Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A takhle dopadaji velke lasky. S manzelem jsme spolu 9 let, vazne jsem si myslela, ze ho znam.Ale stal se z nej arogantni, egoistickej chlap. Ktery si nevazi toho co ma, svoji zeny, zdraveho ditete ale potrebuje mit vic a vic a to mu zatemnuje mozek a zdrave uvazovani. Nikdy bych neverila, jak se clovek dokaze behem par mesicu zmenit k nepoznani.
Nezlob se, ale ty jsi normálně hysterická, jak to zde píšeš. Místo co by si vážil toho, co má - a ty si toho vážíš? nevšimla jsem si. Máš totéž co on - dítě, manžela, a chceš se rozvádět. takže jak to je? Myslím si, že s tebou mávají hormony. rotože ten chlap prostě maká, a jestliže si ty maluješ, že on jako podnikatel živnostník bude dělat pár hodin denně a zbytek času se bude s tebou držet za ruku a vrkat, tak jsi hodně naiva.- hele on dělá co umí a co může, a ty, řekla bych, mu to hodně ale hodně ošklivíš. Nechápu v podstatě, co chceš. Aby nechal podnikání a šel do zaměstnání, jo? A pak bude moci být pořád s těbou? neznám zaměstnavatele, který by byl celý auf. když mu zaměstnanec řekne beru si volno, jedu za manželkou do porodnice. Cože? Dneska zase? byls tam včera celý den. Vem si dovolenou, ale hned ne, musíme dojet zakázku.
Fakt mi přijdeš jako holka, co se čerstvě zamilovala, její mldoch jí odjel na týden do školy a ona smutní, protože on kvůli ní ani není ochotný hodit se marod. Můj zet je zaměstnanec, odjíždí z domu před šestou a vrací se mezi šestou a sedmou, dojíždí hodinu tam a hodinu zpět, kdyžmá kliku a jede to dobře. Můj syn se vrací z práce mezi pátou a šestou. A mají se ty holky zbláznit? Obě mají děti, obě mají dům a obě jsou na to samy. Ale tak to už je. Tak se vzpamatuj a přestan mu vyčítat, stejně se chceš rozvést ty.
Nevěř tomu, nikdo se nedokáže úplně takhle změnit, prostě aby byl z normálního milujícího manžela arogantní sobec. Já vidím změnu z normálního milujícího manžela na normálního, vzteklého, uštvaného vyčerpaného manžela, který je zřejmě zklamaný z toho, že se mu nedaří tak, jak si představoval a ještě po něm řve manželka, že se rozvede. Ty bys ho milovala, v tomto případě, kdyby se choval tak jako ty?
Řekla jsi mu narovinu že se chceš rozvést já měla před Vánocemi podobné problémy, no tvoje pocity mám už tak dva roky, ale děti tři a jsme spolu sedmnáct let.
Já prostě narovinu tomu svému podnikateli rekla, že končím už mě to s ním nebaví a chci žít sama, protože jsem radši když doma není. Nic jsem měnit nechtěla jen to prostě zakončit.
No a on se hrozně lekl, že si ničeho nevšiml je spokojený a chce svoji ženu a rodinu. Byl úplně zhroucený. Od té doby je jak vyměněny až mi to chvílemi přijde i vtipné. Jsem zvědavá jak dlouho to vydrží dávám tomu teda čas.
Zkus mu to prostě vybalit tak jak to cítíš a uvidíš jak to dopadne.
@inkakřivák píše:
Nezlob se, ale ty jsi normálně hysterická, jak to zde píšeš. Místo co by si vážil toho, co má - a ty si toho vážíš? nevšimla jsem si. Máš totéž co on - dítě, manžela, a chceš se rozvádět. takže jak to je? Myslím si, že s tebou mávají hormony. rotože ten chlap prostě maká, a jestliže si ty maluješ, že on jako podnikatel živnostník bude dělat pár hodin denně a zbytek času se bude s tebou držet za ruku a vrkat, tak jsi hodně naiva.- hele on dělá co umí a co může, a ty, řekla bych, mu to hodně ale hodně ošklivíš. Nechápu v podstatě, co chceš. Aby nechal podnikání a šel do zaměstnání, jo? A pak bude moci být pořád s těbou? neznám zaměstnavatele, který by byl celý auf. když mu zaměstnanec řekne beru si volno, jedu za manželkou do porodnice. Cože? Dneska zase? byls tam včera celý den. Vem si dovolenou, ale hned ne, musíme dojet zakázku.
Fakt mi přijdeš jako holka, co se čerstvě zamilovala, její mldoch jí odjel na týden do školy a ona smutní, protože on kvůli ní ani není ochotný hodit se marod. Můj zet je zaměstnanec, odjíždí z domu před šestou a vrací se mezi šestou a sedmou, dojíždí hodinu tam a hodinu zpět, kdyžmá kliku a jede to dobře. Můj syn se vrací z práce mezi pátou a šestou. A mají se ty holky zbláznit? Obě mají děti, obě mají dům a obě jsou na to samy. Ale tak to už je. Tak se vzpamatuj a přestan mu vyčítat, stejně se chceš rozvést ty.
