Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No myslím že si asi nemáte moc co vyčítat ![]()
já osobně bych nikdy nenechala malou samotnou na zahradě.. má něco málo přes 2 roky..
radši ju nechám zavřenou doma než aby byla někde sama. a nebo tam budu s miminkem s ní.. však ono se to doma nezboří.. ![]()
bud říct chlapovi at malýho hlídá a věnuje se mu a nebo si ho pohlídej sama..
BohunkaP píše:
No já teda nevím.. mně připadá, že jste oba stejní… Já tedy nenechávám svou o rok starší dcerku na zahradě (ani jinde) bez dozoru ani minutu… Pokud tam nemůžu být s druhým dítětem s ní, tak tam prostě není ani ona. Řekla bych, že si s přítelem nemáte co vyčítat… udělal totéž, co Ty, měl pocit, že klukovi se nemůže nic stát…
Asi bych to nenapsala lépe,děti nemají být sami ani minutu,a ještě tak malé dítě.
Docela mi příjdete nespolehlivý oba dva a hlavně nezodpovědný nechat 2 letý dítě bez dohledu je docela o velký průšvih.Nikdy bych bez dohledu tak malé dítě nenechala.Sestra má 3,5 leté dítě a taky ho nenechává bez dohledu
Mám dva malé kluky a dům se zahradou, čili situace podobná té tvé. Neexistuje, aby Jára byl sám venku. Výjimku tvoří to, když je v bazénu (prakticky průmer 1,2m, vody cca 15 - 20 cm), který mu postavím přímo před terasové dveře, a těmi vidím z kuchyně (kterou mám spojenou s obývacím pokojem), takže ho mám na očích téměř z každého koutu těch dvou místností.
To víš, taky to mám každodenní boj, když v pět odpoledne potřebuju začít vařit večeři (nebo v jedenáct oběd … ), nebo přebalit Jindru, a Jára nechce jít domů … Musí, nedá se svítit. I kdyby to bylo jen na těch deset minut, než nakrmím mimčo (i když už jsem to vzdala a kojí prostě venku, podle toho, kde si zrovna Jára hraje, prostě si tam mrsknu deku, kolemjdoucí maj holt smůlu, pokud jim to vadí
)
Naučili jsme se po podobné zkušenosti s manželem (taky jsme si mysleli, že hlídá ten druhý, a Jára nám zmizel … do dílny), že si ho prostě „předáváme“, ovšem s potvrzeným souhlasem. „Jdu vařit, hlídáš?“ Taky se může stát, že se dozvím, že ne, protože dělá něco, od čeho nemůže odejít, a nebo s něčím, co je pro prcka nebezpečné .....
Nevím, v kolika letech je vhodná doba nehlídat a přenechat odpovědnost na dítěti. někdy to není ještě ani v 15
Přeháním, ale Jára, ať je šikovný, celkem i rozumný a občas si dá říct, tak některé věci ani nemusí být vysloveně jeho vina, a potřebuje pomoc akutně. I kdyby to bylo jen upozornění, tady si dej pozor, tam bys mohl zbuchnout a moc by to bolelo (máme u hranice pozemku sráz, ale kvůli místním podmínkám to nelze pořáně oplotit) …
Ber to jako zkušenost, která naštěstí dobře dopadla.
