Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevděčné, protivné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.1.21 12:25
Tak já tady negativní energie cítím především z těch žen, co píšou o tom, jak ji cítí ze zakladatelky. To je úplně perfektní sprdnout nějakou ženskou, co má problém s výchovou, protože ona to tak má jistě naschvál a dítě nenávidí, že? 
Každopádně já bych radila dvě věci, zakladatelko. Jsi evidentně vyčerpaná, potřebuješ odpočinek, abys věci viděla veseleji, měla na klukovi lumpárny energii a aby i on z tebe cítil dobrou náladu - bude se pak chovat líp, věř mi. Zapoj manžela, vydupej si každý den hodinku pro sebe. Ideální by to bylo nastartovat odpočinkovým dnem, pokud je to možné.
Jinak, já mám hodně tvrdohlavého a akčního dvouleťáka a nejvíc pomáhá, co mi poradila tchýně - když on řádí, dát sebe do klidu: mluvit tiše, dělat vše pomalu. On se tak nějak „nakazí“ a vyklidní taky. Nejhorší je, když mi to ujede a začnu jako správný cholerik řvát s ním, to pak nebere konce. 
Ale jasně, nefunguje to vždy a s pár hysteráky se musím smířit. A to je pak hlavní nebrat si to osobně. Prostě on to nedělá MNĚ, dělá to proto, že je to prcek, co z toho ještě nemá rozum, něco ho rozhodilo a musí to ven. A s touhle myšlenkou to přežiju. A pak jedeme dál a slunce svítí. Želám, aby tohle období brzo přešlo a na vděčnost zapomeň, to čtyřleťák nemá v repertoáru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 12:32
@Anonymní píše:
Jako je sice strašně fajn, že ses tady přišla bavit, jak jsem nevzdělaná, ale co z toho?. Co máš teda za tvé korektní postupy, že tady do mě kopeš a děláš že mě blbku? ZNOVU - Já nevím, jestli má to nebo ono nebo jestli žárlí. Já popisuju jakýsi úryvkem našeho života a ptám se, co mám dělat, aby se to zlepšilo. Že dám dítěti párkrát na zadek opravdu nepovažuji za nějaké extra trauma. Napiš teda prosímtě KONKRÉTNÍ postupy, co dělat s rozjetým, neposlušným dítětem, které neposlechne na motivaci, neposlechne na varování, neposlechne na napomenutí, pak se tedy uchylují už k fyzickému odtažení, případně dám na zadek. Jestli se mám všem situacím vyhýbat nebo tomu předcházet předem, tak prostě ne, to nefunguje.
Už dávno jsem si zde na emimi všimla, že mamky, které mají nějaké problémy s chováním svých dětí se moc zastání nedočkají. Doslechnou se tu mnoho špatného o sobě, a to ještě od maminek, které v jejich situaci nebyly, nejsou a nemůžou jí chápat. A někdy si myslí že můžou. Ale kdyby chápaly. nebyly by tak zlé. A nebo tak reagují proto, že jsou přísné samy na sebe, a také v každém prohřešku dítěte hned hledají své vlastní chyby a obvinují se. Ano, dítě je výsledkem výchovy svých rodičů ale to neznamená že se matka má hned hroutit z toho jak je příšerná když se něco nedaří. Každý hledá cestu a hledáme jí každej den. Dnes je v módě Respektovat a být respektován. A já to schvaluji. Jen mi nějak připadá, že mnozí rodiče si nevšimli, že ten název má dvě části a že ta druhá („být respektován“) je stejně důležitá. Nejde si myslet, že když budu denně respektovat vztekající se protivný dítě, který ještě ke všemu kazí den i ostatním lidem, že se někdy dočkám respektu i já. (pokud to není období krátkodobý který pomine, což v tvym případě asi není když už tě to tak trápí). Být k dětem „tvrdší“, a tolik nediskutovat je pro ně někdy úplné zlato! Dám příklad. Když jsem začínala jako učitelka v MŠ měli jsme chlapečka co