Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, nejsem sice maminka, ale možná právě budoucí tatínek a to je ten důvod, proč sem píšu. Udělal jsem největší chybu v životě a chci za to nést následky ať to stojí co chce. Aby jste pochopili v jaké jsem zřejmě kaši, napíšu svůj příběh od začátku. Když mi budete vědět poradit, budu fakt rád, ale v mé situaci asi není moc řešení, ale přesto to zkusím. Když jsem byl malej, tak jsem já i ségra skončili v dětském domově. Ségra dříve než já. Je taky o 9 let starší. Pár let jsme tam byli spolu a pak ségra odešla. Bydlela chvíli u svého prvního přítele s kterým otěhotněla, já zůstal v děcáku. Když si pak našla druhého přítele, s ním si hodně rozuměla, tak si mě pak vzala ségra do pěstounské péče. Pár let bylo všechno super. Byli jsme rodina. Ségra, Kuba, já a malý Lukášek. Pak se jim narodila ještě holčička Anetka a na konec chlapeček Daneček. Bral a beru všechny děti jako sourozence Kubu dá se říct jak tátu a momentálně nejdůležitějšího člověka a ségra byla pro mě víc máma než ségra. Tak to bylo už v děcáku, že se o mě starala. Mohu říct, že jsme byli všichni dohromady šťastní. Poslední dobou ale začala ségra na Kubu držkovat, že jí tohle nebaví, že by si chtěla užívat jak její kámošky. Myslel jsem že jí to přejde, jenže ne. Zmizela a už se nevrátila. Nějakou dobu se Kuba snažil, aby se vrátila, čekal dost dlouho. Celou dobu se snažil zajistit hlídání pro Danečka, aby mohl alespoň na chvíli do práce. Je OSVČ a už docházely koruny. Ségra totiž zmizela i s druhým účtem, kde jí chodila mateřská, alíky na Lukyho a na mě příspěvek na PP. To byly prachy pro nás prej až se osamostatníme, jenže jak jsme se dozvěděli, ona všechny úspory utratila. Když už nebyla jiná možnost, začal mě Kuba připravovat na to, že půjdeme na socku. Já se ale strašně bál, že mu mě a Lukyho vezmou, protože není biologický otec. Sice říkal, že uděláme všechno aby se to nestalo, ale jen představa, že skončím v 17 zase v děcáku, to bylo hrozný. Kubovi jsem nevěřil a začal dělat problémy, pár dní jsem nešel do školy, nepřišel domů a hlavně jsem udělal strašný průser. Už skoro rok a půl mám svou lásku, kterou miluju, ale ten jeden osudný večer jsem se ožral, zhulil, skončil na bytě s lidma, který ani neznám, teda jednoho jen od vidění. Vlastně si ani nepamatuju jak jsem se tam dostal. Jen vím, že mě napadlo, že tam prostě zůstanu, budu tam schovaný a nepůjdu domů, protože jsem se bál, že mi hrozí děcák. No a vyspal jsem se tam s jednou holkou, pro mě úplně cizí. Nechápu proč jsem to udělal. Mám svou lásku a chtěl jsem aby ona byla vždy ta jediná. Ihned druhý den ráno jsem se vrátil domů, protože mi došlo, že tam být nechci, chtěl jsem být doma. Ještě předtím jsem se sešel s mojí holkou a všechno jí řekl, nemohl bych se jí podívat do očí. Nějakou dobu to trvalo, ale dnes už myslím, že mi odpustila, tedy cítím to tak. Měla ale podmínku, že to neřeknu nikomu ani Kubovi. Prý by se pak u nás cítila blbě. Kuba tedy neví, co za hroznou věc jsem udělal. Ví jen, že jsem byl v tom bytě. Pochopil to, slíbil jsem, že už budu v pohodě a od té doby se mu snažím ve všem pomoci. Na sociálce to taky dopadlo dobře, nikam ani já ani Luky nemusíme. Nejdříve jsme dostali předběžné opatření a teď před pár dny jsme po těch pár měsících byli konečně svěřeni Kubovi. Já do PP a Lukášek má svěření do péče jiné osoby nebo tak nějak se to jmenuje. Ještě se řeší to, že ségra použila peníze na nás pro sebe tak bude ještě jeden soud, aby nám něco vrátila, ale děcák nám nehrozí. Konečně se vše vrací do normálu, učíme se žít bez ségry, což je hlavně pro děti těžké, chybí jim máma, ale Kubovi to jde, stará se o nás a já se mu snažím pomáhat a dělat mu radost. On je rád, když mi to jde ve škole, to má radost. Chci mu dokázat, že jsem jiný než ségra a že já ho nezradim, ale