Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Avrun uplne presne to jsem si rikala! Skoda, ze neprodavaji pristup k zaznamu, aby clovek mohl koukat po kouskach.
Dej mu nejakej ukol, zodpovednost, a zaroven vysadu kterou bude mit oproti mladsimu sourozenci. Napriklad ze bude pomahat KAZDY DEN pri prostirani stolu, priprave jidla, uklizet botnik nebo utirat prach.. neco co zvladne. Nejakej ukol za kterej bude mit zodpovednost. A vysadu napr. Ze uz muze chodit pozdeji spat, jet sam dal na kole, hrat na pocitaci neco co do ted nemohl (v krajnim pripade, samozrejme lepsi vymyslet neco jiny ale pokud zrovna po tom nejvic touzi bude topro nej podstne) netvrdim ze ho to zazracne zmeni ale myslim ze mu to da dojem ze „uz je velky“ a tedy by s nim casem mohla byt lepsi domluva. Jinak vzdy k temto pripadum rikam ze dnes to deti zejmena energicke deti maji tezke, dtive deti litali venku opravdu trebacely den, dnes je uspech 2-3 hodky sditetem po venku cupitat, kdyz clovek bydli v panelaku obzvlast, sama to vidim. Deti jsou otravene i z vecneho dohledu rodicu. To je taky uskali dneska. Deti v podstate nemaji moznost hrat si bez dohledu dospelych. A jeste me napada jedna vec- deti velmi casto zrcadli SKUTECNE, NEKDY DOKONCE SKRYTE emoce rodicu. Deti jsou vztekle i kdyz si s nimi rodic hraje jejich oblibenou hru-muze to byt proto, ze ve skutecnosti to rodice nebavi a dite to citi a proto se chova vztekle. Nebo je dite „zlobive“ pri navsteve, no treba jste na tu navstevu sami nemeli naladu ale slusnost vam neda je vyhodit, a tak to za vas zrcadli dite. Jsou to jemne nyance ktere deti citi i kdyz je neumi presne popsat. A dalsi vec co me k tomu napada… spousta zenskejch te tu sepsula ze resis kraviny a chudak dite atd. To ti moc nepomuze. Aby se sklidnilo dite a dalo se d nim pracovat, musis ty sama bejt v klidu. Coz asi ted moc nejde. Udelej si cas na sebe, odpocin si pokud to jen trochu jde(nekdy nam nase deti pripadaji nesnesitelne jen proto, ze my jsme unavene a potrebujeme zoufale pomoct. Kdyz jsme odpocate, zvladame i vetsi hajzliky s humorem a gracii.) Prenech peci o nej tatinkovi na par dni, kdZ je tatka doma. At na nej pusobi muz. A pak za par dni nech mladsi at jde s nekym ven a ty si s timhle „zlobivcem“ udelej hezkej den! At mate spolu nejakej hezkej zazitek-tancete, kouknete spolu na pohadku a dejte si dorta… cokoli co mate OBA radi(musis si to taky uzivat jinak to prokoukne a bude zase vzteklej). At ma pocit, ze ma svou mamu zase chvilku sam pro sebe a ze ho mas porad rada a je on ten prvorozenej, velkej kluk, na kterHo ses hrda. Mozna je sam unaveny z toho, ze uz te dlouho nemel pro sebe sam a citi se odstrceny a nevi jak by si ziskal tvou pozornost jinak nez zlobenim. A sama se zamysli, kdyby si vystacil sam, zda bys mu venovala tolik energie jako kdyz je to takovej „zlobil“. Dle meho potrebuje 1.tvou lasku a mit te chvilku pro sebe 2. Pocit ze „byt velky“znamena taky nejakou vyhodu a ne jen to ze „uz musi vse chapat a byt hodny“ (to neni moc lakave) 3. Odpocatou mamu ktera ma radost ze zivota 4. Pevnost, rad, trpelivost, duslednost.
