Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémy s dvouleťákem: Období vzdoru, ADHD, vývojová dysfázie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.9.25 18:11
Období vzdoru/ adhd/ vývojová dysfazie
Zdravím, je nás určitě víc, které to řešíme a možná, že některé maminky nás už někdy i viděly nebo potkaly…kdo ví. Dneska jsem se ale už sesypala. Syn 2 roky a 4 měsíce. Je úplně nemluvící, diagnózu zatím žádnou nemá. Doktorka do 3 let nechce řešit. Na neurologii bylo vše ok. Kvůli mluvení na ORL vše ok. Syn ale začíná mít šílený výbuchy, ald takové, že dneska házel věci z regálu v obchodě… To ještě neudělal… Každopádně mě mlátí, furt po mně něco hází nebo mi rve vlasy… Po dobrém to prostě nejde, po zlém se to ještě horší… Na plno jiných dětí funguje pomalu tytyty a moje dítě vypadá nebo je rozmazlený.. Každopádně nemá z čeho z mé strany. Nebo nemám ten pocit. Přesto.. jakmile není po jeho, tak přijde záchvat. Brutální záchvat. Měl to někdo podobně a řešil s psychologem? Jak se tam dostat, když doktorce je to jedno? Nejsem blázen, když si myslím, že už je to se synem za hranicí a chci psychologa? A kdyby měl nějakou poruchu, mají pomoc nebo řešením nebo dostane jen nálepku, že je něco špatně? Předem děkuji.. Vydržím dost, ale dneska už to bylo za hranicí všeho a když ho chytím, aby to dál nedělal, neublížil sobě a ostatním a jsem rázná, tak mi ještě paní řekne, že to celé dělám blbě a musím na něj klidně, že mu asi něco schází… Jenže jak mám být klidná, když moje dítě hází věcmi a pere se se mnou… To fakt už není úplně možný. Nic mu nevysvětlim.. Brečela jsem polovinu cesty domů, protože jsme věčně středem pozornosti a já chápu, že vypadá rozmazleně, ale prostě… Já už nevím, co víc dělat… Nevím, jestli víc teď potřebuje psychologa on nebo já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.9.25 18:54
Mám dítě s PAS, ADHD a vývojovou dysfazií, posbíral to chudáček úplně všechno dohromady. Taky nemluví, teď mu jsou tři. Ve věku jak je tvůj chlapeček žádné záchvaty neměl, bylo to zlaté dítě, dalo se s ním kamkoli, jen byl vždy trochu jiný. Teď má záchvaty občas, taky hází s věcmi ale žádná katastrofa, většinou se s ním dá domluvit tak nějak. Je to opravdu náročné, ale vidíš, že tvoje dítě žádnou diagnózu mít nemusí a je to třeba jen to období vzdoru. Ale pokud máš ty pocit, že je s ním něco špatně, na nic bych nečekala a řešila to, většinou ten pocit maminky je správný. Měla jsem to také tak i když okolí celou dobu tvrdilo něco jiného a nakonec se ukázalo že sem měla pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snopy123
17.9.25 19:18
Mam dítě ADHD se smíšenou VD, vysokou inteligenci, žádným pudem sebezáchovy a jeho dětství bylo velmi, velmi náročné. Nemám čas to vypisovat ale hodně i záleží na povaze dítěte.
Takové období vzdoru měl mnoho let, nesnášenlivost změn, fixace na jednu osobu, stereotypní chování, atd …od
Dnes je mu 20 a vede normální samostatný fajn život 
Že je něco jinak jsme věděla brzo. Co ale pojmenovali až lékaři. A děkuji, protože ty pocity selhávají byly šílený.
Věděla jsem to i u nejmladšího, kde se stále dohaduji zda k ADHD VD nebo AS. Každopádně něco má určitě.
Jo a seznam zaručených rad jak je vychovat bych mohla psát týdny. Hlavně od těch, kteří věděli úplný prd …
Jinak já odborníka vyhledala až v jistém období života jednoho z těch dětí, kdy už to bylo za hranou …. A měla jsem to udělat dřív. 
Je potřeba pečovat i o sebe. On člověk má taky nějaké dno jako rodič
- Citovat
- Upravit
17.9.25 20:52
V tomhle věku si dítě začíná uvědomovat samo sebe a že má nějaký názor a potřeby a chce ho vyjádřit. Bohužel to v takovém věku většina dětí nedokáže a proto existuje „období vzdoru.“ V uvozovkách je to proto, že to žádný vzdor není, ale je to jenom obrovský problém v porozumění mezi dítětem a dospělým, který prostě není schopen vydedukovat kde je problém a často to pak svým chováním jenom zhorší.
