Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Janasas píše:
Anonymní a nei to právě to, že se mu moc věnujete. MOžná to vyzní divně, ale jak sjem si přečetla co jis napsala, tak jsem si vybavila takové ty děti, co si neumí hrát s . ANi kroužky, týbory nic.. Neváží si toho, a možná ani tam být nechce, zbytečně se pak všichni trápíte
Ono je dobře, že ho motivujete, ale když za všechno, pozitivně ocenujete, tak takový svět prostě neni- ve škole, mezi kamarády,.. na táboře..Třeba neumí příjmout, běžno ukritiku, běžnou prohru při hraní, a nebo jenom to, že neni podle něho něco, že neni ten střed, kolem něho se všechno točí.. Uplně jsem si vybavila kamaráda co k nám chodí, jaký je prima kluk, ale nedejbože, jakmile je někdo lepší a nebo se mu nedaří, tak je pěkný..,, hajzlík na kluky. Uražený, nebaví se, křičí, že stejně podváděli a den, dva s nima nemluvi
Přesně tak
Mě u toho napadlo, že jednak mě strašně zajímá, jak dopadnou IQ testy (bála bych se příliš vysokého skóre, protože by to znamenalo, že si z vás dělá pr…), potom, že pokud by mi dítě vyhodily z družiny nebo z tábora, mohlo by si být jisté, že zbytek doby proběhne v trestu - týden bez mobilu, televize a programu, klidně i bez možnosti jít ven a každé odpoledne, kdy mohl být v družině domácí práce. Některé děti mají prostě práh „bolestivosti“ hodně vysoko. To jak kolem něj skáčete s kroužky, terapiemi a psychologem bych omezila na návštěvu psychiatra a rodinnou terapii. Kroužek možná v budoucnu jeden za odměnu, pokud by o něj hodně stál a choval se dobře. A celkově bych se vyprdla na bodovací systémy a odměny - máte to doma hodně přestrukturované, je to dobře, ale pro děti, kterým je pět a ne osm. Možná bych se spíš poohlédla po někom, kdo ho bude schopen pohlídat v době, kdy zbytek rodiny pojede na super výlet, na který on ne, pokud si to pokazí.
Jinak souhlasím s možnostmi, co už padly (asperger - tomu by zklidnění režimu mělo pomoci, porucha chování, ADHD i ta dysfázie to můžou způsobovat) a snažila bych se, aby měl vlastní pokoj. Jinak nenálepkovat, jednat s ním jako s ostatními. Když nezvládá, ať je u sebe. Chraňte ostatní děti. Musí to být strašně těžké..
@astoret
Souhlasím. Nehledě na to, že poruchy osobnosti se nediagnostikuji v dětském věku.
@Anonymní píše:
@Janasas
Rozhodně se neurazím. Dala jsem sem příspěvek, protože chci znát názory, nebo zkušenosti dalších.
Upřímně, po přečtení jiných témat jsem čekala pěknou čočku, zatím se mi tu opravdu snažíte pomoc, nebo cítím oporu. ♥️️
Chápu, jak to myslíte, ale já to tak nevidím. Byla to reakce na škatulku zlého dítěte. Samozřejmě, že je trestán, právě odejmutím telefonu, nepůjdeš na kroužek, nepůjdeš na hru. A vše dodržuji, i když přiznám, že mi láme srdce, když pláče a slibuje, jak už bude hodný. Ale dodržím. Stejně to zkusí zas a znovu, dokud už „neprobodávam pohledem“. Pak většinou na protest usne. V jakoukoli denní dobu.
I tak si myslíte, že bych měla výhody, odměny odebrat? Bojím se, abych ho úplně nedemotivovala, když už má vše u zadele… Je takovej splachovací flegmouš.
