Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevděčné, protivné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Parninas
5.1.21 00:06
- Citovat
- Upravit
5.1.21 00:18
@Anonymní píše:
Dívejte se, já jsem tady z nějakého úhlu popsala to, co mě štve na synovi, chtěla jsem nějaký názor, JAK konkrétně změnit to, aby mě poslechl a nehleděl na mě s posměchem a nedělal ještě jednou tolik naschválů. Nebudu tu vypisovat každý konkrétní úkon, za co ho chválíme a jak postupujeme a kolik minut s ním kdo aktivně tráví, prostě jsem stručně nastínila problém. Zatím jsem si tady poslechla, jak jsem troll, zlá, mám špatný vibrace a blbka, co neumí s dítětem mluvit a určitě ho jenom týrá. A že ho mám dát do školky. Takže znovu. S dětmi jsem celé dny, prostě toho mám dost, nemůžu nic dělat, aniž by na mě neviselo dítě, protože do školky nyní nemůže chodit nachlazený, a že takové dítě pokašlává a smrká celý podzim víme všichni. Takže školka nic nevyřeší. Že tam byl dvakrát tři dny někdy v září a v říjnu, to mě opravdu nespasí. Manžel celé dny pracuje a pak opravdu nemá náladu rozčilovat se s naschválníčkem, který neví, co chce. Mladší syn si ukáže, co budeme dělat nebo když někoho kopne, rozsype, umí přijít, říct „pomiň“ a jede se dál Starší je prostě zarputilý, nespokojený dítě. Jako je sice krásné tu psát, jak jsem samý příkaz a zákaz, ale chtěla bych vidět vás, jak byste popadesáté hrozně mile braly láhev a nalévaly dítěti, které vám láhev vytrhne z ruky a schválně ještě mrskne na zem. A to je jeden z mnoha příkladů. Chce se mnou péct, nechávám ho sypat mouku, říkám stačí a on se na mě podívá, začne se chichotat, mouku roztrhne a vysype celou. No hrozná legrace.Jako vím, že mi tu napíšete, hlavně, že se zabaví a má z toho radost, ale já z pěti vteřin jeho zábavy mám půl hodiny napravování.
Včera u nás byla babička, šla si s ním hrát do pokojíku. On akorát rozházel hračky a začal jí skákat na záda, v legraci jsme ho brzdily, ale on prostě vůbec neposlechne. Začal ji tahat za vlasy, to už jsem ho plácla a vykázala z místnosti. Takže babička šla domů. Mladší sourozenec tou dobou spal, takže v tom vůbec roli nehrál. Jako proč to to dítě dělá, jakou by teda chtěl tu pozornost? Ve školce s dalšíma 25 dětma té pozornosti jako bude mít víc?
P. S. Díky všem, co pochopily a odpověděly normálním konstruktivním nápadem.
Mně hodně pomohl projekt Dovychovat. Zkus to na webu najít, mají kurzy o výchově dětí. Ale daji se dohledat i zajimavá volně přístupná videa. Hlavnim tvůrcem je psycholog, který aktuálně pracuje hlavně s dětmi. Já si díky jeho videím dost věcí uvědomila a snažím se měnit přístup ke svým synům. Jde to pomalu, ale pomáhá to. Nebudu to komplet rozepisovat, ale doporučuju si je najit třeba na facebooku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 00:18
@Anonymní píše:
Dívejte se, já jsem tady z nějakého úhlu popsala to, co mě štve na synovi, chtěla jsem nějaký názor, JAK konkrétně změnit to, aby mě poslechl a nehleděl na mě s posměchem a nedělal ještě jednou tolik naschválů. Nebudu tu vypisovat každý konkrétní úkon, za co ho chválíme a jak postupujeme a kolik minut s ním kdo aktivně tráví, prostě jsem stručně nastínila problém. Zatím jsem si tady poslechla, jak jsem troll, zlá, mám špatný vibrace a blbka, co neumí s dítětem mluvit a určitě ho jenom týrá. A že ho mám dát do školky. Takže znovu. S dětmi jsem celé dny, prostě toho mám dost, nemůžu nic dělat, aniž by na mě neviselo dítě, protože do školky nyní nemůže chodit nachlazený, a že takové dítě pokašlává a smrká celý podzim víme všichni. Takže školka nic nevyřeší. Že tam byl dvakrát tři dny někdy v září a v říjnu, to mě opravdu nespasí. Manžel celé dny pracuje a pak opravdu nemá náladu rozčilovat se s naschválníčkem, který neví, co chce. Mladší syn si ukáže, co budeme dělat nebo když někoho kopne, rozsype, umí přijít, říct „pomiň“ a jede se dál Starší je prostě zarputilý, nespokojený dítě. Jako je sice krásné tu psát, jak jsem samý příkaz a zákaz, ale chtěla bych vidět vás, jak byste popadesáté hrozně mile braly láhev a nalévaly dítěti, které vám láhev vytrhne z ruky a schválně ještě mrskne na zem. A to je jeden z mnoha příkladů. Chce se mnou péct, nechávám ho sypat mouku, říkám stačí a on se na mě podívá, začne se chichotat, mouku roztrhne a vysype celou. No hrozná legrace.
