Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vím jistě, že ve tvojí situaci bych chtěla, aby byla propuštěna. Ale v situaci muže bych asi měla špatné svědomí. Každý má svoji pravdu…
Na propuštění bych trvala. Pro zmírnění špatného svědomí, by mohl manžel oslovit své známé, obchodní partnery…, zda neví o nějakém vhodném místě pro ni.
Mno, to je fakt strašně těžký ![]()
Z pozice tvé - bych také chtěla aby se s ní dál nemohl vídat, tudíž bych trvala na propuštění - práci si může najít jinou a vy budete mít klid a myšlenky jen pro vás a řešení vaší situace, kterou by vám již její přítomnost nijak nekomplikovala ![]()
Z pozice tvého muže - pro urovnání vašeho vztahu, na kterém mu záleží bych také zvažovala její propuštění, ale chápu výčitky. Nicméně, svým způsobem, dobře mu tak… když byl on příčinou toho co se s ní stalo tak ať teď trpí. Musí nést následky ![]()
Z pozice oné dotyčné - by mi to samozřejmě přišlo nefér. Dostat vyhazov proto, že měla poměr se šéfem. Nicméně co čekala? Že tě kompletně vystřídá? Že si ho ukradne pro sebe, ty zmizíš a ona bude mít život růžový po jeho boku? ![]()
Musela taky počítat s tím, že to nevyjde… ![]()
A když to teda nevyšlo… dál se s ním i s tebou vídat na pracovišti? Nevím, nevím… být v její kůži asi bych výpověď čekala nebo ji možná i podala sama. Za chyby se platí…
A i když to nebyla převážně chyba její tak musela vědět, do čeho jde… ![]()
Tady by chtělo fér jednání, možná trochu nadstandart. Tvůj muž by se mohl poptat u kolegů, známých jestli nevědi o nějakém místě por ni a samozřejmostí je odstupné ![]()
Příspěvek upraven 20.04.14 v 15:44
To není pocit viny, který ho drží… Kopnout do zadku s rozběhem, nepromarni s ním ani o minutu déle. Co já se naposlouchala keců, jak jí dluží, aby měla práci, jaký to ona má těžký, jak je v práci nenahraditelná, bláblá. 1,5 roku jsem poslouchala bláboly a když jsem ho konečně kopla do zadku, hádej, kam se odstěhoval… ![]()
Pokud jste se oba rozhodli pro zachranu vztahu, taky bych na tom trvala..
A dotycna? Za chyby se plati a pokud se vedome zapletla se zenacem, jeste k tomu sefem, snad ji to i muselo napadnout, ze pokud ten vztah pro ni nedopadne dobre, vyhazov je realna hrozba ![]()
Spis bych se bala nejake jeji reakce v podobe treba zaloby
.Pokud neni ve zkusebce, budete muset udat duvod propusteni a ji bude jasne, ze udavany duvod neni tim pravym duvodem, ze jo.
Ahojky, ty jo tak to jen koukám. Vidím to stejně jako ty, to bych rozhodně chtěla taky aby ji propustil. Tohle jinak nebude dělat dobrotu. No může/nemůže snad věděla co dělá, když zná i tebe a vaše děti ježíš..
Sice je to smutný, že bude bez práce, ale to si měla rozmyslet dřív.
Je moc fajn, že jste i po takových peripetiích k sobě uměli najít cestu zpět. S tím propuštěním si myslím, že záleží na tom, jak moc jste oba silní a jak moc si věříte. Ano, něco mezi nimi proběhlo, mají na tom podíl oba. Jestli ona nechápe, že je konec, bude dělat problémy, trvala bych na propuštění. Jestli to pochopila a už je zase jen „zaměstnanec“ asi bych zkusila jí práci nechat. Přeci jenom to špatné svědomí by asi bylo na místě, protože bys vlastně za ten „přešlap“ potrestala jen jí a přitom sama píšeš, a to oprávněně, že na tom mají svůj podíl oba dva.