@Anonymní píše:
Dívejte se, já jsem tady z nějakého úhlu popsala to, co mě štve na synovi, chtěla jsem nějaký názor, JAK konkrétně změnit to, aby mě poslechl a nehleděl na mě s posměchem a nedělal ještě jednou tolik naschválů. Nebudu tu vypisovat každý konkrétní úkon, za co ho chválíme a jak postupujeme a kolik minut s ním kdo aktivně tráví, prostě jsem stručně nastínila problém. Zatím jsem si tady poslechla, jak jsem troll, zlá, mám špatný vibrace a blbka, co neumí s dítětem mluvit a určitě ho jenom týrá. A že ho mám dát do školky. Takže znovu. S dětmi jsem celé dny, prostě toho mám dost, nemůžu nic dělat, aniž by na mě neviselo dítě, protože do školky nyní nemůže chodit nachlazený, a že takové dítě pokašlává a smrká celý podzim víme všichni. Takže školka nic nevyřeší. Že tam byl dvakrát tři dny někdy v září a v říjnu, to mě opravdu nespasí. Manžel celé dny pracuje a pak opravdu nemá náladu rozčilovat se s naschválníčkem, který neví, co chce. Mladší syn si ukáže, co budeme dělat nebo když někoho kopne, rozsype, umí přijít, říct „pomiň“ a jede se dál Starší je prostě zarputilý, nespokojený dítě. Jako je sice krásné tu psát, jak jsem samý příkaz a zákaz, ale chtěla bych vidět vás, jak byste popadesáté hrozně mile braly láhev a nalévaly dítěti, které vám láhev vytrhne z ruky a schválně ještě mrskne na zem. A to je jeden z mnoha příkladů. Chce se mnou péct, nechávám ho sypat mouku, říkám stačí a on se na mě podívá, začne se chichotat, mouku roztrhne a vysype celou. No hrozná legrace.Jako vím, že mi tu napíšete, hlavně, že se zabaví a má z toho radost, ale já z pěti vteřin jeho zábavy mám půl hodiny napravování.
Včera u nás byla babička, šla si s ním hrát do pokojíku. On akorát rozházel hračky a začal jí skákat na záda, v legraci jsme ho brzdily, ale on prostě vůbec neposlechne. Začal ji tahat za vlasy, to už jsem ho plácla a vykázala z místnosti. Takže babička šla domů. Mladší sourozenec tou dobou spal, takže v tom vůbec roli nehrál. Jako proč to to dítě dělá, jakou by teda chtěl tu pozornost? Ve školce s dalšíma 25 dětma té pozornosti jako bude mít víc?
P. S. Díky všem, co pochopily a odpověděly normálním konstruktivním nápadem.
Uplne chapu tvoje zoufalstvi. A v tomto pripade mam jasnej nazor. Kterej se sice asi spouste lidem nemusi libit, ale ja na nem trvam! Protoze deti sice potrebuji lasku a pochopeni. Ale spousta tech s prominutim kecu ze z ceho bude mit dite trauma ze nekdo na nej byl zly atd. Ne! Pokud dite zlobi takto ucelove, to znamena ze na tve „NE“reaguje zlomyslnym usmevem a jeste si neco prisadi navrch(roztrzena mouka vysypana na zem) pak potrebuje nekompromisne pevnou ruku!!! Je to pro jeho dobro, protoze pokud se v detstvi vcas nenauci, ze byt zly a delat naschvaly se nevyplaci, pak si nenajde dobre pratele a proste nebude oblibeny u deti ani u dospelych. Deti ho nebudou mit radi a dospeli k nemu budou mili jen pod pretvarkou. Opravdu. Takova je moje zkusenost jako ucitelky. Takze bude nakonec trpet vic, bez kdyz ty ted budes „tvrda“. Postavila bych se k tomu nasledovne: muze udelat jakoukoli chybu, a ty se budes usmivat a nabidnes mu pomoct, budes mila. Ale JEDINKRAT udela nejaky naschval(ktery bude zretelny. A vim ze nektere deti to uz ve 4 peti letech opravdu umi!) Musis ho okamzite vykazat z te cinnosti. A ne vyhodit ho z kuchyne a nechat koukat na pohadku. Proste kazis nam radostnou cinnost=nechceme te tu. A nebudes mit radost ani ty. Bud si sam v chodbe. Napriklad. V dnesni prerespektujici vychove to zni mozna krute, ale v krajnich