Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.17 20:23
A co manzel, nebo pritel? Ja sem tady v cechach taky bez rodiny, mamu a tatu. nemam a sice mam skvelyho brasku, tetu, strejdu a rodinu z manzelovy strany, tak zase nemame deti…takze taky stradam, ale jsem stastna aspon za to malo a ze jsme relativne vsichni zdravi…kazdy ma neco v zivote, tak se raduj, ze mas krasne zdrave deti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:26
Nevím, co poradit. Co kamarádka/y? Někdy má kamarádství velkou hodnotu. Pokud nemáš, najdi. Nebo obnov staré…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:28
Někdo se trápí tím, že ani nemůže mít ty děti, 5let zkoušení, 10let.. upni se na to dobré, co ti život dal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:35
Myslím, ze si to dost idealizuješ. S tou pomocí a tak. Máš deti, asi i manžela, to je Tvoje rodina. Holt se budete spoléhat jeden na druhého a žít pro sebe navzájem. Co by za to jiný holky tady daly. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:43
Deprese nejsou z neceho, deprese jsou blba biochemie v mozku…kdyz bude v srdci, nastoupi arytmie..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:43
Mas manzela, deti, to podle me rodina je. Spousta lidi pride o rodice v mladem veku. Ze se babicky perou o vnoucata taky neni vzdy pravda je tu spousta diskuzi kde nemaj ani zajem vnoucata vidat. A ze nechapes kamaradku ze ma deprese pritom ma rodinu, to zas chapu ja, cim vic mas kolem sebe lidi, tim vic se snazis resit I jejich problemy, stresujes se nad zalezitostma co se te ani netykaji a podobne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:47
@Kriss Tina píše:
Mas manzela, deti, to podle me rodina je. Spousta lidi pride o rodice v mladem veku. Ze se babicky perou o vnoucata taky neni vzdy pravda je tu spousta diskuzi kde nemaj ani zajem vnoucata vidat. A ze nechapes kamaradku ze ma deprese pritom ma rodinu, to zas chapu ja, cim vic mas kolem sebe lidi, tim vic se snazis resit I jejich problemy, stresujes se nad zalezitostma co se te ani netykaji a podobne.
Mezi námi, to ze se babičky perou o vnoučata, není zrovna záviděníhodná situace. Já bych to rozhodně nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:49
@Tarjei píše:
Deprese nejsou z neceho, deprese jsou blba biochemie v mozku…kdyz bude v srdci, nastoupi arytmie..
Presne tak, pro zacatek si zkus o depresich neco precist a pak sud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:50
@Anonymní píše:
Ano manzela mam. Ale to je relativni, co si budem povidat. Muze si najit jinou nebo proste odejde a ja budu uplne sama. Rodina by tu mela byt vzdy. Kamaradek mam jen par z toho nejlepsi tu o ktere pisu v uvodu. Nejsem moc kontaktni clovek, nikdy jsem nemela moc znamych. Jasne, ze jsem rada za to co mam. O dve deti jsem prisla, takze i tohle znam. Jen jsem si tak posteskla
Mám to opačně. Manzel je můj nejbližší člověk. Toho jsem si vybrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:56
Rozumim tomu jak se musis citit, ze si pripadas sama a nedivim se ti. musi to byt pro tebe tezke. poradit ti neumim, ale co zkusit psychologa? nebo alespon krizovou linku? ja to tu uz psala v par diskuzich a i jsem davala odkaz. me to pomohlo. muzes napsat bud mail, nebo jit na chat, nebo zavolat. vyslechnou te
http://www.elinka.iporadna.cz
http://www.modralinka.cz/?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:57
Hlavne, deprese jsou nemoc. Tezko muze clovek zpochybnovat vsechny choroby,,ktery nemel.
Kazdej mame jinak nalozeno. Myslim ze se trapis zbytecne. To nikam nevede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 20:58
Lidi ona ma trapeni. co tady tocite o tom at si vazi ceho ma a ze nekdo jinej nema ani ty deti a blabla? 
to ji moc nepomuze asi.ona se bavi o sobe a ne o ostatnich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 21:00
Hele holka, poradím ti, s nikým se nikdy nesrovnávej!! Každý máme svoje, a i tvoje kámoška, co má deprese, někde uvnitř musí mít pádný důvod aby je měla! Popíšu ti svůj příběh, otec nás opustil když mi bylo 3 měsíce po narození, v životě jsem ho neviděla, takže ani nikoho z jeho strany…s nikým nemluvila, otec i jeho rodina (jestli vůbec žijí), žijí v Kazachstánu, já se narodila na Ukrajině, když mi bylo 6 let odjela máma za prací sem do ČR, viděla jsem ji max 3× do roka, jednou za měsíc pár minut po telefonu. V tu dobu jsem žila s babičkou a dědou (její rodiče), máma jako samoživitelka se oháněla jak mohla, nikdy jsem ji to nevyčetla ani nevyčtu, momentálně mohu žít v zemi, která je dost stabilní, kde si mohu najít práci při chuti pracovat, a mohu zadarmo studovat, vystuduji-li to za danou dobu zákonem, to vůbec není málo, jsme 6. nejbezpečnější země na světe! A už vůbec to není standart!! 
