Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Janina81 píše:
@Vorvaň obrovský
Taky jsem váhala, ale neomluvila jsem se. Řekla jsem mu, že jsem ho neplácla přes ruku jen tak, že nejdřív tomu předcházelo to a to (řekla jsem mu, že něco nemá dělat a on v tom hezky a plynule pokračovat), takže se mu nemám za co omlouvat.
Mě mamka v 21 letech jednu flákla, že mi tekla krev z pusy od rovnátek, ale ta se mi teda omluvila. ![]()
@Black Cat píše:
Mě teda připadá houbička na nádobí vražená do pusy jako trest za vyplazování jazyku jako týrání![]()
![]()
mně připadá houbička na nádobí vražená do pusy jako trest za vyplazování jazyka jako projev debility rodiče.
@Janina81 píše:
@Vorvaň obrovský
Taky jsem váhala, ale neomluvila jsem se. Řekla jsem mu, že jsem ho neplácla přes ruku jen tak, že nejdřív tomu předcházelo to a to (řekla jsem mu, že něco nemá dělat a on v tom hezky a plynule pokračovat), takže se mu nemám za co omlouvat.
@J_Doe píše:
Jak tak pročítám ty rady… Řekněte mi, jak 3-leté dítě pochopí, že mlácení od rodičů je správný postup vedoucí k nápravě nežádoucího chování, ale ona sama plácat nikoho nesmí, když má pocit, že by měla někomu srovnat chování…
Pochopili to všichni napříč generacemi a já sama si z dětství pamatuju, že jsem to brala tak, že rodič je prostě rodič a to, že něco dělá rodič, neznamená, že já to můžu dělat taky. Všechny děti ví a vždycky věděly, že plesknutí je trest za něco a taky ví, že ne všechno můžou dělat stejně, jako dospělí a berou to jako přirozený fakt. Je to to samé, jako když mě děti vidí pít kafe a ví, že oni ho pít nesmí. Tečka. Kecy o škodlivosti kofeinu na nevyvinutý dětský organismus mu nic neřeknou. Řeknu prostě, že já piju kafe a on zase mlíko. Je přece spousta věcí, které děti nemůžou dělat, i přesto že to vidí u dospělých, ne jen plesknutí přes zadek. A chápou to.
@Iveta2012 píše: Škoda kazde rány, ktera padne vedle. Mam 16M dite a když se vzteka nebo Mé snaží byt dostane na plenu nebo přes ruce.
no tak doufám, že ti to jednou vrátí i s úroky. proč ho biješ za vztekání? představ si situaci, že se ti neco nelíbí a tvuj starej ti rozbije držku za to, že se ti neco nelíbí. achjo… nebo: nebij mě, nebo tě taky plácnu.. to má jako jaký efekt? to děcko musí mít teda v hlavě dobrej maglajz z tebe.
@Kelsey píše:
Na vyplazovani jazyku jsem pes, nesnasim to, mam na to alergii.
U nasich jsem to vyresila jednoduse jeste jednou vyplaznes jazyk a strcim ti do pusy houbicku (takove ty male jak jsou na nadobi)
Stacilo jednou dvakrat aplikovat houbicku, ze to fakt myslim vazne, pri dalsim vyplaznuti ja te varuju jeste jednou ten jazyk nekdy nebo na nekoho vyplaznes, zopakujeme si ze si pochutnas na houbicce? Ne a je klid.
Nejsem proti plácání, už na fakultě nám říkali, že v některých případech je to účinnější a šetrnější než nějaké domlouvání. Ale toto je na mne moc. Když si představím, že bych teoreticky chytla hysterák a manžel mi dal facku, určitě by mne to zklidnilo. Ale dát mi do huby houbičku (a to mám hubu velkou), bylo by to pro mne traumatizující.
@vema píše:
Taky nejsem zastancem biti, ale kdyz vidim svagrovou, podotykam ze pedagosku, jeji 4 lety kluk, ktery kdyz jeli vlakem a sednul si do kupe pan, zjevne po mozk. mrtvici, ktery spatne mluvil a tento kloucek zacal rvat to je debil, to je debil… a ona mu vysvetlovala jak se to nerika to bych nebydrzela a jednu mu placla, jelikoz domluva nepomohla. Maminku kouse, mlati, kdyz ji to opravdu zaboli tak mu oplati stejnou minci, kluk se urazi tak se mu ve stejne chvili omluvi a jdou si vesele hrat Pro me nepochopitelne mam skoro 3leteho, ale dovolit si pulku tak pretrhnu vejpul
Ale ne! Dítě pedagožky? To není možné! ![]()
Ale jinak, zakladatelko - nesmíš se tolik snažit, malá to pak vidí, a dělá ti program. Sladkosti žádné, max v neděli po obědě, když ho v klidu sní.
Nechceš se obléct? Nevadí, zůstaneme doma, nepůjdeme na hřiště.
