Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky bych si u ní zkusila získat respekt mezi čtyřma očima. Furt je to jenom dítě. Ona dobře pochopí, že co si může dovolit k jednomu, neplatí u dalšího. Když budeš důsledná, bez křiku a emocí, tak si její respekt získáš. Určitě bych si ohlídala hranice, aby Tě nezačala brát jako sobě rovnou kamarádku. Jsi její sestra, ale jsi dospělá. Pokud by se nedalo nic dělat, netolerovala bych jí to. Je jen otázka času, kdy se začne chovat k tobě jako ke své matce. Pokud by to bylo neúnosné, naplno bych si na ní přede všema otevřela hubu, pěkně před celou rodinou, klidně bych jí od plic řekla, jak hnusně a trapně se ke všem chová, že jí takhle chovajíc se nemáš ráda a že se svým přístupem ke druhým jí nebude mít rád za chvíli nikdo. Prostě léčba šokem. Třeba jí to docvakne, až se bude cítit trapně pod očima všech, že to jak se chová není normální. Sice s Tebou nebude nějaký čas mluvit ani klika u dveří, ale i její rodiče dojdou k zamyšlení nad svým vlastním přístupem.
Ať už se to pokusíš (ne)řešit jakkoliv, držím Ti palce ![]()
@Anonymní píše:
@Sany80s Ano nežiji s rodiči již od 18 let. Žiju s přítelem se společné domácnosti, vlastní děti zatím nemám. Jezdím k rodičům pouze na návštěvu (tak 1× za 2-3 mesíce)
takže tam přijedeš jednou za čtvrt roku a máš potřebu jim sdělit, že blbě vychovávají? No tak ty máš taky dost.
@terinka4444 píše:
Hele, asi takhle, ty jsi dospělý člověk, takže prostě buď nad věcí. Ona je prostě a jednoduše rozmazlený spratek, kterýho mít já doma, seřežu jí prdel, že by si to víckrát nedovolila. Oni jí nevychovávají, tohle už ani není nevýchova, to je selhání, ale je to jen a jen jejich problém. A i když vlastně se to nezdá, je to ještě malé dítě, já mám šestiletou, tahle je jen o dva roky starší. Vzhledem k tomu, že selhali rodiče, nemá nastavení hranice, sama se v tom plácá a tohle je projev, jakým na to reaguje. V dospělosti z ní pravděpodoně bude normální člověk, nebude to skřet. Ty jsi momentálně v tom vztahu ty a sestra skřet dospělá, ona malé dítě. Takže nechají-li si rodiče nadávat do krav, jejich problém, ty si to nenecj, útočí-li na tebe, spraž jí, důrazně řekni, ať se to rodičům líbí nebi nelíbí, že na tebe takhle ne, praští tě, chyť jí ruku a řekni jí, že tohle ne, ještě jednou a vrátíš jí to, normálně bez skrupulí bych jí flákla zpátky po upozornění. Prostě neřeš její chování k nim, to je jejich věc, ale k tobě. Budeš se chovat jako spratek, nejen že si s tebou nebudu hrát, nebudu s tebou ani mluvit, hodláš mě praštit, vrátím ti to zpátky, válí se a vzteká, ignoruj, maximálně řekni tati pojď, přesuneme se vedle, jí překroč. A víc neřeš, chyba je na straně jejích rodičů, ne dítěte a pravděpodobně z toho sama vyroste i přes jejich nevýchovu.
Přesně tak.
@terinka4444 píše:
takže tam přijedeš jednou za čtvrt roku a máš potřebu jim sdělit, že blbě vychovávají? No tak ty máš taky dost.
Myslím, že jí to vadí kvůli tátovi
Byť je to jednou za čtvrt roku.
@Kelliee Tak buď to tátovi vadí, je dospělý a může s tím něco udělat, nebo mu to nevadí a ona nemá co řešit.
@Anonymní píše:
@aiwwa Jenže její matka se o ni bojí, že ji se mnou samotnou nikam nepustí. A musím říct, že já nemám moc chuť na to s ní někam chodit. Jinak já už ji kolikrát řekla zvýšeným hlasem: „takhle se mluví s mámou“? nebo „takhle se mnou mluvit nebudeš“. Ona je na to odpoví takovým panovačným vzteklým hlasem: „buď ticho“ nebo „nech mě být, nemluv na mě“. Jednou mi vytekly nervy a zařvala jsem na ni ať se chová normálně. Její matka mě zdrbala jak psa, že ji mám nechat napokoji.
to je smutné, že to její máma nevidí a nezasáhne. Ale musíš si uvědomit, že prostě výchova je na nich a ty s tím sice můžeš nesouhlasit, ale moc s tím neuděláš. Jako já tě chápu, až na tu nenávist, to mi nepřijde správné živit to v sobě. Nakonec se to obrátí proti tobě a ty budeš trpět. Zkus se nad to povznést, byla by škoda si rozházet vztahy v rodině. Druhá věc je, že je možné, že už u ní začíná propukat puberta, vidím to u neteře. Tak třeba se ještě zklidní.
@Anonymní píše:
@aiwwa Jenže její matka se o ni bojí, že ji se mnou samotnou nikam nepustí. A musím říct, že já nemám moc chuť na to s ní někam chodit. Jinak já už ji kolikrát řekla zvýšeným hlasem: „takhle se mluví s mámou“? nebo „takhle se mnou mluvit nebudeš“. Ona je na to odpoví takovým panovačným vzteklým hlasem: „buď ticho“ nebo „nech mě být, nemluv na mě“. Jednou mi vytekly nervy a zařvala jsem na ni ať se chová normálně. Její matka mě zdrbala jak psa, že ji mám nechat napokoji.