Je to zajimavé téma, protože švagrová taky je spíš nehlídací typ. Já když jsme ne návštěvě, tak za ním pořád chodím, když ho nevidím- jiná místnost a ona sedí u kávy -2 roky necelé. Jednou dokonce vytáhl nůž ze šuplíku a já vylítla a ona zůstala v klidu, že i toma se jí tasm hrabe. I když jdeme například do zoo a sedíme někde na jídle venku, tak ji děti 4,2 běhají všude možně a docela daleko a oni klídek. Několikrát se do mně obudila, že ho pořád naháním.Tvrdí, že se pohlídáají navzájem - teda ta starší jeho, ale nevím, malého nechávám samotného v pokojíčku do kterého částečně vidím a to už moje mamka i babička bědují, že ho tam nemám nechávat, jasně že tam neni celý den, ale chvilku ho tam nechám
Anonymní píše:
Potřebuju poraditMám dvouletýho chlapečka a další miminko starý 2 měsíce, baráček s malou zahrádkou a malýho nechávám na zahradě samotnýho, protože s mimčem a domácností už nemůžu být pořád s ním a hlídat ho. A stalo se před chvílí to, že táta nechal otevřený dveře do garáže a malej si tam začel hrát s chemikáliema a přišel za mnou, že má au au a smrděli mu ručičky a měl i pusinku od toho, tak jsem ho brala okamžitě do vany umejt, vypláchnout oči a pusu. Volala jsem příteli, co se stalo a vzal ho hned k dr., vypadá to, že se jen od toho umazal i když jel na pohotovost. Teď mám pocit, že je musím ochránit a tohle se přece stát dospělýmu chlapovi nemůže a že to musím s ním skončit. Není to poporvý, už párkrát nechal otevřenou bránu a naštěstní šel malej na druhou stranu a né do silnice. Prostě je mi strašně a jsem na zhroucení. Přítel chybu neuznává, prý jsem to mohla jít zkontrolovat a mě přece taky spadnul venku a nedával mi to za vinu. Nevím jak to mám řešit, jestli mu zase odpustit nebo je to neodpustitelný a mám to řešit jinak?
Ty bys kvůli tomuto ukončila váš vztah? Jako fakt?
Tohle je na debatu a nikoli na rozvod - a pokud máš pocit, že ano, tak máte velký, opravdu velký problém.
Holky chodí ven už samy - jednak je zahrada přizpůsobená dětem a zcela uzavřená a jednak chodí všechny hromadně, takže nejmladší není sama. Eli sama nechodí, jen na terásku před kuchyní a občas odkráčí dál, což pro ni hned chodím, Pepi samozřejmě ano, ale o samostatný pobyt venku nijak nestojí.
Takže pobyt dvouleťáka venku za určitých podmínek chápu, ale k tomu nepatří přístup k chemikáliím…
Záleží na tom, kdo měl zrovna malého hlídat. Jako většina ostatních si předáváme hlídání dítěte - „Mrkni na ni, já jdu žehlit (sbírat rybíz atp.)“ Platí, že ji hlídám já a když chci hlídání od tatínka, požádám ho a on mi to potvrdí.
To stejné dělají blízcí známí s dvouleťákem. Je prostě vždy jasné, kdo zrovna za dítě zodpovídá.
Takže - pokud měl chlapečka na starosti tatínek, je to jeho neodpustitelná chyba.
Pokud byl chlapeček s tebou a vyšel ven a pak do garáže a hrál si tam, je to bohužel chyba tvoje. Tvůj přítel nemohl předvídat, že tam syn přijde. Logicky předpokládal, že ho hlídáš
Tak to vidím já…
A vřele doporučuju převzít výše uvedený systém - tedy musí být jasné, kdo má zrovna dítě na starosti. Tuhle příhodu ber jako varování a buď ráda, že to dobře dopadlo.
Naší holku bych bez dozoru nenechala ani v necelých čtyřech letech. Teď, když nechodí do školky, tak jsme venku celé dny. Jedinou vyjímku dělám, když vařím i tak jí mám stále na očích.Kuchyň mám spojenou s obývákem se vstupem na zahradu. Hraje si u fr. okna na trávníku nebo sedí na terase a maluje, povídáme si. Udělám nezbytné a jdu za ní ven.
I když jdu jen na wc, tak jí beru na tu chvíli domů. Hodně času venku tráví i s tátou. Ale když vím, žemá hodně práce např. seká trávu nebo dělá dřevo, tak stále na ně nahlížím. Je jiný případ, kdy se spolu jen tak venku „poflakují“. To vím, že se jí max. věnuje.
Tak vezmu-li to ze všech úhlů, dvouleté dítko samotné na zahradu nepatří, alespoň za mne ne!
To, co tu holky napsaly beru jako dobré argumenty!
Co mě spíš paralizovalo je to, že by jsi (jestli jsem to dobře pochopila) kvůli tomu objetovala vztah.
