Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní to napsala moc pěkně, já mám ještě tu zkušennost, že když sme začli v 7 měsících s příkrmama, tak sme položili syna dopolohovacího lehátka trochu do sedu a když sme schválně dali lžičku s jídlem stranou vedle hlavičky, tak si jí ručkoud dal k pusince. Jediné co nedělám je stříhání nehtíků. V Tyflocentru mají i nácvik na rodičovství a tam určitě oradí a mohu potvrdit, že děti handicapovaných rodičů jsou jiné, klidnější vnímavější než u zdravých rodičů a když je doma tatínek tak se syn chová jinak než když je jen se mnou a to i venku..
@Malike
Pokud jde o lékaře tak věřím, že je v tech nejlepších rukou. Doktora chytraka už ma za sebou. Jeden chytrej mu tohle zavinil. Tedy něco takového. Porad tvrdil ze je ok, ze se jen boji tmy. A když se dostal k jinému tak mu řekli, ze tohle museli vidět už dřív a pořádně ho začali léčit az asi v 17. Kdyby to bylo dřív tak mu to mohli zalecit daleko lip. Nynější doktor jeho stav řeší s dalsim lekarem v cizině. Myslim v rakousku. Ma vrozenou vadu rohovky ( něco takového). Maji to asi 3 lidi v republice. Doktor stále vymýšlí nové léčby. Dle odborných knih se na to co ma přítel oslepne do 10 let a on to ma,,dobrý,, už pres 20 let. Tak je snad v opravdu dobrých rukou.
@lucypaja + anonym
Když vim co dělá mala při krmeni, tak nchapu, jak by to šlo poslepu. Děkuji za vysvětlení.
Fantazie-když krmil tatínek dělal i v miminkovském věku víc blbostí vyplazoval jazyk, prskal, neříkám, že u mě nebyl špinavý jojo byl a také bylo jídlo skoro všude, ale byl klidnější, vždy sem si ho obložila látkovkou a měla sem pak oblečení většinou čisté, měli sme spíš syna lenivého, takže do konce 6 měsíce se neotáčel, v 8 začal s plazením, nelezl, v 9 sám seděl, chdit začal za ručky v roce, také bylo zajímavé, že od toho roka když sem s ním šla já za obě ručky tak se sám krásně vyhýbal překážkám, do dnešního dne se mi venku drží za ruku a i tatínka..
Jsem rada, ze sem tu potkala lidi co mi dodali trochu klidu, ze by to šlo i kdyby se stalo cokoli. Děkuji lucypaja a anonyme. Urcite se ještě ozvu s nějakým dotazem.
Fantazie-já sem zas ráda, že třeba mohu někomu poradit či říci své postřehy, zkušennosti i já si nechávám občas poradit..určitě napiš, budeme rády a i kdyby to nebyli otázky, třeba i jen s ocitama, jak to u vás pokračuje atd, myslím, že jak bude dcerka starší, tak bude vnímavější a tatínka bude brát takového, jaký je, důležité je, aby neztratil dobré přátele a i oni aby ho brali takového, jaký je!! Jen kdybych třeba hned neodpověděla, omlouvám se, ale od 29.8. do 7.9. budem na dovče..
Omlouvám se ten mokrej hadr dneska asi fakt potřebuju
pochopila sem to jinak ![]()
@Fantazie píše:
@martina.se
Děkuji za názor. S přítelem jsme 7 let a vim celou dobu, že jednou oslepne. Když ale najednou přijde s tím, ze jestli to jedno oko půjde takovou rychlosti tak ze neuvidí letošní vánoce tak to celkem šokuje. Proto zjišťují jaký je život s nevidomym. Jen abych se mohla trochu psychicky připravit na všechno.
on bude stále stejný, takový, jaký je teď.. jen prostě neuvidí.. ![]()
@martina.se píše:
on bude stále stejný, takový, jaký je teď.. jen prostě neuvidí..
Ty asi vůbec nevíš, co říkáš, jen potřebuješ být za každou cenu „strašně chytrá“. Představ si, že přestaneš vidět, oslepneš. Opravdu si myslíš, že se pro tebe a pro tvé nejbližší okolí nic nezmění a všechno bude v podstatě stejné jen s tím rozdílem, že „prostě nevidíš“?
@Denisa56 píše:
Ty asi vůbec nevíš, co říkáš, jen potřebuješ být za každou cenu „strašně chytrá“. Představ si, že přestaneš vidět, oslepneš. Opravdu si myslíš, že se pro tebe a pro tvé nejbližší okolí nic nezmění a všechno bude v podstatě stejné jen s tím rozdílem, že „prostě nevidíš“?
vím o čem mluvím, viz můj příspěvek výše.. stačí číst.
@martina.se Myslíš ten příspěvek, ve kterém píšeš že „známá má nevidomého manžela a ty v tom nevidíš překážku“? Pokud za svou cennou osobní zkušenost považuješ tohle, tak k tomu asi nemám co říct a nebudu tady zakladatelce plevelit diskusi. Jistě, že zvyknout se dá na všechno a se vším se dá naučit žít, ale to neznamená, že ty začátky nejsou náročné a vyčerpávající, že není potřeba přizpůsobit chod rodiny, naučit se řešit různé situace, vědět, jak dotyčného podpořit atd. Tak si to zkus, zavaž si na celý den oči a zahraj si na slepou. Jestli to pro tebe skutečně nebude v podstatě žádný problém a všechno ti půjde tak, jako když normálně vidíš.
@martina.se musím dát za pravdu Denise..tvrdit že bude stejný jen slepí..
jenom ta frustrace, že nevidí, že je odkázaný na jiné..že nebude dělat to co mohl doposud a spousty jiných věcí…ne, opravdu ho to bude žrát..nějaký čas..
rodina se bude muset uspůsobit muži..vše musí mít svůj řád a věci svoje místo aby nezakopl…
všechny to změní..
@Denisa56 @Malike můj ex byl na vozíčku, asi to beru prostě jinak.. pro mě to překážkou není, ten člověk se nezměnil. Ano, změnilo se pár věcí - co jsme mohli, nemohli, lítání po doktorech atd.. ale to byly drbky..
u nevidomého je to šul nul to samé. Jasně, že jsou tam omezení, určitá závislost, ale po 7letech vztahu bych nad tim ani neuvažovala..
@martina.se asi to moc nevydrželo když je to ex..
ale jinak, každý člověk je jiný, někdo to zpracováva v sobě a někdo ne..někdo se stím nedokáže poprat, někomu to trvá léta…rozhodně bych tady nemluvila s jistotou bude jen slepí, jinak ok..protože i čas partnerky bude víc zatíženější..
Taky záleží co člověka postihne…
@martina.se Tady ale není téma „je to pro mě překážka“, ale jak se na to připravit a jak to zvládnout. A že to zakladatelku zajímá, je zcela přirozené, není moc lidí, kteří musí ve svém životě něčemu takovému čelit ať u sebe konkrétně nebo u svých nejbližších. A že oslepnutí partnera velký zásah do životů je, o tom se snad přít nebudeme. Ztráta zraku patří mezi ty největší stresory, které mohou člověka postihnout, neumím si představit, že kdybys oslepla, jen bys mávla rukou a řekla, no tak co, jsem pořád stejná, jenom nevidím. Tak jednoduché to skutečně není.