Taky špatně. Ty tvrdíš, že je splachovací flegmous a nic ho nerozhodí, ale v další větě píšeš, že když mu nějakou výhodu odejmes, tak pláče a slibuje. To si protiřečí. Takže ne, že to na něj nefunguje. Funguje moc dobře, ale jsi ve výchově nejednotná, proto to zkouší zas a zas..Musíte s manželem vytrvat a nenechat se zdolat těmi slzickami. On to může na vás i zkoušet, ptz mu to vychází
@Anonymní píše:
@prejeta_zaba Že ví, že je takový, makový. Neví, proč to dělá a už bude hodný. Do minuty (skutečně) zase něco provede.
Pokud má ADHD nebo jinou poruchu, nemyslím si, že tresty jsou vhodné, bude mi tu řada lidí oponovat. Já mám ale dvě postižené děti v pěstounce a mohu říci, že jsem pochopila, že tyto postižení často souvisí s poškozeným systémem CNS, který v daný inkriminovaný moment nevhodného chování vylučuje schopnost okamžité korekce a převažuje reakce emočních center. Trestání má smysl, pokud je korekce chování funkční v daný moment. Jinak bude mít dítě pocit příkoří, což atypické reakce jen posílí další neadekvátní reakcí agrese a vzteku. Je třeba pracovat s tím, čím v daný moment dítě disponuje, ne tím, co dítě v daný moment nemá. Důležité je pracovat s tím, co dítě cítí a často lidé mají dítěti tendenci podsouvat pocity, které u zdravých dětí odpovídají viditelnému chování. U nemocných dětí je ale právě tato souvislost narušená a emoce může mít naprosto odlišné. Hledej, co dítě cítí. Budeš sice považovaná lidmi za blázna, ale pokud ošetříš to, co cítí, zklidní se CNS a dostane prostor pro dozrání. Je to ale běh na dlouhou trať. Medikace by ti v tom u dítěte mohla pomoci. My to takto roky u dětí děláme a z agresívního nepředvídatelného dítěte se po 4 letech stalo velice hodné dítě, které ve školce chválí a když ho pro nemoc omlouvám, tak úplně cítím, jak je učitelkám líto, že ho nebudou mít ve školce.
Nemáme to doma tak hrozné. Ale taky jsme si už zažili vyloučení z kroužku. Resp. vedoucí doporučil zvážit setrvání, že zabírá místo dětem, které to baví. Dala jsem ho ke kamarádce a podle ní v kolektivu úplně ideálně nefunguje. Předvádí se, strhává na sebe pozornost. Neposlouchá.
Ve škole vymýšlí nesmysly. Každý týden mi učitelka hlásí, co vymyslel.
Teď ho presadila, jemu se to nelíbí, tak s tou holčičkou povídá, protože ví, že když bude povídat, tak ho posadí samotného.
Na táboře byl s babičkou, jinak by tam asi nevydržel. Čtvrtý den se vztekl a utekl jim do lesa, protože mu nějaké dítě řeklo, že špatně mluví a je to líný flákač (dopoledne byl u lékaře kvůli alergii).
Bohužel už přišel na to, že když se mu něco nelíbí a chová se hrozně, tak to nebude. Jak tu někdo popisuje zákaz kroužků jako trest. U nás to jsou výlety. Nemá je rád, takže se tam chová hrozně. My mu jich pár zatrhli a byl úplně spokojený. Byl doma. Takže se chová tak, aby dosáhl toho, co chce.
My nemáme žádné motivační kalendáře a taky to nefunguje (nezvládám je organizovat).
Moc se mi nechce věřit, že dítě v tomto věku a při tomto chování neabsolvovalo testy na PAS.
Svým způsobem si říkám, že to, že nejsou a domítají se testy na poruchy osobnosti v dětském věku, je velká chyba. Pokud vím, tak lidé, kterým to bylo v dospělosti diagnostikováno, se dost jasně projevovali od dětství.
Zakladatelko, zkusila bych vyloučit vše, co je méně závažné, než je porucha osobnosti. Třeba se něčeho méně závažného doberete.
Pokud ne, zkusila bych najít psychiatra, který je ochoten a schopen se zabývat poruchami osobnosti u dětí. A i to slovo schopen je důležité.
