Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemiloval mě nikdy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.2.15 10:44
@Sluka píše:
Znám hodně mužů, kteří jsou se svými ženami (a naopak) ze zvyku, či proto, že by bylo problematické dělit majetek.. Ale většinou je důvodem to, že sice vztah již tak nějak vyprchal, ale ten druhý vaří a pere, nebo platí inkaso, stará se o děti,… Tak proč to měnit za riziko něčeho nefunkčního?
Ale to není láska, byť tam určitá ohleduplnost a péče stále je.. I takový muž ženu odveze k doktorovi, udělá jí teplý čaj,…
Tak pokuď funguje ohleduplnost péče, sex.. Tak rozdíl mezi „vyprchaným vztahem“ a láskou spočívá v těch dvou slůvcích?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:46
@Sluka píše:
Ani ne. Jsme s mužem nějakých sedm let, jestli dobře počítám. Jeho chování vůči mně a dětem mi dává potřebnou jistotu, vědomí, že nemusím trojčit, žárlit, atd.., že jsme pro něj na prvním místě.
Nicméně, to občasné „miluji tě“ mi připomíná, že s námi není jen ze zvyku, z pohodlí, z náklonnosti, ale že mně ještě stále vnímá jako tu jedinou ženu na světě..
Vidíš ten rozdíl?
Umřela bych (vztahově), kdybych to občas neslyšela.. Mimochodem.. Už dlouho mi nepřinesl květinu (absolutně nepraktický dárek, čili může být předán jen proto, že si dotyčný vzpomněl a chtěl.. - v tom je ta jedinečnost kusu zeleně), ale zase mi tuhle napsal z práce sms, vzpomněl si zase jinak… Tak takhle nějak uvažuji já, jakožto žena.
Já tomu rozumím a chápu, je třeba se dohodnout na kompromisu, jako ve většině věcí ve funkčním vztahu. Pokud je muž ematický, pochopí to a bude respektovat.
Po mě to nikdo nechce ( nebo to tak vypadá ) tak to neříkám. Nemám tu potřebu a pokud ani moje žena si na to nestěžuje, neřeším to. Vztah nám myslím funguje na jedničku.
Kytky jsou také peklo, občas se k tomu přinutím, ale brblám 100× raději koupím něco praktického…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:46
@Sluka píše:
Ani ne. Jsme s mužem nějakých sedm let, jestli dobře počítám. Jeho chování vůči mně a dětem mi dává potřebnou jistotu, vědomí, že nemusím trojčit, žárlit, atd.., že jsme pro něj na prvním místě.
Nicméně, to občasné „miluji tě“ mi připomíná, že s námi není jen ze zvyku, z pohodlí, z náklonnosti, ale že mně ještě stále vnímá jako tu jedinou ženu na světě..Vidíš ten rozdíl?
Umřela bych (vztahově), kdybych to občas neslyšela.. Mimochodem.. Už dlouho mi nepřinesl květinu (absolutně nepraktický dárek, čili může být předán jen proto, že si dotyčný vzpomněl a chtěl.. - v tom je ta jedinečnost kusu zeleně), ale zase mi tuhle napsal z práce sms, vzpomněl si zase jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:47
@Sluka píše:
Na to nejde už nic říct.
Prosím.. Jsem chtěl vědět co je na tom podpásovka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:51
@Honza 12 píše:
Tak pokuď funguje ohleduplnost péče, sex.. Tak rozdíl mezi „vyprchaným vztahem“ a láskou spočívá v těch dvou slůvcích?
Ne. Ale jestli sám znaš tyhle dvě polohy, tak ten rozdíl umíš vnímat.. U nás konkrétně to občasné „miluji tě“ plus další na první pohled bezvýznamné drobnosti mi pomáhají poznat, že jsme stále v pásmu lásky. Proto je to pro mě tak důležité (a asi i pro jiné ženské).
Snažím se tu nastínit pohled můj pro pochopení, proč s tím žena otravuje.. A proč je hnusný říct ji, že když miluje, nemá se ptát 
Kdybych byla chlap a tyhle dvě slova nechtěla říct a zmíněný rozhovor o miluji tě zakončila takto, tak v následujícím týdnu vymyslím pro ženskou nějakou romantiku.. Někam ji vezmu, nebo ráno napíšu na záchod lepík se vzkazem, nebo jí udělám snídani,… Prostě něco netradičního, nepraktického. Aby teda věděla jinak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:54
@dalimil píše:
Já tomu rozumím a chápu, je třeba se dohodnout na kompromisu, jako ve většině věcí ve funkčním vztahu. Pokud je muž ematický, pochopí to a bude respektovat.Po mě to nikdo nechce ( nebo to tak vypadá ) tak to neříkám. Nemám tu potřebu a pokud ani moje žena si na to nestěžuje, neřeším to. Vztah nám myslím funguje na jedničku.
