Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevlastní syn a společná dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.17 09:51
Taky je nutno zmínit, že „ten kluk“ u vás není na návštěvě ve „vlastním bytě jeho sestry“. On je taky doma! Doma u táty!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 11:57
@Malina7 píše:
Zakladatelčiny obavy jsou naprosto oprávněné. Je krásné kluka obhajovat že žárlí atd, ale rozhodně by nikomu nebylo košér kdyby partnerovo dítě bylo hnusné na dítě vlastní. Klukovi je 8 let tzn., že by měl vědět jak se chovat k 3 leťákovi a to co předvádí s chováním,, slušně vychovaného chlapce,, nemá nic společného. Někdo tady píše že holka si vybojuje své místo, ono se může stát, že holka se stáhne do sebe, kluka se začne bát ( ve své domácnosti)a problém je na světě. Manžel by si měl caparta srovnat a zakladatelce bych doporučila v takovém stádiu holku od kluka držet dál a v případě nějakých excesů ho slovně srovnat do latě a ukázat mu, že sranda skončila. Když nepomůže ani to, tak pak dětský psycholog.
Košer to není, ani když se tak k sobě chovají vlastní sourozenci. Kluk si dovolim jen to, co mu dovolí dospělí. I v osmi je to ještě dítě. Tady nikdo nepíše, že ho mají nechat holce holce ubližovat. Nechala bych je a pokud bych viděla, že se holka bojí, zasáhla bych. Ale dělat to dřív je medvědí služba. A návštěvu dětského psychologa bych doporučila tatínkovi a maceše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 17:25
To mu matka nevysvětlila, že mladším se neubližuje? Když má doma sourozence tak počítám, že nejspíš jo. Neznamená, že když se rodiče rozvedli může si dělat co chce a ubližovat dvakrát mladšímu a menšímu sourozenci, který za rozvod nemůže. A kdo tu malou holku má bránit jiný než jejich máma když se neumí ubránit sama. Dělala bych mu to samé co on jí ať pochopí co je to když si dovoluje na něho někdo proti komu se neubrání. Strčí do ní? Strčím stejně já. Kope jí míč na hlavu? Tak ho postavím tak samo a budu kopat tak samo. Samozřejmě ne s cílem ho trefit a ublížit mu, ale aby pochopil jake to je když se proti druhému neubrání. Kreslí si na stole no tak teď tady nebudeš já si tu jdu číst časopis. zas tak malý, aby nechápal to co dělá a kdyby mi něco řekl s klidem mu odpovím ale ty děláš sestře to samé tak co si stezujes. I když dít se něco takového u nás tak si myslím, že bych byla hotová raz dva. Mám to nějak podobně jak ty. Děcka jsou věkově podobně, ale když přijde manželův tak neznamená, že se rozcapí celém bytě a my naše dítě zavřeme do skříně. A to narovinu říkám, že ten náš byl na nervy už od doby co jsem otěhotněla. Stačilo před ním chystat něco z vybavičky a to byly takové hysteráky, že ho manžel musel obléknout a odvézt k matce jak vyváděl. Nicméně zkoušel opravdu hodně, ale velmi rychle pochopil, že takto ne a už si nedovolí. Nemůžeš se pořád dívat na to, že on je z rozvedené rodiny, jsi odpovědná za svou dceru, je tvojí povinnosti dbát na to, aby se jí nic nestalo a pokud byť klidně i manželovo dítě jí vědomě ubližuje tak zakročit a hotovo. Já osobně bych neměla problém ho seřvat na dvě doby nebo v případě nejvyšší nouze mu pěkných pár naplácat. A to ani u cizích dětí ne jen u něho a hlavně manželova rodina či exka by mi mohli vlézt na záda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 17:26
