Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud někoho naplňuje být ženou v domácnosti, po státu nic nechce a neobává se toho, že život může přinést různé situace, tak fajn. Je to svobodné rozhodnutí každého. Já osobně bych si nenaplněním ohryzala nohu až na kost už po pár měsících doma, ale to se tu neřeší. Myslím si, že ženy dělají i blbější rozhodnutí, než že ve vztahu s dobře vydělávajícím mužem zůstanou v domácnosti a jen jemu a dětem dělají servis. Jak to pak působí na děti je věc druhá. Na druhou stranu pokud je rodina plně zabezpečená, muž přinese domů šesti- a vícemístnou částku, tak pak už je to vážně na rozhodnutí partnerů, co si oba přejí a považují za ideální rodinný model.
@CokeLady píše:
No s tím vůbec nepočítá, kupodivu ani její muž nevypadá, že by s ní byl nespokojený, brali se před Bohem (oni věřící nejsou, jen rodiče) a ačkoliv chlap je docela ok, vzdělaný, pracující vysokoškolák, tak ho asi baví přijít domu ke 130 kg ženě, co chodí ve špinavých teplácích s prsy na břichuJediný, co by jí zbylo je dítě a půlka majetku, což vzhledem k tomu, že není zatížen půjčkami pár milionů bude… byt jim koupili manželovi rodiče. Někdo prostě životem proplouvá aniž by se musel snažit. Třeba jí to vyjde a třeba narazí
Může ovdovět.
@Petra274 píše:
Tak vrátit se po mateřské na třísměnný provoz do náročné práce je fakt mazec. Trvá hodně dlouho si na to zvyknout a navíc jsme měli doma tříleťáka s ADHD bez školky. Do práce jsem nastupovala v únoru a školku jsme měli až od září. Často jsem nevěděla, kde mi hlava stojí a o únavě ani nemluvím.
tak to tě teda obdivuju ![]()
@CokeLady píše:
Co to je jako za příspěvěk?Nebo si taky může zlomit nohu nebo se jí mohou narodit paterčata, co má co ovdovění dělat s tím, že nechodí do práce? (Navíc drtivá většina manželů má dobrou životní pojistku)
Co by? Jen že i tyto situace umí hodně zamávat s příjmy rodiny, když pominu lidskou ztrátu. Prostě v dnešní době být dlouhodobě závislá na příjmech někoho jiného a nemít žádnou kvalifikaci a praxi na pracovním trhu je neprozíravé. Život přináší různé situace a je dobré být na ně připraven.
Tak starost o děti a domácnost je určitě taky práce, to asi nepopře nikdo, ale poněkud jiná, než když člověk chodí do zaměstnání, to by tady pak nebyly příspěvky typu končí mi rodičák, bojím se do práce, nezvládám to v práci, chci být v domácnosti, pracovat na půl úvazku a tak. Já bych asi jen v domácnosti být nemohla, možná, že by se mi to nějakou dobu líbilo
, ale bála bych se, že u mužského ztratím úctu, že budu jen ta, co mu poskytuje servis a to samé pro děti. Ze své práce ale znám bohužel ženy, které byly léta doma a ten servis poskytovaly, chlap se na ně vykašlal a pak byly v…Málokdo se hrne zaměstnat ženu, která byla x let v domácnosti.
@CokeLady píše:
Já o tom nepochybuji, ona má svou pravdu, o které nebude diskutovatsvou pravdu v přístupu k dítěti, svou pravdu v životním stylu, svou pravdu s manželstvím… prostě o cizí názor nestojí
Koneckonců, hubu si nabije stejně každý sám.
Zakladatelko hlavni je Organizace rodiny a vseho kolem ni. Proc kazdy den nakupovat? To nestaci dojet treba v patek vecer udelat nakup na cely tyden? Sice to je narocne, clovek je vecer unaveny, ale v sobotu nemusi touhle cinnosti zabijet cas.
Uklid co chces v tydnu uklizet, kdyz jsou cely den vsichni pryc?
Dalsi vec je zapojit do domacnosti i manzela, na ty nakupy muze jet klidne i on, nebo muze vzit jedno dite a holt stravi aspon chvili spolu sami i kdyz v obchodaku. Clovek musi brat co je a ne co by chtel mit. Jenom malo z nas zije zivot jaky by si predstavoval.
Podle me je zakladni udelat si poradek sama v sobe rict si jake mam priority a rict to i detem. Vysvetlit maminka ted musi chodit do prace, aby byly penizky, mohly jste jet v lete na dovolenou treba a nemas v tydnu tolik casu, ale o vikendu si to vynahradite a opravdu to tak udelat.
Osobne nechapu jednu vec, to ze je zenska co je doma s detma pro manzela jenom servisem a sluzkou a chlap si ji nevazi atd ctu jenom a jenom pouze od zen. V zivote jsem nic takove neslysela od chlapa a pokud jo, tak to byl stejne takovy vul, ktereho bych si ja v zivote nevzala
. Vsechno je o dohode mezi partnery a jake mantinely si zena nastavi. Myslim, ze nejhorsi co muze udelat je, ze dava hodne silne najevo, ze deti jsou hlavne jeji. Nedomluvi se na vychove deti jeste pred tim nez se decka narodi, na tom jak budou resit nedostatek penez, jak s praci atd.
