Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra manžela, jak jste to zvládli?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.2.26 20:20
Vedome zranoval vas vztah, bylo mu v tu chvili jedno kolik bolesti zpusobi kdyz byl s jinou a nikdo ho k tomu nenutil. Sam ji uprednostil i kdyz vedel ze ho to muze stat manzelstvi. Proc odpoustet?
Snazila jsem se rok ve vztahu vydrzet ale nedokazala jsem odpustit. Proste mi ti nestalo za to zachranovat, vaza rozbita na strepy se malokdy zase slepi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.26 20:30
Dej tomu čas. Je to teprve krátká doba. Ale na terapii mají pravdu. Nikdo ti nedokáže říct jestli se s tím zrovna ty dokážeš vyrovnat.
Ale vyčítat to pořád manželovi není úplně dobrá cesta i když si to zaslouží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.26 20:31
@Anonymní píše: Více
S neverou primo ne, ale pry je to stejne trauma jako treba umrti v rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.26 21:20
Já zůstala. Řekla jsem si, že tomu dám rok. Rok trápení a bolesti, nedůvěry a dalších lží i když také tvrdil hory doly… Škoda slz, proběhlých nocí, vypitých láhví, mojí snahy…
Nikdy víc. Všechno prostě spadlo a už to nešlo postavit znovu. Komu se to podaří, trvá to léta. Podle terapeutů až 2 roky.
- Citovat
- Upravit
10.2.26 21:28
Já odpustila, vztah pak trval ještě rok. No „vztah“.
Zpětně bych se už nic lepit nepokoušela, stálo mně to zdraví.
Bývalému navíc hodně rychle otrnulo a pak to přišlo stejně znovu a ještě hůř.
Beru to ale tak, že jsem udělala co jsem v tu dobu uměla.
Rada bohužel žádná není : /
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.26 21:32
Ano, podařilo. 6 let a nevěra je pro mě téměř zapomenutá díky tomu, jak se k tomu muž postavil.
Ano, první rok byl jak na houpačce, druhý už výrazně lepší, od 3 roku, už jsem si na nevěru téměř nevzpomněla. Teď už je to jen mlhavá vzpomínka.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.2.26 21:47
@Anonymní píše: Více
Prosim, a chodila jste i za psychologem nebo jste to zvladla jen diky svemu muzi? Manzel se totiz take velmi snazi ale zaroven mi radi at jdu k psychologovi. Jinak moc Vam dekuji za sdileni
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.2.26 21:58
@Anonymní píše: Více
Nebyli, ani spolu, ani zvlášť. Asi hodně dělalo to, jak se k tomu muž postavil. Vzal to celé do svých rukou a já se jen vezla na vlně jeho činů, které byli důkazem jeho slibů.
Ale taky to, že jsem nevyhledala odbornou pomoct bylo tím, že víc věřim sobě než cizímu člověku. Vím co na mě platí, a co potřebuju. Pomohli jsme si s manželem navzájem. Ani já nebyla bez chyby.
- Citovat
- Upravit
10.2.26 22:58
@Anonymní píše: Více
A co bylo pricinou te nevery jste spolu rozklicovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.26 23:27
@Anonymní píše: Více
Věrnost se zbytečně přeceňuje, úplně zbytečně se z ní dělá svatá kráva.
Píšeš, že k nevěře došlo jen jednou, nenapsala jsi, zda šlo o úlet nebo se zamiloval. To je klíčové. Pokud by byl zamilovaný, tak je to problém. Pokud došlo k nevěře třeba v opilosti, tak to bych neřešila vůbec. Člověk není monogamní tvor a být věrný jednomu partnerovi celé roky, ono se to moc nedá.
Co to líbání? To se líbal s tou, se kterou byl nevěrný?
Chce být s Tebou, snaží se, chodíte na manželské terapie, pusť to z hlavy, odpusť mu a nenič sebe psychicky, dny, kdy se trápíš, Ti nikdo nevrátí. Mysli na sebe, na svoje duševní zdraví, až se psychicky sesypeš, co si na kom vezmeš?
