Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A chlap vás uživí? Pokud ano, šla bych někam, kde nestrávím tolik času za méně peněz.
Mě to čeká za rok. Dělala jsem 4 roky v kanceláři. Nic světabornýho, žádný jméno tam nemám, ale práce byla dobrá. Místo mi jakože drží. Budu dělat všechno proto, abych se vrátila zase do kanclu na 6, max. 7 hodin. Pokud to nepůjde (jsou s tím dost problémy), tak půjdu k pásu nebo do skladu nebo někam. Máme tři děti, nechci být ta, co je dává první do školky (družiny) a poslední vyzvedává. Můj chlap taky dojíždí, s tímhle mi pomůže minimálně. Čas s dětmi je priorita, ale doma být nemůžu, takže nějaký kompromis.
Ale děsím se toho všeho, to ano.
A co bude za dva az tri roky jine? Dite bude v prvni tride, bude potrebovat pomoc ve skole, vozit na krouzky. Aby to opet nebyl souboj klapani do pocitace versus cas pro dite. Dite te bude potrebovat jeste pomerne dlouho. U tebe mne prijde spatne to 2,5 hod na cestu, to je hrozne moc, tento cas pak pro rodinu chybi.
Hledejte jinou práci, teď je ideální příležitost a HR už se pomalu vrací z dovolené.
Respektive můžete si zkusit domluvit menší úvazek u současného zaměstnavatele, ale vzhledem k dlouhému dojíždění je imho lepší prostě hledat něco blíž domova a s objemem práce, který zvládnete v pracovní době.
@Anonymní píše:
Nějak to na mě padlo. Mám už přes rok dobře placenou, ale náročnou práci na plný úvazek, dojíždím do kanceláře, cesta tam i zpět vyjde na dvě a půl hodiny. Máme skoro čtyřletou holku. Už týdny to děláme tak, že si mezi dveřmi předáme dítě a muž odjíždí do práce. Vrací se kolem půlnoci. A já už to prostě nedávám.. Ráno brzy vstávám, dítěti vše nachystám, dám pusu ještě ve spánku a jedu. Často (ne vždy) když odpoledne přijedu, musím ještě tak na slabou hodinku k pc. Dcerka chce jít na hřiště, trčíme doma a maminka klape… pak přece jen jdem.
Shrnu to - nebaví mě takový život, nevídám se s mužem, dcerku odsunuju, nemám čas na sebe, domácnost, bolí mě záda, oči..potřebovala bych cvičit, ale večer se nemůžu hnout z domu.
O co jde, ráda bych poznala vaše zkušenosti - mám to vzdát, jít k jednodušší práci, na půlku platu a dát rodinu dohromady? Nebo vytrvat - kousnout se, za dva tři roky bude líp a práce zůstane. Jen bych ještě dodala, že profese mě baví, naplňuje, chci ji dělat dál, ale je časově náročná, zabírá hodně času a energie. Menší úvazek tu není možný.
Prosím o anonym, je to pro mě citlivé.. když to nepůjde, prosím smažte.
Zakladatelka Z.
Jak to bude v září? Dítě ve školce? Chlap dělá na směny a má pořád jen odpolední?
Ano, uživili bychom se. Žádné velké spoření by asi nebylo, teď docela odkládáme a je to fajn.
Ta práce je fakt dobrá, jen prostě nejde zvládat obojí, mele se to ve mně. Mé svobodné já říká Vydrž, maminka ve mně zase Polev trochu…
zakladatelka Z.
Ver mi, ze ta prace za to nestoji..co z toho zivota mas? Chlapa nevidis, dite si poradne neuzijes, ty sama nemas cas pro sebe..tohle by ma fakt nebavilo, jak uz bylo receno, dite je male jenom jednou a chce mit usmevavou mamu, ktera se mu bude venovat
chapu, ze mas svoji praci rada, coby za to jiny dali, ale mas urcite krasnou rodinu a zena ji ma drzet pohromade..mozna by jsi to mela probrat s chlapem a najit nejlepsi moznost..
@Anonymní píše:
Ano, uživili bychom se. Žádné velké spoření by asi nebylo, teď docela odkládáme a je to fajn.
Ta práce je fakt dobrá, jen prostě nejde zvládat obojí, mele se to ve mně. Mé svobodné já říká Vydrž, maminka ve mně zase Polev trochu…
zakladatelka Z.
a co na to říká vaše pleť? Vlasy? Sexuální život? Radost ze života? Nebo už máte i nějaké větší zdravotní problémy?