To mu matka nevysvětlila, že mladším se neubližuje? Když má doma sourozence tak počítám, že nejspíš jo. Neznamená, že když se rodiče rozvedli může si dělat co chce a ubližovat dvakrát mladšímu a menšímu sourozenci, který za rozvod nemůže. A kdo tu malou holku má bránit jiný než jejich máma když se neumí ubránit sama. Dělala bych mu to samé co on jí ať pochopí co je to když si dovoluje na něho někdo proti komu se neubrání. Strčí do ní? Strčím stejně já. Kope jí míč na hlavu? Tak ho postavím tak samo a budu kopat tak samo. Samozřejmě ne s cílem ho trefit a ublížit mu, ale aby pochopil jake to je když se proti druhému neubrání. Kreslí si na stole no tak teď tady nebudeš já si tu jdu číst časopis. zas tak malý, aby nechápal to co dělá a kdyby mi něco řekl s klidem mu odpovím ale ty děláš sestře to samé tak co si stezujes. I když dít se něco takového u nás tak si myslím, že bych byla hotová raz dva. Mám to nějak podobně jak ty. Děcka jsou věkově podobně, ale když přijde manželův tak neznamená, že se rozcapí celém bytě a my naše dítě zavřeme do skříně. A to narovinu říkám, že ten náš byl na nervy už od doby co jsem otěhotněla. Stačilo před ním chystat něco z vybavičky a to byly takové hysteráky, že ho manžel musel obléknout a odvézt k matce jak vyváděl. Nicméně zkoušel opravdu hodně, ale velmi rychle pochopil, že takto ne a už si nedovolí. Nemůžeš se pořád dívat na to, že on je z rozvedené rodiny, jsi odpovědná za svou dceru, je tvojí povinnosti dbát na to, aby se jí nic nestalo a pokud byť klidně i manželovo dítě jí vědomě ubližuje tak zakročit a hotovo. Já osobně bych neměla problém ho seřvat na dvě doby nebo v případě nejvyšší nouze mu pěkných pár naplácat. A to ani u cizích dětí ne jen u něho a hlavně manželova rodina či exka by mi mohli vlézt na záda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 17:46
@nela812 Jo, jo, a má sestra má pak v ordinaci ty, kterou to nepochopily a rodiče se strašně diví, že je to přeci rozmazlované dítě a chtějí to řešit od ní a pokud možno jen projevy. 
@nela812 píše:
To mu matka nevysvětlila, že mladším se neubližuje? Když má doma sourozence tak počítám, že nejspíš jo. Neznamená, že když se rodiče rozvedli může si dělat co chce a ubližovat dvakrát mladšímu a menšímu sourozenci, který za rozvod nemůže. A kdo tu malou holku má bránit jiný než jejich máma když se neumí ubránit sama. Dělala bych mu to samé co on jí ať pochopí co je to když si dovoluje na něho někdo proti komu se neubrání. Strčí do ní? Strčím stejně já. Kope jí míč na hlavu? Tak ho postavím tak samo a budu kopat tak samo. Samozřejmě ne s cílem ho trefit a ublížit mu, ale aby pochopil jake to je když se proti druhému neubrání. Kreslí si na stole no tak teď tady nebudeš já si tu jdu číst časopis. zas tak malý, aby nechápal to co dělá a kdyby mi něco řekl s klidem mu odpovím ale ty děláš sestře to samé tak co si stezujes. I když dít se něco takového u nás tak si myslím, že bych byla hotová raz dva. Mám to nějak podobně jak ty. Děcka jsou věkově podobně, ale když přijde manželův tak neznamená, že se rozcapí celém bytě a my naše dítě zavřeme do skříně. A to narovinu říkám, že ten náš byl na nervy už od doby co jsem otěhotněla. Stačilo před ním chystat něco z vybavičky a to byly takové hysteráky, že ho manžel musel obléknout a odvézt k matce jak vyváděl. Nicméně zkoušel opravdu hodně, ale velmi rychle pochopil, že takto ne a už si nedovolí. Nemůžeš se pořád dívat na to, že on je z rozvedené rodiny, jsi odpovědná za svou dceru, je tvojí povinnosti dbát na to, aby se jí nic nestalo a pokud byť klidně i manželovo dítě jí vědomě ubližuje tak zakročit a hotovo. Já osobně bych neměla problém ho seřvat na dvě doby nebo v případě nejvyšší nouze mu pěkných pár naplácat. A to ani u cizích dětí ne jen u něho a hlavně manželova rodina či exka by mi mohli vlézt na záda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 18:20
