Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelné dítě - mám pocit, že jsem selhala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.14 07:31
Já zas viděla,,zlou,,3 letou holčičku…byli jsme v MC a tam jsme na ní natrefily…mlátila, bušila, tahala děti za vlasy, a malej jak si tam ležel, tak přiběhla a schválně si na něj stoupla…a moc dobře věděla že se to dělat nemá…
Popovídala jsem si sní s její maminkou a byla zoufalá, že je na každého zlá, že i rodiče mlátí…,,kde je chyba?,,doporučila jsem psychologa..ale to zas že ne, že stoho vyroste. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:44
Pokud se chová u cizích jak zlatíčko, prostě bych jeho výlevy nahrála třeba na telefon…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:50
@Anonymní píše:
Ještě jsem nenapsala, že druhého psychologa jsem si našla, ale jdeme k němu až 10. října a dnešní den mě tak rozhodil, že jsem chtěla něco co by nám do té doby mohlo pomoci. Psycholog mu hned bude dělat testy, tak snad nám pomůže. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu bát vlastního syna. Nikdy nebyl rozmazlovaný, prostě když jsem řekla ne, tak bylo ne. Jen manžel se moc nezapojoval a vše bylo na mě.
Co takhle to nechat vice na manzelovi, aby on s nim delal ukoly atd…Proste chlapska ruka, pokud by dale urazel atd.. tak treba pohrozit varechou, aby si uvedomil, ze takhle ne. Pokud to nepomuze, zkusit treba zakazat sladkosti, kdyz bude nejake v obchode chtit. Nebyl jsi hodny, tak Ti nemuzu koupit cokoladu nebo neco takoveho. Je potreba ho to odnaucit. Jinak me syn (4 lety )taky obcas urazi, byla jsem i u psychologa a ten rikal, ze na takove urazky apod. se nema vubec reagovat. U nas to zabralo, prestal s tim. Neves hlavu, myslim, ze z toho vyroste. Kazdopadne mas jeste jedno male mimco i to byva pro starsiho narocna situace. Nenech se vytocit a manzela poradne zapoj. Pokud zustanes v klidu, prestane bavit ho provokovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:52
Ahoj,
každý náš potomek je pro nás nějakou zkouškou. Nezoufej, neexistuje dokonalý rodič, ani dítě, ani partner.
Nejdůležitější je tuto situaci začít řešit s odborníkem. Nevím přesně, ale linka bezpečí mívala i linku pro rodiče, zkus se kouknout - může Ti pomoci v náročných dnech.
Natočit vše na video není vůbec špatný nápad, klidně bych to pustila i malému.
V klidu bez negace, ale s tím - podívej, co jsi dělal, myslíš, že je to správné/dobré se takhle chovat?
Myslím, že malý svým chování nevědomě volá po otcově přítomnosti ve výchově.
Uvidíš u dr, držím pěsti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:54
Reakce jsem nečetla, tak jestli se opakuju, omlouvám se…a nežárlí na malou a nesnaží se na sebe upozornit tímhle způsobem? co takhle dát malou tatínkovi a věnovat se a hrát si jen se synem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:57
@ron2011 píše:
Hele ale to uz by mohlo byt o rozdvojene osobnosti nebo Jine poruse.. On si Je vedom toho ze se chova zle..
Nezlob se, ale timto tu maminku jenom zastrasujes. Nechapu, jak muze nekdo davat diagnozy na netu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 07:57
@Anonymní píše:
Dnes jsme měli hodně krušný den doma a já když teď nad tím vším přemýšlím, tak jsem došla k názoru, že jsem hodně selhala, nějak z toho nedokážu ani usnout. Vše to trvá již delší dobu, syn 6 let je absolutně nezvladatelný, pořád si jede to svoje, vyloženě se nám vysmívá do očí, nadává nám do smradů, hnusů, posránků apod. Teď začal chodit do školy a jakmile si má dělat úkoly, tak je hned oheň na střeše. On je dělat nebudu, on je na to malý, ho to nebaví a do školy chodit nebude atd. Dnešek už začal tím, že se vzbudil asi kolem 6 hodiny a hned si začal povídat na hlas a tím vzbudil malou sestřičku, již to mě naštvalo, protože já ji předtím pracně uspala a byla jsem ráda, že si ještě na chvíli zdřímnu. Dopoledne klasika jeho zlobení - nebude snídat, OK, nechceš, nemusíš. Vzala jsem snídani a odnesla. Jeho hysterický řev - já mám hlad a ona mě nechce dát jíst.Pak se měl převléct z pyžama, pospíchali jsme, my už stáli ve dveřích a on pořád v pyžamu, já už vytočená do běla, ale pořád jsem se držela a najednou byl v momentě převlečený. Po obědě se to vyhrotilo tím, že jsem mu dala sešit a že si nátrénuje psaní číslic a pak půjdeme na ten úkol. On to psát nebude, ho to nebaví - pokud to nenapíšeš, nepůjdeš ven. Jsi hnus, smrad a já to dělat nebudu. řekla jsem mu, že jdu uspat sestřičku a pak budeme pokračovat spolu, v momentě začal řvát jak tur, smát se dělat opičky. Malá se polekala, začala taky brečet, když už se mi ji podařilo uklidnit, tak v momentě zase začal naschval řvát. Dostal na zadek a říkám, že má okamžitě začít psát číslice. Nepomohlo, pořád si mlel svoje, začal se mi smát do očí a zase nadávat a já už se neudržela a opravdu jsem mu pořádně nařezala. Hystericky začal řvát, že ho nemám ráda apod. Já už se neudržela a řekla mu, že opravdu ho ráda nemám, že se má sbalit a klidně jít pryč, že už ho nechci vidět. Štafetu jsem předala manželovi a znovu šla malou uklidňovat do ložnice, kde to na mě uplně dolehlo a hlavou mi běželo, že takové nehodné dítě opravdu nechci, že ho nezvládám a kdyby to šlo tak ať si ho klidně někdo vezme - teď když nad tím přemýšlím, tak je mi ze mě zle.
