Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nelíbím se sama sobě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.18 22:34
@Anonymní píše:
Ahojky,
nadpis diskuze mluvi za vse-nelibim se sama sobe. Problém je v tom, že jsem to ted posledni dva roky nerešila- zustala jsem totiž po rozchodu sama se dvema malýi detmi a chlapa nechtela ani videt.No ted jsem nekoho poznala pres seznamku.Je to moc hezkej chlap, uspešný, chytrý…Meli jsme schuzku, chce me jeste videt. A já si rikám-proč me chce jeste videt?…Tak nejak jsem očekávála po schuzce, že už se mi neozve a nebudu to tedy resitAle ozval se a já začínám resit sama sebe…Je mi 32, jsem moc hubená, nemám prsa, po porodech trochu podbrisek zustal…proste být chlapem, nechtela bych mě
..Jak to máte vy? Libite se samy sobe? A co partneri? Myslite si, že se k sobe vzhledove hodite?..jestli chápete, jak tu otázku myslim
Někde jsem četla, že člověk je sám na sebe v duchu dost ošklivý, shazuje se, nadává si… a tam doporučovali, aby ses denně na 30 sekund postavila před zrcadlo a říkala si tu samou pozitivní věc - „Jsem krásná - taková jaká jsem a právě teď“ za sebe mohu říct, že to funguje, zkus to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.2.18 22:44
Já třeba na sobě pozoruji, že po dvou dětech jsem sice na stejné váze jako před dětma (také cca 50), ale v obličeji mi to více sluší, když mám pár kilo navíc, což dříve nebylo. Jenže já jsem celkem drobná, takže těch pár kilo navíc, které sluší obličeji, zase nelichotí mé postavě. Můj muž má rád prádlo, nemusí být vysloveně ani rafinované, ale já ho mám a vždy jsem měla hodně. Prsa také nejsou, co bývalo, ale on na prsa nebyl nikdy 
, mám jiné přednosti
Ahoj
Já se sobě líbím jen oblečená. Po dětech mi zmizela prsa a celkově se mi podivně roztekla postava. Mám sotva 50 kilo, ale mám všude vytahanou kůži. Vypadá to opravdu nehezky. Navíc kruhy pod očima od nevyspání, taky o sebe na mateřské moc nedbám. Nemaluju se a nosím culík. Dřív jsem si šíleně zakládala na vlasech. Manžel dřív sportoval, ale teď už má také bříško ikdyž svaly a fyzičku má skvělou, musí se udržovat kvůli práci. Manželovi se prý líbím. A i to cítím. Nebyl by den, kdyby mě nepochválil. Pořád mě hladí. Ale když se svléknu a náhodou se vidím v zrcadle, chce se mi brečet. 
Třeba při sexu nesnesu, aby bylo rozsvíceno. Nerada se vidím nahá. 
Ale vzhledově asi hezká jsem, chlapi mají pořád zájem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.18 02:24
Ahoj, zrovna jsem si dneska říkala totéž: jak jsem zošklivěla. Po dítěti si připadám jak takový mrzáček. Jakoby vyprahlá, jakoby to dobré ze mě vzalo dítě. Prsa nemám, to jsem neměla nikdy a teď mi jen visí kůže. Celé tělo ochablé a vyhublé po kojení. Kůže jako by ztratila pružnost. Přibyly vrásky, póry a kruhy pod očima. Nemám na sebe čas - nechala jsem se hezky ostříhat, ale nezvládám si vlasy sama upravit, ani jiné upravy nestíhám jak bych chtěla.
Oblečená namalovana dobrý, jak jsem štíhlá, ledacos se schová, ale uvnitř vím, jak ubohá je skutečnost. Kolikrát závidím těm holkám, co mají krásnou pleť a ženské tvary, lesklé vlasy a plné rty. Přeju jim to a tuším, že ony zas mají svoje komplexy.
Zkoušela jsem brát imedeen na pleť a vlasy, bez výsledku. Nechala jsem si odstranit žilky na nohou a do týdne byly zpátky. Asi je mi souzeno vypadat a citit se blbě.
Miluju léto, letní oblečení a válení na slunci. Ale už 20 let řeším plavky, žádné mi kvůli chybějícím prsům nesedí a v plavkách se cítím strašně nejistá. A letos je to ještě horší s jizvou po císaři a s tou ochablou postavou. Zvazuju dokonce plastiku, muj muž je ale striktně proti a tvrdí, že mám psychický problém s kterým se musím vyrovnat jinak než operací. Bohužel bez jeho podpory jít nemůžu, není kdo by se postaral o dítě, když se po operaci stěží postarám o sebe…
- Citovat
- Upravit
21.2.18 08:39
Tak každý máme jiný vkus To, že se ty nelíbíš sobě, neznamená, že se nelíbíš jemu. A navíc krása je někde jinde. Můj chlap není ideál krásy, ale proto, jaký je, ho miluju a to z něj v mých očích dělá krásnějšího člověka.