Takové to nedorozumění bych spíš řešila dialogem a ne poukazováním na viníka - přítele, vždyť ve stejné pozici jsi mohla být i Ty!
Pokud jsi dítě nechala samotné venku s tím, že se nemůže nic stát a vyloženě jsi neřekla tatínkovi, že ho má hlídat, tak házet to na něj nemá smysl.
Ano, nezavřel dveře, ale to , že je dítě bezprizorní je nejdůležitější.
Co takhle - když máš opravdu důležité povinosti - uvařit, minimum uklidit, tak si může hrát doma a když je to nejnutnější hotové, vzít spát malou ven a syna mít na zahrádce pod dozorem.
Jistě brzy vymyslíte lepší systém a sžijete se oba s novou situací dalšího miminka v rodině.Nechávat staršího samotného opravdu není to proavé ořechové.
Pokud je, ale manžel i tak velmi nespolehlivý a liknavý typ na hlídání, syna bych mu povětšinou raději na starost nedávala a to už raději může vozit kočárek či vzít tvé povinnosti v domě za tebe a ty mít na povel hlavně děti, poku on to s nimi moc neumí.
Když nebudu řešit, koho rodiče mají nebo nemají hlídat, tak je tu ještě jiná věc. Evidentně máte domácnost uspořádanou tak, že to zvyšuje možná rizika (viz přístup dětí k chemikáliím). Někde na netu byl článeček s návem tuším „Bezpečná domácnost“. Bylo to psané právě s ohledem na pohyb dětí mladších než 3 roky, které ještě neumějí souvisle vyjádřit „stalo se mi to a to“.
Zásady „bezpečné domácnosti“ byly sice odvozené z analogií v průmyslu, ale znělo to celkem rozumně. Všechno bylo formou doporučení, nikoliv příkazů (za děti přece jen zodpovídají rodiče). Ty doporučení byly jako třeba veškeré chemikálie stavět do skříní a na police výš než 120cm nad podlahu (i prášek na praní, Jar a jedlá soda jsou chemikálie… Kuchyňská sůl zrovna tak…) Ostré předměty, kterých by se děti mohly zmocnit, dát do rpostorů opatřených jednoduchým zámkovým mechnismem. Těžké předměty (nad 5 kilo), které se nacházejí výš než 10 centimetrů nad podlahou a mohly by být shozeny, zajistit proti samovolnému i vynucenému pádu (přišroubovat jedním šroubem, zajistit popruhem, navléct popruh na skobu,zatlučenou nebo zavrtanou do zdi…
Pamatuju si, jak jsem kvůli svým synovcům vyráběl na knihovnické schůdky skobu s „dětskou pojistkou“. Do zdi jsem zavrtal bronzovou hmoždinku, potom jsem ohnul závitovou tyč do pravého úhlu a zařízl na potřebnou délku. Nakonec jsem opiloval řezaný konec a zkusil natočit šestihrannou matici. Hotovou „skobu“ jsem zašrouboval do hmoždinky, ve schůdkách jsem vyvrtal díru, pověsil a zajistil šestihrannou maticí. Složitost, ale byli jsme klidní, že na ně schůdky nespadnou.
To, že jsi takhle nechala tak malé dítě bez dozoru venku je samozřejmě i Tvá vina. To bez debat. Příteli nic nevyčítej, budeš muset asi své starší dítko nějak zabavit doma, pokud jsi doma i Ty s miminkem. Bohužel. Anebo si zajistit venku hlídání na dítě. Ale stálé hlídání, kdy onen dozor má dítě na očích vkuse. Nechci být za cynika, ale ať nedopadneš jako ty medálné propírané „matky“, které už své děti nemají. Třeba ten případ v Oticích…(jen nevím, jak je to už dlouho, 2 roky?). Rodiče taky na okamžik ztratili chlapečka na zahradě z očí a on se utopil v rozvodněném potoku, co jim tekl pod zahradou.....Já vím, že jsem hnusná, ale holt děti se musí opatrovat víc než oči v hlavě…
Tak holky, za prve sem pochopila, ze garaz nechal otevrenou tata - dedecek chlapecka, protoze po udalosti anonimni volala priteli. To na okraj. Myslim, ze to je i o souziti dvou a vice generaci, proste kazdej dava pozor na to svoje a ostatni veci mu ani nedojdou. mam 20-ti mesicniho kluka a 4 mesicni mimco, ale kluka bych bez dozoru nenechala a asi jeste dlouho nenecham, je vsetecnej. Navic kdo vi, kdo ho z ty zahrady muze ukrast ![]()
IMI píše:
Tak holky, za prve sem pochopila, ze garaz nechal otevrenou tata - dedecek chlapecka, protoze po udalosti anonimni volala priteli. To na okraj.