pripadech je to potreba. Az se budes chtit zapojit a podelit se s nami o radost. Jsi vitan. Pokud by hazel hrackama, napriklad(nevim co vse dela) proste bych mu hracky sbalila a odnesla na pudu. Vsecjhny. Nemel by zadne. Nechala bych ty pro mladsi nebo by si proste nehral. (Nechala bych mu treba jen pastelky na kresleni a knizky. (Treba den dva, pak bych ho vzala at si vybere kterpu chce ale prvni den jen jednu a pak dalsi). Proste nesmi byt pro nej vyhodne byt zly! Neldy je to presne naopak: snazime se detem podstrojovat ruzne cinnsoti, delame pro ne prvni posledni, ony zlobi vic a vic a my stejne delame prvni posledni. Nekdy proste deti testuji nase hranice! Hranice=pocit bezpeci(plati to i v dospelem svete) a kdyz dospelak ukaze jasne NE! Dal ani krok! Zde je moje hranice a ja ti nedovolim abys mi ublizoval! (To tvoje dite opravdu dela) nedovolim abys nam vsem kazil radost ze hry. Nedovolim abys nam kazil navstevu. Nekdy to nejde jinak nez byt tvrdy. Pozdeji jasne a nekdy i bolestne vytycene hranice prinesou klid. Uz je nebude muset hledat. Nebude te muset zkouset. Bude vedet ze kdyz ostatnim kazi radost, nebude ji mit ani on. Tecka. Bez diskuze. A nakonec se rad prida a bude si hrat hezky. Protoze proste se bude nudit a uvodi jak vy si to uzivate. Trpelivost. Trpelivost. Trpelivost. Drzim palce.
@jita22 píše:
Možná jsme ti ty rady nenapsaly moc příjemně, ale jinak je to prostě pravda. Ty nejdřív musíš přijmout, že tvoje dítě je jaké je, ne takové, jaké bys ho chtěla. A pak můžeš hledat, jak s takovým dítětem co nejlíp fungovat. Až ho přijmeš, tak se ti uleví. Ale chvíli trvá, než se ti to všechno propojí. Únava ti to blokuje. Držím palce.
Teda chtela bych vas videt jak byste prijimala, ze vam dite, kteremu se snzite osto sest venovat vecne kazi den. Nekdy deti nepotrebuji porad jen lasku a pochopeni a pozornost. Nekdy uz maji lasky, programu a pozornoti az po krk, a zkousi, jak dlouho jim rodic zvladne delat „saska“. Jestli jim bude tu zabavu pripravovat i kdyz budou nesnesitelni. A este se u toho mile usmivat, kdyz dite hazi hrackama a vsechny prudi. Nekdy dite proste potrebuje slyset DOST!!! A vzpomnente si, nekdy to potrebujeme i my dospeli. Neni na tom nic svetoborneho. A ano znam deti ktere jsou unavene z premiry lasky a pece svych rodicu, a potrebovali by vice prisnosti a mene pozornosti jako sul. Znam dite ktere reklo „nesnasim kdyz me mama hladi“. Jen maly priklad. Hledame porad chybu v rodici, ze diteti dava malo lasky a malo pozornosti a bla bla, pritom dnesni deti jsou nekdy primo zavaleni laskou peci a pochopenim. Jakoby byly bohove, a jakoby rodic ani nebyl clovek, nesmi byt zly, nesmi byt unaveny, nesmi byt nespravedlivy nesmi mu ujet nervy. Ale rodic jw taky jenom clovek. A DITE TO MUSI VEDET. Nekdy dite potrebuje zjistit, ze uz je to na rodice moc a basta. A dite ktere dela vylozene naschvaly, to potrebuje urcite. Ano potrebuje i lasku, rodice ktery si s nim hraje, podporuje ho. Ale ne za kazdou cenu. Ne ze ja pujd s ditetem na prochazku, kdy jeste sam vybere kam se pujde a sam si vyvere jake kolo sebou si vezme a pak bude jen drmolit a kazit pro ch azku me a sourozen i. Takovemu diteti bych rekla: vybral sis kam pujdeme a mas s sebou sve oblibene kolo a stejne nam vsem kazis naladu. Takze nasledujici mesic budu sama rozhpdovat o tom kam pujdeme a budes chodt pesky a kolo zustane doma. Tecka. Jako mabizet mu milion moznosti, delat vse aby se bavil a pak poslouchat jen blby kecy a jeste se cejtit hrozne? Skvela cesta do pekel.