Nevěř tomu, nikdo se nedokáže úplně takhle změnit, prostě aby byl z normálního milujícího manžela arogantní sobec. Já vidím změnu z normálního milujícího manžela na normálního, vzteklého, uštvaného vyčerpaného manžela, který je zřejmě zklamaný z toho, že se mu nedaří tak, jak si představoval a ještě po něm řve manželka, že se rozvede. Ty bys ho milovala, v tomto případě, kdyby se choval tak jako ty?
Ano jsem hystericka, protoze jsem zoufala. Urcite bys svoji dcere rekla to same jako mne kdyby se ti prisla sverit, ze manzel neni 25 dni v mesici doma ( ani pres noc), kdyz se zadluzil tak, ze musela prodat vse cenne co mela, aby mela penize na poplatky a jidlo, ze prodavaji dum, ktery 6 let splaci, aby meli na pokryti nakladu na dalsich par mesicu, ze je na ni hruby, zly, dite ho nezajima a takova zmena probehla behem dvou let. A promin, ale navteva v porodinici 1× za 14 dni je mizerne malo. Nyni uz neni pryc 25 dni v mesici, nyni je doma temer kazdy den prijede kolem paty, zavre se v pracovne a vyleze na veceri a potom zase zpet a kolem pulnoci jde spat. Myslis, ze si vazne nemuze najit hodinu sveho casu aby se nam venoval? Aby si udelal volno jednu sobotu za pul roku aby jel oslavit 60. Narizeniny moji mamky?
Zlatíčko, já chápu, že ti je hrozně špatně jsi naštvaná a zklamaná a máš pocit, že už to nevydržíš. Hrozně jsi se na dítě těšila, těšila se, jak to bude užasne a bezstarostné období na které budeš vzpomínat celý život. Ale ono to takhle nefunguje, věř tomu, že tvůj manžel je ještě víc nešťastný než ty. Ty máš útěchu v tom vašem dítěti, on má jen starosti. Chtěl vas zabezpečit a taky nečekal, že to bude tak těžké a za takovou cenu.
Moji rodiče podnikali, nikdy na mě neměli čas, celý život jsem byla po babičkách, po tetičkách, nenáviděla jsem to, vyčítala jsem jim to celý život. Po smrti rodiču, ve 30 letech jsem řešila co s firmou, prodat ji, převzít ji… Převzala jsem ji, moji rodiče tam nechali celý život a moje dětství, prodat jsem to nemohla. Taky jsem tu od rána do večera, musím když chci, aby to vše fungovalo, doufám, že se s tím nějak poperu. Taky jsem si život představovala jinak. Podnikání nejsou jen peníze, je to naděje, sny, vzpomínky… Člověk si musí vše srovnat v hlavě a to trvá.
Na tvém místě bych tomu dala šanci, ještě je to vše moc čerstvé, užívej si dítěte a mu dej čas, aby se s tím všim popral. Pak uvidíš, co dál. Návštěvy rodiču a výlety vám neutečou, už spolu prostě nemůžete trávit tolik času. Přečti si zde diskuse, většina žen je doma s dítětem na vše sama. Vy jste asi měli moc pěkný vztah a žádná větší krize, tak vás to ted doběhlo. ![]()
@Anonymní píše:
Ano jsem hystericka, protoze jsem zoufala. Urcite bys svoji dcere rekla to same jako mne kdyby se ti prisla sverit, ze manzel neni 25 dni v mesici doma ( ani pres noc), kdyz se zadluzil tak, ze musela prodat vse cenne co mela, aby mela penize na poplatky a jidlo, ze prodavaji dum, ktery 6 let splaci, aby meli na pokryti nakladu na dalsich par mesicu, ze je na ni hruby, zly, dite ho nezajima a takova zmena probehla behem dvou let. A promin, ale navteva v porodinici 1× za 14 dni je mizerne malo. Nyni uz neni pryc 25 dni v mesici, nyni je doma temer kazdy den prijede kolem paty, zavre se v pracovne a vyleze na veceri a potom zase zpet a kolem pulnoci jde spat. Myslis, ze si vazne nemuze najit hodinu sveho casu aby se nam venoval? Aby si udelal volno jednu sobotu za pul roku aby jel oslavit 60. Narizeniny moji mamky?
At okamžitě ukončí podnikání a ty se s ním rozved, aspoň papírově.
@inkakřivák @Procházející
Holky, to fakt myslíte vážně?? ![]()
Ha, a že mu nic neuteče? Třeba i dětství dítka a to, jak vyrůstá! A navíc se prostě s ní neradil, jednoduše jí to oznámil, a to se v partnerství prostě nedělá.