Jinak pokud jste zdatná a schopná, tak se zkuste postavit na vlastní nohy a podnikat - minimálně ze začátku z domova. Stejně tak na začátku nebudete mít přehršel zakázek. No a pak se uvidí.
Já za sebe, bych šla jinam. Nedojížděla bych takovou dálku a tolik nepracovala. Mám děti 6,5 a 3,5 roku. Můj táta byl hodně pracovně vytížený, když mi bylo 9 let přišla revoluce a začala pracovat ještě víc, protože stavěl další barák…myslím, že jeho čas strávený s náma se ségrou, nám chybí už na vždy…nedá se to vrátit. Mám nějak málo vzpomínek s ním
Asi by si to nikdy nepřiznal, kdyby nepřišla vnoučata…hlavně moje děti, ty miluje chorobně. Věnuje se jim na 150% a přiznává, že nás ošidil.
Já jsem si kvůli tomu prodloužila rodičák do 4 let…příští rok
budu hledat práci na 6 hodin. Nelpím už na práci v kanceláři…z toho jsem vyrostla. Jsem nemocná a stres z práce mě pak ještě víc dodělává… I přesto že vím, že ve svém oboru jsem dobrá. Rodina je pro mě na prvním místě. Manžel vydělává na naše potřeby slušně a tak chceme žít v klidu. Asi do dnešní doby nepatřím, ale vadí mi ta dnešní honba za vším.
Tohle budu resit za dva a pul roku taky. Bud dlouhe dojizdeni, nebo pracak, ktery mi bude asi stejne vnucovat to dlouhe dojizdeni… pokud mas mozňost najit si jinou praci bliz - jakoukoliv, mas to jeste dobre.
Muž má práci na ranní a večerní směny. Přes prázdniny mu vyšli vstříc a má jen večerní, tak se můžeme doma střídat.
Od záři bude školka a zase střídání - jeden týden takto blbě, druhý bude odpoledne doma muž i já… no moc se to nevylepší.
Zakladatelka Z.
Ne, tohle bych asi nedala, pokud bych nebyla v situaci, že ty peníze životně nutně potřebuju. Nemůžu říct, že bych narozením dítěte totálně pohřbila touhu děla „kariéru“, ale hodně se mi změnily priority. Po návratu do práce jsem se z dřív vzděláním, praxí i výdělkem rovnocenné partnerky dobrovolně přepnula do role pracující mámy. Změnila jsem trochu obor (bývalý by vyžadoval končit denně hodinu po zavíračce školky a každodenně řešit vyzvedávání někým cizím), lehce zkrátila úvazek a holt aspoň na těch prvních pár let bude „kariéra trpět“ na úkor toho, že budu moct dítě v pohodě vyzvedávat ze školky, chodit s ním na zmrzku, na hřiště, na výlety… prostě v tomhle úžasném věku (teď je předškolačka) ji nevídám jen na hoďku před spaním a užíváme si jedna druhou. Mám velké štěstí v podobě muže, co nás uživí, a můžu si to dovolit. Říkám si, že za pár let už mě tolik vyžadovat nebude a za dalších pár ještě méně, tak třeba zas tu „kariéru rozjedu“. Ale to jsem já, věřím, že někdo to zas vnímá o dost jinak. Z tebe ale cítím, že ti to nevyhovuje, že cítíš, že byses mnohem radši dítěti věnovala víc. V tom případě souhlas s ostatníma - pokud tě to mrzí už teď, zachovej se tak, abys jednou nelitovala, protože tenhle nádherný čas už se nikdy nevrátí.
Já bych se vzdala velkého platu ve prospěch času s dítětem a rodinou. Práce ti neuteče, ale dětství tvého dítěte ano. Pro mě by to byla jasná volba.
@Ou píše:
a co na to říká vaše pleť? Vlasy? Sexuální život? Radost ze života? Nebo už máte i nějaké větší zdravotní problémy?
To jste asi na to kápla.. všechno z toho je blbě. Ne, vlasy jsou dobrý
Ale vážně, to je totiž asi to, co mě vyburcovalo sem napsat… naprostá nespokojenost se stávajícím stavem.
Zakladatelka Z.
@Adrasteia Taky si myslim, ze tady neni co resit..pokud nehrozi existencni problemy, vzdy he na prvnim miste dite a rodina…jinak jsem si ji nemusela zakladat a venovat se kariere ![]()