Rozhodně bych za nějakým odborníkem zašla, už jenom proto že se shání blbě a čekačky jsou na dlouho. Než vás nějaký psycholog vezme, může mu být 3,5 a to už z toho může být velký problém.
Nicméně fakt, že mu dá někdo diagnózu neznamená, že to něco vyřeší. Dál bude mít záchvaty a vy budete dál zoufalá. Všechna ta práce bude stejně na vás.
Rozhodně bych si na vašem místě nastudovala informace o vývojové dysfázii a pracovala na tom, aby jste zjistila jaké je synovo porozumění. To že nemluví není zas tak důležité, jako jeho schopnost rozumět. Pokud vám nerozumí a sám se nedokáže vyjádřit, má chudák peklo jak on, tak vy.
Dále bych zašla na foniatrii na vyšetření sluchu - dají mu sluchátka a měří jestli a jak slyší, chtějí po něm ukazovat slova, jestli je správně slyší/správně jim rozumí. Nevím jestli jste tímto myslela to ORL, ale to klasické měření sluchu co dělají např. v porodnici, kdy strčí nějaký vergl do ucha a sledují co to udělá, fakt nestačí.
No a nakonec bych zkusila kontaktovat ranou péči ve vašem okolí. Nemusí k vám přímo jezdit. Často mají pořadníky na dlouho, ale mohli by vám dát nějaké rady, zkušenosti, doporučili knížky, terapie, odborníky, kteří vám můžou pomoct dříve než vás nějaký psycholog vezme. Je to bezplatná služba a tím že je lokální, tak vám nebudou doporučovat věci, které jsou moc daleko.
Za sebe: pokud si myslíte, že je něco špatně, běžte za doktory a vybojujte si to. Neexistuje, že někdo něco neřeší. Pediatři mají často na párku a ve třech letech dítěte začnou najednou lámat rukama, proč rodiče nepřišli dřív a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.25 21:52
@Snopy123 No on syn žádnou diagnózu zatím nemá. Osobně mám pocit, že něco v pořádku není, protože jsem v minulosti hlídala spoustu dětí a bylo to jiné a člověk to vidí i doma a na hřišti mezi ostatními. Dle rodiny jsem blázen já, která z něj chce udělat jen blázna a nikdo o tom nechce nic slyšet. Selhávám buď já nebo má dítě asi víc času na všechno apod. Venku mezi lidmi mi jedna část nadává, že jsem málo přísná a druhá část, že zase jsem moc… A já už nějak nevím kudy kam. Syn je úplně nemluvící, ale hloupý není… nevím, kolik rozumí, ale zná tvary, čísla, má dobrou paměť.. Zároveň se sám téměř nenají, vadí mu když se trochu ušpiní, takže vzít do ruky něco, čím se může umazat, to vůbec. Je fixovaný na mě, a to hodně… Má rád nějakou svou rutinu, ale přímo na ni nelpí. Každopádně stejná jídla, nerad zkouší něco nového. Nemá rád cizí místa, tam chce furt nosit…nebo mezi hodně lidmi. Špatně snáší stříhání vlasů, nehtů.. je toho mraky… Jenže všechno se to nějak dalo. Jenže teď mě začal plácat, trhat mi vlasy, kopat a minule jsem mu už sebrala i židli malou, kterou po mně chtěl hodit, protože jsem mu něco nedovolila. Doma je to náročný, ale jsem pevná a nějak to zvládnu. Jenže venku je to šílený. Jsme pořád středem pozornosti a já jsem z toho tak nervózní, že už jsem fakt zoufalá. Dneska to házení věcí z regálu udělal poprvé. Vůbec jsem to nečekala… Normálně jsem celou cestu domů pak brečela… Nevím, co s ním… U doktorky ho musíme držet tři a stejně je neošetřitelnej. A to má jen 13,5 kilo… Co bude později… A když něco zjistí, dokáže mi někdo pomoct? Možná je to jen období a přejde to… Ale co když není… Myslím, že jako dneska jsem se sesypala poprvé.. Už toho za ten den bylo moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.25 22:06
Může to byt tím nemluvenim. U nas je ten vývoj takovy podivný od narození, sice uz se rozmluvil (ale mluvi divne, hrozne špatně gramaticky), ale predtim než se rozmluvil mel taky takové záchvaty. Živé si to pamatuju, strašný to bylo. My jsme ale měli cvičení od fyzio, aby se stimulovalo dozrávání nervové soustavy, rovnovazneho centra, hrubé a jemně motoriky, proste vseho co musí předcházet tomu aby řeč naskocila. Docela jsem to s ním drela, nemůžu samozřejmě posoudit nakolik to pomohlo nebo by to přišlo i tak, ale jak se začal vyjadřovat, zklidnit se. Ne teda ze bych uz neměla krvavý kousance, modřiny pořád a neobjednavala radši rohlik, ale uz to neni milionkrat denne. Ted uz je to spíš kdyz ma nejaky diskomfort, tak jsou ty záchvaty asi tak desetinasobne proti jiným detem v období vzdoru. Ale kdyz je v pohodě, da se s nim.