Prostě mu seš sympatická. Pokud nemáš umaštěné vlasy, okousané nehty, nechodíš špinavá a zapraná, tak si myslím, že to nemůže být tak špatné. To, jestli si barvíš vlasy nebo se líčíš je další věc. To se taky každému nemusí líbit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.18 18:49
Ahoj anonymní z času 02:24, to co jsi napsala přesne cítím já. Ale uplne stejne! I jsem si rikala to stejné, že moje děti ze mě vysály to „hezké“.Ted je mi 32, před cca 10 lety, kdy jsem jeste deti nemela, jsem sice mela 50 kilo a žádná prsa, ale presto ta postava vypadala tak nejak líp, bricho ploché, prsa nulky, ale presto pěkné nulky:-) Ted mám 50kg, podbrisek nafouklý(mám po porodu brisni svaly rozestouplé ), prsa nulky stále, ale po kojeni dvou deti proste vypadaji divně, v pupiku misto piercingu jizva…Do toho vrásky, suchá pleť( ted v zime katastrofa), celkove mi pripadá, že jsem nejak sešla…Kde jsou ty casy, kdy jsem se venovala modelingu…Samozřejme mi moje děti za tohle všechno stály, nikdy bych je nevymenila za nic na svete, ani svuj puvodní vzhled …Nicmene lhát nebudu, mé tělo se mi ted vubec nelíbí, pripadám si ošklivá. V léte to jeste jde, když se clovek opálí, navic jsem vic v pohode v lete po psychické stránce atd…
Tak jsem zvedavá, jestli se budu i po dalsích schuzkách líbit…Zakladatelka(obnovovatelka diskuze)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.18 22:17
Nízké sebevědomí
Ahoj,
píšu raději anonymně, protože se za sebe stydím.
Několik let chodím na psychoterapii, která pomáhá. Překonala jsem hodně zlého a podepsalo se to na mě. Moji rodiče selhali - byla jsem ta blbá, co nikdy nic nedokáže, neschopná…prostě na nic! A když jsem odmaturovala se samými 1, ani mě za to nepochválili. Máma ta jo, ale otec nás všechny schazoval. Měla jsem svoje sny, ale neuskutečnila je, protože bych na to neměla, nezvládla to…na školu bych se nedostala, protože jsem blbá - a to bylo v době, kdy jsem si takové věci o sobě myslela už dávno. Prošla jsem si šikanou na základní i střední škole - byla jsem terčem posměchu celé škole. Byla jsem jiná - táta mámu bil a my se báli o život - už na první pohled jsem byla jiná, tak to prostě bylo.
Jsem vdaná, mám dvě krásné zlobivé děti a hodného manžela. Jsme spolu 11 let. Já bývala štíhla, hodně štíhlá, drobná, malá prsa. Klukům jsem se většinou líbila. Obličej jsme měla vždy beďatý, ale postava dobrá. Za náš vztah jsem nabrala 30kg.Všechno se mi to ukládá kolem krku, do rukou a do břicha, takže s malými prsy když někam vstoupím, jako první vchází moje břicho. Jsem po císaři, takže když sedím, břicho mi přetéká přes jizvu a vypadá to hnusně.
Chodila jsem do posilovny rok, měla jsem trenéra - kardio i posilko, běhací pás…, ale problém byl strava. Jakmile byl nějaký problém, já si nevěřila, už to šlo do háje a já žrala a žrala. Mojí specialitou je maso…tučné maso, kořeněné a hned nějaká sladkost. Byly dny, kdy jsem byla jen na ovoci a sladkostech. Můžu si za to sama. Takže posilovna fungovala - já tak moc nepřibrala, ale pak na to nebyly peníze a já přestala chodit. Našla jsem si poradce přes výživu - žádné doplňky, jen jídelníček a rady jak se stravovat včetně hodnot. První měsíc a půl jsem dala 4cm přes břicho dolů. Měla radost a protože mi psychoterapeutka radila, že se mám za své úspěchy odměňovat, koupila jsem si nugetu 
Další dny jsem opět byla bez sladkostí, ale za dalších pár dní se to vrátilo a já jela ve sladkostech furt.