navíc máme dostatečné zásoby pitné vody, která postupně začíná nahrazovat zlato.. No dále, děda zemřel v 60 letech na rakovinu kůže, babí (3 dny před jeho datem úmrtí) na rakovinu vaječníků, v 11 letech jsem měla jen mámu už.. ostatní 2 tety (její ségry v Rusku, přitom též 2 dny cesty od sebe). Rakovina přišla nejspíše z kontaminace půdy a vody Černobylem, žili jsme 350km odtud, já nejspíš kvůli tomu jsem též chudokrevná (porucha vstřebávání železa do červených krvinek). Dneska už mám dceru a jsme pořád spolu s její tatínkem, on má naštěstí širokou rodinu a jsme ve stejném městě, je to veliká pomoc, máma je tu také.. ale nebýt jeho rodiny, jsem sama jen s ní.. Buď ráda za to, jak to je… věřím ve vyšší cíle našich životů a věř, že i ten tvůj má důvod proč je takový jaký je! 
Naopak jsem ráda za muže, kterého miluji, a někdy si i přejeme odjet na delší dobu daleko a oprostit se na chvíli od našich rodin.. Nechápu na co si vlastně pořád tak smutná, když rodinu máš, mějte se rádi tak jak jste, i s tchyní, je to také rodina! Jen závist, že někdo má víc,,prémií´´, které rodina přináší? Zapracovala bych na tom, abych se necítila jako oběť, to je podle mě to nejvíc, co z tebe dělá chudinku…(tím to prosím neber, že tě nějak kritizuji, jen jsem někdy víc ostrá vy vyjadřování, neber si to prosím osobně..), když bych chtěla, tak také bych se cítila jako oběť toho, co se mi stálo v dětství a vůbec tím, jaké bylo (kdo nezažil Ukrajinu, neví..) ale necítím se tak.. mám obrovské štěstí už vůbec za to co mám!! To že už jsi dospělá, a nemáš rodiče je přirozené… to se dospělým prostě stává.. tam je problém možná spíš to nenaplněné dětství a to, že na tebe rodiče přenesli roli,, já jsem životní oběť ´´, a sami se uchlastali.. buď silná, svůj život v rukách máš jen ty! A ani oni by za tebe nerozhodli v těžkých situacích!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jdu se sem spíš vypsat z toho co mě už dlouho tíží. Narodila jsem se do úplné rodiny, po 6ti letech se narodil můj bratr, vše bylo růžové. Když mi bylo asi 10, naši se rozvedli, máma s námi odešla za novým přítelem - alkoholikem. Táta o nás nijak nebojoval, jen platil alimenty. S tátou jsem se nestýkala, nestál o to. Loni, měsíc po tom co se mi narodila druhá dcera, se táta zastřelil a necelé 2měsíce na to zemřela v nemocnici máma na selhání organismu v důsledku nadměrného požívání alkoholu. Oba dva byli jedináčci, prarodiče z obou stran nežijí… Prostě nemám rodinu… Děti nemají z mojí strany babičku, dědečka, tetičku, jen strýce (mého bratra) se kterým si moc nerozumim. A já to čím dál hůře nesu.. Vždy mě zamrzí, když vidím okolo sebe, jak se prarodiče mohou pro vnoučata přetrhnout, snaží se mladým pomáhat… Někdy si toho ti lidi ani neváží… Zrovna dnes kroutila maminka ve školce očima, že se dohadují babičky, která bude mít holčičku přes víkend. U nás se nedohaduje nikdo.. občas si je vezme tchýně, ale jen když nutně potřebuji. Nebo když vidím, jak rodiče pomáhají dospělým dětem řešit vše závažné. Já jsem na vše sama. Třeba kamarádka má deprese, ani neví z čeho. Má velikou oporu v rodině. Berou si její děti aby měla klid, nakupujou, pomáhají. Přitom ona nemá žádný velký problém, kvůli kterým by měla mít deprese. Dnes jsem se dokonce přistihla, že mě až štve, že ona má v rodině takovou oporu, přitom jí „nic není“ (vůbec si deprese neumím představit) a já, která teď díky dědictví, kdy jsem po mámě zdědila vrak auta, který ani nevím kde je, vybydlený dům a dluhy s tím mám akorát velké starosti, se nemám komu svěřit, nikdo mi nepomůže neporadí, nepodpoří. A to ani ve výchově dětí, v životě, ve špatné situaci… Vůbec nevím, jak se s tím smířit… Občas to na mě padne a je mi to opravdu líto. Je na tom někdo podobně?