A přesně na tohle bych na její maminku zareagovala tím, že jestli jí se líbí, že s ní takhle holka mluví a nazývá ji takovými invektivy, tak ať si jí to klidně trpí, ale ať si nemyslí, že to budou snášet i lidi okolo. Říct mi nemluv na mě, nech mě být, tak ji vypoklonkuju, ať si jde teda do svýho pokoje, když se jí to nelíbí. Reaguj na ni jen, když bude mluvit k tvojí osobě, nevšímej si ji, když je drzá na mámu, to je její věc.
@jessikka píše:
@Kelliee Tak buď to tátovi vadí, je dospělý a může s tím něco udělat, nebo mu to nevadí a ona nemá co řešit.
Tak máš pravdu.
Já si to tak nějak představuju, že by se zo dělo mně a kroutí se mi i prsty u noh.
EDIT:
Líbí se mi, co napsala Tunrida:
„Reaguj na ni jen, když bude mluvit k tvojí osobě, nevšímej si ji, když je drzá na mámu, to je její věc.“
Příspěvek upraven 29.03.18 v 11:51
@Kelliee
Mně taky ![]()
Ale pracovala bych na tom, abych se nad to povznesla, protože to prostě z mé strany řešení nemá. A pokud bych začala cítit nenávist, tuplem bych s tím něco dělala. Ať je to jak chce, je to ségra, ještě dítě, byť osmileté, a nenávist je silná káva.
Musíš se OPROSTIT OD POCITU, ŽE BYS JÍ MĚLA MÍT RÁDA, třeba proto, že je rodina. Máš na to prostě právo ji nemit ráda, i kdyby se chovala docela normálně, což se nechová. Promluvila bych si o tom s tátou s tím, že bycj si přála, abychom se vídali jiným způsobem a bez ní. Jděte s tatou třeba na večeří, divadla, na výlet. Ale bez sestry. Měl by to pochopit.
@Kelliee píše:
Tak máš pravdu.
Já si to tak nějak představuju, že by se zo dělo mně a kroutí se mi i prsty u noh.
EDIT:
Líbí se mi, co napsala Tunrida:
„Reaguj na ni jen, když bude mluvit k tvojí osobě, nevšímej si ji, když je drzá na mámu, to je její věc.“Příspěvek upraven 29.03.18 v 11:51
něco podobného jsem taky chtěla napsat. do jejich výchovy bych se nepletla. to prostě ti nepřísluší jakkoliv blbá z tvého pohledu ta výchova je.
@Anonymní píše:
@truelly Jej matka si myslí, že je to v pořádku, můj otec už moc ne. Ví, že je rozmazlená, ale nic s tím nedělá. A když jim já řeknu, že tohle není v pohodě, tak jsem za tu zlou a špatnou. A prý lepší než aby byla chudák jako já a moji sourozenci (chudák myslí tím, že k nám když přišla návštěva, tak děcka si museli jít hrát do pokoje, aby dospělé nerušili, že jsme měli povinnosti přiměřené věku - vyklidit myčku, utřít nádobí, vynést koš, atd.). A ve škole co se týče kamarádů moc nevím. Ale učí se dobře.
Dobré rady, jak se s tím vypořádat za sebe, ti řekla Terinka4444. Ty si to nenech líbit, i kdyby se rodiče nechali boxovat. Co se týče chování tvé sestry, tak měli jsme tohle v rodině, i když teda ne tak strašný. Opravdu věř tomu, že ten, komu se tohle nejvíc vymstí, bude právě ona, protože s tímhle tvrdě narazí úplně všude, kde nebude mít maminku, aby ji bránila. Dají jí to sežrat spolužáci, bude mít problémy v zaměstnání, pokud s tímhle vůbec nějaké najde… Takže sice je to rozmazlený spratek, který zaslouží na prdel, ale neschopní rodiče do budoucna nejvíc ublížili právě jí, ona za to vlastně nemůže, když roste jak dříví v lese.
@sediza píše:
Musíš se OPROSTIT OD POCITU, ŽE BYS JÍ MĚLA MÍT RÁDA, třeba proto, že je rodina. Máš na to prostě právo ji nemit ráda, i kdyby se chovala docela normálně, což se nechová. Promluvila bych si o tom s tátou s tím, že bycj si přála, abychom se vídali jiným způsobem a bez ní. Jděte s tatou třeba na večeří, divadla, na výlet. Ale bez sestry. Měl by to pochopit.
on je rozdíl „nemít ráda“ a nenávidět, to je teda v rámci rodiny dost silné kafe. Mě taky brácha v dětství lezl na nervy, všichni ho rozmazlovali a já byla vždy druhá, ale nenávist? to ani náhodou. To je prostě emoce, která vždycky nejvíc ublíží tomu, kdo se jí nechá pohltit. A nenávidět osmiletou holku je teda síla.
@jessikka píše:
@KellieeMně taky
Ale pracovala bych na tom, abych se nad to povznesla, protože to prostě z mé strany řešení nemá. A pokud bych začala cítit nenávist, tuplem bych s tím něco dělala. Ať je to jak chce, je to ségra, ještě dítě, byť osmileté, a nenávist je silná káva.
Já s Vámi v tomhle docela nesouhlasím. Jen proto, že je to rodina, nemusí mít zakladatelka sestru ráda. Ani proto, že je dítě, jí nemusí mít ráda. Myslím, že zakladatelku to hodne trapí a snazi se a tim jejím chováním vyrovnat, ale čím víc se do toho nutí, tím je to horší.