@nela812 Zakladatelka ale psala, ze u maminky si na mladsiho sourozence nedovoli. Takze evidentne maminka mu vysvetlila, ze toto nee.To ze deti zkousi v jinem prostredi, jestli jim neprojde neco co doma vi, ze ne je naprosto bezne a neni potreba hned vykrikovat, ze je to vychovou matky. Problem je v nastaveni hranic ze strany zakladatelky a jejiho manzela, prijeti kluka (ano, pro me je normalni, ze dite okriknu a zamezim mu delat, co se mi nelibi a beru to naprosto normalne…neprozivam z toho zadne drama) a prapodivnem vlivu muzovy rodiny, ktery tady zakladatelka ani na dotaz nejak neosvetlila.Proc si je pousti do zivota, proc se jim snazi zavdecit, proc oni s ni resi jak se chova nechova ke klukovi…osobne tomu moc nerozumim. Myslim, ze je zapotrebi duslednost ovsem spojena s emaptii.Od veci by nebyla poradna, kde se specializuji na vychovu a pristup k detem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 20:19
@anupati já si myslím, že by bohatě stačilo kdyby zakladatelka párkrát pořádně zařvala či nějak hodně razantně v inkriminované chvíli zakročila. Neříkám hned bít, ale pustit hrůzu. U nás byly taky naschvály už od těhotenství. Když mi dělal na zle v těhu prostě jsem ho ignorovala a stavějí se na hlavu. Když mimču bral z pusy dudlík ať pláče, schválně budil, schovával věci, které jsem potřebovala tak byl prostě kravál a teď si nedovolí nic když ví, že jsem poblíž což jsem skoro vždy. Prostě má ze mě respekt, takže i když vím, že by naše nejraději zakousnul jsem v klidu, protože prostě vím, že pokud tam jsem neudělá nic. A u manžela to platí dvojnásob. Ten vynadá i mě, když naše třeba za zlobení plácnu přes zadek což ani pořádně nemůže cítit, neboť má ještě plenky. A být zakladatelkou tak na manželovu rodinu z vysoká dlabu a kdyby měli hloupé poznámky na mou osobu nebo by se ke mě hnusně chovali z fleku je pošlu do prdýlky. Třeba jako jednou naší exku. Chtěla škodit před svatbou, ale taky pochopila, že radši ne. Prostě vše je o hranicích co je dotyčná ochotna si nechat líbit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 21:26
@nela812 No tak nejak to myslim.Zhruba.Ja osobne musim rict, ze moje vyvdane deti se ke sve sestre chovali velice pekne a naopak se tesily.Ted mam dve dcery a vlastni se k mladsi chova daleko hur, nez se kdy chovaly ty vyvdane k polovlastni. A co…tak samozrejme kdyz moje starsi skodi mladsi, tak si sjednam poradek, nekdy i dost razantne a TIM, to je ten rozdil, to pro me konci. Nerozvijim v hlave jaka je starsi hrozna a ta mladsi na ni chudinka jen kouka a nemuze se branit…atd atd, chapes? Protoze je miluju obe, je mi jasne, ze obcas zarli a zkousi, je to pro me prirozene…a od toho s nima jsem, abych jim nasatavila pravidla co ano, co ne…Pokud na kluka jen kouka, s mega krivdou v ocich a silenyma myslenkama v hlave, ale realne na nej nezvedne ani hlas…tak sorry, ale to uz proste neni problem toho kluka. A nejake promluvy a kazani…no si pamatuju co.jsem si myslela ja. o zadeli na vlastni rodice. Proste jednat v konkretni chvili, pak treba v klidu dovysvetlit. Treba :Vim, ze jsem na tebe kricela. Nelibilo se mi to a to.To se u nas doma proste nedela.Me kdyz spusti decka litanije, ze si tady nebude nekdo hrat, tak prohlasim bude.Na druhou stranu treba navrhnu neco, aby byli vsichni spokojeni.Ja proste nechapu, proc zakladatelka nema s malym zadnou interakci, jen v sobe neco dusi, nabaluje domnelou krivdu, pak je jasne, ze vznika averze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 10:14
Problém je v tom, že zakladatelka si vytvořila teorii ona je zlatá, on darebák, a v podstatě odmítá uznat, že on se chová hodně tak, jako všichni kluci jeho věku. Z ní prostě ta averze k němu čiší. A nějak nechápu, co se tu pořád řeší vztahy s rodinou. Ona si to musí vyřešit hlavně doma. Tzn. s manželem se dohodnout na pravidlech a pak ta pravidla dodržovat a vyžadovat. A případně tedy zařvat nebo i potrestat. Ale současně neprotěžovat jen tu svou dceru, protože to pak povede jenom k nenávisti. Nejlíp měřit oběma stejným metrem. A až se jednou děti sčuchnou proti rodičům a vyvedou nějakou lumpárnu, tak může zajásat a říci si - dobře jsem to zvládla.
