Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
To jste asi na to kápla.. všechno z toho je blbě. Ne, vlasy jsou dobrýAle vážně, to je totiž asi to, co mě vyburcovalo sem napsat… naprostá nespokojenost se stávajícím stavem.
Zakladatelka Z.
v tom případě asi není co řešit.. pokud nejde zkrátit úvazek, tak bych se poohledla po něčem jiném, kor když váš netíží finance. Děti rostou hrozně rychle a škoda nechat si to proklouznout mezi prsty. To už se totiž nedožene
Znami kolem mne, kteri na tom byli podobne, postupem casu dosli k tomu, ze takto zit nechteji a nasli si praci blize k domovu. Shoduji se, ze i kdyz maji i o 2/3 nizsi plat, nemenili by.
Sama odmitam nabidky na jeste lepsi misto, nez mam, protoze odmitam stravit tolik casu na ceste.
Děkuji všem za odpovědi. Jsou dost jednoznačné… jdu spát (jak jsem psala - bolí záda, oči…a mám o čem přemýšlet)
Dobrou noc
zakladatelka Z.
Za me - nevyměnila bych své dite za jakoukoli práci a jakékoli peníze…cas strávený s nim je mi prednejsi. Peníze a kariéru mužu dělat az mi dite/deti vyrostou a nebudou potřebovat a hlavně chtít semnou trávit cas…
Na práci mame ještě moře času, deti jsou malé jen jednou
A nemůžete se přestěhovat? Já znám pár lidí co lpí na domku (byt nestačí, potřebují zahradu na které dřou místo výletů a dětmi) a stěžují si jak nestíhají a jak jsou upracovaní…
@Anonymní píše:
Nějak to na mě padlo. Mám už přes rok dobře placenou, ale náročnou práci na plný úvazek, dojíždím do kanceláře, cesta tam i zpět vyjde na dvě a půl hodiny. Máme skoro čtyřletou holku. Už týdny to děláme tak, že si mezi dveřmi předáme dítě a muž odjíždí do práce. Vrací se kolem půlnoci. A já už to prostě nedávám.. Ráno brzy vstávám, dítěti vše nachystám, dám pusu ještě ve spánku a jedu. Často (ne vždy) když odpoledne přijedu, musím ještě tak na slabou hodinku k pc. Dcerka chce jít na hřiště, trčíme doma a maminka klape… pak přece jen jdem.
Shrnu to - nebaví mě takový život, nevídám se s mužem, dcerku odsunuju, nemám čas na sebe, domácnost, bolí mě záda, oči..potřebovala bych cvičit, ale večer se nemůžu hnout z domu.
O co jde, ráda bych poznala vaše zkušenosti - mám to vzdát, jít k jednodušší práci, na půlku platu a dát rodinu dohromady? Nebo vytrvat - kousnout se, za dva tři roky bude líp a práce zůstane. Jen bych ještě dodala, že profese mě baví, naplňuje, chci ji dělat dál, ale je časově náročná, zabírá hodně času a energie. Menší úvazek tu není možný.
Prosím o anonym, je to pro mě citlivé.. když to nepůjde, prosím smažte.
Zakladatelka Z.
Myslím, že Ti tu všechny poradí, abys šla do méně placené práce a byla s děckem.
Já bych se asi rozhodovala podle možností té práce.
Ahoj..no
to je fakt tezke. Ja jsem v podobne situaci volila jinou praci a to hlavne z duvodu, ze vydelane penize co jsem mela ve sve puvodni praci mi vzhledem k nasi rodinne situaci byly proste v nasi kazdodenni rutince uuuuplne k prdu
..(proste k tomu si je vubec nejak uzit nebyl vzhledem k nasi vytizenisti ani prostor, cas, chut)…a absolutne nelituji..
ALE-mame se i tak financne dobre. Kdybych ted musela hlidat kazdou korunu, zustala bych v puvodnim zamestnani. Nemenila jsem obor ve kterem pracuji, jen jsem sla do „male firmicky“
.
Kazdopadne ja jsem takhle stastnejsi. ZIJU proste, no
. Mam ten cas jit cvicit, mam cas jit po praci s detma ven a na krouzeky…jsem vic v klidu.
V puvodni praci jsem denne 2h stravila v aute dojizdenim coz si ted uz nedokazi ani predstavit..to je more zbytecneho casu ![]()
Co home office alespon 2 dny v tydnu? Muž zamestnani/úvazek změnit nemůže? Nemusí to být přeci jen žena, co bude ta, co se musí přizpůsobit.
Předpokládám, že není možné, abyste se domluvila na home office, alespoň 2 nebo 1 den v týdnu, alespoň byste ušetřila čas strávený dojížděním? Proberte to s manželem, porozhlédněte se, co trh práce nabízí. Firmy se v dnešní době perou o kvalitní, zodpovědné a šikovné zaměstnance, kteří vydrží loajální. Tady z těch příspěvků se Vám ještě zatočí hlava:D Rozhodnutí je na Vás
Hodně štěstí!
Určitě bych se vzdala dobře placené práce na úkor času s dítětem.
. Rodina je přece to nejdůležitější a když je prcek v tomhle věku, je škoda přijít, i dítě připravit, o NEJHEZČÍ ROKY.
I manžela si myslím, že to takhle přestane brzy bavit…
Důležité je si uvědomit, že jsou to prostě jen peníze..
![]()
Chápu tě, já musím v takové práci ještě chvíli vydržet, a to kvůli financím, nevyšli bychom. Jak to půjde, vybodnu se na to, chci se věnovat rodině. Pokud ti nejde o živobytí, vybodni se na to, rodina tě potřebuje víc.
A přestěhovat se do místa tvé práce, to by asi nešlo, co? Strávit 2,5 hodiny denně na cestě bych fakt nechtěla, musíš být unavená i z té cesty. Já jsem před RD měla pracovní dobu do 17 hod a vracet se tam z tohoto důvodu nebudu. Kromě toho, že školka má do 16:30, vyzvedávat i vodit budu muset děti já, tak bych s dětmi nestihla vůbec nic.
Já bych taky preferovala rdši míň náročnou práci a mít trochu čas na dítě a muže - pokud bychom tedy neměli výrazné existenční obtíže (jako že bychom bez toho platu nezaplatili hypotéku apod.). Ale práce ještě bude do důchodu habaděj, zatímco dcerka vyroste, ani člověk neví jak. V pubertě už o čas strávený s maminkou moc stát nebude…
@Radka75 píše:
Taky dělám na plný úvazek už skoro rok a mám dvě školkové děti. Děsím se září až začne staršímu škola a úkoly. Přijdem domů chvilku před pátou. Sice nejsem fyzicky z práce vyčerpaná, ale zase hodně psychicky (šéfová je trochu magor). Práce mě baví, ale mám špatný pocit, že jsem s dětma málo. Ale chodit musím, jinak to neutáhnem. Mně by stačilo dělat na 6 hodin denně, to by bylo super být ve tři doma. to by sedaly zvládnout kroužky i úkoly. No ale najít takovou práci v blízkosti domova je trochu utopie.