pořád rušil o oběda, místo jezení si hrál atd. Radila jsem se o tom s ředitelkou, jak to řešit a ta mi poradila, abych ho posadila stranou od ostatních. Prostě aby seděl sám. a já na to: „ale já ho nechci trestat, chci to vyřešit po dobrym“ a ředitelka mi tehdy vysvětlila, a měla naprostou pravdu, že toto není „trest“. Je to pro něj ve skutečnosti pomoc. On prostě nezvládá obědvat ve společnoti dětí a tak ho posadíme od nich dál aby se v klidu najedl. a opravdu. když zase přišlo jeho dovádění, úplně v klidu jsem mu řekla: Pepíku pojd, sedneš si tady k tomu stolečku vedle. A kluk šel. Nebral to jako trest. Krásně se v klidu najedl, vše snědl a byl spokojenej. Někdy si myslíme že vzít dětem hračky, rozhodnout něco za ně, poslat je dál od ostatních je trestání nebo že to znamená že jsme na dítě zlý. Ale ono prostě neumí vyřešit některé situace a potřebuje náš zásah. NEumí si hrát s hračkama? Potřebuje zjistit že nejsou samozřejmost. Je zlý k návštěvě? Tak se musí střetnout s tím, že návštěva tu není jen kvůli němu, a že ted se budou bavi všichni kromě něj, protože nikdo jiný na sebe zlý není. Je nepříjemný na výletě který si sám vybral? Tak to asi není cesta k jeho spokojenosti. Možná potřebuje aby více věcí za něj rozhodla maminka a on pak necítil se za vše tolik zodpovědný, zbyde mu energie na to se bavit, může zůstat dítětem. Nebojte se být svým dětem oporou jako solnej sloup se kterym nic nehne a kterej ví co chce. A je důslednej. Důslednost mimo jiné znamená, že dáváte dítěti najevo, že se na vás může spolehnout. A navíc, slyšeli jste už někdy, že dítě se učí nápodobou? Dítě se naučí být rozhodné, když vidí rodiče, jak se umí rozhodnout. ne když věčně musí něco rozhodovat sám (samozřejmě s přibývajícím věkem má získávat víc možností k rozhodování ale ne bezbřehou možnost) dítě se naučí že je hodno respektu, když i jeho rodiče se budou chovat jako bytosti hodny respektu a ne jako šašci kteří se mu snaží vyhovět jen aby se nerozzlobil. Dítě se naučí (zdravě!) stát si za svým, když uvidí, že jeho rodiče si umí stát za svým.
a ještě se podělím o článek od jedné maminky o tom, jak se ona vyrovnala s otázkou „hranic“. O tom, že jde o JEJÍ hranice, a ty si střeží:
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven a pak bude lítat sem a tam jako o závod, aby našel něco - nebo někoho - kdo mu ty hranice znova nastaví.
Mám to jinak. Nenastavuju hranice nikomu jinému než sobě. Já jsem zodpovědná za svoje hranice, všichni ostatní jsou zodpovědní za ty své.
Je to pro mě mnohem příjemnější, než se snažit donutit druhé, aby jednali podle mých představ. Myslím si, že nutit k něčemu jiné lidi je pro vztahy toxické, ať už se jedná o partnera, nebo o dítě.
Dřív jsem zkoušela ovládat ostatní, nic jiného jsem z dětství neznala. Buď ovládneš ty, nebo budeš ovládnut. Moc má ten nejsilnější nebo nejvychytralejší. Naučená strategie k přežití. Časem jsem zjistila, že je to hrozně vyčerpávající a že mě to užírá zevnitř. Místo toho jsem začala zkoumat sama sebe a svoje hranice. A hlídat si je.
Taky jsem si přestala lhát a naplno jsem si začala uvědomovat, proč některé věci dělám. Člověk je ze své podstaty sobecký a je to naprosto v pořádku. Vysvětlím:
Kdyby chtěla Astrid vběhnout do silnice pod auto, čapnu ji a nenechám ji to udělat. Dřív bych si myslela, že to dělám pro její dobro. Dneska už si dovedu přiznat, že primárním důvodem je to, že JÁ ji nechci ztratit.