Půjdu proti proudu, ale nejsem zastáncem toho, nechat si zničit život dítětem a opravdu si nemyslím, že za všechno můžou řidiče.
Máme doma něco podobného, syn mého muže z prvního manželství. Máme ho ve střídavé péči a týdny s ním jsou peklo. Se svojí matkou má příšerný vztah, vše už vzadala a rezignovala, k odborníkům s ním chodí výhradně manžel. Rozvod měli klidný, mají korektní přátelský vztah, na popud ženy se rozvedli, našla si jiného a vzala si ho. Kluk měl tehdy 2 roky, takže z toho trauma nemá.
Ale byl takový prý od mala. Manžel je rozhodnutý, že pokud se to nezlepší dá kluka na internátní školu. Udělali jsme všechno co se dalo, další možnosti nevidíme a nevidí je ani odborníci. Diagnózu nemá, prý je prostě jen zlý. Vidělo ho x psychologů, psychiatrů. Učitelka z něj má deprese.
Manžel je Vs slušný člověk z úplně rodiny s dobrým zázemím, jeho bývalá to samo. Kluk byl neplánovaný, ale chtěný. Oba rodiče ho milovali a vychovávali slušně.
Má svoje koníčky a oblíbené věci, ale je mu 8 a neumí se sám najíst, v noci vykřikuje že spaní tak hlasitě, že vzbudí celý dům. Neumí základní hygienu, někdy si začne hlasitě zpívat a křičí tak třeba 2 hodiny v kuse. Když se ho zeptám proč to dělá, odpoví s úsměvem že proto, že ví, že nám to vadí, aby nás naštval.
Jdeme na procházku a on vezme kámen a hodí jej po psovi, přitom toho psa má rád. Je podlý a zlý, matce říká že mu nedáváme jíst, nám říká že u matky musí spát venku v zimě. Říká že u učitelka ho nutí skákat z okna, že v družině ho nutí učitelka strkat hlavu do WC. Takové věci říká lidem kolem sebe.
Jsme slušná rodina a snažíme se, vysvětlujeme, respektujeme. Jeho mladší bratr je úplný opak, je mu šest, skvělé prospívá, ale začíná mít regurelni psychické problémy ze svého bratra.
@Ghaia píše:
Disocialni porucha osobnosti - první co mě napadlo při procházení diskuze. Teď je malý, těžko se poruchy osobnosti diagnostikují. Uvidíte, jak to bude za pár let.. prvním signálem bývá u mladistvých psychopatů týrání zvířat a další zvrácené činy, to už většinou nic nezataji a je potřebné, aby rodina rázně a razantně zakročila (umístění do psychiatrické léčebny). Jinak tito jedinci mívají nadprůměrné IQ, a dokáží zahrát i EQ (ale nic necítí, hrají to). Mohou být rovněž úspěšní, šarmantní, pokud chtějí - pokud si ten cíl stanovili, anebo naprosto lhostejní ke všemu a ke všem, vypitkové a fetky.Velmi silně cítím, že váš syn má poruchu osobnosti, neberte to zle, já jen analyzuji.. v tomto případě nepomůže nic, a když se to bude stupňovat, přejít k r umístění do zařízení, jinak zničí vás a celou rodinu…
I mě napadlo totéž. Zkusila bych se objednat na psychiatrii někam na kliniku.
@Anonymní píše:Zakladatelko když ho psychiatr bez vyšetření odmítl, tak mi spíš přijde, že se vás chtěl zbavit. Protože to co popisuješ je na vyšetření na psychiatrii. I kdyby mu nenasadili medikaci, mohou nasměrovat s diagnózou. Stejně tak by bylo fajn jít k neurologovi. Oni se pak vzájemně tito odborníci při diagnostice doplňují. A už jen to že má určité diagnózy, tak neuškodí, když ho i ostatní prohlédnou.
ADHD nemá.Má nadprůměrnou sociální inteligenci, podprůměrnou emoční, na IQ jde za 14 dní.
