Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Fantazie ahoj tři roky jsem žila se slabozrakým, spolu jsme i pracovali byl nadprůměrně inteligentní… proto jsem se do něj zamilovala, ale k té jeho slabozrakosti je toho tak strašně moc co musíš a budeš muset dělat ty za něj není to vůbec jednoduché ve všech okolnostech myslet na to že on to nevidí tak jako ty a že nezvládne spoustu obyčejných věcí jako -normální- chlap a já tě naprosto obdivuji, že s takovým mužem jsi a máš odvahu s ním mít děti já to nezvládla.. držím palce
ti co to nezažili tak si to dokáží asi jen s těží představit
@Malike není zač. Na úředníky kvůli příspěvkům bych řvala. Nezapomenu, když jsem byla s kamarádkou, co je na vozíku, žádat na pojišťovnu o polohovací kočár pro její také postiženou sestřičku. Ježíš, já tam tak vytekla. Nakonec z nich vylezlo, že si myslí, že ho chceme jen pro pohodlí asistenta
a malá se jich tehdy bála, chtěla být v náruči jen u mě, u nich řvala jak tur a baby pořád jak to s dětmi umí. No a takových historek i od přátel mám.
@Malike V pořádku, nemusí s se omlouvat. Držím malému palecky aby bylo vše ok. Cvičení vojtovky je sila. Neteř ji měla celý první rok. A opravdu ji pomohla. Tak se taky drzte a pevne nervy. Musí to byt poradnej nápor na psychiku.
Snad to bude dobrý co nejdéle. Ještě ma možnost operace. Ale to je ta poslední možnost. Naposledy - před par lety mu dávali 30% na úspěch. A to řekl rovnou ze operaci zatím ne. Nevím kolik by to bylo ted. V září jde na další kontrolu a uvidí se. Doktor zkusí prokonzultovat nějakou jinaci lecbu. A proberem i tu operaci.
@IvetJas nám to hodně komplikuje pediatrička, která je v důchodu ale stále pracuje a zastává názor, do 3 let je vše fuk a pak se ukáže..že je to jen pomalé dítě. Sice je na úrovní 8 měsíčního dítěte, ale podle ní je jen svůj
Zítra ined budu obvolávat pediatry ve vzdálenějším měste..
@Fantazie především to chce zajistit odborníky, a nenechat to na jednom..vím sama co je narazit na,,lékařského blbce,,…a operaci riskovat, jestli není jiná možnost.
@Malike Tak to je blbé, protože zrovna to, co rozcvičíš teď, by už šlo později hůř. Snad se ti podaří najít dobrého, rovnou bych hledala asi nějakého, který má s těmito dětmi více zkušeností.
Jako náš syn taky měl tu motoriku na hraně (plazení v 9 měsících, stoupnul v roce a začal chodit samostatně v roce a půl), ale u nás to bylo výškou - je na 97 percentilu a jinak se vyvíjel v normě, takže doktorka jen hlídala ty hranice.
@Fantazie Tak to držím pěsti, ať se zadaří, jinak jak píše Malike, asi lepší hledat někoho, kdo se na to fakt specializuje, abyste zvýšili šance, že to dopadne dobře.
@IvetJas syn má rok a půl a nedávno začal lézt..dokonce má i při velké vůli snahu se postavit, ale zatím spíš je zapřený o horní půlku než o nožičky…takže kdoví kdy začne chodit…zrovna hledám na internetu nejlepšího pediatra
@Malike No tak to už je výraznější zpoždění na to, aby to neřešila. Zkusila ses zeptat třeba na rehabce, jestli nevědí o doktorovi, co by byl dobrý?