Ona se pak hlavně vědomě pletla mezi nás, chodila za mnou, jak mám jít od něj, že to nemá cenu.. pořád mu píše sms, dokonce jsem její dítě brala na týden na pobyt s mými dětmi a v tu chvilku, dle lidí okolo, začla do něj jít fakt natvrdo. štvala proti mě ostatní zaměstnance atd. má drzost mi ještě říct, když už jsem to nevydržela řekla jí, že se teda rozvedu, že oan ví, že to mezi námi nikdy neskončí.. a proč se teda do toho pořád plete
i ona musí vědět, že by s ní nebyl šťastný, protože rodina je pro něj nadevše…prostě tohle všecko vía stejně jde přes mrtvoly…
@Anonymní píše:
Ona se pak hlavně vědomě pletla mezi nás, chodila za mnou, jak mám jít od něj, že to nemá cenu.. pořád mu píše sms, dokonce jsem její dítě brala na týden na pobyt s mými dětmi a v tu chvilku, dle lidí okolo, začla do něj jít fakt natvrdo. štvala proti mě ostatní zaměstnance atd. má drzost mi ještě říct, když už jsem to nevydržela řekla jí, že se teda rozvedu, že oan ví, že to mezi námi nikdy neskončí.. a proč se teda do toho pořád pletei ona musí vědět, že by s ní nebyl šťastný, protože rodina je pro něj nadevše…prostě tohle všecko vía stejně jde přes mrtvoly…
Tak jestli vám takhle pořád kecá do vztahu, tak to bych trvala na propuštění, když není schopná pochopit, že už je jen zaměstnanec. ![]()
@Anonymní píše:
Ona se pak hlavně vědomě pletla mezi nás, chodila za mnou, jak mám jít od něj, že to nemá cenu.. pořád mu píše sms, dokonce jsem její dítě brala na týden na pobyt s mými dětmi a v tu chvilku, dle lidí okolo, začla do něj jít fakt natvrdo. štvala proti mě ostatní zaměstnance atd. má drzost mi ještě říct, když už jsem to nevydržela řekla jí, že se teda rozvedu, že oan ví, že to mezi námi nikdy neskončí.. a proč se teda do toho pořád pletei ona musí vědět, že by s ní nebyl šťastný, protože rodina je pro něj nadevše…prostě tohle všecko vía stejně jde přes mrtvoly…
tím spíš trvám na tom, co jsem psala výše. I když si myslím, že pokud by zůstala a pokračovala dál ve vytváření „dusna,“ tak by se jí dřív nebo později chtěl manžel „zbavit“ tak jako tak.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mám na ás takový dotaz. Předem rposím o zachování anonyma, je to pro mě moooc citlivé téma…
máme s manželem mega krizi, opravdu nehezkou. od začátku vztahu byly věci, ketré trápili jednoho i druhého, a le přes obrovskou zaměstnanost se nepodařilo to nějak průběžně řešit. velké chyby jsem dělala jak já, tak manžel. ten to vyřešil tím, že si našel jakoby kamarádku, vrbu, kde to ale nějak přerostlo.. mě se i přes tohle nějak podařilo si po téměř roce, co se tohle táhne, si nějak srovnat priority, začít řešit svoje vhybné modely chování, pramenící z původní rodiny a dětství, nahlídnout na partnera ne jako na hajzla, a le taky jako an někho, kdo udělal něco ze zoufalství. zjistili jsme, že i přes tohle všecko, nás toho hodně spojuje, je tam něco, co se nezlomilo ani po pěti letech trablí a nakonec tohohle šíleného neštěstí, ketré se neobešlo bez scén a všeho možného - hlavně teda z mojí strany… nicméne se zdá, že b yse to časem mohlo urovnat. je to ještě hodně křehké a to moc, ale nevzdali jsme to ani jeden…
a teď k dotazu samotnému… dotyčná je zaměstnaná u nás ve firmě.. a můj manžel k ní má obrovský pocit viny, že jí do toho jakože zatáhl a teď by jí měl propustit - to chci já, protože ona rozhodně není neviňátko, co by se drželo stranou a i když zná velmi dobře mě a naše děti, máme tři, nebrání jí to v tom se snažit a čeka t an něj dál…jsou podle ás pocity viny na místě, nebo se na to koukáte jako já, že sice možná se něco přihodilo oboustranně, a le můj manžel jí k tomu asi těžko donutil pod nátklakem a že je naprosté neviňátko, ketré za nic proboha nemůže, tak proč by mělo přijít o práci![]()