Musela jsem si jídeníčky sestavovat sama a vše vážit: přišla jsem na to, že vlastně musím jíst jen stejná jídla dokola, protože tofu nepozřu a z bílých jogurtů se mi zvedá kufr (můj otec do mě trychtýřem lil mléko, když jsem byla malá a mléko přestala pít - myslel, že to napraví, místo toho se mi kufr zvedne vždy, jak mléko ochutnám - a zkoušela jsem to v dospělosti mnohokrát bílé jogurty, kysané výrobky - pokaždé zvracím). Takže jen maso libové, zeleninu, ovoce, ryby…furt dokola, sem tam oříšky, sušené ovoce, semínka. A po čase je to jednotvárné. Knackbroty mi žerou děti 
. Říkám si, že jsem to vydržela měsíc a půl a šlo to, měla jsem ze sebe dobrý pocit, neměla jsem hlad a cítila jsem, že mám energie na rozdávání…jenže jsem selhala.
Probíraly jsme to s terapeutkou a přišly jsme na to, že když dosáhnu nějakého malého úspěchu, okamžitě ho devalvuju a vůbec neuznám, že to byl úspěch a neumím se ocenit. Mám pocit, že mi úspěch není souzen, že to ke mě nepatří a okamžitě jdu od toho.
Udělala jsem maturitu za 1/Bylo to štěstí, vždyť jsme se vůbec neučila a v průběhu studia měla trojky.
Udělala jsem si VŠ při jednom dítěti/Jsem úplně blbá, že jsem dělala soukromou školu, na nic víc stejně nemám.
Při dvou dětech jsem se dostala na mou vysněnou školu a zvládla přijímačky na všechny 4 školy, kam jsem si podala přihlášku - veřejné VŠ/bylo to štěstí, bylo to lehký a berou každého blbce.
A mohla bych pokračovat donekonečna.
Manžel je fotograf, dnes nám odpadl klient, tak jsem se nechala vyfotit s dětmi - nesnáším focení, protože tam vypadám jak vykydlá machna! Ale řekla jsem si, že jdu do toho, že vyzkoušíme nové rekvizity atd. Holky já se viděla…to je taková hrůůůza. Jsem celá velká, oplácaná…buclatý tváře, dvě brady, břich jak kráva, kozy žádný, ruce jak 150kg zápasnice, pas žádnej… Ano, je to výsledek mé práce, ale snažila jsem se tolikrát! Pokaždé jsem selhala. Chodila jsem běhat, cvičila Jill…ale pokaždé toho nechám a nedotáhnu to - i když se cítím skvěle a i ty blbý 4cm byly znát a cítila jsem se jak modelka! A manžel by chtěl se mnou nafotit akty…on snad upadl 
. Byly jsme na dovče a já měla hodně velký probém vylézt v plavkách, nakonec jsem si řekla, že ti co mě tam uvidí už mě nikdy neuvidí a ani neví kdo jsem. Tak jsem se teda vyvalila na pláž, manžel pak šel natáčet dceru a omylem zabral i mě…no a dovede si představit tu reakci, když jsem se viděla.
Mám kamarádku, má 150cm a 120kg…má nádherný obličej, velká prsa…jen je hodně baculatá, je veselá a nic neřeší. Jak to? Proč to taky nedokážu? Je to tím, že jsem celé dětství poslouchala nadávky a slýchala otce jak řve na mou mamku, že je tlustá jako prase?
Víte k čemu se vám přiznám? Když jdu po ulici, neustále se srovnávám. Na dovolené byla spousta matek, která měla břicha…ale většina z nich měla taky prsa, takže vypadaly dobře. Koukám po lidech a říkám si, ta vypadá líp, takhle vypadám taky vykydle…pořád a pořád a pořád a nedovedu to zastavit.
Přitom můžu jíst 6× denně, váhu na potraviny mám a místo emimina mohu sestavovat jídelníčky. Mohu doma cvičit. Sice vše s dětmi za zadkem, takže když dělám kliky skočí na mě 20kg dítě apod. , ale šlo by to. Něco mě ovšem brzdí, strašně moc a nemohu to překonat. Bude mi 33, říkám si, zda to do 40 stihnu, jestli to má vůbec cenu, když budu stará.
Musela jsem to ze sebe vypsat, já už nevím, co se sebou dělat. Terapie pomáhá, ale s tímhle teprve začínáme…pár let mi trvalo, než jsem se přestala sebepoškozovat a myslet na sebevraždu. Teď už na terapii řešíme takovéhle malichernosti, ale pro mě to malichernost není - začíná mě to už hodně omezovat - když se furt pozoruju a pozoruju ostatní.