Opravdu chápu proč takový je…
Ty sis tady něco primyslela o blbce a že ti nikdo neporadil. A ono to vůbec není pravda, že?
Tak tedy jinak, pokud je tak nesnesitelný a manžel není schopen si na vlastní dítě vymezit čas a ty už tedy nevíš co dál… Tak tedy dětský psycholog. Evidentně to potřebuješ slyšet od autority, že tvé dítě kopíruje pouze tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 00:22
A ano, ve zkratce, dítě na svět přichází „nezkažené“, to my jako rodiče formujeme jeho vzorce chovaní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 00:29
A ano, pracuji z domu, doma 4 leta, teď věčně zavřená školka, 9 leta on line výuka, dálkově studuji VŠ. Kdybych měla být tak vnitřně zuřivá jako ty, tak tady pobiju půl rodiny včetně psa. Si myslíš, že jsi sama? Musíš se prostě naučit zvládat své emoce a tak zvládneš i svého syna, když budeš chtít, tak to dokážeš. Dost blbé tedy je, že děti jsou i manžela a ten má přístup jaký má. Opravdu se musíš ptát proč je kluk divoký, když někdo přijde? Dyť je to tak jasné. Jsi dospělá, jaké si to děláš, takové to máš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 00:37
Ten kluk pouze poutá vaši pozornost. I manžel dělá chybu, nejen ty. Znova ti opakuji, že je mu úplně jedno, jak tu pozornost získá, hlavně že jí má… co na tom, že je negativní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 00:59
Zkoušís motivovat? Kdyz ted půjdeš a obléknes se, rada Ti s tim pomůžu a ty pak vybereš kam venku pujdeme, nebo vyberes co bude k obedu…
Pojd pomuzu Ti teď uklidit nepořádek ktery jsi udělal, kdyz nam to dobre pujde dame si pak kakao, zmrzlinu…
Ty se nechceš jit ted koupat? To je skoda, myslela jsem ze Ti nez se vykoupes budu číst pohádku…
Pamatuješ jak si vcera vylil pití? Dnes ho nalijeme spolu a zkusíme jestli se nam povede ho nerozlit.
Ven nevycházet ve chvilce kdy vidíš že uz jede rodeo, ale driv.
Nejlépe podle režimu každý den stejne.
Vstane, oblece, umyje, nasnida, chvilka casu ke hraní, prochazka, oběd… A každý den stejne.
Nebo mu zkus dát papir s tabulkou. Za kazdy den kdy si řeknete ze to bylo fajn mu dej nálepku a kdyz bude mit v nedeli treba celkem alespon 5 samolepek v tabulce nastane nějaky predem domluvený benefit.
Za den kdy nalepku nedas si v klidu řekněte proč dnes ne. Co bylo špatně a jak by se slo v dané situaci chovat lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 01:05
Zkus najit knizku s pohádkou ktera by mu přiblížila jeho chivani a jake muze mit následky..
Dcera napriklad nema rada uklid hracek. První pomoc je kdyz ji reknu ze ji s tim pomůžu, kdyz nemám čas řeknu, ze nemůžu mam svůj úklid v kuchyni ale neni toho moc a ja věřím ze to zvládne sama…
Nasla jsem k nihu o holcce krera se k hrackam nechovala hezky a kdyz je problém řeknu vzpomínáš jak je to v te knížce a priomenu, co jsem ji četla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 02:12
Napada mě jako možnost - hyperaktivita, malo času s tátou, nezpracovaný příchod sourozence, případně že tak reaguje na školku. Ta je nová, je tam velký kolektiv a po těch pár zmiňovaných dnech si ještě nemohl zvyknout ( i kdyby se tam těšil).
Případně kombinace těchto věcí.
Ono je to fyzicke zdraví hodně spojeno s psychikou, může být i proto často nastydlý.
V něčem mi přijde, že máš moc velké nároky a i mě přijde, že o něm píšeš chladně a tvrdě. Na druhou stranu jsi taky jen člověk a evidentně máš snahu to řešit.
