Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holka, zajeď na nejbližší krizové centrum. Hned. Mělo by být v Ostravě. Mám o tebe strach. Se zlomeninou bys také šla k doktorovi, ne?
V tomto stavu už musí nastoupit lékař.
@Keyllah píše: řekni mu pravdu ve všem, v čem jsi u lhala. On se s tebou rozejde a ty už nebudeš muset matce lhát. Osamostatni se a najdi si práci a je to.
Kéž by to bylo tak snadné. Ona je nemocná a potrebuje pomoc lékaře.
@Anonymní píše:
@Keyllah Příjmení nelze změnit jen tak, protože se mi nelíbí. Musí být na to důvod a musí ho schválit rada. Už jsem to zjišťovala.
a máš pocit, že to, že jsi z toho psychicky na zhroucení, spojuješ si s ním ubližování z dětství atd. a lžeš o tom okolí, není důvod?
@Ester13 Asi jsem blázen jak tady píšou holky. Ale taky se tak cítím. Je to šílené. A můžu si za to sama. Opravdu mě nikdo nenutil lhát.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale lžeš všem, a sobě taky. Vyhledej pomoc psychiatra, opravdu, je to pro tvoje dobro. (a nikomu už hlavně nenalhávej, že máš VŠ, tvoje čeština je fakt žalostná i na SŠ)
@Anonymní píše:
@terien To sama nevím. Nevím proč lžu lidem kolem sebe, asi abych vypadala zajímavější…?? Můj život stojí za houby. Můžu si za to sama, nemám lhát. Lháře nikdo nemá rád. Jen nevím jak ven z těch lží.. Co říct příteli.. promiň, ale jmenuji se jinak… Sama tomu nerozumím. Teď budeme hledat pronájem a při podpisu smlouvy budou chtít i mojí občanku.. nevím co dělat.
Na tvém místě bych nastoupila na psychoterapii. Poptej se po dobrém psychiatrovi ve tvém okolí, není to ostuda. Neseš si s sebou zátěž z dětství a sama se jí zatím neumíš zbavit. I notorické lhaní je nemoc, které se dá zbavit.
@Anonymní píše:
@ropucha 02 Děkuji, klidně si ještě kopni…
Nemám tu potřebu. Jen jsem expartnerka patologického lháře, a tedy dobře znám situaci z druhé strany. A vážně, nic moc, že studu jsem se i odstěhovala z města, kde jsem to měla ráda, přišla o všechny kamarády… A u psychiatra jsem nakonec skončila já, můj přílišný partner se mi kvůli tomu ještě vysmíval a blok na mne u společných známých. Zhruba před měsícem jsem ho po x letech opět viděla, je z něj bezdomovec. Tak bys chtěla skončit?
Bojuj, holka! Můžeš. Vrať se k rodičům, nebo se přiznej partnerovi, a hlavně, vážně vyhledej odbornou pomoc, je to zadarmo a nic tím neriskuješ, já to opravdu nemyslím špatně. Zvláště potom, co jsem na vlastní kůži zažila, kam až to vede. Klidně mi napiš SZ, vím, že je to velký problém.
@ropucha 02 Je to tak těžké. Už od dětství se s mnou vleče spousta problémů, neshody s mámou, které jsem taky lhala. Já z ní mám strach, její reakce jsou hrozné a teď bych měla přijít na Vánoce domů, ona mě volala, řekla jsem jí, že ano, přijedu, ale přitom vím, že nepřijedu. A zase další problém na světě, protože teď musím vymyslet co jí říct, co jsi vymyslet, že nemůžu přijet. S přítelem přijet nemůžu, matka neví o tom, že jsme spolu a přítel by se dověděl moje skutečné jméno. Ale za tuto situaci si můžu sama, neměla jsem lhát. Taky se mnou chce jet na dovolenou v únoru, myslím matku, no a já řekla, že ano, že s ní pojedu, přitom nechci s ní nikam jet. Nechci s ní trávit čas, nepotřebuji s ní trávit čas. Jsem ráda, že jsem od ní daleko.
Nesúdim Ťa. Mám len jednu vetu pre Teba : Tvoja duša kričí o pomoc.
To chronické klamanie je dôsledok duševnej bolesti. Potrebuješ pomoc. ![]()
@Anonymní píše:
@ropucha 02 Je to tak těžké. Už od dětství se s mnou vleče spousta problémů, neshody s mámou, které jsem taky lhala. Já z ní mám strach, její reakce jsou hrozné a teď bych měla přijít na Vánoce domů, ona mě volala, řekla jsem jí, že ano, přijedu, ale přitom vím, že nepřijedu. A zase další problém na světě, protože teď musím vymyslet co jí říct, co jsi vymyslet, že nemůžu přijet. S přítelem přijet nemůžu, matka neví o tom, že jsme spolu a přítel by se dověděl moje skutečné jméno. Ale za tuto situaci si můžu sama, neměla jsem lhát. Taky se mnou chce jet na dovolenou v únoru, myslím matku, no a já řekla, že ano, že s ní pojedu, přitom nechci s ní nikam jet. Nechci s ní trávit čas, nepotřebuji s ní trávit čas. Jsem ráda, že jsem od ní daleko.
Ahoj, anonymní. Tady jedna z oboru duševních poruch. Tak za a) NENÍ to tvoje vina. Alespoň v tom smyslu, že tvoje potíže se datují od dětství, kdy jsi byla, jak říkáš, zanedbávaná až citově opuštěná, nadto traumatizovaná sexuálním zneužitím. Není nijak vzácné, že se lidé s takovou historií potom životem prodírají těžko. Má to své důvody - a ty ses jako dítě nijak nezasloužila o to, aby tě neměli rádi, není tvoje vina, že tě někdo zneužil… To všechno jsi musela PŘEŽÍT - a je možné, že lhaní patří do arzenálu toho, co tě zachraňovalo.
@elibro Já vůbec nevím jestli to může mít počátek v dětství. Já na to zneužívaní přestala myslet. Mnohem víc mě bolel ten citový chlad ze strany rodičů, věčný křik, bitky. Nikdy mi nikdo neřekl, že jsem krásná, šikovná, taková nebo maková, pořád jen samá kritika, všechno co jsem udělala bylo špatně nebo málo.. Navíc po tom zneužívání jsem se začala víc zajímat o sexualitu a to jsem byla malá holka. Dělala jsem neslušné věci s panenkami, kreslila jsem muže a ženu při „tom“… a tak dále..
@Keyllah Příjmení nelze změnit jen tak, protože se mi nelíbí. Musí být na to důvod a musí ho schválit rada. Už jsem to zjišťovala.