@mojmira píše:
tak to tě teda obdivuju
Jo bylo to náročný, chodila jsem takhle rok a pořádně jsem si nezvykla. Po noční být se synem, pak si na chvíli lehnout a zase fungovat.
Teď čekáme druhé dítě, ale už teď se bojím, jaké to bude. Menší ve školce (pokud se dostane) a syn v první třídě.
Holky, to bude dobrý.
Až se systém zajede, bude vše klapat. Nezapomeňte, že česká žena je organizačně schopná, šikovná. I děti budou starší a samostatnější. Nejhorší je to po nástupu prcka do jeslí nebo mateřinky. A taky si urvěte trochu času pro sebe, ideálně pyžamový den, půlden, když dítko kamkoli udáte. Nákupy se dají dělat ve velkém, mrazák pojme navařená jídla do zásoby, večer jen rozmrazíte. Dobrý to bude, nebojte.
@CokeLady píše:
No nic nemá a nic neumí ve smyslu práce. Po škole nikdy nepracovala, rovnou dítě, nemá žádné koníčky, jen děti, neumí jazyk, jen děti, nesportuje, jen dětiMyslím si, že je pro výchovu důležité, aby děti viděly, že jejich máma je normální člověk se svými zájmy, se svým zaměstnáním, že něco někdy dokázala, pro něco se nadchla. Ne aby děti měly za vzor ženu v domácnosti, co má „jen“ děti a nic jiného neumí.
s tím souhlasím… hlavně do budoucna tchýně co má koníčky, svůj život a ne vždy má čas hlídat je daleko lepší než ta co má jen rodinu a všechny okolo sebe jen a jen sere.
Nějak to na mě padlo. Mám už přes rok dobře placenou, ale náročnou práci na plný úvazek, dojíždím do kanceláře, cesta tam i zpět vyjde na dvě a půl hodiny. Máme skoro čtyřletou holku. Už týdny to děláme tak, že si mezi dveřmi předáme dítě a muž odjíždí do práce. Vrací se kolem půlnoci. A já už to prostě nedávám.. Ráno brzy vstávám, dítěti vše nachystám, dám pusu ještě ve spánku a jedu. Často (ne vždy) když odpoledne přijedu, musím ještě tak na slabou hodinku k pc. Dcerka chce jít na hřiště, trčíme doma a maminka klape… pak přece jen jdem.
Shrnu to - nebaví mě takový život, nevídám se s mužem, dcerku odsunuju, nemám čas na sebe, domácnost, bolí mě záda, oči..potřebovala bych cvičit, ale večer se nemůžu hnout z domu.
O co jde, ráda bych poznala vaše zkušenosti - mám to vzdát, jít k jednodušší práci, na půlku platu a dát rodinu dohromady? Nebo vytrvat - kousnout se, za dva tři roky bude líp a práce zůstane. Jen bych ještě dodala, že profese mě baví, naplňuje, chci ji dělat dál, ale je časově náročná, zabírá hodně času a energie. Menší úvazek tu není možný.
Prosím o anonym, je to pro mě citlivé.. když to nepůjde, prosím smažte.
Zakladatelka Z.
Já mám děti podstatně starší (9, 16) a odmítla jsem časově náročnou práci, i když mnohem lépe placenou, právě z těch důvodů, které popisuješ. Žádný čas pro děti, partnera, sebe…, to je dlouhodobě neudržitelný stav. Až dcera povyroste, můžeš se kariéře věnovat naplno, teď bych pozornost zaměřila na rodinu.
Jako že za dva tři roky bude líp, protože dítě bude starší a vystačí si víc samo?
To asi těžko, bude tě pořád potřebovat.
Utíkají ti důležité roky dítěte a likviduješ rodinu.
Pokud jsi schopná, najdeš si dobrou práci, za dobrých podmínek, ne podmínek, které obětují tvoji rodinu za tvoji kariéru.
No těžko radit. Já bych dala přednost dítěti a rodině i za cenu menších peněz, ale další ti určitě napíší, že máš v práci vydržet, že se to vyřeší. Já bych si teď, kdy mně dítě „potřebuje“ našla práci s lepší pracovní dobou nebo na zkrácený úvazek a později bych třeba uvažovala o něčem jiném.
Vzala bych jinou práci, která tě nebude tolik vyšťavovat a nerozvrátí vám rodinu. Peníze jsou bezva a hlavně jsou potřeba, to je jasný, nicméně holka bude malá jen jednou a ten čas se nevrátí. Jestli to chceš rozčísnout, tak teď, takovýmu tomu, že to vydržíš pár let a pak od toho upustíš, moc nevěřím.
Samozřejmě taky záleží i na tom, kolik vydělá manžel.