Pokud už ale delší dobu nenacházím cestu jak z toho tak zkus dobrého dětského psychologa. Ten tu není jen pro „blázny“ - děti. Ale právě i pro běžné situace, kde rodina nenachází řešení. Aby se to časem nepodepsalo na vás všech. Doporučuji, pokud bys to chtěla vyřešit objednat se co nejdříve, mívají dlouhé termíny. Soukromí snad ani ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 05:52
@Masina píše:
Moje děti mi kazí soustavně všechno, o co se snažím. Ať se snaží mi pomoci nebo na sebe chtějí třeba upozornit nebo mi chtějí něco sdělit nebo provedou něco ve vzteku - vždycky je to k mé škodě. Když se na to podívám ze svého hlediska, dělají mi to fakt naschvál. Když se na to podívám jejich očima, snaží se mě cíleně vytočit pouze zhruba v 5% případů. Já si myslím, zakladatelko, že děláš, co můžeš. Do školky ho kvůli nemocnosti dávat víc nemůžeš. Doma mu to už nestačí. V prvé řadě by bylo třeba, aby se víc zapojil tatínek - prostě proto, aby měl kluk změnu, jiný přístup a ty abys měla šanci si odpočinout (to je nejdůležitější). Pak bych koukla na to, zda neexistuje nějaký typ zábavy, který by ho mohl zaujmout, něco, co jste ještě nezkoušeli. Já mám pro případ dnů, kdy uvíznu s dětmi doma třeba kvůli nemoci jednoho z nich, předpřipravené „bojovky“ do bytu. Plní úkoly, hledají vzkazy, najdou poklad. Někdy tím proložím celý den (žijeme určitým příběhem, plníme úkoly), jindy je navnadím, že hra bude od 16h odpoledne a oni se prostě těší. Ten den tím získá takový pozitivní náboj. A pak mi pomáhá (nevím, jak je tvůj syn mazlící), že když cítím, že mě některé dítě začíná štvát (ne, že bychom se třeba hádali, ale rozčiluje mě právě tím vším, co dělá), tak se zastavím a klidně najednou řeknu: „Míšo, zrovna mám volno na klíně. Nechceš se se mnou pomazlit?“ A když přijde, já ho obejmu, podrbu atd., tak ten můj vztek zmizí.
No, a pak si myslím, že některé děti jsou extra vysírací a že je to období, které přejde. Stejně jako období vzdoru nebo puberta. Chápu, že tu píšeš už docela naštvaně a rezignovaně. Kdyby jsi tu položila dotaz s tím, že to dítě je takhle na zabití 3 dny, ještě by z toho textu mohlo být cítit pochopení a láska a já nevím, co všechno. Ale když to trvá dlouho, musíš být prostě frustrovaná a demotivovaná.
Skvělá rada, tohle určitě využiju já. Děkuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 06:39
Bohužel jsi nepochopila základní radu, co ti tu všichni dávají :
Chceš změnit dítě? Změň sebe!
Aby se to nekam hnulo, potřebuješ změnit svůj přístup k němu. Diskusí, kde řeší maminky stejný problém, je tu mrak. Doporučuji nějaké vyhledat. Je tam řada dobrych rad. A možná si uvědomís na příkladu ostatních, kde děláš chybu.
Jinak psát o 4letakovi, že je naschvalnicek, neví, co chce (to asi opravdu neví) a je nevdecny, to je fakt drsný. Třešnička na dortu je to vysvětlení, proc by se mu otec věnoval, když je naschvalnicek. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 07:07
Možná jsme ti ty rady nenapsaly moc příjemně, ale jinak je to prostě pravda. Ty nejdřív musíš přijmout, že tvoje dítě je jaké je, ne takové, jaké bys ho chtěla. A pak můžeš hledat, jak s takovým dítětem co nejlíp fungovat. Až ho přijmeš, tak se ti uleví. Ale chvíli trvá, než se ti to všechno propojí. Únava ti to blokuje. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 07:45
Podle mě jsi prostě přetažená. Měla by sis odpočinout, vyrazit si třeba 1× za týden někam bez dětí. I kdyby sis měla jít na hoďku zaběhat večer až se vrátí manžel z práce. Dobije ti to baterky a budeš se na svět dívat třeba zase o trošku příjemněji. Syna prosím neškatulkuj. Děti strašně všechno nasávají jako houba. Když mu párkrát řekneš, že je naschválníček a protiva, tak si řekne aha, takový teda jsem. Myslím si, že jste k sobě ztratili cestu. Jaký byl před narozením mladšího? Třeba jen chce prostě pozornost maminky jako dřív. Udělej si čas jen pro něho, mladší dej na hlídání a vyrazte někam spolu. Kdyby se více zapojoval i otec, bylo by to fajn. Takhle mi přijde, že už jste to dítě oba odepsali. Syn ti dělá naschvály, protože ví, že se snadno rozčílíš. Prostě tě zkouší. Neříkám být na něho jako milius. Ale u dětí funguje důslednost a klid. Přece už dopředu víš, kde nastávají ty body zlomu, kdy něco provede, tak tím pádem se tomu dá předcházet. Tak syn musí vědět, že když udělá A, tak přijde jako důsledek B. A zpátky k tomu, že dítě je jako houba. Nasává i tvé emoce. Ještě aby nebyl protivný, když jsi taky takto naladěná. No klukovi už jsou 4, změna výchovného přístupu nebude jednoduchá, ale jde to. Chce to ale opravdu začít u sebe a najít tu sílu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 08:06
@Trojlístek píše:
@Oriseka tak třeba dcera má taky 4 roky, doma silně emotivní a vzdorne vzteklé scény. A ve školcezlatíčko, vše funguje, vše sama, tam nikoho neprudí, takže doma to trénuje a ve školce by mi ani nikdo nevěřil, co doma páchá. Dnes šla do školky z vesela po svátcích, takže doma upustila páru a tam bude v klidu. Tak nějak to snad přežijeme.
