Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevděčné, protivné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.1.21 08:27
@Oriseka píše:
Tohle je ale uplne normalni. Dite u matky v bezpeci polevi a vypusti paru. Ve skolce je pak hodne. Horsi je, kdyz se vsude chova stejne. To jsme resili my. Tady u zakladatelky se bohuzel nedozvime, jak funguje ve skolce, protoze tam zatim moc nebyl.
A co se zjistilo? Nějak jste řešili? Tam už potom bývá návštěva dětského psychologa docela vhodná.
Tak ano vím, je to normální. Rodiče fungují jako trenažér pro život, kde jinde a hlavně na kom to mají ty děti trénovat? Potřebují někoho, komu věří. Bohužel zásadní chyba je i otec toho malého. Dcera taky prudí, manžel v práci. Ale aby přišel a hned, že je naschválníček 
to nikdy. Spíš se situaci snaží zlehčit aby i dcera zjistila, že prudit je zbytečné a dává jí okamžitě na jevo, že přestože zlobí, tak se na ní moc těšil a pusinkuje jí a ona protestuje a vzdoruje a pak je ráda a tak nějak furt dokola zkouší ty hranice. Když to u nás bylo na nervy, jakože občas stále je, tak jsme úplně normálně dětskou psycholožku navštívili. S čistým svědomím mohu zakladatelce doporučit, protože psycholožka by měla hlavně zajistit, zda se nejedná o nějakou poruchu. Pokud ano, doporučí další postup, pokud ne i tak poradí a dítě s rodiči si nějaký čas nechá ve sledování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 08:48
@Trojlístek píše:
A co se zjistilo? Nějak jste řešili? Tam už potom bývá návštěva dětského psychologa docela vhodná.Tak ano vím, je to normální. Rodiče fungují jako trenažér pro život, kde jinde a hlavně na kom to mají ty děti trénovat? Potřebují někoho, komu věří. Bohužel zásadní chyba je i otec toho malého. Dcera taky prudí, manžel v práci. Ale aby přišel a hned, že je naschválníček
Jo, presne. U syna se jedna o poruchu chovani a komunikace. Chodime pravidelne k psycholozce a na logopedii. Treba logo me nenapadla, protoze mluvi celkem dobre, ale vazne smysluplna komunikace, slysi hur nektere hlasky-to rodic sam nezjisti. Dostali jsme ruzna doporuceni. Stejne si musime poradit hlavne sami. Zapojeni tatinka je zasadni. Naschvalnicek to je fakt mimo. Syn taky vypada, ze to dela naschval. Navic je vazne nesikovny, ale je to proste problem s jemnou motorikou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 09:07
[citac
Mám takové dítě taky. Jen starší.
Pravda, kolem těch pěti let (v létě) se trochu zlepšil, ale jinak čtu o svém dítěti.
Jo a můj chlap je na tom s věnováním se dítěti stejně jak já a změna 0.
@Anonymní píše:
Dívejte se, já jsem tady z nějakého úhlu popsala to, co mě štve na synovi, chtěla jsem nějaký názor, JAK konkrétně změnit to, aby mě poslechl a nehleděl na mě s posměchem a nedělal ještě jednou tolik naschválů. Nebudu tu vypisovat každý konkrétní úkon, za co ho chválíme a jak postupujeme a kolik minut s ním kdo aktivně tráví, prostě jsem stručně nastínila problém. Zatím jsem si tady poslechla, jak jsem troll, zlá, mám špatný vibrace a blbka, co neumí s dítětem mluvit a určitě ho jenom týrá. A že ho mám dát do školky. Takže znovu. S dětmi jsem celé dny, prostě toho mám dost, nemůžu nic dělat, aniž by na mě neviselo dítě, protože do školky nyní nemůže chodit nachlazený, a že takové dítě pokašlává a smrká celý podzim víme všichni. Takže školka nic nevyřeší. Že tam byl dvakrát tři dny někdy v září a v říjnu, to mě opravdu nespasí. Manžel celé dny pracuje a pak opravdu nemá náladu rozčilovat se s naschválníčkem, který neví, co chce. Mladší syn si ukáže, co budeme dělat nebo když někoho kopne, rozsype, umí přijít, říct „pomiň“ a jede se dál Starší je prostě zarputilý, nespokojený dítě. Jako je sice krásné tu psát, jak jsem samý příkaz a zákaz, ale chtěla bych vidět vás, jak byste popadesáté hrozně mile braly láhev a nalévaly dítěti, které vám láhev vytrhne z ruky a schválně ještě mrskne na zem. A to je jeden z mnoha příkladů. Chce se mnou péct, nechávám ho sypat mouku, říkám stačí a on se na mě podívá, začne se chichotat, mouku roztrhne a vysype celou. No hrozná legrace.Jako vím, že mi tu napíšete, hlavně, že se zabaví a má z toho radost, ale já z pěti vteřin jeho zábavy mám půl hodiny napravování.