A jeste k tomu tematu vdecnosti: jak vam dite muze byt za neco vdecne, kdyz je vse pro nej norma. Je pro nej normalni ze ma kupu hracek, ze muze jet na vychazku na kole, ze si muze vybrat kam pujde. Dite nevi ze by za to melo byt vdecne. Ani my dospeli uz neumime byt vdecni za teplou vodu nebo jine dnes uz bezne veci. Ale tak kdyz tema hrackama hazi, tak at je nema. Kdyz mu je na cas vezmes a pak vratis, bude vdecne ze je zase ma. A bude si davat vice pozor aby je zase neztratil. Hlavne vzdy je lepsi s ditetem „jednat“ nez mit plno neprijemnejch kecu ale pak nic neudelat. Ve skolce mam takove pravidlo: rikam veci jednou a pak jednam. A starsim, ktere vse znaji si nekdy dovolim ani nic nerict. Proste „sul se sype do jidla a ne na stul“' a kdyz to dite dal a viditelne schvalne dela to co nema jdu k nemu, sul mu seberu a dam to nekomu. jinemu, kdo pomaha s varenim. Neni to trest. Je to logicky vyusteni situace. Cim vic s ditetem diskutujete, tim mene ho naucite. Samozrejme neco jineho je, kdyz vidim, ze se to dite snazi a nejde mu to. Tak mu poradim, necham ho to zkusit znovu. Ale kdyz uz ty deti nejakou dobu znate, tak velmi rychle odhadnete, kdo potrebuje neco dovysvetlit nebo ukazat, a kdo potrebuje vytycit hranice.
@Snehulkabledulka píše:
Teda chtela bych vas videt jak byste prijimala, ze vam dite, kteremu se snzite osto sest venovat vecne kazi den. Nekdy deti nepotrebuji porad jen lasku a pochopeni a pozornost. Nekdy uz maji lasky, programu a pozornoti az po krk, a zkousi, jak dlouho jim rodic zvladne delat „saska“. Jestli jim bude tu zabavu pripravovat i kdyz budou nesnesitelni. A este se u toho mile usmivat, kdyz dite hazi hrackama a vsechny prudi. Nekdy dite proste potrebuje slyset DOST!!! A vzpomnente si, nekdy to potrebujeme i my dospeli. Neni na tom nic svetoborneho. A ano znam deti ktere jsou unavene z premiry lasky a pece svych rodicu, a potrebovali by vice prisnosti a mene pozornosti jako sul. Znam dite ktere reklo „nesnasim kdyz me mama hladi“. Jen maly priklad. Hledame porad chybu v rodici, ze diteti dava malo lasky a malo pozornosti a bla bla, pritom dnesni deti jsou nekdy primo zavaleni laskou peci a pochopenim. Jakoby byly bohove, a jakoby rodic ani nebyl clovek, nesmi byt zly, nesmi byt unaveny, nesmi byt nespravedlivy nesmi mu ujet nervy. Ale rodic jw taky jenom clovek. A DITE TO MUSI VEDET. Nekdy dite potrebuje zjistit, ze uz je to na rodice moc a basta. A dite ktere dela vylozene naschvaly, to potrebuje urcite. Ano potrebuje i lasku, rodice ktery si s nim hraje, podporuje ho. Ale ne za kazdou cenu. Ne ze ja pujd s ditetem na prochazku, kdy jeste sam vybere kam se pujde a sam si vyvere jake kolo sebou si vezme a pak bude jen drmolit a kazit pro ch azku me a sourozen i. Takovemu diteti bych rekla: vybral sis kam pujdeme a mas s sebou sve oblibene kolo a stejne nam vsem kazis naladu. Takze nasledujici mesic budu sama rozhpdovat o tom kam pujdeme a budes chodt pesky a kolo zustane doma. Tecka. Jako mabizet mu milion moznosti, delat vse aby se bavil a pak poslouchat jen blby kecy a jeste se cejtit hrozne? Skvela cesta do pekel.
