Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@izquierdo píše:
To se stává všude bez ohledu na hranice, a všude se to těžce vrací zpět.
I v Brně? ![]()
@Venetia píše:
Jsem velice skromná a v sexu omezená…zažít to jednou na stole byl takový můj sen
Zkus tu sprchu a nechte u toho jeste tect nekolik hodin vodu. Berou se tam protizkluzove boty?
@hanka.br. píše:
Mnoho let jsem s manželem podléhala tomuto předsudku, než jsme se na něj vykašlali a ložnice si oddělili. On je skřivan, já sova jako poleno. Překročili jsme 30 let společného života a naprosto bezostyšně si myslím, že vzájemnou lásku a jiskru by nám mohli závidět i leckteré páry na samém začátku. Tož tak s tím krokem k zániku partnerství.
Určitě ti nechci sahat do svědomí, ale připadá mi to stejné jako tvrzení, že svatba je jen papír a k ničemu a později dotyčná dáma přizná, že se vdávat chtěla, ale partner nikoliv. Takový trochu alibismus. Já si stojím stále za svým, že partneři patří k sobě do postele.
@Kockazvysocan píše:
Určitě ti nechci sahat do svědomí, ale připadá mi to stejné jako tvrzení, že svatba je jen papír a k ničemu a později dotyčná dáma přizná, že se vdávat chtěla, ale partner nikoliv. Takový trochu alibismus. Já si stojím stále za svým, že partneři patří k sobě do postele.
A tak ja verim, ze nekde to funguje. Ja mam pocit, ze dnes spolu lidi travi malo casu, tak aspon vecer je dobre mit pocit, ze jsou spolu.
@Kockazvysocan píše:
Určitě ti nechci sahat do svědomí, ale připadá mi to stejné jako tvrzení, že svatba je jen papír a k ničemu a později dotyčná dáma přizná, že se vdávat chtěla, ale partner nikoliv. Takový trochu alibismus. Já si stojím stále za svým, že partneři patří k sobě do postele.
Vůbec nevím, co jsi tím chtěla říct.
@hanka.br. píše:
Vůbec nevím, co jsi tím chtěla říct.
Třeba to, že. Si myslím, že by spousta lidí nepřiznala, že je to jinak a špatně, ale hledaji si xestu, jak si to obhájit.
Mluvím obecně, ne konkrétně o vás.
Já tě naprosto chápu, já mám ted maminku v nemocnici, byla v umělém spánku, nervy, děti doma nechodí do školy školy, mamihnka byla riziková- je, takže uplná noroka, nestíhám. přiznávám.. V říjnu pohřeb děda, v lednu babička, ted moje máma..
No a nespím, nervní jsem, a prostě musela jsem to manželovi narovinu říct, nezlob se, ale jsem strašně vynervovaná, unavená, podrážeděná, protože takto bych vyjela i já..
A ještě by mě naštval, kdyb y se divil,, proč..
Unás když jsme nemocní a nebo někdo v noci nespal, klidně si lehnem bokem. obývák a nebo někdy o víkendu si vezmu děti do ložnice a manžel se dívá na film.. Nemyslím, že že by to bylo nějaké drama co bvy vadilo.. Když předtím spolu ležíte na pohovce, řeknete si dobou a jdete.. stejně, když víte, že partner bude sledovat nějaký akční film..
Asi bvych mu to řekla, jestli by třeba o víkendu nestal dřív, aby ses mohla vyspát a nebo tak něco..
@Kockazvysocan píše:
Třeba to, že. Si myslím, že by spousta lidí nepřiznala, že je to jinak a špatně, ale hledaji si xestu, jak si to obhájit.
Mluvím obecně, ne konkrétně o vás.
Jo takhle. tak to mi nedošlo, já v odděleném spaní totiž nevidím nic, co by stálo za obhajování. Přijde mi to daleko poctivější a vzájemně ohleduplnější, než bazírovat na společné ložnici i za cenu špatného spaní - opravdu mi chce někdo namluvit, že nikdo z partnerů nechrápe, nefuní, neskřípe zubama, neprdí a partnerkám to vůbec nevadí?
@hanka.br. naprosto s tebou souhlasím.. Já když mám rýmu tak chrápu a spíme normálně odděleně, automaticky manželovi nabídnu, nejslti mám jít spát do obýváku a nebo on, někdy ještě dělána PC večer do práce věci, máme rozkládací guč..
MOje známá ta má - pro mě extrem, ale každý to nějak má respektuji to, tak ti spi 7 let tak, že on spí se starším a ona s malou protože měli dvě mlaé děti u sebe a obě se jim tehdy neveši do ložnice, tak to tak udělali, že pak, když se narodila malá měla ji s postýlkou v jiné mísnosti s s mladím, aby se muž vyspal, pak starší byl rád, že spí s tátou v ložnici, ona je pořád s malou v pokoji..
Zatím, teda nepocitujina nich, že by se nějak odcizili.. pořád stejně, ona mi říkala, že stejně on chodí pozdě spát, ani neví, kdy, že by to bylo stejně jedno, a ráno jde do práce, taky se nevidí
@hanka.br. píše:
Jo takhle. tak to mi nedošlo, já v odděleném spaní totiž nevidím nic, co by stálo za obhajování. Přijde mi to daleko poctivější a vzájemně ohleduplnější, než bazírovat na společné ložnici i za cenu špatného spaní - opravdu mi chce někdo namluvit, že nikdo z partnerů nechrápe, nefuní, neskřípe zubama, neprdí a partnerkám to vůbec nevadí?
