Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechat si milencovo dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.4.20 00:00
@Anonymní píše: …to ne…jednak pokud si díte necham, pak je to moje rozhodnutí - milenec s tim uplne nesouhlasí takže by mi neprislo fer žadat jakoukoli pomoc (nicmene si myslim že by sam určite stejne obcas neco prispel- bude li to dobrovolne pak to neodmitnu to je jasny…) a potom - Ja nechci aby milenec odchazel od manzelky protože si myslim že je to fajn ženska a hodi se k nemu určite více než ja… maj podobne koničky, deti už velke, myslím že žijou celkem spokojený život a umim si představit že jim to vydrží už. Ja mu tohle určite nezaručím protože se znam a moje představa je spíše bydlet sama do budoucna
Co takto přestat myslet na sebe a to, že ti to přinese určité problémy a myslet na to malé, které asi plánuješ přivést na svět.
Snažíš se úplně nesmyslně rozhodovat za jiné (manžela, milence, manželku milence - třeba se toho pito** ráda zbaví, co ty víš) chceš se chovat férově vůči někomu kdo se férově nechová 
a vůbec nebereš ohledy na jediného tvora, za kterého máš skutečnou odpovědnost!!!
Takže:
má právo znát otce (včetně třeba jeho dispozic k určitým chorobám!)
má právo na odpovídající materiální zabezpečení a to jak od tebe, tak i otce
chovej se férově hlavně k vlastním dětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 07:59
@Josef_t píše:
Co takto přestat myslet na sebe a to, že ti to přinese určité problémy a myslet na to malé, které asi plánuješ přivést na svět.
Snažíš se úplně nesmyslně rozhodovat za jiné (manžela, milence, manželku milence - třeba se toho pito** ráda zbaví, co ty víš) chceš se chovat férově vůči někomu kdo se férově nechová
má právo znát otce (včetně třeba jeho dispozic k určitým chorobám!)
má právo na odpovídající materiální zabezpečení a to jak od tebe, tak i otce
chovej se férově hlavně k vlastním dětem
To chceš po ní moc, na ty moc nemyslí, když myslí rozkrokem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 08:02
@Kfětoslava píše:
To chceš po ní moc, na ty moc nemyslí, když myslí rozkrokem
Chtěla jsem napsat to samý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.20 08:43
@Anonymní píše:
co je trolleni nevim… ale asi jsem opravdu divna když Ti tento docela „casty“ jev prijde jako sciensfiction… myslíš že žensky kolem 40 nemívají milence?? o chlapech ani nemluvim tam je to celkem pravidlo ale i tech holek v mem okolí je opravdu dost…ne každý samozřejme otehotní ale i to se deje… jen o tomnikdo nevykladá veřejne, To ani já!
Strašná to doba je… Každý s každým a dělají, že nic.
- Citovat
- Upravit
16.4.20 12:17
@Kfětoslava píše:
To chceš po ní moc, na ty moc nemyslí, když myslí rozkrokem
myslíš, že paní je kun.do.hlavka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 12:19
@Anonymní píše: …nablbla určite ne…ale určity asocialni prvky v chování u sebe pozoruji a u syna taky
prostě standardní sobeckej kosoctverec, takovejch lidí je plno, nic zvláštního
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 12:24
@pohledzdruhestrany píše:
prostě standardní sobeckej kosoctverec, takovejch lidí je plno, nic zvláštního
V tomhle s rebou musím souhlasit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 16:57
Trochu z jiného úhlu
Nebudu řešit děti, manžely, milence apod., na to je tu spousta jiných odborníků. Ale pokud jde o ten potrat, nechoď do toho, pokud si nebudeš naprosto jistá, že to tak chceš a cítíša jsi s tím v souladu. Jinak tě to může dost sejmout. Po potratu hormonálně proděláš šestinedělí a samo o sobě to může být dost psychicky náročné, takže jakékoliv pochybnosti můžou přerůst do výčitek a depresí, k tomu navíc pochybnosti, jestli ještě nějaké dítě budeš moct ve svém věku mít… A horší je to tím spíš, že bys v té situaci neměla komu se svěřit kromě milence (a chlapi nebývají ani při nejlepší vůli v takové situaci dostatečnou oporou). A tvoje okolí by si dost dobře všimlo, že se s tebou něco děje. Říká se tomu postabortivní syndrom a děje se to ženám, které podstoupily interrupci z racionálních důvodů, ale emocionálně s tím nebyly v souladu. A má to horší průběh u žen, které už děti mají. Já je nemám a trvalo mi rok a půl, než jsem se vyhrabala z depresí. Nic horšího jsem v životě nezažila. A nikdo mě před tím nevaroval. Takže i tohle je dobré vzít v úvahu. Přeju ti hodně štěstí při rozhodování, co dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.20 18:18
@Josef_t píše:
Co takto přestat myslet na sebe a to, že ti to přinese určité problémy a myslet na to malé, které asi plánuješ přivést na svět.