Kdybych chtěla donutit Lu učit se vyjmenovaná slova, dřív bych si to mohla omluvit tím, že to dělám pro její dobro. Dneska už vím, že bych to dělala proto, že JÁ mám strach, že když je nebude umět, NĚCO se stane. (Nestane. 🙂)
Když chce Astrid, abych jí donekonečna přepínala videa na YouTube, po pár minutách s tím skončím. Nebudu jí tvrdit, že je to proto, že už koukala dost dlouho, nebo proto, že to pro ni není dobré, prostě jí řeknu pravdu - že MĚ už nebaví ta videa přepínat.
Být k sobě naprosto upřímná mi pomohlo pochopit hodně věcí. Zbavovat se naučených strategií, díky nimž jsem jako dítě přežila, ale které jsou teď už škodlivé, není vůbec jednoduché, nicméně děti mi v tom hodně pomáhají. Porodila jsem si tři nejlepší terapeuty!
Jestli chcete vidět, jak různě se dá žít bez chození do školy, nebo jak se žije v těch školách, co si říkají svobodné, pojďte na web www.svobodnedeti.cz a na Facebook.me/svobodnedetidokument a podpořte naše snažení, prosím. ❤️️
Také velmi velmi doporučuji videa Lidmily Pekařové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 12:55
@Anonymní píše:
Jako je sice strašně fajn, že ses tady přišla bavit, jak jsem nevzdělaná, ale co z toho?. Co máš teda za tvé korektní postupy, že tady do mě kopeš a děláš že mě blbku? ZNOVU - Já nevím, jestli má to nebo ono nebo jestli žárlí. Já popisuju jakýsi úryvkem našeho života a ptám se, co mám dělat, aby se to zlepšilo. Že dám dítěti párkrát na zadek opravdu nepovažuji za nějaké extra trauma. Napiš teda prosímtě KONKRÉTNÍ postupy, co dělat s rozjetým, neposlušným dítětem, které neposlechne na motivaci, neposlechne na varování, neposlechne na napomenutí, pak se tedy uchylují už k fyzickému odtažení, případně dám na zadek. Jestli se mám všem situacím vyhýbat nebo tomu předcházet předem, tak prostě ne, to nefunguje.
Mě jenom štve, že tady kdekdo, včetně tebe hází každý projev dítěte, kdy nedělá to, co očekáváš, do kolonky zlobení. V tom případě jsou všichni psychiatričtí pacienti zlobiví a měli by dostávat na zadek. Já ti neřeknu, co máš dělat, nejsem diagnostik na dálku. Ale asi, když tě neposlouchá, tak si přečtu něco o vývoji, o výchově, o sourozenecké rivalitě, navštívím foniatra, neurologa, psychologa, psychiatra, cokoliv, než nevědět a řešit to dáváním na zadek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 15:14
@Snehulkabledulka mohu vědět, kde se učitelky učí, aby se dětem kvůli zlobení braly hračky? 
To je fakt drsný. Taková milá, hezká a jednoduchá rada, jak dítě doživotně traumatizovat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.21 15:38
@Kipa22 píše:
Mě jenom štve, že tady kdekdo, včetně tebe hází každý projev dítěte, kdy nedělá to, co očekáváš, do kolonky zlobení. V tom případě jsou všichni psychiatričtí pacienti zlobiví a měli by dostávat na zadek. Já ti neřeknu, co máš dělat, nejsem diagnostik na dálku. Ale asi, když tě neposlouchá, tak si přečtu něco o vývoji, o výchově, o sourozenecké rivalitě, navštívím foniatra, neurologa, psychologa, psychiatra, cokoliv, než nevědět a řešit to dáváním na zadek.
Ne, fakt si nemyslím, že každý neobvyklý projev je zlobení a fakt se celý den neválím u seriálu a nenapomínám dítě za každé popoběhnutí. Ale ve chvíli, kdy s ním jdu dělat, co on chce a on cíleně prudí, kňourá, vytrhává věci z ruky, skáče na lidi a ani po odvedení pozornosti nebo napomenutí STAČÍ vůbec nereaguje, tak holt nastupuje tvrdší zamezení. Nejsem zastáncem běhání po doktorech proto, že dítě neposlouchá. On má maximálně nějaké lehké ADHD, jako co mi psycholog asi tak řekne - dominantní osobnost, potřebuje věci podle sebe, extrémně aktivní - zařiďte se podle toho. 