Ona dokud se na to dítě nenapoji a nebude vědět co potřebuje, tak se může snažit mu lézt do zadku nebo ho zadupavat zakazama jak chce a to dítě prostě bude vzdorovat. Aspoň pokud je to podobné dítě co mám doma.
@jita22 píše:
Ona dokud se na to dítě nenapoji a nebude vědět co potřebuje, tak se může snažit mu lézt do zadku nebo ho zadupavat zakazama jak chce a to dítě prostě bude vzdorovat. Aspoň pokud je to podobné dítě co mám doma.
S tim souhlasim😉
@Snehulkabledulka Děkuji za jiný úhel pohledu. Je mi bližší a zní logičtěji než samé napojování a zavalování láskou. Samozřejmě, že své děti mám ráda a chci pro ně to nejlepší. Ale to neznamená, že ze mě zbude uzlíček nervů. Je to začarovaný kruh, já jsem z něj podrážděná, protože mu není nic dost dobré, on mě nejspíš zrcadlí a stupňuje se to. Já se samozřejmě ovládám a snažím, ale jako jedna z mála jsi uznala, že to přece nejde do nekonečna. Když kazí věc, co si sám vybral, nevidím důvod, proč na něj být donekonečna milá a ještě se z toho sama cítit provinile. Zkusím víc jednat než mít přednášky. A samozřejmě se víc snažit mu porozumět.
@Anonymní píše:
Místo aby byl rád, že si s ním hrajeme nebo že někam jedeme, má plno fajn hraček, ke všem jen připomínky, nechuť, kňourání.
Ve ctyrech letech? On ma byt vdecny, ze si s nim rodice hrajou? Proc si dite chtela? Abys na nej dostavala pridavky?
Chudak.
A jo, bij ho dal, evidentne to zabita ![]()
@Snehulkabledulka
Ahoj, docela se mi libi, co pises a s vetsinou souhlasim. Jen by me zajimalo, jestli jsi skutecne sebrala diteti vsechny hracky, protoze si to v dnesni dobe neumim uplne predstavit. Deti maji tolik hracek, ze jen to sbalit a nekam odnest by zabralo furu casu a taky kam ty vsechny veci dat? Ne kazdy ma spoustu nevyuzitych skladovacich prostor. A to jeste, kam prijdeme, tam maji deti jeste 2-3krat vic hracek nez my. Ty hracky bych navic sebrala i mladsimu, ktery nic neprovedl. Hraji si se stejnymi hrackami. Navic by mu asi nejak extra nechybeli. Jen by proste misto hrani behal po byte a delal dalsi nezadouci veci. Ale verim, ze to na nektere deti muze fungovat. Tu separaci od cinnosti z mistnosti vyuzivam, to mi prijde dobre, ale zacalo to fungovat az tak posledni rok. Ze by to tak zabralo, ze si uz bude hrat jen hezky a nebude prudit, tak to teda ne. Ale ja mam pomerne specificke dite a nikdo nevi, jak je na tom dite zakladatelky, jestli fakt dela vse naschval a nebo ma i nejaky hlubsi problem. A ano musim primout i dite, kteremu venujeme spoustu casu a energie a ono zkazi skoro kazdy den. Uz jsem na to asi nejaka zvykla. Ale premyslim, kdyz vas ctu, jestli bych taky nemela pritvrdit.