Jak ses vůbeco nevěře dozvěděla? Tolik žen i mužů jsou podváděných a protějšek se to nikdy nedozví. Ty věrnost zbytečně přeceňuješ, lidi, jako jsi Ty (nic ve zlém) by se o nevěře dozvědět nikdy neměli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.26 23:29
@Andelskej_Satan
Zároveň ale cítím, že on sám tomu ještě úplně nerozumí – a právě to ve mně vyvolává nejistotu, ale hodně o tom mluvime a doufám, že k nečemu dojdeme, on také zvažuje psychologa pro sebe aby porozuměl tomu lépe.
@Andelskej_Satan píše: VíceČástečně ano, ale ne úplně. Víme, že nešlo o nespokojenost ve vztahu ani o to, že bych mu něco nedávala. Spíš šlo o jeho vnitřní potřebu validace, potvrzení vlastní hodnoty a nezralé zvládání těchto pocitů, take možná nezvládání nějake zodpovědnosti.
Zároveň ale cítím, že on sám tomu ještě úplně nerozumí – a právě to ve mně vyvolává nejistotu, ale hodně o tom mluvime a doufám, že k nečemu dojdeme, on také zvažuje psychologa pro sebe aby porozuměl tomu lépe.
- Citovat
- Upravit
10.2.26 23:40
Nám se s manželem taky podařilo překonat jeho nevěru. Je to již víc než 10 let a z mého pohledu je teď náš vztah pevnější než byl před tím. Ale bylo to hodně těžké. A proces návratu ztracené důvěry trval cca 3 roky.
Zvládli jsme to bez psychologa, ale museli jsme na vztahu zapracovat oba. Manžel změnil zaměstnání a já jsem si uvědomila, že i když máme 4 děti, měli bychom se někdy věnovat jen sami sobě. Ano chyba byla i ve mně, že jsem manžela v podstatě velmi upozadila kvůli dětem.
Hodně mi pomohlo to, že jsem se snažila si v hlavě nastavit, co pozitivního by mi přineslo, kdybychom se rozešli. Prostě jsem nakonec byla mentálně připravená na obě varianty budoucnosti - s manželem i bez. A když jsem pochopila, že bych to zvládla i bez něj, hodně se mi ulevilo a to byl asi ten klíčový moment. Najednou jsem měla pocit, že držím život ve svých rukou. Poznal to i můj muž, i když jsem mu tyto své představy neříkala, že se něco změnilo. Dnes říká, že žije s úplně jinou ženskou než si před x lety bral. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chci se zeptat těch, kteří si prošli nevěrou partnera a zůstali ve vztahu: • Jak jste se vyrovnávali s neustálými myšlenkami a představami (vizualizacemi)? • Jak přestat partnerovi nevěru pořád vyčítat? • Je normální, že ani po x týdnech necítím žádnou úlevu, jen chaos a bolest? • A pokud jste ve vztahu zůstali – co vám pomohlo, aby se to nezačalo točit pořád dokola?
Manžel svého jednání lituje, velmi se teď snaží, slibuje cokoli a dává najevo, že mě nechce ztratit. K fyzické nevěře u něj došlo „jen“ jednou (pokud nepočítám líbání), přesto mě to celé psychicky velmi zasáhlo. Z toho, co jsem zjistila (i z chatů), je navíc patrné, že nikdy neměl v úmyslu mě opustit.
Moc ho miluji a ráda bych s ním zůstala, ale pokud se budu neustále trápit a týrat těmi myšlenkami, nevím, zda to má vůbec smysl. Na manželskou terapii už chodíme, ale bohužel mi tam nikdo nedokáže říct, zda se s tím dokážu vnitřně vyrovnat já sama.
Budu vděčná za jakékoli zkušenosti nebo rady. Teď mám pocit, že se v tom úplně ztrácím. Jsem pořád ve stresu, špatně spím, skoro nedokážu jíst a jsem už hodně vyčerpaná.