Jo a řešit, co si o mně kdo myslí, je hloupost největší. At si myslí kdo chce co chce, ne? však moje rodina mne zná, a ten zbytek? Pche, já si o nich taky mohu myslet, co chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 21:16
@inkakřivák tak víš co jestli má jen jedno dítě a ještě k tomu takto malé tak prostě nemá srovnání a bere to jak to bere. Ale nějaké fyzické ubližování bych prostě nedovolila taky. Navíc vlastní dítě se bere prostě jinak. Znám to u sebe. Svoje dítě prostě miluju milionkrát víc. Což si myslím je normální a přirozené. Navíc jsem taky z rozvedené rodiny se sourozenci z obou stran. Nikdy mě nikdo za chudáka nepovažoval a neexistovalo, že bych si mohla dovolit to co nevlastní syn zakladatelky. Třeba jedna moje ségra od mamky je pouze o rok a něco starší než zakladatelčin nevlastní syn a hodně často ve svém volném čase nebo místo toho, aby šla za kamarádkou přijde k nám si s naší dvouletou hrát. Opatruje ji, dává na ní pozor, sama jí táhne do pokoje ať si s ní hraje, z kapesného nebo z peněz co třeba dostane jí koupí maličkost… A kolikrát naše malá na ní po hodině prdí a ségra je nešťastná, že si s ní nechce hrát. Máme se se ségrou hodně rády, taky jsem se o ní jako o mrně nastala a nikde žádná žárlivost když třeba mamka nebo babča se věnují malé. Ale to je trochu jiné srovnání no. A co se té rodiny týče souhlasím s tebou v každém slovu. U nás taky tchyně by mě samou láskou nejradši zakopala pět metrů pod zem a k exce jít na kafe tak místo cukru dostanu v lepším případě jed na krysy. Exku už jsem do prčic poslala ještě před svatbou a škodolibě musím říct, že já se tím jak mě nemusí a přímo jim to kouká z očí upřímně bavím. A jo jsem zlá bestie a když můžu neodpustím si je,, nevinně,, vytočit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.1.17 22:41
Ptáte se proč mě manželova rodina nemá ráda… Upřímně? Nevím, je to tak od začátku. Tchyně se nesmířila se synovým rozvodem. Prostě má za to, že když je tam dítě mají za každou cenu zůstat spolu. Sama se s tchánem rozvedla když byly jejich děti malé, podváděl jí celé roky, ale i přesto zůstali spolu žít do jejich dospělosti. Pak se rozešli, za pár let zase dali dohromady, zase rozešli… Takže já jsem zřejmě dle ní vetřelec, který jejímu synovi znemožnil žít její vzor života když je tam dítě, který mu vštěpovala. Přitom exka byla ta kdo si našel jiného partnera. Však celé roky cokoliv se u ní stalo hned s tím letěla za manželem, ale ten jí vždy odpalkoval, že ho to nezajímá. Švagrová se ke mě sice chovala slušně, ale koukala na mě od počátku z patra, zato její manžel je fajn chlap, ale bohužel drží vzor své ženy. Když k nim zve manžela vždy napíše stav se, nikdy ne stavte se. Ex tu chápu, počítala s tím, že manžel se když si vzpomene se vrátí. Řekla mu, že ho bude mít ráda pořád i když je s jiným. Proč řeším co si budou myslet, říkat… Tak mě osobně to může být jedno, ale jejich neustálá potřeba řešit vše co se u nás děje, hlavně jestli manželův kluk nedostal něčeho méně a blbé kecy na všechno, narážky na cokoliv udělám. Spíš chci mít prostě klid a nedat jim příčinu.