Kytky jsou také peklo, občas se k tomu přinutím, ale brblám
No.. Asi extrém je jeden desítky let šťastný manželský pár.. On naposledy své manželce dal k vánocům NOVÝ kýbl s mopem na vytírání.. Na můj komentář, že já dostat kýbl s mopem, tak se okamžitě rozvedu, mi jeho kolegové vysvětlili, že ona by se prý rozvedla, kdyby dostala zlato.. Dodnes netuším, zda opravdu našel takový vzácný exemplář, nebo si ji tak v průběhu času vychoval
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:57
@Honza 12 píše:
Co kroutíš očima? Nevím, co je divného na tom, vnímat svého partnera jako jedinečného 
Mám to tak stále.
Bohužel mě pak dohání mé představy - když zavřu oči, mého muže vzhledem ani schopnostmi nepředčí ani James Bond. Když je pak otevřu v blízkosti svého jediného, občas jsem v šoku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 10:59
@Sluka píše:
Ne. Ale jestli sám znaš tyhle dvě polohy, tak ten rozdíl umíš vnímat.. U nás konkrétně to občasné „miluji tě“ plus další na první pohled bezvýznamné drobnostimi pomáhají poznat, že jsme stále v pásmu lásky. Proto je to pro mě tak důležité (a asi i pro jiné ženské).
Snažím se tu nastínit pohled můj pro pochopení, proč s tím žena otravuje.. A proč je hnusný říct ji, že když miluje, nemá se ptát
Kdybych byla chlap a tyhle dvě slova nechtěla říct a zmíněný rozhovor o miluji tě zakončila takto, tak v následujícím týdnu vymyslím pro ženskou nějakou romantiku.. Někam ji vezmu, nebo ráno napíšu na záchod lepík se vzkazem, nebo jí udělám snídani,… Prostě něco netradičního, nepraktického. Aby teda věděla jinak..
O tom mluvím. O těch drobnostech. O tom, že chci tomu druhému udělat radost, že ho překvapím něčím pěkným jen tak, že se k němu chovám pěkně. NAchystám snídani. Zašpásujeme si. Usneme v obětí.. A nemusím u toho přemýšlet nad tím, jestli to je zamilovanost, láska, nebo zvyk. Po deseti letech, už rozhodně nebudu zamilovanej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:00
@Honza 12 píše:
Prosím.. Jsem chtěl vědět co je na tom podpásovka?
To, že na to už nejde nic říct.. Diskuze skončila - tu vypálenou smeč jsi vrátil zpět a zabodoval.. Nicméně, byť jsi velice efektivně zlikvidoval útok, tak skutečného důvodu, proč bylo vypáleno, ses nedobral. Takže nevíš, jestli se tvá milovaná topí v depresích, protože přibrala dvě kila a cítí se hnusná (a tedy nemůže být ani milovaná), nebo proto, že se cítí zanedbávaná a pojala tedy podezření, že jsi s ní už jenom ze zvyku..
Jo, občas je podle mě dobré útoky nevracet zpět, ale pokusit se o mírové vyjednávání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:02
@Sluka píše:
Co kroutíš očima? Nevím, co je divného na tom, vnímat svého partnera jako jedinečného
Bohužel mě pak dohání mé představy - když zavřu oči, mého muže vzhledem ani schopnostmi nepředčí ani James Bond. Když je pak otevřu v blízkosti svého jediného, občas jsem v šoku
Teď píšeš jedinečného.. To je každý člověk.. Ale předtím jsi psala něco jiného, že cítíš, že jsi pro něj jediná na světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:07
@Honza 12 píše:
O tom mluvím. O těch drobnostech. O tom, že chci tomu druhému udělat radost, že ho překvapím něčím pěkným jen tak, že se k němu chovám pěkně. NAchystám snídani. Zašpásujeme si. Usneme v obětí.. A nemusím u toho přemýšlet nad tím, jestli to je zamilovanost, láska, nebo zvyk. Po deseti letech, už rozhodně nebudu zamilovanej.
Nebudeš zamilovanej ve smyslu Romea a Julie, nebo Othella a Desdemony. Ale, dá-li štěstí a vaše vzájemná práce na vztahu, budeš milovat..
Pro mě bylo nejvíc kdysi před lety si povídat s jedním stařečkem, který mi tehdy (děvě mladé, která si neuměla představit už jen to, že by s jedním chlapem mohla vydržet víc než dva, tři roky..) vyprávěl, že svoji ženu, se kterou je od raného mládí.. (bylo mu nepočítatelně přes sedmdesát, takže spolu mohli být padesát let určitě), stále miluje a jejich vztah je živí - a že to je to nejvíc, co v životě mohli dokázat..