Je zoufalé, jak jsou některé matky totálně nevzdělané. Mě by napadlo hned několik příčin, od žárlivosti, kterou nevědomky řada matek podporuje, až po ADHD a řešila bych to. Jenže řada matek má všechny nestandardní způsoby reakcí za zlobení a když si neví rady s výchovou, tak dítěti dá na zadek. Pak píšou, že to nepomáhá a dávají na zadek znovu. ![]()
Zakladatelka je dobre negativisticka. To jsou opravdu same zakazy a prikazy. Lepsi je tem detem davat i nejake otazky, co myslis? Nepotrebujes pomoct? Co bys chtel delat? Co by se ti libilo a podobne.
A zacni hledat chyby nejen u toho syna, ale hlavne i u sebe a u manzela!
Ja jsem treba nastvana na chlapa, ze dojde domu a nema silu si s deckama hrat a odpoved, ze je unaveny a dite akorat naschvalnicek by me neuspokojila. Ty ses pridala jakoby na stranu manzela, ze je syn jaky je, ale chlap by se mohl “prekonat” a venovat se mu i po te praci ![]()
Jinak mi teda extremne zlobivy neprijde, takovy standard u nas ![]()
A to piti fakt nemusi rozlevat schvalne. Pro tebe je to jednoduche, pro nej ne.
A pokud bych mela bojovat s flaskou a nalevat piti stale dokola, vyresila bych to po svem. Proste bych mu to nalila sama, napil by se a sklenicka by sla nahoru (pokud by mi napriklad mrsknul tou flaskou zlostne na zem). a priste bych mu pomohla.
Ze se nechce oblekat a zdrzuje pri odchodu, to je tak bohuzel i u nas u sestilete, ven se ji nechce nikdy. Docela pomaha mit doma presypaci hodiny, krabicku s bonbony a udelat z toho oblikani soutez. Nepouzivam denne, ale kdyz uz citim, ze budu muset rvat a sama se z toho potit, vytahnu ty hodiny a je to v klidu (kdyz to stihne nez se presypou, pripadne max 2× obratim a vybere si bonbon). Klasicke hodiny nepomuzou, presypaci ano.
@Anonymní píše:
Syn má čtyři roky. Začal chodit do školky, ale jsem ještě doma s mladším dítětem a jelikož je situace jaká je, stejně je víc doma než ve školce, věčně má rýmu nebo kašel. Je nesnesitelný. On vyloženě jen vysírá a kouká, čím by mě ještě vytočil. Každý den se opakují ty stejné situace - než odejdeme ven, udělá deset tisíc vytáček, aby se nemusel oblékat a umývat. Venku ujde pár metrů a už je stráášlivě unavený, řve, až se lidi otáčejí, přitom má kolo, co si vybral, že si vezme ven. Nemám problém jezdit na hřiště nebo na kratší výlety, ale co chcete v tomhle počasí pořád vymýšlet, že jo. Nechám ho si knourat a jdu napřed, ale on to dělá celou cestu, přitom energie má za tři. Přestože se snažím ho co nejvíc vybít venku, doma ho nic nebaví, jen věci vysype a jde jinam, šťourá do mladšího a vymýšlí neustále nějaké pouštění počítače, sladkostí… prostě věci, co má jen výjimečně za odměnu. Hračky úplně ignoruje, i když se mu věnuji, nebaví ho to a hry doma nejde hrát věčně.Chce dělat vše sám - nalévat pití, chystat z ledničky atd. Nemám s tím problém, ale on úplně pokaždé schválně nalévá tak, že to teče všude kolem, ještě se po mě škodolibě dívá - nechám ho to uklidit, ale co si budeme povídat - mě to přidělává práci, stejně to je rozpatlané všude. Už by přece měl takové věci zvládat, ale on to dělá naschvál. Pokud u nás někdo je, přestože se mu přiměřeně věnujeme, je úplně na odstřel, neustále po někom leze, skáče, vyhazuje věci z pohovky, rozsypává hračky po celém bytě, chová se jak tornádo.