Píšete, že si na něho vytvářím averzi. Přiznávám, že možná to tak i je. Hodně teď přemýšlím nad příčinami jeho chování. Dneska celý den. Samozřejmě, že vidí i u manželovi rodiny, že dle nich já a naše dítě jsme odpad, ale nechápu, kde se v něm bere ta agrese a zloba vůči té malé. Jasně, pokud mu třeba říkají nebýt jí mamka s tátou by byli spolu, nebo kdyby tam nebyla bla bla bla…Ale to nemůžu vědět. Třeba manžel mi říkal, ale to bylo ještě předtím než jsme měli spolu dítě, že jeho matka nikdy nebyla ten typ co by si s dítětem hrála nebo tak. Já jsem třeba s dcerou hodně kontaktní, hodně se spolu mazlíme, říkáme si, že se máme rády nebo třeba když sama jde a začne mi pomáhat tak jí chválím… Hodně věcí tady z toho vím, že on od mámy nezná. Ta měla v hlavě především svého přítele a pak to její druhé. Ale za to přece dcera nemůže jestli mu vadí tady toto, přece jí na ten víkend co ti je neodstrčím s tím, že je tu brácha tak jí nedám ani pusu. To je asi to jediné co mne napadlo, že by mohlo být nějakou příčinou toho co se děje…
- Citovat
- Upravit
12.1.17 07:40
@Anonymní píše:
Ptáte se proč mě manželova rodina nemá ráda… Upřímně? Nevím, je to tak od začátku. Tchyně se nesmířila se synovým rozvodem. Prostě má za to, že když je tam dítě mají za každou cenu zůstat spolu. Sama se s tchánem rozvedla když byly jejich děti malé, podváděl jí celé roky, ale i přesto zůstali spolu žít do jejich dospělosti. Pak se rozešli, za pár let zase dali dohromady, zase rozešli… Takže já jsem zřejmě dle ní vetřelec, který jejímu synovi znemožnil žít její vzor života když je tam dítě, který mu vštěpovala. Přitom exka byla ta kdo si našel jiného partnera. Však celé roky cokoliv se u ní stalo hned s tím letěla za manželem, ale ten jí vždy odpalkoval, že ho to nezajímá. Švagrová se ke mě sice chovala slušně, ale koukala na mě od počátku z patra, zato její manžel je fajn chlap, ale bohužel drží vzor své ženy. Když k nim zve manžela vždy napíše stav se, nikdy ne stavte se. Ex tu chápu, počítala s tím, že manžel se když si vzpomene se vrátí. Řekla mu, že ho bude mít ráda pořád i když je s jiným. Proč řeším co si budou myslet, říkat… Tak mě osobně to může být jedno, ale jejich neustálá potřeba řešit vše co se u nás děje, hlavně jestli manželův kluk nedostal něčeho méně a blbé kecy na všechno, narážky na cokoliv udělám. Spíš chci mít prostě klid a nedat jim příčinu.
Píšete, že si na něho vytvářím averzi. Přiznávám, že možná to tak i je. Hodně teď přemýšlím nad příčinami jeho chování. Dneska celý den. Samozřejmě, že vidí i u manželovi rodiny, že dle nich já a naše dítě jsme odpad, ale nechápu, kde se v něm bere ta agrese a zloba vůči té malé. Jasně, pokud mu třeba říkají nebýt jí mamka s tátou by byli spolu, nebo kdyby tam nebyla bla bla bla…Ale to nemůžu vědět. Třeba manžel mi říkal, ale to bylo ještě předtím než jsme měli spolu dítě, že jeho matka nikdy nebyla ten typ co by si s dítětem hrála nebo tak. Já jsem třeba s dcerou hodně kontaktní, hodně se spolu mazlíme, říkáme si, že se máme rády nebo třeba když sama jde a začne mi pomáhat tak jí chválím… Hodně věcí tady z toho vím, že on od mámy nezná. Ta měla v hlavě především svého přítele a pak to její druhé. Ale za to přece dcera nemůže jestli mu vadí tady toto, přece jí na ten víkend co ti je neodstrčím s tím, že je tu brácha tak jí nedám ani pusu. To je asi to jediné co mne napadlo, že by mohlo být nějakou příčinou toho co se děje…
A co zkusit navštívit odborníka, třeba by Ti poradil, jak s nevlastním synem pracovat? Chválíš i jeho? Hraješ si i s ním? Myslím si, že by hodně pomohlo, kdyby ses pokusila ho (v rámci možností) vidět jako svého a chlavně se k němu tak chovat. Stanovit hranice, přes které nejede vlak, věnovat se mu, chválit ho, ale umět ho i potrestat pokud stanovené hranice překročí. Půjde to stuha, bude to těžké, ale třeba se Ti to pak všechno zúročí a sourozenci spolu jednou budou mít hezký vztah. To, co si rodina přítele myslí Ti může být jedno (pokud o Tobě smýšlí tak, jak píšeš). A pokud budou mít nějaké narážky, tak bych se na ně usmála, poděkovala za radu…a udělala si to po svém. Buď k nim slušná, ale neboj se jich. Když budou vědět, že Tě nevydeptají, přestanou s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.17 09:37
@nela812 Jenže tady je to jiné - ty popisuješ dvě děvčata, kdežto zde je to kluk a holka, a s přece jen větším rozdílem. A když si to proberu, tak co si vzpomínám, většinou to bylo tak, jak to píše zakladatelka - mladší holky starší bratry obdivují, chtějí být s nimi, chtějí dělat to co oni - no a ty kluky to povětšinou děsně otravuje, protože zkrátka oni jsou velcí a hrát si s miminem a ještě k tomu holkou?