bohužel včera se mi otočil život hore nohama. Ta cizí holka si mě našla na sociální síti a chtěla se se mnou sejít. Přišla s mámou a říkala, že se mnou čeká dítě. Já byl rád, že konečně ty výčitky k mojí lásce trošku slábnou i když nikdy si to neodpustím úplně a teď tohle. Nevím vůbec co teď. Ona její máma to dítě nechce a vlastně ani ta holka, je jí 16 a ta máma říkala, že buď se budu starat já nebo ho dají do kojeňáku. Říkaly, že ale jestli, že mě jako otce neuvedou, že jim je to k ničemu, protože ho oni nechtějí, tak jim je to jedno. Ta máma ani nechtěla aby mi to ta holka říkala, ale ona chtěla abych to věděl. Prý s nikým jiným nespala. Pokud se prokáže, že to dítě je moje, nechci aby vyrůstalo v ústavu nebo u cizích. Vím že tím asi přijdu o vztah, Kuba mě zabije, ale udělám vše proto aby dítě mělo tátu. Samozřejmě pokud je moje, takže musím jít pak na testy. Mě by ale zajímalo, jak to všechno chodí. Vím, že vše záleží na Kubovi, musím mu to říct, ale potřebuju si nejdříve zjistit co dělat. Na ospod jít nemůžu, tam mě znají a řekli by to Kubovi. Musím mu to říct já, ale nejdříve potřebuju pro případ, že budu táta vědět co a jak dělat. Aby věděl, že to myslím vážně a chci se k tomu postavit. Jako třeba jestli ho dají do péče Kubovi, když mě bude 18 až tři měsíce od plánovaného porodu. On není ale můj biologický příbuzný, ségru si nevzal, takže je pouze úředně mým pěstounem. Jestli mu vůbec další dítě dají. Pak mě taky zajímá jestli když mě matka dítěte neudá jako otce a já budu chtít jít na testy a ona se rozhodne dát dítě pryč, jestli mám do toho co mluvit. Oni totiž hlavně nechtějí nikomu prý platit peníze. Měl jsem z matky i dcery divný pocit, bavily se jak, kdyby se nejednalo o dítě, ale o nějakou nepotřebnou věc. Celý divný. A prostě mě zajímá vše co je potřeba mít v rukávu, než se dítě narodí, aby jsem byl připraven. Mám na to necelé čtyři měsíce. Chci si všechno zjistit a pak to budu muset oznámit svým nejbližším, než jim to řekne někdo jiný, přeci jen jsme malé město. Moc Vás prosím, nemáte někdo nějakou radu?
No máš to těžký. Na druhou stranu být tebou, opravdu bych se nad nastalou situaci zamyslela. Nejde o to komu dají nebo nedají to dítě, ale jak ty si představuješ svůj další život a jaké máš možnosti. Musíš začít makat, pečovat k tomu o malé dítě, které je minimálně první rok velmi náročné. Nechci nějak snižovat tvůj úsudek, ale myslím, že vůbec nevíš co by tě čekalo. Pokud jej ona dívka skutečně nechce a ty jsi určitě otcem, může ho dát k adopci a to miminko bude mít před sebou třeba lepší život než si myslíš. To, že se jej vzdáte přece neznamená, že až do 18ti bude žít v dětském domově. Opravdu dobře toto zvaž.
A nebo přímá adopce a to by šlo miminko rovnou páru, které na něho dlouho čeká a bude ho milovat.
Mam radu, libit se ti nebude. Dodelej skolu, nepij, nefetuj. A tu slecnu nechej dat dite do kojeneckeho ustavu. Prokazes mu tim obrovskou sluzbu a sanci na lepsi zivot, nez jaky jsi poznal ty.
Kuba aby měl svatozář, stará se o dvě,,cizí„,dvě vlastní a ještě by měl na krku,,vnouče“?
@Nevimsivubecrady
V tvém problémů ti neporadím, jen se chci zeptat, jakou střední školu studuješ. Vzhledem k tvému věku je úplně neuvěřitelně, jak vyzrále píšeš. Jako by ti bylo minimálně 25 let. A to jsi přitom neměl žádnou rodinu, která by se ti věnovala.
Mily chlapce, nemas to jednoduche.
Pokud slecna pujde na interrupci, nemuzes ji v tom nijak zabranit.
Pokud by dite chtela porodit anonymne a dat do babyboxu, potom by ses mel zajimat o to, zda v dobe kolem predpokladaneho data porodu nekdo neodlozi nejake miminko, jinak nevim.
Jako otec samozrejme prava mas, ale pokud to matka bude sabotovat, nebude to uplne snadne je prosadit.
Do jake skoly chodis a kdy bys mel koncit?
Urcite budes potrebovat pomoc, ale verim, ze to s pomoci zvladnes.
