprano, vyzehleno a uvidis jak uz pak nezavola ![]()
@H8N2O4S píše:
Tomu říkám vážit si starších. Kde se poděla nějaká úcta?
To že je člověk starší je nějaká zásluha? Důvod, abych si někoho vážila? Pusím staršího člověka sednout, dám mu přednost ve dvěřích, pomůžu s taškou… Chovám se k nim slušně. Ale nechápu, proč bych si měla vážit někoho jen proto, že je starší. Vážím si lidí, kteří jsou moudří, pomáhají, něco umí nebo se jen prostě k ostatním chovají hezky. Ne proto, že jsou starší, ale proto, že jsou takoví.
Nechápu, jak můžeš soudit situaci v rodině někoho, koho jsi nikdy nepotkala a jen sis od něj přečetla jeden příspěvek na emiminu.
@BilaLilie Takhle z jednostranného popisu si nedovolím soudit. Zajímala by mě interpretace ze strany tchýně.
@mira160581 píše:
@H8N2O4S nn než se narodila dcera tak to šlo, ale ted se změnila a je proti nám, nic jsme jí neudělali, taky už hledáme jiné bydlení. I její syn prohlasil že je krava.
nechci rýpat, jen dotaz, tohle užíváte běžně? ty píšeš, že tchýně je p..a, syn řekně mámě, že je kráva…já to z rodiny neznám, tak se ptám…
@jessikka píše:
To že je člověk starší je nějaká zásluha? Důvod, abych si někoho vážila? Pusím staršího člověka sednout, dám mu přednost ve dvěřích, pomůžu s taškou… Chovám se k nim slušně. Ale nechápu, proč bych si měla vážit někoho jen proto, že je starší. Vážím si lidí, kteří jsou moudří, pomáhají, něco umí nebo se jen prostě k ostatním chovají hezky. Ne proto, že jsou starší, ale proto, že jsou takoví.
Nechápu, jak můžeš soudit situaci v rodině někoho, koho jsi nikdy nepotkala a jen sis od něj přečetla jeden příspěvek na emiminu.
Nikoho nesoudím, jen mě fascinuje lítost nad tím, že ji manžel zastavil ruku před fackou a ji to mrzí. Pořád je to matka jejího manžela a babička jejich dětí. A pokud nefetuje a nemlátí jim děti… Nevím, jsem asi z jinýho světa, úcta k lidem obecně mi prostě není cizí.
Holky já vám nevím, mě ve většině případů přijde chyba v komunikaci. A v tom, že máme už když si najdeme chlapa, strach z tchýně. No vždyť na všech těch historkách musí přeci něco být ne? Často si ty problémy vytváříme my samy a uvědomíme si to až později.
Zakladatelko, proč nepozveš tchánovce k vám (výhoda domácího prostředí) a otevřeně se jich nezeptáš, co proti tobě mají? Že máš pocit, že jim vadíš?
Příklad jak je to u nás. Já jsem moji tchýni dlouho nesnášela, aktivní ženská, která neměla zájem o naše děti a nikdy nám s ničím nepomohla. Než jsem dospěla do stádia, když jsem si uvědomila, že ona žije svůj život. Pokud k nám nechce jezdit nevadí, je to její rozhodnutí. Občas is zavoláme, občas k ní zajedem, aby ji děti vnímali jako babíčku. A nehrotím. Už sama stárne a sama mi nedávno řekla, že ví že je babička na dvě věci, ale že už je taková. Když jsem ji konečně přijmula takovou jaká je, je náš vzájemný vztah mohem lepší.
Co se týče moji mámy jako tchýně, my jsme hodně hlučná rodina. Když se bavíme tak to pro nového člověka, který nás nezná může vypadat, že se stále hádáme, ale není to tak. Bratrovo žena je tichy typ a hrozně špatně toto snáší, nikdy si na to u nás nezvykla. A nerada k nám jezdí. Máma to na jednu stranu chápe, ale na druhou stranu ji to mrzí. Je hodně upřímná, říká, co si myslí a to je mnohdy kámen úrazu. U švagrové ví, že se musí krotit, ale starého psa novým kouskům těžko naučíš. Takže vzájemné kontakty jsou omezené. Máma občas zajede za nima, aby víc užila vnoučat a když přijedou oni k nám, tak jen brácha s dětmi, zvykli jsme si. I když jak píšu mrzí to.
No oni chlapi to v tom mají těžké, že musí být mezi těma dvouma stranama. Já to řeším celou dobu tím, že se s nima vidím minimálně, jenom když to musí být, aby se nevytvářely zbytečné problémy, a mám klid. Ale teď se tváří, že se chtějí snad se mnou bavit, tak se tomu snažím vyhnout, protože ta důvěra tam prostě není, a čekala jsem, že to bereme stejně, tak teď vůbec nechápu co je tím myšleno. Navíc ještě se urazila, že ji nechci vidět ![]()
Vůbec tomu nerozumím. Tchánovci mě odjakživa nesnášejí, už mnoho let. Chovají se většinou slušně a přetvařujou se, ale je cítit hodně stísněna atmosféra, někdy přímo skrytá agrese, častokrát jsem se kvůli tomu rozbrecela jak je to silné. Moc před nima nemluvím, stejně mě ignorujou jako bych tam nebyla. Jindy jsou zase trochu kousaví a párkrát mě urazí, ale vždycky v rozhovoru s mužem přede mnou. Nikdy přímo, protože se mnou přímo nemluví, a když už se mě na něco zeptají tak nečekají ani odpověď a mluví dál
, Přijde mi to i trochu srandovni. Každopádně mě nesnáší silně (sice skrytě), dlouhodobě a i po tom co se narodily děti. Děti tam jezdí a když se setkáme tak se chováme zdvořile. No tohle beru jako hotovou věc a když mě uráží tak to jde druhým uchem ven a naštěstí mám krátkou paměť. K nim domů mám de fakto zákaz vstupu, naše rodiny se nikdy nestýkají. Důvod neznám, ale počítám, že nejsem pro ně dost dobrá. Nicméně sporadickou krátkou zdvořilostní návštěvu nebo telefonát občas zvládnem a tím to pro mě hasne a neřeším to. Ale tchýně se neustále muže ptá, jestli nechci s něčím doma pomoct, že i na několik dní. Beru to celou dobu jako zdvořilostní frázi a zdvořile jí říká, že to zvládám. Ale teď už se v telefone urazila, že nechci aby přijela pomoct
. Já to vůbec nechápu na co se mnou chce trávit celý týden. Já jsem ráda sama a ráda si dělám všecko doma sama, ale když už pomoct tak od někoho kdo mě nenávidí? Napadá mě jedině, že buďto mi chce už konečně vysvětlit jaký jsem blbec a jak to mám všecko správně dělat. Anebo se nudí a štve ji, že nic o mě neví a chce ode mě zjistit nějaké informace aby zas měli doma co řešit (mě pomlouvat). Jinak mě nic nenapadá. Nevadí mi to a jsem už zvyklá, jenom se snažím pochopit, jestli fakt nedělám někde chybu. Minulá tchyně tam zas byl zvyk, že si ženské v rodině furt navzájem volaly a navzájem se pomlouvaly. Mi bylo nabídnuto si s nima taky volat, ale telefonování ani pomlouvání mě nebaví tak to haslo a tím víc pak začaly společně pomlouvat mě. Vůbec těm tchýním nerozumím, asi to nechat plavat. Asi je to jedno co udělám a vždycky to bude špatně.