AnonymníJestliže to má ten chlapec doma tak jak píšeš, pak ne že on má doma odkoukané, že ty jsi nějaký povl, to ne. Spíš je to poněkud citově deprivovaný tvor, prostě mu asi chybí právě to, čeho má tvoje malá až až - mazlení, pochvala, společné práce. Myslím si, že by mu opravdu hrozně moc pomohlo, kdyby ses zatnula a snažila se ho víc přijmout jako syna. je to těžké a já to chápu, vím, že vlastní dítě je vždycky první, ale prostě to takto je. Co zkusit třeba když je u vás požádat manžela o cokoliv, co by mohli dělat se synem spolu - ne si hrát, ale něco pracovat, a pak ho pochválit, něco dobrého těm"svým mužským" za odměnu upéct třeba, dát mu najevo, že je šikovný a že k vám patří. A říct třeba dceři - to je fajn, když máme takové šikulky doma? prostě zkoušet to po dobré linii. Ne tresty, okřikováním a vyčítáním, tedy pokud malou nebije. Nebo jinak neubližuje. To, že si s ní nechce třeba hrát, to není ubližování. Možná by mohlo pomoci, kdybys za nimi v tu chvíli třeba přišla a řekla - pojd malá,… si chce ted hrát sám, budeme spolu dělat…A hrát si můžete později. Prostě dát mu prostor. A později za ním přijít a říci - prosím tě já potřebuji udělat to a to, můžete si spolu chvíli pohrát? ty jsi už rozumný a velký, tak mi pomoz prosím. A poděkovat. Takto se běžně u nás žádali starší sourozenci o pomoc, třeba když jsem šla věšet prádlo ven, a děti jsem musela nechat samy doma. A šlo to. A pak pochválit, jaký je už spolehlivý a jak mi to pomáhá, když se nemusím bát. Vážně mám dojem z tvého líčení, že možná ten kluk má sice první poslední, co se týče krámů, ale nemá to základní a to je pocit sounáležitosti. Tak nějak.
A vážně - pokud se s tchyní a exkou nestýkáš, pak neřeš vůbec, co kdo o tobě roznáší. Jen se tím zbytečně užíráš. Hele soudní lidé, kteří vás znají, vědí, že je to jinak, a ti ostatní ti můžou být naprosto ukradení, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.17 21:21
Anonymní já třeba vůbec neřeším, proč tě nemusí. Lidi, kteří prohlásí o někom že je humus, když jim ten člověk nic neudělal (tady věřím tvé interpretaci), jsou pro mě prostě zbyteční řešit. Prostě chtějí, rozhodli se…a věř mi, že to co ty si myslíš, že ocení nebo jim ukazuješ jako silnou stránku ( především to nezavdat jim příčinu), oni berou jako slabost a známku toho, že do tebe můžou. Co pak ty CHCEŠ jít do společnosti, kde tě někdo nesnáší, že řešíš že tebe nepozvou? Já bych byla spokojená, že mě tam nikdo netahá a buď se vyhnu útokům nebo přetvařování. Pusť to… Copak kluk si celodenně píše kolik kdo čeho dostal? Co jste mu řekli…aby jim to mohl vše říct? Jak oni to ví? A jak ty se dozvídáš co o tobě říkají? To je to, co naprosto nechápu. Pokud přes manžela, tak bych mu řekla, ať mi to neventiluje ( v případě, že jste v tomhle s mužem za jedno - s tím, co se u vás doma děje), pokud se někde potkáváte, konec potkávání. A u sebe doma, bych se prostě chovala, jak Já uznám za vhodné. A vztah se synem bych opravdu řešila s pomocí odborníka.
A musím ti říct, že můj muž mi např. řekl, když jsem projevila obavy, jak budou jeho děti přijímat časem náš životní styl (hodně odlišný), co když budou vznikat rozbroje až odrostou a budeme mít kvůli tomu doma peklo…tak prohlásil, že pokud nebudou akceptovat to, jak my doma žijeme, tak prostě nebude trvat na tom, aby jezdily. V realitě si nemyslím, že by to bylo tak jednoduché a že by se nesnažil vztahy řešit apod…ale dal mi tu jistotu, že je jsme na to DVA. Ne že ON a jeho děti, proti mě a našim dětem apod…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