Jinak fakt nepotřebujeme běhat po neurolozích a psychiatrii. Jsi přesně případ toho nezúčastněného kecala, co jen tlachá a rýpe, gratuluji.
- Citovat
- Upravit
11.1.21 16:05
@Secado píše:
@Snehulkabledulka mohu vědět, kde se učitelky učí, aby se dětem kvůli zlobení braly hračky?
To je fakt drsný. Taková milá, hezká a jednoduchá rada, jak dítě doživotně traumatizovat.
myslím že větší trauma je být v jedné třídě (popřípadě domácnosti) s dítětem, které po mě věčně něco hází zatímco dospělý jen neustále marně vysvětluje, než být tím, kdo si místo hraní s kostkama jde kreslit chvilku ke stolečku, nebo komu jsou kostky na tři dny odebrány, když to ted s kostkama nezvládá. Ale tvůj názor ti neberu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 16:12
Ono tu práci ve školce by si každý kdo má spoustu chytrejch rad měl jít na měsíc zkusit. já neříkám, KAŽDÁ práce je záslužná a já sama se snažím mít úctu ke všem profesím. Takže já jsem si vybrala svou, a nestěžuji si. Ale když máš například ve třídě dítě, které opravdu hází věci po druhých, je nebezoečné a ničí to, tak nejde jen o něj samotné. Já mám ve třídě další děti. Někdy se sejde taková parta, že člověk jen chrání ty drobné malé holčičky aby je nesejmuli ti velcí silní divocí kluci. Tím ty kluky nijak nesnižuju, oni jsou divocí z jasných důvodů. Ale já mám zodpovědnost za všechny, a ráda bych připomněla, že učitelka ve státní MŠ je velkou část dne SAMA na 25 dětí!!! Takže vzít někomu na čas hračku nebo riskovat že honza aničku po desátý praští do hlavy bagrem 
…no… někdy je to legrace, ale pro rodiče ani pro ty slabší zakřiknutější děti moc ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 17:21
@Snehulkabledulka je velký rozdíl sebrat jednu hračku, nebo VŠECHNY, jak radis. A opravdu by mě zajímal zdroj, kde se doporučuje sebrat dítěti všechny hračky. Když jsi napsala, že jsi učitelka, tak se snažíš svým tvrzením dát určitou váhu. Předpokládám tedy, že máš nějaký zdroj, kde se to doporučuje a vysvětluje, proč používat takové radikální řešení.
Pro kluka, který se cítí evidentně odstrceny, je to hřebíček do rakve vztahu s matkou.
Plus k tomu ještě dodám, žes vůbec nepochopila význam hraček pro dítě.. Ale jak říkáš, to je jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 17:27
@Anonymní píše:
A proč by neměl být vděčný, že se mu věnuji?
Ty nevíš, že vděčnost je naučená vlatnost a že ve čtyřech je ještě malej. Ty po něm chceš něco, co on nemůže splnit. Ty něco očekáváš, on ta očekávání samozřejmě neplní a už to jede. Trochu slev.
Vděčnosti ho musíš naučit ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 17:41
Milá anonymní, opět: jediná rada je si uvědomit, že dítě má potřeby, ty máš potřeby. Dítě se nějak chová, ty musíš zjistit, co cítí a co potřebuje a podle toho nastavit společné fungování. Ne že ty máš sadu povelů a je tvým úkolem naučit dítě spolehlivě povely plnit. Někde zjistíš, že dítě není schopné splnit tvé nároky, tak slevis. Jinde naopak pouzijes vsechny prostředky, aby bylo po tvém, protože je to pro tebe důležité. Některým dětem stačí zvýšit hlas a udělají co chceš, jiné se ti vysmejou do obličeje, že to dělat nebudou. Každé dítě je jiné, ale na každé něco funguje líp a něco hůř.
Unavená matka většinou problémy eskaluje, protože toho má sama dost.
A ne, nepiš že nevím o čem mluvím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 17:49
@Secado píše:
@Snehulkabledulka je velký rozdíl sebrat jednu hračku, nebo VŠECHNY, jak radis. A opravdu by mě zajímal zdroj, kde se doporučuje sebrat dítěti všechny hračky. Když jsi napsala, že jsi učitelka, tak se snažíš svým tvrzením dát určitou váhu. Předpokládám tedy, že máš nějaký zdroj, kde se to doporučuje a vysvětluje, proč používat takové radikální řešení.Pro kluka, který se cítí evidentně odstrceny, je to hřebíček do rakve vztahu s matkou.