Je tam vývojová dysfazie, vada řeči, dysleksie, dysgrafie.
Medikován je pouze na srdce a alergii. Psycholog, sociálka, logoped radí držet se stávajícího systému, psychiatr, že to není jeho pacient, aniž by ho vyšetřil a moc jich tu v kraji nemáme.
@safina píše:
Klidně by to mohl být PAS.
@Sunlight515 píše:
Ty jo, zakladatelko, teď jak jsi to i popsala a doplnila víc, také bych se přikláněla k aspergu či určitou formu PAS (poruchu autistického spektra).
A to myslíte, že může mít poruchu autistického spektra, když má dle odborného vyšetření nadprůměrnou sociální inteligenci? Jsem myslela, že ta je právě u PAS oslabená ![]()
@Anonymní píše:
Půjdu proti proudu, ale nejsem zastáncem toho, nechat si zničit život dítětem a opravdu si nemyslím, že za všechno můžou řidiče.
Máme doma něco podobného, syn mého muže z prvního manželství. Máme ho ve střídavé péči a týdny s ním jsou peklo. Se svojí matkou má příšerný vztah, vše už vzadala a rezignovala, k odborníkům s ním chodí výhradně manžel. Rozvod měli klidný, mají korektní přátelský vztah, na popud ženy se rozvedli, našla si jiného a vzala si ho. Kluk měl tehdy 2 roky, takže z toho trauma nemá.
Ale byl takový prý od mala. Manžel je rozhodnutý, že pokud se to nezlepší dá kluka na internátní školu. Udělali jsme všechno co se dalo, další možnosti nevidíme a nevidí je ani odborníci. Diagnózu nemá, prý je prostě jen zlý. Vidělo ho x psychologů, psychiatrů. Učitelka z něj má deprese.
Manžel je Vs slušný člověk z úplně rodiny s dobrým zázemím, jeho bývalá to samo. Kluk byl neplánovaný, ale chtěný. Oba rodiče ho milovali a vychovávali slušně.
Má svoje koníčky a oblíbené věci, ale je mu 8 a neumí se sám najíst, v noci vykřikuje že spaní tak hlasitě, že vzbudí celý dům. Neumí základní hygienu, někdy si začne hlasitě zpívat a křičí tak třeba 2 hodiny v kuse. Když se ho zeptám proč to dělá, odpoví s úsměvem že proto, že ví, že nám to vadí, aby nás naštval.
Jdeme na procházku a on vezme kámen a hodí jej po psovi, přitom toho psa má rád. Je podlý a zlý, matce říká že mu nedáváme jíst, nám říká že u matky musí spát venku v zimě. Říká že u učitelka ho nutí skákat z okna, že v družině ho nutí učitelka strkat hlavu do WC. Takové věci říká lidem kolem sebe.
Jsme slušná rodina a snažíme se, vysvětlujeme, respektujeme. Jeho mladší bratr je úplný opak, je mu šest, skvělé prospívá, ale začíná mít regurelni psychické problémy ze svého bratra.
Vysvětlujeme, respektujeme…jsou děti, které na dobré slovo prostě neslyší a berou ho jako slabost a selhání druhého a to že na něho nemají. Vím, že mě tu odsoudí, tak píšu anonymně. Ano, v posledním zoufalství a aby pocítil, že jeho chování opravdu vadí všem a že je přes míru, bych ho opakovaně střískala jak psa. U vás tedy otec za podpory biologické matky. On nezná hranice a myslí si, že může všem beztrestně ubližovat. Vaše promluvě má je za kecy. Brala bych to jako poslední pokus před diagnostickým ústavem-když je podle odborníků jen zlý…
@Anonymní píše:
Vysvětlujeme, respektujeme…jsou děti, které na dobré slovo prostě neslyší a berou ho jako slabost a selhání druhého a to že na něho nemají. Vím, že mě tu odsoudí, tak píšu anonymně. Ano, v posledním zoufalství a aby pocítil, že jeho chování opravdu vadí všem a že je přes míru, bych ho opakovaně střískala jak psa. U vás tedy otec za podpory biologické matky. On nezná hranice a myslí si, že může všem beztrestně ubližovat. Vaše promluvě má je za kecy. Brala bych to jako poslední pokus před diagnostickým ústavem-když je podle odborníků jen zlý…
Jsme jedna z mála zemí, kde není bití dětí trestné. Přes 90% lidí považuje fyzické tresty za normální nedílnou součást výchovy. V tomto ohledu jsme vnímáni jako burani.