Tak já teda natvrdo napíšu, že spánek je pro nás svatý a oddělené spaní nám vyhovuje. Už na začátku vztahu jsem manželovi vysvětlila, že rozhodně nejsem typ, který usíná nejraději „na lžičky“, ale že potřebuju svůj prostor. Takže i ve fázi největší zamilovanosti jsem se musela minimálně odvalit. Když manžel vstával do práce jednu dobu v 5h, tak jsem se celou noc např. bála vysmrkat, protože on když se vzbudí, tak má problém znovu usnout. Ale jsme oba těžcí alergici, on i astmatik se sklonem k zánětům nosohltanu, takže noční smrkání/kašlání je u nás celoročně. S prvním dítětem se manžel po měsíci odstěhoval z ložnice, aby byl v práci použitelný, a zvykli jsme si na to a jeden večer u vína jsme si v upřímné chvilce řekli, že to vlastně nechceme vracet zpátky. I když jsou děti přes noc u prarodičů a my si děláme hezký večer plný sexu, tak stejně se potom většinou jeden z nás zvedne a jde spát jinam. Nějak nevíme, proč by mělo být kouzlo toho pravého vztahu, že jeden si může dovolit astmatický kašel bez výčitek nebo chrápání a druhý ho miluje tak, že mu toto noční probuzení vůbec nevadí (přestože potom zírá hodinu do stropu), když to jde zařídit jinak.
Čas spolu trávíme, povídáme si dost, intimních chvilek máme taky dost, nosíme si ráno navzájem kafe do postele. Jediné omezení, které cítíme, je to, že jsme na toto pohodlí tak zvyklí, že pro dovolenou vybíráme zásadně 3kk apod., což leze do peněz ![]()
@Kockazvysocan píše:
Třeba to, že. Si myslím, že by spousta lidí nepřiznala, že je to jinak a špatně, ale hledaji si xestu, jak si to obhájit.
Mluvím obecně, ne konkrétně o vás.
No já nevím. U nás, i když po sexu usneme na gauči spolu, s já se probudím třeba ve tři ráno, tak jdu k sobě do postele. ![]()
@Venetia píše:
to jesm zapomněla dopsat, že tyhle páry pravděpodobně tráví večery v obýváku nebo jiné místnosti a do ložnice už jdou opravdu jen spát.Ale ty stoly, sprchy budou spíš rychlovky nebo tam se dá provádět něco delšího?
Tak stůl je určitě spíše na rychlovku, i když vlastně nevím, jak dlouho se počítá jako rychlovka? U nás cca půl hodiny. Naše oblíbené místo je ve vaně - tam to může být klidně na delší dobu. Pokud chceme něco fakt delšího, tak máme oblíbené místo na zemi před krbem (hlavně v zimě), je tam teploučko, útulno, mám ráda pod sebou takové ty chlupaté věcičky a dečky.
Jakmile vlezu do postele, tak se mi chce spát a nemám na sex ani pomyšlení. Když tak přemýšlím, nedělali jsme to v posteli možná deset let. ![]()
@izquierdo píše:nějak není s kým ,a nemáme sprchový kout .
Zkus tu sprchu a nechte u toho jeste tect nekolik hodin vodu. Berou se tam protizkluzove boty?
@hanka.br. píše:
Jo takhle. tak to mi nedošlo, já v odděleném spaní totiž nevidím nic, co by stálo za obhajování. Přijde mi to daleko poctivější a vzájemně ohleduplnější, než bazírovat na společné ložnici i za cenu špatného spaní - opravdu mi chce někdo namluvit, že nikdo z partnerů nechrápe, nefuní, neskřípe zubama, neprdí a partnerkám to vůbec nevadí?
vadí, ale to společné usínaní a probouzení pokud je vztah funkční za to stojí. Asi jen pro vanilkáče, no.
@Venetia píše:
vadí, ale to společné usínaní a probouzení pokud je vztah funkční za to stojí. Asi jen pro vanilkáče, no.
Ale vždyť jo, já nemám potřebu hodnotit funkčnost vztahů podle toho, jestli spolu lidi usínají nebo ne. Jestliže se společné usínání a probouzení partnerů rozchází o tři hodiny, zkrátka to přináší život, stejně jako zvýšenou potřebu a nižší kvalitu spánku. Od toho jsme partneři, abychom si vzájemně vyšli vstříc a cítili se fain. Potlačovat svoje potřeby kvůli nějakému předsudku já už nemám zapotřebí. Pokud se však partneři v ložnici vzájemně neobtěžují a jsou tam naopak rádi, je to super, přeju jim to.
@hanka.br. píše:
Ale vždyť jo, já nemám potřebu hodnotit funkčnost vztahů podle toho, jestli spolu lidi usínají nebo ne. Jestliže se společné usínání a probouzení partnerů rozchází o tři hodiny, zkrátka to přináší život, stejně jako zvýšenou potřebu a nižší kvalitu spánku. Od toho jsme partneři, abychom si vzájemně vyšli vstříc a cítili se fain. Potlačovat svoje potřeby kvůli nějakému předsudku já už nemám zapotřebí. Pokud se však partneři v ložnici vzájemně neobtěžují a jsou tam naopak rádi, je to super, přeju jim to.
Dnes mluvis tak rozumne.