Včera u nás byla babička, šla si s ním hrát do pokojíku. On akorát rozházel hračky a začal jí skákat na záda, v legraci jsme ho brzdily, ale on prostě vůbec neposlechne. Začal ji tahat za vlasy, to už jsem ho plácla a vykázala z místnosti. Takže babička šla domů. Mladší sourozenec tou dobou spal, takže v tom vůbec roli nehrál. Jako proč to to dítě dělá, jakou by teda chtěl tu pozornost? Ve školce s dalšíma 25 dětma té pozornosti jako bude mít víc?
P. S. Díky všem, co pochopily a odpověděly normálním konstruktivním nápadem.
Mám takové dítě taky. Jen starší.
Pravda, kolem těch pěti let (v létě) se trochu zlepšil, ale jinak čtu o svém dítěti.
Jo a můj chlap je na tom s věnováním se dítěti stejně jak já a změna 0.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.21 09:19
@Trojlístek píše:
Jestli on to nemá po tobě. Teď to neber nějak zle, ale tady se ti někdo snaží poradit a jsi docela taky protivná. Jsi jeho zrcadlo, jaké mu ho nastavis, takový bude. Nejsem dítě, jsme dospělá, nicméně potkat bych tě asi nechtěla, máš takovou zvláštně přin@sr@nou komunikační vlnu.
Jo, to mě taky napadlo. Mám podobné dítě a velmi usilovně jsem hledala důvody, proč je takové. No, nakonec jsem přišla na to, že to asi bude mnou, že často remcám, jsem jak píšeš přinas. aná, kde co mě nas.ere, zanadávám si…Takže člověk musí začít u sebe. Jen je to hrozně těžké a zatím jsem nepřišla na to jak být nějak v poho…
Raději anonymně, prosím, je to citlivé téma
- Citovat
- Upravit
5.1.21 09:23
Tvoje dítě je úplně normální malý kluk s matkou, co úplně není nejlepší v tom aby uměla adekvátně nastavit pravidla a především podporu svým dětem.
Pokud dítě nemá dostatek pozitivní pozornosti a podopry, tak si vynucuje alespoń tu neagativní.
Problém není v tom že by tvoje dítě bylo nevděčné, ale v tom že ty jsi unavená a vlastně to moc dětmi neumíš. Je docela dobře možný že to je důsledek toho, jak tvoji snahu o samostatnost ne-zvládali tvoji rodiče. Ale to že svému synovi připsuješ zlé záměry je docela hodně varovné znamení, že se v tobě něco děje a není to úplně fajn. Dá se to ošetřit a proměnit, ale primárně potřebuješ začít sama v sobě hledat jak věci řešit jinak.
Pokud chceš aby se chování tvého syna změnilo, musíš především dost radikálně změnit svůj přístup.
Nejjednodušší je najít si v okolí někoho, kdo dělá videotrénik interakcí a nebo pár setkání v rodinné psychoterapii.
Adresář tady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.21 09:26
Já mám taky jedno z dětí vysírací, takže tě docela chápu, zakladatelko. Nemusí to zaviněno přístupem matky (ten mám ke všem dětem naprosto stejný), spíš si kladu otázku, co se stalo blbě třeba při porodu, po něm atd. Nějaké chyby jsme samozřejmě taky udělali, spoustu chyb. Ale příčinou těch chyb bylo právě to nesnesitelné chování. Jsme s manželem oba trpěliví kliďasové, ale nervy nám v tomto případě pěkně hrály. Já mám to dítě už devítileté, asi o 80 % se to zlepšilo, ale různé zvláštní neurózky má pořád. Ono samo si se sebou neví rady. Teď zrovna taky aktuálně řešíme něco, snad to taky zvládneme.
Co mně nejvíc pomohlo a co vždy hodně zlepšovalo situaci u nás: PŘIJMOUT TO. Nesnažit se to zlomit za každou cenu, neporovnávat se sourozenci a s kamarády. Prostě takhle to je, takové to dítě máme, takové se nám narodilo. Ono za to nemůže, líp to neumí. Některé věci šly přijmout líp, někdy jsem na to musela cíleně myslet, že i když to tak nechci, tak to prostě beru. Někdy jsem si to musela říct i nahlas: Tak jo, já to beru, přijímám to. I s manželem jsme si to nahlas říkali, že je to prostě tak a hotovo.