Snažíš se úplně nesmyslně rozhodovat za jiné (manžela, milence, manželku milence - třeba se toho pito** ráda zbaví, co ty víš) chceš se chovat férově vůči někomu kdo se férově nechová
má právo znát otce (včetně třeba jeho dispozic k určitým chorobám!)
má právo na odpovídající materiální zabezpečení a to jak od tebe, tak i otce
chovej se férově hlavně k vlastním dětem
A tak…poslednich 5 let jsem s manželem jen kvuli detem…nebyt jich už spolu nejsme…ale jelikož ani jeden z nas neni moc hadavy a když už tak proste třeba na 2 dny si dame pauzu - že vyjedu s detma na vikend nekam a pak se emoce zklidní a zas fungujeme… takže nemyslim si že bych myslela jen na sebe…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.20 18:25
@třistapětka píše:
Nebudu řešit děti, manžely, milence apod., na to je tu spousta jiných odborníků. Ale pokud jde o ten potrat, nechoď do toho, pokud si nebudeš naprosto jistá, že to tak chceš a cítíša jsi s tím v souladu. Jinak tě to může dost sejmout. Po potratu hormonálně proděláš šestinedělí a samo o sobě to může být dost psychicky náročné, takže jakékoliv pochybnosti můžou přerůst do výčitek a depresí, k tomu navíc pochybnosti, jestli ještě nějaké dítě budeš moct ve svém věku mít… A horší je to tím spíš, že bys v té situaci neměla komu se svěřit kromě milence (a chlapi nebývají ani při nejlepší vůli v takové situaci dostatečnou oporou). A tvoje okolí by si dost dobře všimlo, že se s tebou něco děje. Říká se tomu postabortivní syndrom a děje se to ženám, které podstoupily interrupci z racionálních důvodů, ale emocionálně s tím nebyly v souladu. A má to horší průběh u žen, které už děti mají. Já je nemám a trvalo mi rok a půl, než jsem se vyhrabala z depresí. Nic horšího jsem v životě nezažila. A nikdo mě před tím nevaroval. Takže i tohle je dobré vzít v úvahu. Přeju ti hodně štěstí při rozhodování, co dál.
Ahoj to je mi lito co te potkalo…jasne clovek nikdy nevi i když tim že deti už mam tak k tomu možná pristupuji jinak - že to delam projejich dobropokud bych se rozhodla pro potrat. Kdysi jsem potratila samovolne asi ve 3 mesici a ač jsem tenkrat deti nemela tak jsem to myslim zvladlav pohode…vrhla jsem se na práci tenkrát to byla dobra terapie 
Jinak neco jineho je, pokud bych riskovala rozbiti idealni fungujici rodiny a deti pripravila o tatinka… ja riskuji maximalne to, že se bud ja nebo manžel odstehuje ze společneho bytu. Jinak deti by ho asi vidali tak nejak stejne jako ted, financne bychom si taky asi až tak moc nepohoršili… musim říct že když jsem s detma sama, treba na dovoleny nebo ted jsme sami na horách tak se citim nejlepe.
- Citovat
- Upravit
16.4.20 20:53
@Anonymní píše:
Ahoj to je mi lito co te potkalo…jasne clovek nikdy nevi i když tim že deti už mam tak k tomu možná pristupuji jinak - že to delam projejich dobropokud bych se rozhodla pro potrat. Kdysi jsem potratila samovolne asi ve 3 mesici a ač jsem tenkrat deti nemela tak jsem to myslim zvladlav pohode…vrhla jsem se na práci tenkrát to byla dobra terapie
No jo, já jsem to taky dělala pro dobro už narozených dětí, jen ne svých, ale svého přítele, se kterým jsem byla těhotná. A taky jsem se bála o něj. Měli jsme oba dost dluhů, on řešil navíc zdravotní problémy a mně připadalo nejlepší - a nejjednodušší - se toho malého prostě vzdát a nepřivádět ho do takového prostředí, které na něj nebylo připravené.