Jinak holky já se teď loučím, jdu vyvenčit dítko, ale určitě se tu objevím zase
![]()
@Fantazie Ahoj, v rodině nikoho takto postiženého nemám, ani žádný z blízkých přátel tím netrpí, ale nevidomých jsem za svůj život potkala hodně. Pominu-li kamaráda z paneláku (byli jsme děti, já si s ním normálně hrála, ale musela jsem dávat pozor, aby se třeba nebouchl o topení a naučila jsem se, že je blbý ho zvat na němé večerníčky typu krteček, páč z nich nic nemá), měla jsem hodně takto postižených kamarádů na gymnáziu. Byli normálně integrováni do běžných tříd a hodně jsem se s nimi bavila. Většina z nich nechápala to, že nevidí, jako výraznou zátěž. Zvládali zhruba všechno to, co ostatní, pohybovali se normálně po škole i po městě (do hospody i z hospody trefili zpravidla bez problémů). Hodně z nich pokračovalo na vysokou školu, ale jak dopadli dál, to nevím. No a pak mám ještě jeden náhled - na táboře se mnou kdysi byli sourozenci, jejichž tatínek byl tatéž nevidomí. Doma byli 3 nebo 4 děti (teď už nevím jistě), tatínek byl klavírista a když jsem se o tom s jedním z jeho synů bavila, tak říkal, že je to úplně vpohodě, že vůbec nevnímají, že tatínek nevidí a berou to jako naprostou samozřejmost. Chodili s ním třeba i běhat, akorát měl ten kluk tatínka na takovém jakoby vodítku, aby neseběhl z cesty. Myslím, že snad jsem o nich kdysi viděla i nějaký pořad v televizi…Ufff - to jsem se rozepsala
Každopádně držím palce - určitě to zvládnete! ![]()
Edit: našla jsem ten pořad o tom nevidomém klavíristovi. Můžeš juknout: http://www.ceskatelevize.cz/…295350280003 Je to Anton Meszaros z Brna a pořad se jmenuje lidské osudy ![]()
Příspěvek upraven 19.08.14 v 18:23
@Pudloslava píše:
@Terezka s Denískem ja jsem to pochopila tak, ze zakladatelka chce ZKUSIT NAJIT nekoho nevidomeho, aby se ho ZEPTALA jak zije, ne jako ze by s nim na vyzkouseni zilaproste aby vedela, na co se ma pripravit
pochopila jsem to stejně
Fantazie-ahojky, mrzí mě to, ale štěstí je, že viděl a ještě něco ukouká, já od mala viděla špatně- nedonošená, rettinopatie nedonošených, odchlípnutí sítnice-chodila sem na spec. školu, v 5 třídě sem na jedno oko přestala vidět, ale zvykla sem si, po sš, studiu na Pf sem i pracovala v nemocnici jako ošetřovatelka, pak mi zanedbali glaukom-zelený zákal- a je to už cca 6 let co nevidím, jen světlocit-rozeznávání denního a nočního světla-,mám zdravého partnera, sme spolu 11 let, zdravého 6 letého syna, nevím, zda je těžší když nevidí žena či muž, každopádně se snažím dost věcí dělat sama, ale také se stáe učím, nebylo lehké a stále neni se s tím, že nevidím a už neuvidím vyrovnat, dost mi pomohli v tyflocentru, Tyfloservisu, Sons, musela sem se učit chodit s bílou holí, což neni pro mě lehké, poněvadž se za to stále stydím, ale musím chodit pro syna do školky, na nákup, když je muž v práci..vařím, peču, uklízím, peru prádlo, chodíme s malým ven..ano nemohu mu číst klasické knihy, i spolu kreslíme, ale neni to ono…ale nechci si stěžovat, jsou na tom lidi hůř, snažíme se o druhé miminko, o jedno sme loni přišli-zt-,může si pak požádat o mluvící mobil, pc s hlasovým výstupem či se zvětšovacím programem, aby byl v kontaktu se světem..je toho opravdu dost, spíš by bylo dobré se konkrétně postupně ptát, mám plno známých, kde nevidí oba rodiče a zvládají to, občas jim pomáhají asistenti, dobrovolníci, také znám dost rodin kde žena vidí a muž ne a také to jde..Hodně sil, štěstí a lásky a porozumění, zvládnete to, chce to čas a půjde to!! Klidně se můžeš ptát Lucka
Malike-je to šílené, že to vaše lékařka neřeší, přeji lepší přístup a pokroky malému, hodně sil!
@Pavlinax píše:
Dobry den…
Tak mam zkusenost, se slabozrakymi i nevidomymi ze sve prace…lide, kteri drive videli, tak ziji plnohidnotnym a celkem beznym zivotem…horsi je, kdyz nikdy nevideli, potom je omezeni horsi, ale ani to socialnim vztahum nebrani…orientace v prostoru, omezeni v prac. nabidce atd…spise technicke problemy, uprava domacnosti atd…
Urcite si to zrakove omezeni pritel kompenzuje sluchem a hmatem a vase dite jiste dobre vychovava i vychova…ja osobne bych se dalsiho pokracovani vztahu nebala…
Já bych k tomuto ještě doplnila (zcel se pod tento přípěvek podepisuji), aby přítel začal zavčas s návcikem prostorové orientace a samostatného pohybu pod vedením zkušeného lektora- kontaktuj Tyfloservis, TyfloCentrum - je v každém větším městě, mají i webové stránky, vygoogli si. Pracovala jsem s těžce zrakově postiženými a u některých se toto zanedbalo a byli pak odkázáni zcela na pomoc okolí. Pokud se samostatnému pohybu s bílou holí naučí včas, bude soběstačný a vašeho života se to nemusí dotknout a tak dramaticky, na spoustu věcí budete připraveni.
Jinak praktický život… napadá mě hlavně to, že ty i děti budete muset být super pořádní, nechávat věci na stále stejných místech, aby i manžel mohl vše bezpečně najít. Nenechávat otevřené dvířka od horních skříněk např. v kuchyni, pootevřené dveře, nějaké „nástrahy“ na zemi…
jsi dle prispevku super zenska…mnoho zdravych nemaji tak optimisticky nahled na zivot…a nestyd se chodit s bilou holi…je skvely, ze to zvladas