@meduzza píše:
A to myslíte, že může mít poruchu autistického spektra, když má dle odborného vyšetření nadprůměrnou sociální inteligenci? Jsem myslela, že ta je právě u PAS oslabená
Zakladatelka sice napsala, že kluk má nadprůměrnou sociální inteligenci, ale jeho chování tomu neodpovídá, naopak. Zdá se, že se akorát naučil manipulovat a provokovat a nechápe, že tím si působí problémy v té sociální oblasti. Tudíž on vidí, jak se chovají ostatní, ale nevidí v tom smysl a nechce se tak chovat i když dobře ví, že by měl. To je právě projev PAS. Že sociální situace zná a ví, jak by měly vypadat ještě neznamená, že má vysokou sociální inteligenci - on to tak v sobě necítí a ty situace má jen naučené a odpozorované díky vysokému IQ. Psycholog to mohl taky špatně interpretovat, protože v praxi se kluk nechová podle testů.
Většina dětí s mírnější PAS se pak snaží nemotorně ty situace napodobovat a tento hoch to má naopak - nesnaží se, protože v nich nevidí smysl a třeba mu je to i líto, že se nezvládne chovat tak, jak by měl, ale nedokáže to ovlivnit.
Samozřejmě jen uvažuju, kluka nikdo z nás neviděl.
@Anonymní píše:
Vysvětlujeme, respektujeme…jsou děti, které na dobré slovo prostě neslyší a berou ho jako slabost a selhání druhého a to že na něho nemají. Vím, že mě tu odsoudí, tak píšu anonymně. Ano, v posledním zoufalství a aby pocítil, že jeho chování opravdu vadí všem a že je přes míru, bych ho opakovaně střískala jak psa. U vás tedy otec za podpory biologické matky. On nezná hranice a myslí si, že může všem beztrestně ubližovat. Vaše promluvě má je za kecy. Brala bych to jako poslední pokus před diagnostickým ústavem-když je podle odborníků jen zlý…
Věř, že tohle většina rodičů takto problémových dětí už dávno zkusila, protože jim ruply nervy a zjistila, že nepomáhá nic. Nepoužila bych výraz „ztřískat jako psa“, ale asi si rozumíme. Ono je to nejvíc znát, když ta rodina má víc dětí a vidí, že na jedno dítě prostě neplatí nic. S ostatními se vždy dá domluvit, jen to jedno pořád odolává.
Lidi vždycky vidí problém u rodičů (jsou moc přísní, moc benevolentní, málo důslední, nebo dávají málo prostoru), většinou si s nimi ale právě neporadí ani ti pedagogičtí pracovníci, co by na to měli mít vzdělání.
Příspěvek upraven 22.01.22 v 10:54
@astoret píše:
wow, tuhke poruchu si netroufne od stolu ani letity psychiatr a vy napisete toto, jasne, kluka chce proklepnout dusledne, e tohke matku akorat vydesi…hazet takhke od stolu diagnozy a jeste timto stylem..opravdu pokud uz bych mela rict naziry tak toto je az posledni co by to mohlo byt, ten PAS sedi mnohem vice. Tech ukazatelu na disocialni poruchu tu moc neni, je to jen hadani..
Prece to velmi silne citi ne? ![]()
Taky mi malem vypadly oci z dulku. Na co se ti doktori vzdelavaj, kdyz to tady streli pres „pocit“ na emiminu. ![]()