Malá nakonec spala asi 1/2 hodinu, tak jsem si ji oblekla a šla se uklidnit ven. Chtěla jsem vzít syna, ale bohužel číslice netrénoval, úkol nenapsal, to co dělal mě předváděl i manželovi, takže celou dobu křik a nadávky. Takže zákaz, že nepůjde ven. Zase si pořval a pak za mnou chodil zda ho mám ráda a jestli se z procházky vrátím apod. Přišla jsem domů asi po hodině a půl, úkol nenapsaný, přemohla jsem se a i přes jeho nadávky s ním úkol udělala, nakonec vše uplně v klidu a až do večera kdy šel spát. Vše co jsem chtěla udělal bez problémů a najednou z něj uplné zlatíčko.
A já tu teď brečím a pořád přemýšlím nad dnešním dnem. Syna opravdu nezvládáme, dovoluje si na nás oba a absolutně nás nerespektuje. Neporadil by mi někdo zda existují nějaké bylinky, které by pomohly na zklidnění, nervozitu a ostatní.
Se synem jsme byli u psycholožky, ale ona usoudila, že je uplně bez problémů. Jenže on se k cizím chová jak zlatíčko, ale co dělá doma nám nikdo nechce věřit. Nevíme si s ním rady a nechci aby na dětství vzpomínal ve zlém. Jenže já už se ho v některých situacích i bojím, když mu něco zakážu, že opravdu ne, tak do něj vjede takový vztek, že se třeba začne ohánět vším co má po ruce - metla, polštář, mlátí židlemi apod. Kolikrát mám i 4měs. sestřičku na rukou a opravdu se bojím, že ublíží nám nebo sobě. Není to jeho žárlivost kvůli narození sourozence, byl takový i dřív, ale všichni mi tvrdili, že z toho vyroste, ale já bych řekla, že je to čím dál horší.
nechápu, že si od malého dítěte necháte něco diktovat 
by chlapec asi zažil vojnu.. Prostě nastavte hranice a za ně nesmí. POkud to neuděláte, tak nechci vidět, co bude v pubertě.. čím starší dítě, tím víc to bude zkoušet.. netřeba bít, ale metoda cukr bič - jsi v pohodě, fajn, budou „odměny“, nejsi, máš útrum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:06
Zakladatelko…psycholog rozhodně, ale jisti se nahrávkou..ačni si všechny jeho scény a výstupy nahrávat.
Nech to na odborníkovy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.14 08:13
Moje zkušenost: Jako dítě jsem bývala prý přesně jako tento chlapeček. Pokračovalo to dál, v pubertě jsem po rodičích řvala, aby zemřeli…Rodiče nevěděli co se mnou, tak mě bili. Byla jsem bohužel svědkem i dlouhodobého domácího násilí v širší rodině. Dnes se léčím na psychiatrii s úzkostnými stavy, sebepoškozováním… Naprosto nulové sebevědomí. Raději anonymně. Vyhledejte odbornou pomoc.
- Citovat
- Upravit
29.9.14 08:16
Zakladatelko: nenech se vystresovat žvásty o tom, jakou má poruchu a jak sis ho nechala přerůst přes hlavu - to jsou kecy lidí, kteří netuší, o co jde. Na těchto extrémních případech se vždycky pozná, kdo opravdu ví a kdo jenom vaří z vody a hloupě poučuje o neschopnosti mámy.