IMI, jo, ale ono je v podstatě jedno, kdo nechal otevřenou garáž. A taky to nemusel být děda, ale přítel zakladatelky a ona ho oslovuje táta. My doma na sebe taky voláme táto a mámo. Tak nějak se před děckama neoslovujeme křestními jmény.
Jde o to, že chlapeček byl bez dozoru, nebo špatně hlídaný a dostal se k chemikáliím. Jde o to, že tak malý kluk lítá sám po zahradě, a jestli jsem dobře četla, nebylo to poprvé - vyběhl už několikrát ven za branku a naštěstí neskončil pod autem. Jsme lidé chybující, ale pokud takhle malé dítě párkrát „vyvázlo“ taktak z neštěstí, asi bych si dávala hodně velkého „majzla“.
A pak jsem četla něco o odpuštění anebo neodpuštění a něco o tom, že to s ním musí anonymní zakladatelka skončit. S kým
, s přítelem? Nechápu proč? Po hádce, kdy jí on něco vyčítal - chybu prý neuzná.
Děkuju za příspěvky,
abych to trochu objasnila a přiblížila. Máme malou zahradu do elka a z baráku na zahradu 4 okna, takže na něj z bytu vidím, pokud není hned pod okny a přijde mi právě zbytečný ho držet doma, když vařím a něco nutně musím udělat a nechávám ho venku, chodím tam stejně koukat každou chviličku a je venku sám až co se narodila malá, dřív jsem ho taky nenechávala bez dozoru. Chápu i Vaše připomínky ke mně, že by opravdu neměl být sám venku, ale nevím jinak jak bych vše stihla, protože přítel si dost zakládá na pořádných obědech a né nějakých rychlovkách z pytlíku a i pro děti je to určitě lepší.
Bydlíme sami a taťkou jsem myslela mého přítele, on byl ráno na zahradě nechal otevřený dveře do garáže a pak jel nakoupit a já už to nezkontrolovala, je to moje vina, že jsem se tam nešla podívat, ale já měla zato, že moc dobře ví, co se může stát a říkám mu to furt, že musí být ostražitý a vše zavírat, dávat do vejšky a hlídat ho i doma. Já jsem ta přepečlivá co má všechny svý čistící prostředky pod zámkem na jednom místě a když jde malej do koupelny, tak jdu hned za ním, aby i přes to něco nevyvedl a i doma za ním všude běhám. Když jede auto držím ho přímo za tričko, co kdyby se mi z ruky vytrhl.
Přítel nesnáší, když ho kontroluju, přijde si jak malé dítě, ale on se tak opravdu chová, víte kolikrát jsem po něm tu bránu našla otevřenou a kolikrát jsem ty dveře do garáže zavírala, kolikrát mu říkala, že když odchází, tak ať nářadí po sobě uklidí, aby si malej nic neudělal. On nechá na zahradě i klidně prodlužovák v elektrice. A já to beru tak, že doma mám na starost svoje přípravky já a v garáži on. Kdyby mi to dovolil, tak i tu garáž mu uklidím, ale to ne, pak by prý nic nenašel což chápu, ale on to prostě neuklidí a přitomn i tak stačí zavírat dveře.
Už jsem vychladla a díky bohu se nic nestalo a rozcházet se taky nebudu, ale kolikrát ještě musíme pokoušet štěstí než se začne chovat jako dospělý chlap a né jak třetí dítě.
Zakladatelka