U vás to vidím z toho mála informací tak, že syn je náročnější povahy a není to s ním lehké. Chyba asi je, že ho porovnáváš s bráchou. Brácha je malý a ještě tvárný, v kontrastu s ním je starší syn podle tebe velký a neposlušný. Ale on není velký, je hrozně maličký. Za pár let si na to vzpomeneš a řekneš si, že jsi byla tele, když sis myslela, že už je velký a musí být rozumný (mluvím z vlastní zkušenosti), ve čtyřech letech je to fakt ještě mrňous a nemůžeš chtít po něm výkony. On si asi ještě neví rady s tím, jak zvládat emoce. Je to malý chytrý dobrodruh, chce zažít velkou srandu a adrenalin, tak skočí babičce na záda nebo rozsype pytel mouky. Neodhadl to, že tohle už sranda není. Jiné dítě by to příště už neudělalo, on to třeba ještě dva roky bude zkoušet, než mu to dojde. Je prostě takový.
Vím, že to máš těžké a že toho máš plné zuby . Jestli je to už opravdu moc nesnesitelné, zkus si zajít sama za psychologem, jen se tak poradit, potvrdit si, co děláš dobře, co by třeba šlo ještě zlepšit. A fakt zkus pořád myslet na to, že syn je maličký, že se všechno naučí – zvládat svoje emoce, pochopit správnou míru. Nekárej ho před babičkou, před návštěvou nebo kamarády. Vem ho někam bokem, aby vás nikdo neslyšel, tam mu to vysvětluj nebo ho trestej, to je na tobě. Ale nezahanbuj ho před okolím (to u nás velmi zhoršovalo situaci, když byli nějací svědci naší vzájemné konfrontace, to dítě pak bylo ještě šílenější, protože si nevědělo rady samo se sebou a ještě k tomu se stydělo před ostatními). Zkusila bych ho co nejvíc chválit, i když 10 minut předtím proběhl výstup a máš chuť ho zadupat do země. Já nevím, to jsou jen mé zkušenosti, ale samozřejmě nevím, jestli je to ta nejsprávnější cesta. Ale to přijetí se mi opravdu velmi vyplácí.
- Citovat
- Upravit
5.1.21 11:30
Toto mi uplne strasne pripomina meho starsiho syna. Pomohlo mi ho pochopit. On totiz neni dite, ktere bude nekdy poslouchat nejake prikazy a zakazy. Nejake protoze jsem to rekla na nej absolutne neplati. Co pomaha, je travit s nim opravdu cas. A ted nemyslim takovy ten cas, ze si s nim postavim par kostek a jdu varit, myslim skutecny kvalitni cas ve smyslu, ze mladsi dite necham tatinkovi a jdu jen se starsim ven, na kolo, na prochazku, cteme si knizky, vytvarime si spolu takovy vzajemny vztah, kdy on ze me citi lasku a klid a skutecny zajem, a oplaci mi to krasnym ohleduplnym chovanim.
Muj starsi syn je extremne spolecenske dite, a extremne rychle se nudi. Tvoje dite zni podobne. Rozhodne bych ho davala maximum casu do skolky. Nechapu, jak muze byt od rijna doma… to ma od rijna permanentne rymu? Pak ma bud alergii nebo nejaky problem s imunitou. Moje deti neprisly o jediny den skolky za cely podzim. Chapu tyden sem/tam nejake nemoci, ale prece neni nemocny neustale x mesicu v kuse, ne? Rozhodne mu vymyslet program s kamarady a neocekavat, ze se doma zabavi s hrackami… i kdyby mel hracek 5 mistnosti, tak mu to nevynahradi pestry program s kamarady.
Chce to uplne prenastavit dosavadni styl komunikace a fungovani, protoze pristup ja jsem rodic a ty me budes poslouchat s takovym ditetem opravdu fungovat nebude, on se trapi, ty se trapis, trapite se vzajemne misto toho, abyste si to spolu uzivali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 11:59
@Anonymní píše:
On to moc dobře ví, ukazovala jsem mu to milionkrát. Neobrátit zbrkle celou láhev do hrnku, ale nalít si jen půl hrnku a pak si třeba přidat. On to moc dobře ví a je mě takovými věcmi schválně vytáčí. Je pravda, že se nechám vytočit snáz, protože by to podle mě měl fakt už dávno chápat. Ale zkusím na to mrknout, díky.