Jinak od otce jsou hubení, z matčiny strany obezita - všichni sourozenci z máminy strany obézní, babička obézní, sestřenice, bratranec obézní. I moje mamka má nadváhu i když za mlada byla jako prouteček. Tak má to vůbec cenu se snažit? Jde genetika překonat? Jak mám překonat sama sebe a přiznat si úspěch a nechat samu sebe cítit se dobře? Protože vždy, když se začnu dobře cítit, jakobych pociťovala vinu, že se dobře cítím, že se musím potrestat, nepřísluší mi to…nevím, jestli to píšu, aby se to dalo pochopit. Ono to asi moc na pochopení není 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.18 22:24
@Renca8 ano,a ráda bych si to zdraví uchovala, proto řeším své duševní zdraví
a obezita je také nemoc
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.18 22:26
@rozand
klasika, že se mu líbím, vzrušuju ho, že mu záleží i na jiných kvalitách a dnes mě vypekl, když mi řekl, že vlastně se mu líbím celá a když je toho víc, tak má aspoň víc hezkého
tak jsem mu odpověděla, že někdy je mlčeti zlato 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
6.8.18 22:34
Myslim ze nemuzes zhubnout, protoze se nemas rada a svym zpusobem se za to svou tloustkou trestas.
Zhubout kdyz cvicis a upravis stravu a nemas hormonalni problemy je celkem jednoduche. Sama jsi dobre zacla a hned 4 cm dole, jenze jsi nepokracovala. Otazka je proc. Nejsem psyCholog abych umela odpovedet. To budetes muset zjistit ty sama.
- Citovat
- Upravit
6.8.18 22:39
Víš,máš vedle sebe manžela,který tě opravdu miluje,už jen když řekl,že by s tebou chtěl nafotit akty. Ale dokud budeš nespokojená sama se sebou,nebudeš mu to věřit. Sama nevím,jak ti poradit,trpím nadváhou už od puberty a vím,že jsem na vině jen já a jídlo. Dokážu zhubnout,ale vždycky,když se dostaví úspěch,tak polevím. Jako by mě ten motor přestal hnát. V těhotenství jsem přibrala 30 kg a ještě 10 mám stále nahoře. 6 jsem nechala v porodnici,14 shodila a prostě jsem se na to vykašlala. A tolik mě to štve,chtěla bych pro svého muže být tak úchvatná,jako předtím,podívat se na sebe se stejným zalíbením do zrcadla. A můj muž. Říká,že miluje každou strii a každý centimetr mého (též po císaři) převislého břicha. Protože jsem tam odnosila to nejcennější. A že pokud jen tohle má být daň za ten úžasný zázrak,tak je to maličkost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.18 22:39
Máš naprostou pravdu. Jde to, je to jednoduché… Ale nemám to tak jen s postavou,a le i s jinými věcmi, když mi něco, co jsme se učila, začalo jít a byla jsem dobrá, tak jsem to okamžitě utla. A tohle musím změnit.
- Citovat
- Upravit
6.8.18 22:43
Víš co? Lehni si zavři oči a v mysli si říkej co se ti na tobě samé líbí. Na postavě povaze. Najdi 5 věcí. To samé udělej s tím cos v životě dokázala a prober všechno. Práci rodinu kamarádky. Najdi 10 věcí. Dej si na čas. Přemýšlej. Pokud jsi těch 15 věcí dala do kupy jsi skvělá bytost. Usměj se každé ráno ihned jak otevřeš oči, a pak při každém pohledu do zrcadla. Zkoušej si každý den najít na sobě něco hezkého. Na špatné věci se vyprdni. Představ si jak je zazátkuješ do láhve a pěkným obloukem hodíš do běsnící řeky. Vidíš jak je ta řeka slupla? A jaké byly… Život je jen takový jaký si ho uděláš. Hladím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.18 22:46
@Aduš8 „Pravá láska se pozná tak, že se nestydíš jít na ulici za chapadlo se svou příšerkou.“ To byl nějaký vtip na FB On mě obdivuje, koukal na fotky a říkal, jak mi to sluší, jak je to pěkný, jaký mám hezký šaty… Jenže já to tak nevidím, chodím v těchto vedrech v džínách a stahovacím tílku Nerada se vedle něj ukazuju, už jen proto, že on vypadá furt stejně, neli lépe, ano, má plešku, kterou neměl, ale je to sexy svalnatý chlap. A od jeho váhy mě dělí jen 10kg…se svou stravou to budu mít hned. Má na lepší. Naposledy jsme rodila před 3 lety a to jsem se vykrmila na 100kg. Teď mám 86 při 173cm.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
