Nechat vyspat o víkendu

Napsat příspěvek
Velikost písma:
388
14.12.20 15:52

Já jsem přesně ten případ, co ho rodiče budili o víkendu brzo. V sobotu se uklízelo a do toho práce na poli nebo v hospodářství, v neděli se vstávalo do kostela. Opravdu přispat jsem si mohla, až ve svém. Pokud bych měla děti, rozhodně bych je nebudila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15208
14.12.20 18:40

Rodiče mě nikdy o víkendech nebudili a to jsem v měla mladí discotekove, chodila domu za svítání a spala do tří odpoledne :lol: Svoje děti jsem taky nebudila a nebudim, to spíš oni me :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22939
15.12.20 08:41
@Anonymní píše:
Coze v 9 je prispani? 8o 8o Ja o vikendu vstavam nejdriv v 11 a to jsem dospela. Kdyby me nekdo budil, tak by videl ten kolotoc.

Pokud jedeme o víkendu kamkoli na výlet nebo na chatu, tak vstávám třeba i před 8 hodinou. Ale když nikam nejedeme, tak také vstávám v 11h, případně i později.
Já jsem sova, takže mám raději noční ´´práce´´.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15.12.20 09:15

My jsme vyspávali v sobotu, v neděli jsme chtěli stihnout Studio Kamarád :mrgreen:. Jinak naši nás nechávali. Já jsem se od mimina až do asi 3 let šíleně budila a brečela, takže si pak vážili toho svatého klidu. :)
Až když jsme byli o dost starší a chodili s bráchou na pařby a vrátili se k ránu, tak nás mamka schválně na truc budila za „trest“, ale to tedy jen v případě, že jsme nedodrželi v něčem slovo, třeba jsme přišli o dost později, nalití atd… 8) Ale jinak nás dospat nechali.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15.12.20 09:23
@bublinek píše:
A co dalšího děláte jinak, protože vám to v dětství/dospívání vadilo?

Ty jo, víš co jsem úplně nesnášela? Když jsme byli někde mimo domov a já se nějak ušpinila a mamka vzala kapesník, naslinila a utřela mi to tím. :roll: :mrgreen: :poblion:
„Nejlépe“ venku, když byla zima a foukal vítr. Brrr fuj, to jsem fakt nesnášela a dětem to nedělám. Jen tedy jednou jsem se dostala do stejné situace, normálně s sebou tahám stále všude lahev s vodou, vlhčené kapesníčky a tenkrát nevím, co se stalo, ale neměla jsem nic po ruce… :mrgreen: Tak jsem se bezradně dlouho rozhlížela okolo sebe, abych to nemusela udělat… no a nakonec udělala a měla jsem při tom oči v sloup a v mysli Pane Bože (a děti) promiň :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová