Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevlastní syn a společná dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.1.17 20:24
@inkakřivák jasně a neměla by se ještě omluvit tchýni? Za to vše? Protože podle tebe snachy můžou za vše, tchýně jsou chudáčkové. A kvůli tomu, že je to nevlastní dítě, tak je špatná zakladatelka…a jen kvůli tomu, že jsou děti nevlastní by měla držet pusu a krok. Jsem tu pět let, a musím říct, že na tebe jsem totálně háklivá.
Zakladatelko, já ti rozumím. A prostě to tak nech být. Urči pravidla jaký má i dcera a je to, i když podle toho co tu píšeš, určené jsou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 20:24
@KimL píše:
Jasně, nemusíš se obhajovat. Prostě TVOJE dítě je dokonalý anděl a CIZÍ KLUK tam furt prudí, takovej ďábel to je.
Sorry, ale deti kde je vekovy rozdil 3 roky a 8 let si veci fyzicky resit mezi sebou nenecham ani nahodou. Hazet po sobe sutry?8 lety kdyz vidim, ze hazi schvalne balonem do hlavy 3 lete, taky neexistujetuje neresit. Trosku snaha zakladatelku vtlacit do role zle macechy, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 20:45
Zakladatelko, můj pocit je takový, že to prostě příliš řešíš. A proto řešíš i věci, na kterých není co řešit a proto to tady někdy vyznívá do mínusu pro tebe. Já prostě nechápu, proč si doma nenastavíte pravdila, které považujete za normální a které od obou dětí budete chtít dodržovat. Vůbec nechápu, proč se bojíš každého „uprdnutí“ směrem ke klukovi, co na to řekne manželova rodina. Co je ti po lidech, kteří o tobě řeknou, že jsi humus, kterého by se rádi zbavili? Takovým se stejně nikdy nezavděčíš, přestaň je řešit. A jak ví, co se děje u vás doma? Pokud jim řekne kluk ( a že si děti rádi přibarují…), jak ty víš, co oni na to říkají? Proč se to k tobě dostává? Proč s nimi udržuješ vztahy, pokud se k tobě takto chovají? Tady hraje důležitou roli tvůj manžel. Pokud stojí při tobě, dá se zvládnout všechno. Působíš na mě dojmem, že jsi v křeči, proto pitváš věci, které bys normálně neřešila. Snažíš se sbírat „munici“, aby ses utvrdila, že přece neděláš nic špatně. Já ti za mě radím, chovej se ke klukovi prostě normálně. Buď sama sebou, pokud v nějaké situaci houkneš po malé, klidně v podobné houkni na něj. Naopak se zasměj pokud je čemu, pochval, pokud je co. Pokus se striktně rozdělit problém kluk a muže rodina. Na vztahu se synem se pracovat dá. Vyžaduj domluvená pravidla, to bys přece dělala i se svýma dětma. Přestaň se už bát normálně dýchat, přestěň sledovat sebe…jeho…tchýni..ex…z které strany to zase přijde…UVOLNI SE!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 21:00
@Prdolinka86 píše:
@inkakřivák jasně a neměla by se ještě omluvit tchýni? Za to vše? Protože podle tebe snachy můžou za vše, tchýně jsou chudáčkové. A kvůli tomu, že je to nevlastní dítě, tak je špatná zakladatelka…a jen kvůli tomu, že jsou děti nevlastní by měla držet pusu a krok. Jsem tu pět let, a musím říct, že na tebe jsem totálně háklivá.Zakladatelko, já ti rozumím. A prostě to tak nech být. Urči pravidla jaký má i dcera a je to, i když podle toho co tu píšeš, určené jsou
Nějak nechápu? Co sem taháš tchyni? já mluvím o klukovi, ne o tchyni? Ty jsi na mne očividně tak háklivá, že vidíš nějak špatně? já prostě píšu, že to co dělá kluk, je celkem normální, protože neznám osmiletého kluka, který by byl celý nadšený, že se na něj lepí tříletá holka. A ty tu meleš o tchyni? No nevím, nemáš ty nějaké halucinace?
A pokud jsi na mne alergická, pak doporučuji totéž co u všech alergenů - vyhýbat se. Ale na tvém místě bych možná zkusila nejprve se naučit porozumět psanému textu. Protože ta dnešní tvoje reakce je vážně legrační - píšu kluk a ty čteš tchyně. Možná proto máš potom potíže a tu alergii na mne - že čteš něco jiného než píšu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.17 12:56
@Anonymní píše:
@inkakřivák proč myslíš, že je chudák? Nechci být nějak zlá, ale jestli je chudák jen proto, že se rodiče rozvedli tak v tom případě je chudák každé druhé dítě. A proto by se mu mělo vše dovolit? Já to chápu, že si nechce hrát s mrnětem a na to mu nikdo neřekne ani půl slova, ale nemusí být na ní agresivní. S manželem děláme vše proto ať je mu u nás hezky, ale také by to mělo mít určité meze slušnosti. Já se taky se segrama handrkovala, ale tohle bychom si mezi sebou dovolit nesměly, že bychom se strkaly či jedna druhou či třetí nějak uzurpovaly. To by nám mamka dala co proto. Pokud jsme se k sobě nechovala slušně bylo zle a to jsme byly tři holky. Když se tahají o hračky, hádají, kterou pohádku si pustí nebo jeden druhému tahá bonbon z pusy, protože má pocit že ten druhý je lepší to neřeším a nechám je ať si to vyřídí sami. Ale přeci nejde, aby když starší přijde zabral si pro sebe celý pokoj a mrně si ve svém vlastním pokojíčku nesmělo hrát a ještě jí agresivně strkal. To bych nedopustila ani u dvou vlastních. Na jednu stranu chápu je to manželovo dítě a na druhou stranu je zase třeba pochopit, že Nedovolím je to moje dcera a uzurpovaly jí nenechám ani nevlastním bratrem ani jiným člověkem či dítětem. Já mu nedávám najevo, že tu nemá žádné práva. Beru to tak, že v tu dobu tu máme děti dvě, ale pro obě dvě prostě budou platit nějaké pravidla a hranice a né že o jednom se řekne ty si chudáček a bude moct vše. A to jsme s manželem hodně benevolentní. To můžu s určitostí říct, že v tomto případě jak ho má dcera ráda ho za rok dva bude nesnášet. A bojím se toho, že pokud to tak půjde dál prostě tak v jeho přítomnosti budu dceři dělat program pouze já s ní sama a to potom už by bylo horší v mnoha směrech, protože mě by z pokoje a od hraček či pohádky dle našeho výběru prostě neodstrčil. Ale tak daleko to snad nezajde… Doufám…
je to marný, je to marný, je to marný. u tebe je prostě zlej a kdyby byl vlastní, nikdy by se takhle nechoval. no tak si to mysli. a nezapomeň tlačit na manžela, aby se postavil na tvoji stranu, tím se to určitě celé ještě vylepší. zkus si spíš vyřizovat účty s tchýní, ten malej nemůže za to, že od nich tvoje dcera nedostala ani chrastítko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.17 14:01
@Anonymní píše:
Já ho celé dny nehlídám na to fakt nemám čas koukat na každý jeho pohyb. Ve chvíli kdy dcera za ním přišla jestli si s ní nejde hrát seděl na gauči a koukal na televizi. Neotrevuje ho celé dny, vesměs si hraje sama se zvířátky nebo domečkem nebo mi doma s něčím pomáhá a občas prostě za někým z nás přijde jestli si nechce hrát s ní. Nikdo ho do toho hraní s ní nenutí, ale když za ním přijde nemusí do ní strkat. Ale tak to je jedno už…Stalo se stalo. Nicméně napsala jsem pouze jedinou věc a už z toho je jaké mám jestřábí oko na každý jeho pohyb, je tu utiskovaný a nucený podřídit se tříleté… Což tak sice vyznít může, ale opravdu to tak není. Toho tátu když je tu má na maximum. A co mi řekněte na to, že když minule si vzal balón a schválně ho kopal na tu malou a snažil se jí trefit do hlavy? Stála zrovna vedle stolu a kdyby jí trefil spadla by hlavou přímo na roh tvrdého stolu. Také v pořádku? Takéje mám nechat? Když jsme byli venku v létě házel po ní kameny když jsme půl minuty nekoukali. Také v pořádku? Malá začala plakat, protože se bála a ví, že kameny se házet nesmí tak.Mu to neoplatila a snažila se před ním utéct. A až jí něco udělá tak pak mávnout rukou je to dítě, je tu občas a v klidu odjed s dcerou na pohotovost? Nemám nic proti dětskému blbnutí, ale tak snad vše má mít své meze. Vy necháváme své děti když se hašteří ať si ublíží? To asi ne. Nejde tady o to, že ona je moje a on ne, tady mi jde o to, že i když jsou to děti nemohou vše. Myslíte, že když dcera někdy dělala něco jemu jsme to nechali být? Také byla okřiknutá, musela se omluvit nebo dostala trest nebo na zadek. Něco jiného je když se mezi sebou hádají a něco jiného když se jeden druhému snaží cíleně ublížit. Ale jo přiznávám udělali jsme si to s manželem sami. Viz příspěvky výše
Zakladatelko, jak už Ti tu psaly některé přede mnou, syn Tvého partnera se chová v zásadě adekvátně svému věku. Pravděpodobně na sestru (Tvou dcerku) žárlí a stejně tak žárlí i na svého dalšího mladšího sourozence z matčiny strany. Doma to nejspíš nemá lehké, malého sourozence má i tam. Sama tady píšeš, že ke svému mladšímu sourozenci z druhé strany by si to, co si dovoluje k vaší dcerce, nedovolil - jeho matka pravděpodobně stanovila striktní hranice a on testuje teď ty vaše. Z Tvého způsobu psaní je hodně vidět, jak Ti kluk leze na nervy. Já to lidsky chápu, ale uvědom si, že on je malé dítě - byť třeba rozmazlené a vychovávané jinak než považuješ za optimální. Zkus k němu přistupovat stejně, jako kdyby byl Tvůj. Nikdo po Tobě nechce, abys ho milovala stejně jako svou dceru, ale alespoň se pokus být spravedlivá, nevidět na něm jen negativa a ve všem, co udělá snahu ublížit Tvé dceři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.17 19:29
Ale já nesrovnávám můj vztah s tchýní a toho kluka. To jsou dvě odlišné věci co spolu nesouvisí. To je takový problém, že nechci trnout jestli jí náhodou ublíží nebo ne? To je tak hodně chtít, aby si spolu hezky hrály a když ne hrály tak se aspoň chovaly slušně? I manžel je z toho nešťastný. Teď si vemte, že by jí tím balónem trefil a ona spadla na roh toho stolu? Co bych si pak z něj vzala když by měla roztřískanou hlavu? To bych měla říct v pohodě, jsi malej, rodiče se ti rozvedli nic se neděje? Stane se, že při hře nechtíc jeden ublíží druhému, to dokážu pochopit, ale cíleně ne. A můžu říct, že kdyby se to stalo odsuďte mě jak chcete seřezala bych ho, že by si na ten zadek týden nesedl. Což bych udělala i v případě dcery kdyby cíleně ublížila jemu. Nebo dcera dostane od své vlastní babičky hračku se kterou si chce hrát a on jí řekne ne nebudeš to tu vytahovat. A jako proč by nemohla? Dostala to ona od babičky a on jí to bude zakazovat? Od toho tu jsme snad my rodiče od zákazu. Minule už ho manžel seřval, že tohle teda ne. Upřímně se hrozím toho až budou oba ještě více starší. A doufám, že teď se mýlím, ale myslím si, že jak ho teď má ráda tak za pár let ho bude nesnášet i bez mého či manželova přičinění. A jak jsem druhé dítě chtěla až bude dcera velká tak se teď přikláním k tomu ho mít nejpozději do jejich pěti let ať nemá pocit, že jejímu jedinému sourozenci je na obtíž a s tím miminkem by si to tak nebrala. Ale toto je jen moje úvaha jak to momentálně sama za sebe cítím.
- Citovat
- Upravit
9.1.17 19:43
@Anonymní píše:
Ale já nesrovnávám můj vztah s tchýní a toho kluka. To jsou dvě odlišné věci co spolu nesouvisí. To je takový problém, že nechci trnout jestli jí náhodou ublíží nebo ne? To je tak hodně chtít, aby si spolu hezky hrály a když ne hrály tak se aspoň chovaly slušně? I manžel je z toho nešťastný. Teď si vemte, že by jí tím balónem trefil a ona spadla na roh toho stolu? Co bych si pak z něj vzala když by měla roztřískanou hlavu? To bych měla říct v pohodě, jsi malej, rodiče se ti rozvedli nic se neděje? Stane se, že při hře nechtíc jeden ublíží druhému, to dokážu pochopit, ale cíleně ne. A můžu říct, že kdyby se to stalo odsuďte mě jak chcete seřezala bych ho, že by si na ten zadek týden nesedl. Což bych udělala i v případě dcery kdyby cíleně ublížila jemu. Nebo dcera dostane od své vlastní babičky hračku se kterou si chce hrát a on jí řekne ne nebudeš to tu vytahovat. A jako proč by nemohla? Dostala to ona od babičky a on jí to bude zakazovat? Od toho tu jsme snad my rodiče od zákazu. Minule už ho manžel seřval, že tohle teda ne. Upřímně se hrozím toho až budou oba ještě více starší. A doufám, že teď se mýlím, ale myslím si, že jak ho teď má ráda tak za pár let ho bude nesnášet i bez mého či manželova přičinění. A jak jsem druhé dítě chtěla až bude dcera velká tak se teď přikláním k tomu ho mít nejpozději do jejich pěti let ať nemá pocit, že jejímu jedinému sourozenci je na obtíž a s tím miminkem by si to tak nebrala. Ale toto je jen moje úvaha jak to momentálně sama za sebe cítím.
Též jsem bratrovi způsobila (docela hlubokou) tržnou ránu na čele (od mnohem ostřejší věci než roh stolu), nebylo to schválně, jen v zápalu hry. Ale tady je každá rada marná, už díky tomu, že ho označuješ jako „ten kluk“. On není „ten kluk“, on je syn tvého manžela a vlastní bratr tvé dcery. Jasně, je živý a asi je v něm hodně zmatenosti a zloby z toho, co se kolem něj děje, ale to neznamená, že je zlý, a že chce malé ublížit. Když si s ní nechce hrát, tak se urážíš, že ji odstrkuje (i fyzické odstrknutí je u děcek normální), když si s ní chce hrát, tak ho obviňuješ z toho, že jí kope schválně balon na hlavu, aby si rozbila hlavu. Přestaň ho konečně brát jako vetřelce. Pokud máš takový problém s dětmi manžela z předchozího manželství, tak sis měla najít někoho bezdětného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.17 19:52
@Anonymní píše:
Ale já nesrovnávám můj vztah s tchýní a toho kluka. To jsou dvě odlišné věci co spolu nesouvisí. To je takový problém, že nechci trnout jestli jí náhodou ublíží nebo ne? To je tak hodně chtít, aby si spolu hezky hrály a když ne hrály tak se aspoň chovaly slušně? I manžel je z toho nešťastný. Teď si vemte, že by jí tím balónem trefil a ona spadla na roh toho stolu? Co bych si pak z něj vzala když by měla roztřískanou hlavu? To bych měla říct v pohodě, jsi malej, rodiče se ti rozvedli nic se neděje? Stane se, že při hře nechtíc jeden ublíží druhému, to dokážu pochopit, ale cíleně ne. A můžu říct, že kdyby se to stalo odsuďte mě jak chcete seřezala bych ho, že by si na ten zadek týden nesedl. Což bych udělala i v případě dcery kdyby cíleně ublížila jemu. Nebo dcera dostane od své vlastní babičky hračku se kterou si chce hrát a on jí řekne ne nebudeš to tu vytahovat. A jako proč by nemohla? Dostala to ona od babičky a on jí to bude zakazovat? Od toho tu jsme snad my rodiče od zákazu. Minule už ho manžel seřval, že tohle teda ne. Upřímně se hrozím toho až budou oba ještě více starší. A doufám, že teď se mýlím, ale myslím si, že jak ho teď má ráda tak za pár let ho bude nesnášet i bez mého či manželova přičinění. A jak jsem druhé dítě chtěla až bude dcera velká tak se teď přikláním k tomu ho mít nejpozději do jejich pěti let ať nemá pocit, že jejímu jedinému sourozenci je na obtíž a s tím miminkem by si to tak nebrala. Ale toto je jen moje úvaha jak to momentálně sama za sebe cítím.
Podobný věkový rozdíl mají děti mého bratra a starší se k mladší chová občas stejně. Ale samozřejmě mají i světlé chvilky, kdy by se „láskou snědli“ a vůbec nepochybuju, že má synovec sestru moc rád. Teď se prosím neuraž, ale je vidět, že jsi matkou (zatím) jedináčka, všechno sleduješ, všechno moc hrotíš. Je to pochopitelné, dělala jsem to taky. Až budeš mít děti dvě, pochopíš, že některé výroky starších sourozenců prostě nemůžeš brát doslova. Jenomže u dvou vlastních je to jiné - svoje dítě si člověk vždycky nějak omluví, pochopí ho - nevlastního ne - vidíš jenom to, že jí něco (z Tvého pohledu nelogicky) zakazuje, že by ji mohl strčit a ona upadnout na roh atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.17 20:26
Jasně, chápu jak to myslíte. Ale pochopte také to, že tady si přečtěte to co napíšu a dle toho posoudite situaci třeba dle sebe, svých dětí, dětí sourozenců, kamarádek…Ale nikdo to v tu chvíli nevidíte, nevidíte tu danou situaci a celkově tu situaci jaká je. To není, že bych schválně na tom dítěti hledala něco negativního. Ale to je to co skutečně vidím já i muž a co se skutečně děje. On naší dceru prostě opravdu rád nemá a nechce jí tady. Což mi i sám řekl, jak jsem již psala, že kdyby tady nebyla bylo by to lepší. A to se na mě zlobte nebo ne, ale aby mi někdo i když dítě manžela řeklo, že kdyby moje vlastní dítě tady nebylo bylo by to lepší tak jak mě jako její mámě má být? Manželova rodina o ní nikdy nestála. Od tety po babičku a ještě on mi řekne, že by bylo líp kdyby nebyla? To se už je na mě opravdu hodně a ještě když vidím, že mu tu mimochodem v jejím vlastním domově vadí a snaží se jí kolikrát ublížit, omezit v čem se dá, jenom sleduje jestli jí náhodou nedám o bonbon navíc, což nedám dělím rovným dílem tak opravdu mužu říct, že ano upřímně vidím rudě. Snažili jsme se mu po dobrém domluvit, ale ono to prostě nejde. A já už jsem opravdu ve stavu, že nemám daleko při jeho příští návštěvě si dceru jak se říká přivázat k sukni a ten víkend jí od rána do večera dělat program sama. Už jsem to říkala i manželovi, že prostě jestli to tak bude i příště tak bohužel dcera bude se mnou a ke mě si přece jen tolik nedovolí. Manžel s tím problém nemá, ale prý co tím vyřeším. Ať radši naučíme dceru ať mu dělá to samé co on jí. Možná to by bylo potřeba, aby když do ní strčí mu to obratem přistálo zpátky. Ať mu prostě dá najevo, že se nenechá.
- Citovat
- Upravit
9.1.17 20:45
@Anonymní píše:
Jasně, chápu jak to myslíte. Ale pochopte také to, že tady si přečtěte to co napíšu a dle toho posoudite situaci třeba dle sebe, svých dětí, dětí sourozenců, kamarádek…Ale nikdo to v tu chvíli nevidíte, nevidíte tu danou situaci a celkově tu situaci jaká je. To není, že bych schválně na tom dítěti hledala něco negativního. Ale to je to co skutečně vidím já i muž a co se skutečně děje. On naší dceru prostě opravdu rád nemá a nechce jí tady. Což mi i sám řekl, jak jsem již psala, že kdyby tady nebyla bylo by to lepší. A to se na mě zlobte nebo ne, ale aby mi někdo i když dítě manžela řeklo, že kdyby moje vlastní dítě tady nebylo bylo by to lepší tak jak mě jako její mámě má být? Manželova rodina o ní nikdy nestála. Od tety po babičku a ještě on mi řekne, že by bylo líp kdyby nebyla? To se už je na mě opravdu hodně a ještě když vidím, že mu tu mimochodem v jejím vlastním domově vadí a snaží se jí kolikrát ublížit, omezit v čem se dá, jenom sleduje jestli jí náhodou nedám o bonbon navíc, což nedám dělím rovným dílem tak opravdu mužu říct, že ano upřímně vidím rudě. Snažili jsme se mu po dobrém domluvit, ale ono to prostě nejde. A já už jsem opravdu ve stavu, že nemám daleko při jeho příští návštěvě si dceru jak se říká přivázat k sukni a ten víkend jí od rána do večera dělat program sama. Už jsem to říkala i manželovi, že prostě jestli to tak bude i příště tak bohužel dcera bude se mnou a ke mě si přece jen tolik nedovolí. Manžel s tím problém nemá, ale prý co tím vyřeším. Ať radši naučíme dceru ať mu dělá to samé co on jí. Možná to by bylo potřeba, aby když do ní strčí mu to obratem přistálo zpátky. Ať mu prostě dá najevo, že se nenechá.
To je pravda, můžeme tu usuzovat jen z toho, cos tu sama napsala - a situace, které jsi popsala jsou mezi sourozenci relativně běžné (něco víc, něco méně).
On je to ale i jeho domov repektive alespoň částečně by měl být.
Časem mu to dcera oplácet začne - to se neboj - asi ho nikdy fyzicky nepřepere, ale i tříleťáci umějí sourozencům pěkně „zasolit“.
Vidím to spíš tak, že šíleně žárlí - a bohužel asi ne bezdůvodně. Nejde o to, abyste všechno, co udělá omluvili, to samozřejmě ne ale - u vlastní dcerky vidíš, jak ona „roztomile prosí“, u něj že „blbě kouká“´, hází ji balón schválně na hlavu atd. Chceš jako každá normální máma chránit své dítě, já tomu rozumím, ale je otázka, jestli to nepřeháníš a neděláš své dceři medvědí službu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 01:42
@Anonymní píše:
Jasně, chápu jak to myslíte. Ale pochopte také to, že tady si přečtěte to co napíšu a dle toho posoudite situaci třeba dle sebe, svých dětí, dětí sourozenců, kamarádek…Ale nikdo to v tu chvíli nevidíte, nevidíte tu danou situaci a celkově tu situaci jaká je. To není, že bych schválně na tom dítěti hledala něco negativního. Ale to je to co skutečně vidím já i muž a co se skutečně děje. On naší dceru prostě opravdu rád nemá a nechce jí tady. Což mi i sám řekl, jak jsem již psala, že kdyby tady nebyla bylo by to lepší. A to se na mě zlobte nebo ne, ale aby mi někdo i když dítě manžela řeklo, že kdyby moje vlastní dítě tady nebylo bylo by to lepší tak jak mě jako její mámě má být? Manželova rodina o ní nikdy nestála. Od tety po babičku a ještě on mi řekne, že by bylo líp kdyby nebyla? To se už je na mě opravdu hodně a ještě když vidím, že mu tu mimochodem v jejím vlastním domově vadí a snaží se jí kolikrát ublížit, omezit v čem se dá, jenom sleduje jestli jí náhodou nedám o bonbon navíc, což nedám dělím rovným dílem tak opravdu mužu říct, že ano upřímně vidím rudě. Snažili jsme se mu po dobrém domluvit, ale ono to prostě nejde. A já už jsem opravdu ve stavu, že nemám daleko při jeho příští návštěvě si dceru jak se říká přivázat k sukni a ten víkend jí od rána do večera dělat program sama. Už jsem to říkala i manželovi, že prostě jestli to tak bude i příště tak bohužel dcera bude se mnou a ke mě si přece jen tolik nedovolí. Manžel s tím problém nemá, ale prý co tím vyřeším. Ať radši naučíme dceru ať mu dělá to samé co on jí. Možná to by bylo potřeba, aby když do ní strčí mu to obratem přistálo zpátky. Ať mu prostě dá najevo, že se nenechá.
Ty jsi hrozně spravedlivá v trestech - kdyby mu něco udělala dcera, potrestám jí, takzě když jí udělá něco on, potrestám i jeho, ale v těch hranicích už tolik spravedlivá nejsi. Tak na něj prostě taky zaječ, ať toho házení míčem nechá 
Co je Ti do toho, co si bude myslet rodina, stejně už jsi pro ní humus (nebo jak jsi to psala na začátku). Kluk bude vědět na čem je a bude mezi vámi jasno.
A pořiďte dceři sourozence hned. Ona Ti otevře oči, až bude říkat, že máte miminko vrátit, protože ho nemá ráda a doma ho nechce 
Většina dětí prostě žarlí (čest výjimkám). Ovšem pokud z toho neuděláš aféru, že za to může ten kluk, protože to vidí u něj
Tvoje dcera není z cukru a už je dost velká, veř, že si svoje místo si vybojuje. Ten Tvůj plán, jak jí „ochránit“, povede akorát k tomu, že těm dvou totálně zničíš vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:05
Zakladatelčiny obavy jsou naprosto oprávněné. Je krásné kluka obhajovat že žárlí atd, ale rozhodně by nikomu nebylo košér kdyby partnerovo dítě bylo hnusné na dítě vlastní. Klukovi je 8 let tzn., že by měl vědět jak se chovat k 3 leťákovi a to co předvádí s chováním,, slušně vychovaného chlapce,, nemá nic společného. Někdo tady píše že holka si vybojuje své místo, ono se může stát, že holka se stáhne do sebe, kluka se začne bát ( ve své domácnosti)a problém je na světě. Manžel by si měl caparta srovnat a zakladatelce bych doporučila v takovém stádiu holku od kluka držet dál a v případě nějakých excesů ho slovně srovnat do latě a ukázat mu, že sranda skončila. Když nepomůže ani to, tak pak dětský psycholog.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:40
To je těžké, ty jsi prostě přesvědčená o tom, že on je zlý a je a je. A může ti tu každá psát, že je to úplně normální kluk, možná víc žárlí, a stejně si budeš mlít to své. Co by kdyby. Stejně tak si můžeš říkat já nechci mít doma ten stůl, protože má ostré hrany a co kdyby malá zakopla a rozbila si hlavu a..Stát se může kdykoliv cokoliv a ten kluk by u toho vůbec nemusel být.
Prostě měříš jim moc dvojím metrem - on je pro tebe ten kluk, ona je tvoje roztomilá holčička. Ale věř mi, že i ta roztomilá holčička si umí to svoje vybojovat. A když se mezi ně nebudeš motat, tak i tu situaci s tou hračkou by si vyřešila - prostě by si ji vytáhla, at si brácha říká co chce. Znám to, moc dobře.
A je pravda to, že sama uslyšíš od té své milované dcerky, když jí pořídíš sourozence, že ho nechce. Zažila jsem to - synovec sestřičku zakryl polštářem a přišel nadšeně říct, že už není. Anebo chodil a vratte to, ona řve. Já ji nemám rád a nechci ji. Asi tak. Je to úplně normální, stejně jako je úplně normální ten kluk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:42
@Malina7 píše:
Zakladatelčiny obavy jsou naprosto oprávněné. Je krásné kluka obhajovat že žárlí atd, ale rozhodně by nikomu nebylo košér kdyby partnerovo dítě bylo hnusné na dítě vlastní. Klukovi je 8 let tzn., že by měl vědět jak se chovat k 3 leťákovi a to co předvádí s chováním,, slušně vychovaného chlapce,, nemá nic společného. Někdo tady píše že holka si vybojuje své místo, ono se může stát, že holka se stáhne do sebe, kluka se začne bát ( ve své domácnosti)a problém je na světě. Manžel by si měl caparta srovnat a zakladatelce bych doporučila v takovém stádiu holku od kluka držet dál a v případě nějakých excesů ho slovně srovnat do latě a ukázat mu, že sranda skončila. Když nepomůže ani to, tak pak dětský psycholog.
Tady ale zakladatelce nikdo neradí, že má chování nevlastního syna absolutně ignorovat. Ale ona je jedna věc dítě usměrnit a druhá být neustále v tenzi a čekat automaticky od nevlastního syna to nejhorší. Od toho tam je - aby na děti dávala pozor a případně je usměrnila. Jde jen o to k nim v rámci možností přistupovat spravedlivě. A k tomu, že se dcerka začne bráchy bát - vyloučit to samozřejmě nelze, ale na druhé straně je docela možné, že až malá pochopí, že maminka bráchu nesnáší (děti tohle chápou docela rychle - i ty tříleté), tak mu pak začne dělat naschvály. A maminka přiběhne a vynadá samozřejmě jemu, protože se „blbě kouká“.
Já zakladatelku lidsky chápu, ale zrovna zde je krásně vidět, jak moc se liší její přístup k vlastnímu a nevlastnímu dítěti. V prvním případě automaticky předpokládá dceřiny dobré úmysly, ve druhém zase to, že chtěl starší malé ublížit a že ji nemá rád. Samozřejmě může být pravdivá i varianta, že ji opravdu rád nemá, ale taky nemusí. Kdyby se jednalo o dvě vlastní děti, tak věřím, že by byl její přístup k řešení problému jiný - zdaleka by v něm nebylo tolik zloby, spíš by se snažila to starší dítě pochopit.
Příspěvek upraven 10.01.17 v 10:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