Problém byl, že to bylo rozhodnutí z rozumu, ale srdcem jsem si strašně přála si ho nechat. Jen mi přišlo sobecké přivést to dítě na svět jen proto, že to chci. A to je to, co jsem chtěla říct - je důležité vnímat, co cítíš, protože samotný rozum tady úplně nestačí, i když jsou ty důvody ušlechtilé a celé to zní racionálně. Pokud cítíš, že to dítě chceš, tak si ho nech. Pokud cítíš, že se ho můžeš vzdát, tak je pro tebe bezpečné to udělat. Já to necítila a přesto jsem to udělala, protože jsem věřila, že musím, a až později jsem pochopila, že to byla chyba. Nehleď na moralisty a řiď se srdcem. Já jsem taky byla vždycky děsně chytrá, než jsem si vyzkoušela, co je to být psychicky na sra*ky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.20 22:32
Tak buď frajerka a všechno vyklop! Ale to né, že?
@Anonymní píše:
Tak opět toto téma…prosím pište jen co by jste delaly vy..at se to nezvrhne zas v diskuzi jak jsem mohla atd. Takže ja 40+ manžel 50, 2 deti. Oba jsme spíše soliteři takže neholdujeme rodinnym oslavam, Vanocim…spíš tak žijeme vedle sebe a vychováváme deti. A to je i duvod proč třeba ja jeste v tom vztahu jsem..jinak bych asi radeji žila sama. Manžel už je jednou rozvedeny, ma dospele deti a myslím že žadne ambice co se týká milenek nebo snad dalsi rodiny nema…je spíše flegmaticky, ma rad svuj klid. detem se celkem venuje… mám rok poměr..je to hlavne o sexu a dobrodružství, samozřejme za ten rok se vyvinul vztah takže se mame rádi. on má take dospele deti a se soucasnou manželkou deti nema ale asi jim to jinak klape…nic menit nechce, ja taky ne protože život snim si představit neumim…navic mam 2 male deti..a ty mají sveho tatinka… no a ted jsem zjistila ze jsem tehotna (90% s milencem).. mám chut proste nedelat NIC a čekat…jak to všechno dopadne… když by odešel manžel - pro mne asi nejidealnejsi…ale zas pro deti asi uplne ne…vždy jsem chtela mit 3 deti…ale s manželem bych si třetí nepořídila… když si představim že žiji sama s detma tak bych to dítě chtěla… když si představim že mám tvrdit manželovi že jsem tehotna s nim…to se stydim… rozhoduju se mezi tim nedelat nic a nechat veci plynout…anebo rict manželovi pravdu a bud pak žit v dusný atmosfere, když presto neodejde…anebo odejde a zas budu mit vyčitky vuci detem…manžel je myslím s nasim souzitim docela spokojeny. Milenec se priklani k potratu ale rekl že ví že si stejne udelam co chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.20 11:02
@Anonymní píše:
A tak…poslednich 5 let jsem s manželem jen kvuli detem…nebyt jich už spolu nejsme…ale jelikož ani jeden z nas neni moc hadavy a když už tak proste třeba na 2 dny si dame pauzu - že vyjedu s detma na vikend nekam a pak se emoce zklidní a zas fungujeme… takže nemyslim si že bych myslela jen na sebe…
OK, vztah se časem pokazí - to se stává.
Zahýbáš mu, aby jsi ve vztahu přežila OK, třeba i on má milenku, třeba ne…
Má milenec manželku - OK je dospělý a ví co dělá… i jeho žena ví co má doma
Všechno jsou to dospělý jedinci a to, že se je chystáš nějakou formou podrazit sice není moc hezké, ale mohou se bránit.
Hledáš pro sebe nejpohodlnější cestu, ale to je vykoupeno tím, že celý život budeš lhát někomu, kdo ti nic neudělal…
A opravdu si myslíš, že to utajíš celý jeho život? Znáš třeba krevní skupinu jak manžela tak milence, nemáš náhodou Rh negativní?…
Příspěvek upraven 17.04.20 v 23:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.20 11:37
Přesně tak. Myslím, že pokud má on i ona plácnu AB, A...
.. dítě nemůže mít nikdy NULU.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
17.4.20 11:42
V padesati vodit prvnaka z druziny, no dekuju pekne a v sedesati se rozcilovat s pubertakem, no jeste lepsi…
A manzel cely zhavy vychovavat kukacku, takze te kopne nekam, stavajici deti prijdou o tatu, ty sama na tri deti, milenec se elegantne vypari…
A to nepredjimam, ze se v tomhle veku muze narodit dite extremne nezrale, nedonosene ci postizene a budes na nej sama s malyma detma, penize na rodicaku taky zadna slava a exmanzel ci milenec te zivit nebudou…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