Tohle je ale uplne normalni. Dite u matky v bezpeci polevi a vypusti paru. Ve skolce je pak hodne. Horsi je, kdyz se vsude chova stejne. To jsme resili my. Tady u zakladatelky se bohuzel nedozvime, jak funguje ve skolce, protoze tam zatim moc nebyl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 08:18
@Anonymní píše:
Dívejte se, já jsem tady z nějakého úhlu popsala to, co mě štve na synovi, chtěla jsem nějaký názor, JAK konkrétně změnit to, aby mě poslechl a nehleděl na mě s posměchem a nedělal ještě jednou tolik naschválů. Nebudu tu vypisovat každý konkrétní úkon, za co ho chválíme a jak postupujeme a kolik minut s ním kdo aktivně tráví, prostě jsem stručně nastínila problém. Zatím jsem si tady poslechla, jak jsem troll, zlá, mám špatný vibrace a blbka, co neumí s dítětem mluvit a určitě ho jenom týrá. A že ho mám dát do školky. Takže znovu. S dětmi jsem celé dny, prostě toho mám dost, nemůžu nic dělat, aniž by na mě neviselo dítě, protože do školky nyní nemůže chodit nachlazený, a že takové dítě pokašlává a smrká celý podzim víme všichni. Takže školka nic nevyřeší. Že tam byl dvakrát tři dny někdy v září a v říjnu, to mě opravdu nespasí. Manžel celé dny pracuje a pak opravdu nemá náladu rozčilovat se s naschválníčkem, který neví, co chce. Mladší syn si ukáže, co budeme dělat nebo když někoho kopne, rozsype, umí přijít, říct „pomiň“ a jede se dál Starší je prostě zarputilý, nespokojený dítě. Jako je sice krásné tu psát, jak jsem samý příkaz a zákaz, ale chtěla bych vidět vás, jak byste popadesáté hrozně mile braly láhev a nalévaly dítěti, které vám láhev vytrhne z ruky a schválně ještě mrskne na zem. A to je jeden z mnoha příkladů. Chce se mnou péct, nechávám ho sypat mouku, říkám stačí a on se na mě podívá, začne se chichotat, mouku roztrhne a vysype celou. No hrozná legrace.
Ta skolka je od toho, aby sis od nej odpocinula a on tam mel nove podnety, kolektiv, rezim atd. Jestlize je od rijna porad nemocny, tak uz bych to zkousela resit. Zapojeni manzela je zasadni. Fakt nevim, co bych delala, kdyby on jako rodic nefungoval. Spousta tatinku hodne pracuje, aby uzivili rodinu a stejne si najde cas na sve deti. Kdyz si clovek nevi rady s vychovou a je v koncich, tak obvykle byva na rade navsteva odbornika(detsky klinicky psycholog). My jsme sli uz ve 3 letech a dozvedeli jsme se, proc to je s nim tak tezke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ono je proste taky mozny, ze si prochazi obdobim vzdoru. Ja jako dite byla uplne stejny pacholek jako tvuj syn a vyrostla jsem z toho. Byl to pry asi rok. Byt v ty dobe babybox, tak verim ze me tam jako ctyrletou rvali 3× tydne.
Ale to pisu z pozice ditete, co slyselo milion historek presne na tohle a troufam si rict ze jsem normalni. Proste zatni zuby a chod se vyrvat do tunelu. Syn je dite, ne dospely v malem tele. On tak komplexni emoce jak popisujes ty proste nechape, napriklad ten vdek.