předem moc moc děkuji…
asi jako podvedená manželka chápu, důvody proč chceš aby jí vyhodil, ale není ani marné to, co tu někdo psal, pokud má pocit vinny, ale jinak jste dospělí lidé všichni tři, pokud by tě s ní chtěl podvádět znovu je úplně jedno, kde bude pracovat potom…
jinak, žádný nátlak k nevěře nebyl, manžel je dospělý člověk, ona také, kdyby to nechtěli oba, nikdy by do toho nešli, věř, že ikdyby ho sváděla jak chce, kdyby on chtěl zůstat věrný, tak věrný zůstal
já k nevěře u nás přistupuju takhle, za vztah před nevěrou neseme odpovědnost oba dva, já i manžel, to že pak problémy řešil nevěrou, za to nese odpovědnost jen on a milenka a to si troufnu říct, ikdyž vím co je dotyčná zač a jak moc se holka snažila, ale kdyby mi můj muž chtěl zůstat věrný, mohl říct 100X ne a neudělal to…
![]()
možná, byste si měli zajít do poradny, nebo někam, protože vám evidentně do vztahu zasahuje dost i po roce, pořád je to někdo třetí mezi váma a brání vám to pokročit dál
Hlavně pro mě je její přítomnost obrovským tlakem, kdy můžu být milionová, ale stejně, jak vím, že se zas byla někde natřásat a psala mu sms, zda se staví.. nebo zase nějaká narážka na mě, nejsem v pohodě, je mi trochu do breku a tím se zase cítí manžel špatně a tak pořád dokola… věřte mi, že porovnat si to vše rozumem a ne emocema, bylo pro mě běh na dlouhou trať a ne lehký… jo a zmíní´m podstatný detail, jsem v šestém měsíci. stalo se to náhodou, při jednom jediném, náhodném, nějak emočně vypajtém okamžiku, kdy jsme se spolu vyspali… ale i tak jsem se rozhodla, že miminko nedám, a nechám si ho, a´t je to jak chce.. madam samozřejmě namluvila manželovi, že to ode mě bylo naschvál, abych ho udržela doma.. pak dokonce, že mu lžu.. no strašný to bylo…
dneska je rád, že já jsem tak něhjak dospěla, on si mě daleko víc váží, váží si rodiny, chche o mě bojovat..a le tohle pro mě bude oříšek ještě… každopádně jsem ještě v životě neviděla tak dobrosrdečnýho člověkla, jako je můj muž, který je na prášky, co se to stalo, že se to muselo stát atd… není to žádný debil, sukničkář…
Ahoj holky, mám na ás takový dotaz. Předem rposím o zachování anonyma, je to pro mě moooc citlivé téma…

máme s manželem mega krizi, opravdu nehezkou. od začátku vztahu byly věci, ketré trápili jednoho i druhého, a le přes obrovskou zaměstnanost se nepodařilo to nějak průběžně řešit. velké chyby jsem dělala jak já, tak manžel. ten to vyřešil tím, že si našel jakoby kamarádku, vrbu, kde to ale nějak přerostlo.. mě se i přes tohle nějak podařilo si po téměř roce, co se tohle táhne, si nějak srovnat priority, začít řešit svoje vhybné modely chování, pramenící z původní rodiny a dětství, nahlídnout na partnera ne jako na hajzla, a le taky jako an někho, kdo udělal něco ze zoufalství. zjistili jsme, že i přes tohle všecko, nás toho hodně spojuje, je tam něco, co se nezlomilo ani po pěti letech trablí a nakonec tohohle šíleného neštěstí, ketré se neobešlo bez scén a všeho možného - hlavně teda z mojí strany… nicméne se zdá, že b yse to časem mohlo urovnat. je to ještě hodně křehké a to moc, ale nevzdali jsme to ani jeden…
a teď k dotazu samotnému… dotyčná je zaměstnaná u nás ve firmě.. a můj manžel k ní má obrovský pocit viny, že jí do toho jakože zatáhl a teď by jí měl propustit - to chci já, protože ona rozhodně není neviňátko, co by se drželo stranou a i když zná velmi dobře mě a naše děti, máme tři, nebrání jí to v tom se snažit a čeka t an něj dál…jsou podle ás pocity viny na místě, nebo se na to koukáte jako já, že sice možná se něco přihodilo oboustranně, a le můj manžel jí k tomu asi těžko donutil pod nátklakem a že je naprosté neviňátko, ketré za nic proboha nemůže, tak proč by mělo přijít o práci
předem moc moc děkuji…