A jak to má jako ještě dlouho vydržet? A to jen proto, že on si udělal, co ON chtěl a že neumí přiznat, že do toho šel po hlavě? O věcech a kč, co ona musela prodat (nepletu-li se) nemluvě. Aaaa, už se mi to ani nechce rozebírat. ![]()
Zakladatelko, cítila bych se stejně.
Já ti nějak nevím, stěžuješ si, že je s váma málo, tak se rozvedeš, aby s váma byl ještě míň?
Tvůj manžel má představu, že své podnikání ještě nakopne. Když do toho přijdeš s rozvodem, tak jej možná slušně psychicky dorazíš.
@opulus píše:
Já ti nějak nevím, stěžuješ si, že je s váma málo, tak se rozvedeš, aby s váma byl ještě míň?
Tvůj manžel má představu, že své podnikání ještě nakopne. Když do toho přijdeš s rozvodem, tak jej možná slušně psychicky dorazíš.
A nebo se třeba pán vzpamatuje
. Taky by se mi nechtělo čekat až přijdu i o střechu nad hlavou.
@Alinal píše:
A nebo se třeba pán vzpamatuje. Taky by se mi nechtělo čekat až přijdu i o střechu nad hlavou.
Právě. Jednu takovou znám. ![]()
@Alinal píše:
A nebo se třeba pán vzpamatuje. Taky by se mi nechtělo čekat až přijdu i o střechu nad hlavou.
Tak i to se dá řešit, ale to už je na poradu s právníkem…
@opulus píše:
Mám trochu pocit, že komunikaci trochu zaměňuješ za vyhovět, přizpůsobit se, dělat to podle ní.Já si pod komunikací představuji diskuzi s partnerem.
Avšak někdo jde „diskutovat“ s tím, že jeho názor je ten správný a pokud to tak druhý partner nepřijme, tak má pocit, že jej ten druhý nerespektuje. To ovšem není diskuze, to jsou přání „jak to chci já“.
Tvůj pocit je úplně vedle. Zkus mi teda říct, jak se diskutuje s partnerem, který žádnou diskuzi nepřipouští
. Fakt jsem zvědavá, co vymyslíš
.
@Žirafa 69 píše:
@inkakřivák @Procházející
Holky, to fakt myslíte vážně??
Ha, a že mu nic neuteče? Třeba i dětství dítka a to, jak vyrůstá! A navíc se prostě s ní neradil, jednoduše jí to oznámil, a to se v partnerství prostě nedělá.
A jak to má jako ještě dlouho vydržet? A to jen proto, že on si udělal, co ON chtěl a že neumí přiznat, že do toho šel po hlavě? O věcech a kč, co ona musela prodat (nepletu-li se) nemluvě. Aaaa, už se mi to ani nechce rozebírat.Zakladatelko, cítila bych se stejně.
On si je vědom toho, kolik do toho investoval, dal do toho podnikáni úplně všechno jeho i její a ještě se zadlužil?! Je tak těžký pochopit, že to nechce hned tak vzdát. On to děcko bude muset taky někdo živit, on se tomu děcku a manželce musí podívat do očí a říct jim, že jim zkazil život, zadlužil je. Nechce to vzdát a bojuje. Na prvním místě je vyřešit dluhy o dítě je postaraný. Tohle nejsou malicherný problémy. On už chybu udělal, ted se s tím musí nějak poprat.
Já ho neobhajuji, jen se snažím přiblížit jeho pohled. Chápu jeho i ji, je to neštěstí pro oba.
@Kobea píše:
Tvůj pocit je úplně vedle. Zkus mi teda říct, jak se diskutuje s partnerem, který žádnou diskuzi nepřipouští. Fakt jsem zvědavá, co vymyslíš
.
Jak nepřipouští?
Ukončí diskuzi ještě dřív než mohla začít s tím, že se o tom bavit nechce?
@Procházející ano, ted jsi to rekla uplne spravne. (Tve posledni vety). Od podnikani jsem ho odrazovala a domlouvala se s nim at pocka az pujde maly do skolky, at si ho poradne spolu uzijeme. Jenomze on se rozhodl a pres to vlak nejede ( jeho rozhodnuti padlo uz kdyz jsem byla tehotna, jak ja ho proklinala). Kolik noci a dni jsem probrecela, kdyz jsem byla na vse uplne sama. Prvniho pul roku mimca byl doma tak 5 dni v mesici, protoze jeste pracoval a do toho zacinal s podnikanim a ja musela samozrejme pomahat. Nemela jsem se s kym podelit o sve dojmy a pocity z materstvi, o to jak maly prospiva, co uz umi…nezajimalo ho to. Porod byl hodne komplikovany, v nemocnici jsem zustala skoro dva tydny a tatinek? Prijel za nami jednou, protoze nestihal. Uz zase bulim jak to pisu. Nesnasim ho, znicil mi cely zivot a i nasemu diteti, ktere bude vyrustat bez taty.