Plus k tomu ještě dodám, žes vůbec nepochopila význam hraček pro dítě.. Ale jak říkáš, to je jen můj názor.
Zdroj uz jsem tu davno sdilela. Je to pani Pekařova. Sice netvrdi"vemte diteti vsechny hracky"ale jasne rika, ze pokud dite svym chovanim vylozene cilene skodi, ma vedet, ze je to nevyhodne a tehdy nema „nic“'. S tim sebranim vsech hracek je to asi extrem, ale nakonec, dle meho z toho delas zbytecnou scenu, deti si ve skutecnosti jsou schopny krasne hrat i bez hracek a hned druhy den si treba pet hracek muze vybrat, ktere se mu vrati. Neznamena to vzit mu je a hodit do kontejneru a nechat ho sedet v holy mistnosti ubrecenyho. Znamenaa to PRO ME NAPPRIKLAD, ze zbytel toho dne si bude kreslit, hrat si na kuchare s nadobim vedle me v kuchyni nebo jine fajn veci s „nehrackami“. Vecer si muzeme rict „uf to byl teda blbej den, vis uz jsem se hrozne rozzlobila, bylo toho na me azaz, aa tebe ty hracky taky koukam mrzej. Vis co, zitra pujdem a vyberem tri tve nejoblibenejsi ktere vezme zpet a snad budeme mit lepsi den“ a tak by aspon rodic taky poznaal, ktere hracky jsou pro dite dulezite. Nam jednou jako detem tata nahazel hracky do kose kdyz jsme nechteli uklizet. Trauma z toho s brachou nemame, naopak na to vzpominame na kazde oslave jako na vtipnou historku, kterou tata vzdy ukonci slovy"a od te doby uz jsem vam nikdy nemusel rikat trikrat abyste si hracky uklizeli." Ten vecer jsme plakali a rano kdyz jsme se probudili byly hracky kolem nas v posteli a kolem postele vyrovnany a tatka se usmival, ze by nam je nikdy nevyhodil, ze je dal do cisteho pytle aby nam je zase mohl vratit, ale ze uz nas dva zlobily potreboval trochu vytrestat. V tu chvili jsme tatku nadevsechno milovali, a byli stastni jako nikdy ze mame vsechny sve oblibene hracky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 18:22
@Secado píše:
@Snehulkabledulka je velký rozdíl sebrat jednu hračku, nebo VŠECHNY, jak radis. A opravdu by mě zajímal zdroj, kde se doporučuje sebrat dítěti všechny hračky. Když jsi napsala, že jsi učitelka, tak se snažíš svým tvrzením dát určitou váhu. Předpokládám tedy, že máš nějaký zdroj, kde se to doporučuje a vysvětluje, proč používat takové radikální řešení.Pro kluka, který se cítí evidentně odstrceny, je to hřebíček do rakve vztahu s matkou.
Plus k tomu ještě dodám, žes vůbec nepochopila význam hraček pro dítě.. Ale jak říkáš, to je jen můj názor.
Jinak asi mas pravdu s tim ze sebrat vsechny hracky je asi az prilis. Ja kdyz jsem to ve svym puvodnim prispevku psala, mela jsem predszavu hracek meho ani ne rocniho syna, coz je jedna skrinka, kterou bych v klidu zavrela za dvere do chodby. Ma par plysaku, knizek, skladacek, kosticek… starsi deti maj hracek plnej pokoj… ten bych uz asi do chodby neprestehovala 
takze… uz jsem toho tu „naradila“ azaz a ted davam radu nejdulezitejsi: neberte me vzdy doslova a nedelejte nic z toho co pisu, pokud s tim nesouhlasite. P. s. preji vsem detem na svete, aby z nich vyrostli prima lidi se srdcem na pravem miste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.21 18:28
@Snehulkabledulka a neměla by ses zamyslet, než poradíš něco takhle drsnýho, navíc matce, která je evidentně na pokraji sil a dost možná ochotná vyzkoušet cokoli..?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