On si to musí zacvičit, vyzkoušet sám. Mám teda mladší dítě, ale jedna z oblíbených aktivit je dát mu dzbanek s vodou/láhev s vodou a různé skleničky, hrnecky a nechat ho to přelivat. (lze aplikovat i a presyvanim). Třeba by se tím na nějakou dobu zabil a zároveň by si nacvicil, ohmatal. Nějaká ukázka, to je k ničem. To dítě to potřebuje nacvicit, vyzkoušet se, kolik ještě může přijít, aby to nerozlil. (Lze u toho experimetovat treba i s tanim ledu nebo michanim barev) No ale v prvním řadě potřebuje pozornost a klidnou mámu, která zvládne, že z toho bude bordel a bude to brát tak, že dítě mělo radost, zabavilo se a něco se naučilo. A že ho nebaví doma hracky, to je normální. Asi se nudí a už ho to nebaví nebo to už s přehledem umí, pokud jde třeba o puzzle. Chce to nějaké nové aktivity jako ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.21 12:53
Ja si neumim predstavit - ten otec jako jen tak kouka? Co kdyby zakrocil? Zapojil se? I do hrani i do vychovy? Jaky si z nej to dite vezme priklad?
Nevyvracim co pisou holky - znis, ze toho mas plne kecky a ja to chapu, klidne to tu vyventiluj, porad lepsi, nez rvat na dite.
Nikdo u vas doma nebyl, tak opravdu nevi, mne osobne to zni jako spatne vytycene mantinely a mozna i mala ochota ke komunikaci z tve strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Luc-1
5.1.21 22:20
Ahoj, ja dite nemam ( zaujal me nazev diskuze) ale kolega resil neco podobneho a moc jim pomohl detsky psycholog. Nic na tom neni 
- Citovat
- Upravit
Luc-1
5.1.21 22:23
@Luc-1 píše:
Ahoj, ja dite nemam ( zaujal me nazev diskuze) ale kolega resil neco podobneho a moc jim pomohl detsky psycholog. Nic na tom neni
Jo jeste dodatek u nich to nakonec bylo otcem protoze si na to dite nenasel cas. Ale ne cas jako namalujeme si obrazek, ale cas jako pojd pujdeme neco delat sami dva udelame si panskou jizdu holky nechame doma a my si to uzijem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.1.21 22:30
@Luc-1 píše:
Jo jeste dodatek u nich to nakonec bylo otcem protoze si na to dite nenasel cas. Ale ne cas jako namalujeme si obrazek, ale cas jako pojd pujdeme neco delat sami dva udelame si panskou jizdu holky nechame doma a my si to uzijem
A kolik takových otců je? Já takové znám akorát z komedií pro děti. Jinak buď jsou od nevidím do nevidím v práci, nemají na děti čas a energii nebo se k tomu vůbec nemají. 
Ani ze své generace si nepamatuju, že by někoho otec učil takové ty extra dobrodružné věci, co se o nich píše. Jako semtam zajet na bazén nebo spolu večer číst, ale to je tak všechno. Tak jsem tomu asi nepřikládala takovou dulezistot, být věřím, že to určitě přínosné je.
- Citovat
- Upravit
5.1.21 22:58
@Anonymní píše:
A kolik takových otců je? Já takové znám akorát z komedií pro děti.
Ja jsem takoveho tatu mela. Kazdou druhou sobotu dobrodruzny vylet. Bral nas na pochody, behy, do zoo, na koupaliste, na houby, na hriste, na tombolu, pohadkove lesy atd. Koncil v 15hod. a nekdy zdrhl uz driv. Nekdy jsme meli i odpoledni vylet ve vsedni den. Doma srandicky, pohadky, tancovani. Manzel se klukum venuje take co nejvic to jde. 2 odpoledne v tydnu je s nimi a v sobotu delame neco vsichni spolecne. Kazdy den odvadi starsiho do skolky. Pracuje pak treba vecer a v nedeli, kdy jezdime k prarodicum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 00:45
@Anonymní píše:
A kolik takových otců je? Já takové znám akorát z komedií pro děti.
U nás to tak je. Z výletů s tátou se mi děti vrací obalené blátem, z vyprávění mi leze mráz po zádech, fotky mě děsí a jsem ráda, že tam s nimi nebývám, protože bych jim to všechno zkazila svojí starostlivostí. A manžel si bere speciálně staršího syna na kolo, když jde běhat a je neuvěřitelné, jak moc to pro syna znamená. Jak vždycky narovná ramena, když jdou. Protože on to tátovo tempo vydrží, zatímco my ostatní bychom mu nestačili…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 01:55
@Anonymní píše:
A kolik takových otců je? Já takové znám akorát z komedií pro děti.
Kdybych to brala podle okolí, tak bych řekla, že takových otců je převážná většina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