Mám takovouhle dceru, už jsem to tu psala mockrát - je povahou hysterka, schopná vyletět jak čertík z krabičky a šílet do nepříčetnosti. Snad jenom ten slovník je lepší, nepoužívá sprostá slova - místo toho v afektu křičí o tom, jak nás nesnáší, jak jsme zlí, ona nás nechce a půjde pryč, mlátí rukama kolem sebe… Víceméně to probíhá podobně jako u Vás - a po „vystřízlivění“ potom přijde morální kocovina, pláče, že je jí líto, co mamince říkala, že to tak nemyslí, ale „ta zlá pusa a ty zlé ruce si dělají, co chtějí“. Taky je za to nevědomky trestala - toto byla, resp. je příčina jejího trvalého kousání nehtů. Můj manžel těm okamžikům trefně říká „jako když se jí něco najednou vylilo v hlavě“… je to opravdu jak když se vylijí chemikálie a všechno kolem tráví - doslova se zasekne, zablokuje, jako omámená „vylitou chemikálií“.
Víš - jestli Tě to teď uklidní, dost na to pomáhá čas. Je jí skoro 7,5, postupně se to zlepšuje a zlepšuje, teď už jsme ve fázi, že vybuchne a dokáže se prakticky okamžitě sama zklidnit.
Z mé zkušenosti Ti můžu poradit jediné - Tvůj syn musí za každých okolností cítit, že ho máš ráda, potřebuje bezpodmínečnou lásku. Musí vědět, že ani tohle chování nezpůsobí, že by tu lásku ztratil. I kdybys to měla opakovat stokrát denně. Každý večer přijít za ním, přitulit, povídat a v rámci toho hovoru znovu a znovu zdůraznit, jak ho máš ráda a že i když zlobí a křičí, pořád je to Tvůj chlapeček. „Já vím, že to neděláš schválně - je to trápení, když se člověk nedokáže ovládnout.“
Další věc, která pomáhá, je jasný, pravidelný režim - pokud se nám má změnit, píšeme papírky. Třeba když začaly prázdniny, udělali jsme „domácí táborový řád“… od-do máma pracuje, děti si hrají v pokojíčku, dopoledne od-do jdeme na procházku, cíl určuje máma - odpoledne od-do jdeme na procházku, cíl vybírají děti, atd. atd. Škola tomu hodně pomáhá - tam je režim jasně daný, na to navazuje družina (opět s pravidelnými termíny vyzvedávání), kroužky, úkoly, prostě den má neměnná pravidla a řád. Není se příliš o čem hádat, je to jasně daná samozřejmost, o které nelze diskutovat… nejhorší jsou pro ni okamžiky, kdy vlastně nemusí dělat nic… to by chtěla dělat všechno a hned, do toho brácha má jiné představy, já taky… a už se to veze.
I teď přes školní rok máme na dveřích nalepena pravidla typu „než se pustí pohádka, bude: napsaný úkol, uklizený pokojíček, složené oblečení“… pro někoho hloupost, ale dítěti tohohle typu to strašně pomáhá - neumím zdůvodnit, proč… ale pomáhá.
Samozřejmostí je, že za žádných okolností nesmí v záchvatu vzteku dosáhnout svého, ale to asi nemusím zdůrazňovat.
Příspěvek upraven 01.10.14 v 23:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:24
Já to můžu říct takhle…dítě může mít takovou povahu a časem se sklidní, nebo taky je něco co zapříčinilo…nemůžeš dělat závěry z příběhu zdejších lidí…brácha byl jako malé dítě násilné, pral se..ubližoval..problémové chování…uklidnil se, i když v pubertě je to zase od znova..sice se nepere..nebo méně ale je výbušnej…
kamarádka má syna co byl vzteklý, mlátil..rozčiloval se a měl a má dodnes záchvaty vzteku, léta nepřišli na to proč až jeden psycholog zjistil atipycký autismus..
co začali dodržovat řád, se sklidnil…
není to příběh abych tě strašila, jen abys vše pečlivě zaznamenávala a radila se s profesionálem..jen on ti řekne včem je problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:26
@Pizlam píše:
Prerostl Vam pres hlavu. Jestlize byl takovy vzdy, meli jste byt prisni jiz tehdy. Ted to pujde spatne.
Neuznavam, ze se kvuli kazde sebemensi „anomalii“ posila k dr. ale u Vas bych to nevidela jako spatne reseni.
Chyba je urcite na obou stranach.
Hodne stesti!
Myslíš, že je chyba na straně dítěte? To asi těžko, ne?
@ron2011 píše:
Hele ale to uz by mohlo byt o rozdvojene osobnosti nebo Jine poruse.. On si Je vedom toho ze se chova zle..
Rozdvojená osobnost? To je myslím jedna z nejméně častých poruch tohoto typu. Spíš mě napadá schizofrenie - něco jako nesoulad jednotlivých částí jedné osobnosti, ale u takhle malého kluka se mi to snad ani nezdá možné, to většinou začíná později, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.14 08:28
@maxadel @nunik Chtělo by to číst do konce. Odpovědi na tyto otázky tam jsou.
Příspěvek upraven 29.09.14 v 08:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