Vysvětlování, že už je velký a takové chování se nikomu nelíbí, vůbec nebere v potaz. Obvykle to dojde k tomu, že dostane na zadek a odtáhnu ho do jiné místnosti, aby si zapamatoval, že vybíjet se má venku a ne doma být na všechny rozdivočelý, takové chování se nikomu nelíbí. Ale on si z toho vůbec nic nevezme. Jak už ho to přimět konečně pochopit?
On tohle opravdu dělá celé dny, ne, že by se občas seknul unavený.
Zakladatelko, já tě lituju. Nejdříve za to, že vím, co to je mít takové dítě a pak ještě za ty výblitky, jak si to můžeš ještě sama, jak ti dítě nastavuje zrcadlo a jak jsi věčně přinasraná…no bodejt bys nebyla, ono když dítě zatápí celej den, tak to dobrou náladu moc neudělá
…jestli tě to uklidní, mám stejné dítě, tak vím, jak to v praxi vypadá…jsi skvělá máma a z těchto řečí si nic nedělej, oni většinou neví, o čem mluví.
a ted ta rada, dala bych ho do školky. Tam se zabaví, dostane podněty, pohraje si s dětmi apod…
@Baba píše:
Ve ctyrech letech? On ma byt vdecny, ze si s nim rodice hrajou? Proc si dite chtela? Abys na nej dostavala pridavky?
Chudak.A jo, bij ho dal, evidentne to zabita
A proč by neměl být vděčný, že se mu věnuji?
Já neříkám, že mi má z úcty vykat, ale přece když dostanu věc, co si přeju nebo vyberu, když se mi někdo snaží udělat radost, vymyslí mi výlet, tak na něho nebudu celý den protivná, ne? Nebo tobě připadá adekvátní reakce na procházce za oblíbeným cílem řvát s každým krokem, hraní, které chtěl, jenom rozkopat? Nebo ty taky jdeš na kafe s kamarádkou a místo povídání jí ho chrstneš do klína? Tak snad nějaké základy respektu k druhému člověku bude mít dítě už odmalička, ne? A ne, že se bude po nás jen vozit a protivit nám veškerou snahu, co do něho vložíme. Prosímtě, evidentně nevíš, o čem tady mluvím, jenom tady píšeš prázdné fráze.
@Kipa22 píše:
Je zoufalé, jak jsou některé matky totálně nevzdělané. Mě by napadlo hned několik příčin, od žárlivosti, kterou nevědomky řada matek podporuje, až po ADHD a řešila bych to. Jenže řada matek má všechny nestandardní způsoby reakcí za zlobení a když si neví rady s výchovou, tak dítěti dá na zadek. Pak píšou, že to nepomáhá a dávají na zadek znovu.
Jako je sice strašně fajn, že ses tady přišla bavit, jak jsem nevzdělaná, ale co z toho?. Co máš teda za tvé korektní postupy, že tady do mě kopeš a děláš že mě blbku? ZNOVU - Já nevím, jestli má to nebo ono nebo jestli žárlí. Já popisuju jakýsi úryvkem našeho života a ptám se, co mám dělat, aby se to zlepšilo. Že dám dítěti párkrát na zadek opravdu nepovažuji za nějaké extra trauma. Napiš teda prosímtě KONKRÉTNÍ postupy, co dělat s rozjetým, neposlušným dítětem, které neposlechne na motivaci, neposlechne na varování, neposlechne na napomenutí, pak se tedy uchylují už k fyzickému odtažení, případně dám na zadek. Jestli se mám všem situacím vyhýbat nebo tomu předcházet předem, tak prostě ne, to nefunguje.