Nechceš jíst? Ok, asi nemáš hlad, nejez, nemusíš, ale další jídlo je až oběd (nebo cokoliv, co následuje)
Vztek - může mít ataky, se kterými potřebuje pomoct, nebo to dělá schválně. Pomoct se jí dá tak, že jí řekneš za ní to, co cítí, obejmout, pomoct jí překonat to. „Ty se zlobíš, že nemáš bonbon?“… „Já vím, že se zlobíš, chápu tě.“
Mlácení na hřišti - po prvním bych vysvětlila, že se to nedělá, po druhém incidentu šla domů, klidně s vřískajícím dítětem. A tam zase reakce- „Ty se zlobíš, že jdeme domů?“… „No, ale na hřišti mohou být jen děti, které druhým neškodí..“
Když se vzteká doma, a dělá to schválně (maminko koukej, jak jsem naštvaná), ignoruj ji - vem si knížku, jdi si něco dělat…
@zuzkasim píše:
@J_Doe A ty si myslíš, že tříleté děti si už dávno nevšimli, že rodiče dělají spoustu jiných věcí, než děti? Že rodiče vychovávají, starají se o domácnost, o děti, chodí do práce a preferují jiný druh zábavy než děti? Mě nepřijde nic tak zvláštního na tom, že rodiče vychovávají a jejich občasné plácnutí, kterému předchází varování, se nedá srovnávat s plácáním dítěte ve zlosti. Takhle se to tomu prckovi dá úplně normálně vysvětit. Ostatně @Janina81 to napsala dobře
Samozřejmě, že to děti chápou. Stejně jako ví, že plno věcí, co dělají dospělí nesmí. Plácnutí pochopí. Taky jsem ho chápala, pamatuji si to dodnes. Jen nesmí to plácnutí používat často, jen opravdu tehdy, kdy nezabere jiná možnost.
@evick2 píše:
Houbička, kopřivy? jako fakt?
Měla si někdy dítě, které provádělo to co dítě zakladatelky? Dítě, na které neplatí domluvy, zákazy, tresty? U takového dítěte holt musíš přijít na to, co na něj platí a někdy to trvá. Však tady nikdo nepíše, že tyhlety prostředky používá nějak pravidelně a aktivně proboha
@zuzkasim píše:
@J_Doe A ty si myslíš, že tříleté děti si už dávno nevšimli, že rodiče dělají spoustu jiných věcí, než děti? Že rodiče vychovávají, starají se o domácnost, o děti, chodí do práce a preferují jiný druh zábavy než děti? Mě nepřijde nic tak zvláštního na tom, že rodiče vychovávají a jejich občasné plácnutí, kterému předchází varování, se nedá srovnávat s plácáním dítěte ve zlosti. Takhle se to tomu prckovi dá úplně normálně vysvětit. Ostatně @Janina81 to napsala dobře
Já teda vychovávám děti k obrazu svému, takže po nich taky chci, aby se (přeměřeně věku) starali o domácnost, chodili pravidelně do školy (a pak práce), pak vychovávali své děti… Když nechci, aby kradli, tak nebudu krást já, když nechci, aby mlátili druhé, tak je mlátit nebudu…
Nejsem matka, která nikdy dítě neplácla, ale prostě bych plácání nikomu neradila…
Boze to je zas názor. Nechci mit rozmazleneho spratka lehat si na zem a kopat nohama že mu něco nedám nebo me fackovat promiň, ale to si necháš líbit možná ty ne ja. Každý má jiný názor na výchovu. Tak si svoje kecy nech pro sebe. Děkuji
@brko píše:
no tak doufám, že ti to jednou vrátí i s úroky. proč ho biješ za vztekání? představ si situaci, že se ti neco nelíbí a tvuj starej ti rozbije držku za to, že se ti neco nelíbí. achjo… nebo: nebij mě, nebo tě taky plácnu.. to má jako jaký efekt? to děcko musí mít teda v hlavě dobrej maglajz z tebe.
No tak není vztekání jako vztekání. Když se vzteká, že nechce něco dělat, tak budiž, je to prcek, ale když se vzteká třeba v situaci, kdy chce strkat prsty do zásuvky a nepomáhá absolutně nic a ono se pořád dokola vrací k té zásuvce a řve čím dál víc při jakémkoli pokusu o odvedení jinam, tak mu prostě přes tu ruku plesknu a je a nemyslím si, že má chudáček v hlavě maglajz.
Já přesně nechci, aby tohle vyrostlo z mýho syna.Je mu 20 měs. a taky pomalu začíná zkoušet co si může dovolit. Dětem na písku klidně vytrhne lopatku z ruky, dítě co stojí ve frontě na klouzačku odstrčí, teď prvně vysypal holčičce na hlavu písek. Rve děti za tričko, tahání vlasů už dlouho nebylo. Vždycky ho plácnu s tím, že si s ním nebude chtít nikdo hrát a že tohle se nesmí.
Tuhle v metru začal ječet, že jsem ho nevytáhla z kočárku, páč chtěl sedět vedle mě na sedačce a jak byl vzteklej, štípnul mě do ruky.
Kolikrát taky nevím jak správně reagovat, ale pokaždý dostane pře ruku s vysvětlením, že tohle se nedělá. Myslíte že mám přitvrdit?
Zakladatelko, naplácat si měla holce už dávno. Někdy to prostě jinak nejde. Nejsem zastánce bití. Naplácat na zadek se nerovná zbití řemenem. Jako malá sem taky ojediněle dostala na zadek, když jsem si to zasloužila. A přežila jsem. Zakomplexovaná taky nejsem.