- Citovat
- Upravit
17.9.25 22:11
@LilyJane Jsem v různých skupinách, kde se podobné diagnózy řeší a četla jsem toho spoustu, ale nějak z toho nejsem pořád moudrá… Ani sama nedokážu říct, jestli něco z toho syn má.. K doktorovi ho budu dál tlačit a shánět, postupně jsem vyloučila alespoň jiné věci u lékařů, kam jsem ho dostala. Sluch myslím, že má dobrý… slyší i letadlo, které my s manželem neslyšíme. Navíc on tedy má paniku z doktorů. Přestane brečet až ve chvíli, kdy odcházíme, takže vůbec nespolupracuje…nejde ho uklidnit a nic by jim asi neukázal… Doma ukáže, když sám chce… Nevím ale, jaké má porozumění. Někdy funguje skvěle a jindy ne. Nevím, kolik mi toho přesně rozumí, když nemluví. Každopádně jakmile něco není po jeho, tak nastává peklo a horší se to.. A u mě není vždycky po jeho, ani to nejde. Někdy má možnost výběru, může sám rozhodnout, ale nejde to tak vždycky, takže se potkává denně s tím, že něco nejde, nemůže. Varianty jiné dávám, ale taky ne vždycky, protože v obchodě třeba musí chápat, že nekoupím vždycky všechno, na co si ukáže. Jinak to nejde.. Ale ty reakce jsou horší a horší. A nechápe to, že něco už má doma a další tedy nekoupíme. Nebo tohle nejíš, tak další brát nebudeme. Vysvětlovat nemá smysl, i když to zkusím… Nevím, jestli mi rozumí, proč to nekoupím nebo proč musíme vystoupit z autobusu nebo proč už musíme uklidit hračky atd… Chápu, že tam je asi nějaká frustrace z nepochopení, ale jak z toho ven…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.25 22:22
@El95 píše: Více
Ja myslim ze neni tak důležitá diagnoza, jako pomoct tomu, abyste se domluvili. Takze naučit se trénink těchhle dovednosti, on je v zásadě pro vsechny nemluvici deti podobný. A dál eliminovat ty situace, které jsou kriticke. Ja se snažím nemít v jeho dohledu v bytě nic co by mohl chtít a nemůžu dát, mam vlastne cely byt predelany, proste jednou bylo jednodušší si tu práci dát nez resit ty scény pořád dokola. Do obchodu nechodím kdyz neni krajní nouze, radši se staví manzel cestou z práce, protoze tam je průser zaručen. Moc nechodíme na akce pro děti, kde se mají dodržovat nějaká pravidla her a podobně, radši jen hřiště nebo les a trvám na nějakém základu. Proste jak se dá snazim se to nevyvolavat, vsechno najednou nezvládne, uci se fakt po jedné věci, diky kterým se posouvá dal. A posouvá se, to je důležitý.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.9.25 22:25
Třeba na plavání kam chodí moc rád jsem požádala, jestli by mohli z vitríny veci který prodeji odstranit sušené maliny. Taková blbost, ale on je miluje a proste nebylo návštěvy, kdy by to neskončilo scénou ze je chce. Znají ho od miminka, vyhověli. Az bude starší, bude takové věci chápat líp. Metoda ze si musí zvykat se mi neosvedcila. Jak se dostaneme do kolotoče scény za scénou, uz pak nejde nic.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