Nejlepší věc, co můžeš udělat, je najít na internetu rodinu, co stojí o přímou adopci a přemluvíš, tu holku, se kterou jsi spal, aby umožnila mít dítěti novou, ale hlavně opravdovou rodinu. Nedovedu si představit narodit se do situace, ve které jsi ty. To dítě bude chudák. Nehledě na to, že tvůj pěstoun pravděpodobně má už tak zmršený život, nemyslím si že se bude chtít starat o tvoje nechtěné dítě. Nemáš nic, peníze, vlastní bydlení, podporu rodiny, práci, natož školu. Proboha, čím přemýšlíš??? A rozhodně si, narozdil od @Uslava nemyslim, že by jsi psal nějak vyspěle
to je jako vtip? Píšeš to jako pohádku, vůbec si neuvedomuješ, jak málo potenciálu tímto tomu dítěti věnuješ do života. Aby skončil jako tvoje rodina? Jedná věc jex že nechceš, aby mělo dítě stejný život jako ty a druhá je to zajistit. To jsi v prvé řadě měl hlavně zajistit, aby tento problém nevznikl!!! ![]()
Ježiši kriste..
sám máš se sebou dost co dělat
pokud je to vše pravda, máš neskutečnou sebereflexi
proč nejde slečna na potrat? už to nejde??
věř mi, že souhlasem k adopci miminku POMŮŽETE, vás je i takto spousta, máte sami se sebou v bytě jistě co dělat a se uživit a ještě k tomu ty škola a takto malé mimčo..
pokud nejde potrat, dejte miminko k adopci, prokážete mu úžasnou službu
někdo na něj léta čeká jako jsem 13let čekala na miminko já a dodnes jsem naší bio-matce vděčná každou minutu, že sebrala tu odvahu, nehodila holky do kontíku a dala souhlas k adopci hned po šestinedělí..
mimčo bude mít 10000× lepší zázemí a start do života, než který bys mu kdykoliv dal ty ve své situaci..věř mi..
bude to bolet, ale bude to pro miminko vážně to nejlepší, co můžete udělat..
dodělej školu, začni pracovat, pomoz Kubovi co nejvíc s dětma, které máte doma, taky si zaslouží lepší život, než mají teď, tak to nezhoršuj další dušičkou, která bude potřebovat spoustu péče, času a peněz…
Ja myslim, ze nejlepsi by bylo, kdyby se dite dalo k adopci.
Ja uz 2 deti mam. Prvni bylo extremne narocne a ani to druhe neni takove „kam ho polozis, tam ho najdes“. Co tim chci rict je, ze pece o miminko je asi 1000× narocnejsi, nez ty si predstavujes. Myslis si, ze to nejak das, ale bez partnerky to budes davat tezko.
Navic ani nemas podminky, aby ses o nej mohl starat. To nejlepsi, co pro nej tim padem muzes udelat je dat ho k adopci. Dostane se do rodiny, ktera po miminku extremne touzi a udelaji pro nej prvni posledni. Bude mi stastne detstvi, nebude mu nic chybet a bude mit uplnou rodinu. Dobre to promysli.
Neber si to dítě do péče, prokážeš mu tím velkou službu. Pokud ho ta holčina nechce, nepůjde do kojeneckého ústavu, ale k dočasným pěstounům a pak k adopci. To dítě dostane milující a zaopatřený rodiče. Prožije krásný dětství. Obdivuju tě, že chceš být zodpovědný, ale pokud se o to dítě budeš hlásit, prokážeš mu tím medvědí službu. Budete v pořádným průšvihu všichni.
@Meredithx píše: … tvůj pěstoun pravděpodobně má už tak zmršený život,…
Nepripada tito prehnane? Proc by mel mit zmrseny zivot? Protoze je otec samozivitel? Vis, kolik rodicu se ocitlo v takove situaci?
@Leni_2019 píše:
Nepripada tito prehnane? Proc by mel mit zmrseny zivot? Protoze je otec samozivitel? Vis, kolik rodicu se ocitlo v takove situaci?
Ocitlo a taky to pro ne neni zadne lizani medu. Proc si to prikraslovat, situace Kuby je dost nezavideni hodna.
@warita píše:
Ocitlo a taky to pro ne neni zadne lizani medu. Proc si to prykraslovat, situace Kuby je dost nezavideni hodna.
Ja nerikam, ze je to ideal, ale jsou i horsi veci. Jsou rodice, kteri zustanou sami s postizenymi detmi, jsou rodice, kteri sve deti nemohou vidat.
Kuba zustal sam se svymi detmi, k tomu jedno cizi a jeden temer dospely kluk v pestounske peci, ktery se snazi mu pomoci.