Začala jsem to hledat..
Víš, jak třeba poznám, že svého muže miluji? Stokrát denně, když je v práci, soptím vzteky, říkám si, že to už dál nejde, že prostě na ty fousy v umyvadle, ponožky v posteli, schovaný klíče od dveří,… nemám nervy, že už dál nemůžu, že až přijde, seřvu ho a vyhodím ze dveří, a budu mít KLID…
A on pak jde po schodech nahoru, já startuju… On otevře dveře, usměje se na mě, ze mě všechno najednou spadne a já na něj nedokážu ani zařvat 
No.. Prostě ho miluju, no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:11
@Honza 12 píše:
Teď píšeš jedinečného.. To je každý člověk.. Ale předtím jsi psala něco jiného, že cítíš, že jsi pro něj jediná na světě.
Dobře, tak jediného chlapa na světě.. Svým způosobem pro mě je jediný.. Je jediný, kterého vnímám všemi emocemi. Ostatní mužské vnímám na úrovni pěkného uměleckého díla (to je asi nejvhodnější přirovnání).. Netajím se tím, že když kolem mě projde třeba nějaký hollywoodský herec, tak budu slintat a dojímat se nad tou krásou, propracovaností svalů, charismatickým kukučem,… V létě od stolečku v kavárně budu se zálibou pozorovat některé procházející kousky.. Ale jstou to pocity na úrovni dojímání se ze skvělého divadelního představení, nebo nádherné hudby… Byly polechtány buňky mého vkusu, ale chybí tomu ta.. jiskra, zamilovanost, láska, to navíc.. - to tam prostě není.. V tomto smyslu je můj muž opravdu ten jediný.. Byť aktuálně svým zjevem připomíná vorvaně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:52
@Sluka píše:
To, že na to už nejde nic říct.. Diskuze skončila - tu vypálenou smeč jsi vrátil zpět a zabodoval.. Nicméně, byť jsi velice efektivně zlikvidoval útok, tak skutečného důvodu, proč bylo vypáleno, ses nedobral. Takže nevíš, jestli se tvá milovaná topí v depresích, protože přibrala dvě kila a cítí se hnusná (a tedy nemůže být ani milovaná), nebo proto, že se cítí zanedbávaná a pojala tedy podezření, že jsi s ní už jenom ze zvyku..
Jo, občas je podle mě dobré útoky nevracet zpět, ale pokusit se o mírové vyjednávání
Naštěstí nešlo o nic tak strašného jako jsou přibraná dvě kila. Nějaká blbina, zrovna jsme se nad ní tak sešli, a já měl pocit 
, že se to má udělat naprosto obráceně. Chtěla mě potvůrka touto větičkou vmanipulovat do toho, abych to udělal podle jejího očekávání. Tak jsem se nedal.. Mě zajímá kdo v případě problému, který jde řešit stejně účinně dvěma naprosto různýmy způsoby určí, která varianta je ta nechci říct správná, ale nakonec použitá? Ten kdo přijde s tím jak cítí že by to mělo být vyřešeno první? Nebo myslíš, že by z nějakého důvodu měla dostávat žena přednost? Nebo to brát na střídačku? Minule jsme to udělali podle tvých představ, teď to bude podle mého očekávání? Tak mohl jsem z pozice síly použít něco takovýho, je to moje domácnost, tak bude po mém.. Ale tohle je trošku nefér způsob, ale když mluvilas o útoku smeči a obraně.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.15 11:56
@Sluka píše:
Dobře, tak jediného chlapa na světě.. Svým způosobem pro mě je jediný.. Je jediný, kterého vnímám všemi emocemi. Ostatní mužské vnímám na úrovni pěkného uměleckého díla (to je asi nejvhodnější přirovnání).. Netajím se tím, že když kolem mě projde třeba nějaký hollywoodský herec, tak budu slintat a dojímat se nad tou krásou, propracovaností svalů, charismatickým kukučem,… V létě od stolečku v kavárně budu se zálibou pozorovat některé procházející kousky.. Ale jstou to pocity na úrovni dojímání se ze skvělého divadelního představení, nebo nádherné hudby… Byly polechtány buňky mého vkusu, ale chybí tomu ta.. jiskra, zamilovanost, láska, to navíc.. - to tam prostě není.. V tomto smyslu je můj muž opravdu ten jediný.. Byť aktuálně svým zjevem připomíná vorvaně.
No jo, ženy jsou stvoření, poháněné emocema..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
