Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Může mít autismus?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.12.19 20:53
Ja osobne uz jsem si sehnala odborne prirucky jak podporovat a stimulovat socialni chovani a dovednosti u batolat. Jsou to jednoducha cviceni, se kteryma postupne pimalinku zaciname. A podarilo se mi dostat se k pani psycholozce, z autist skoly, venuje se i ranne peci a batolatkam. Ve ctvrtek tam s prckem vyrazime… Tak jsem zvedava. A samozrejme vynervovana.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 21:03
@mimonna píše:
Může to být autismus. Ono to chlácholení „ale třeba to nemusí být autismus“ je kontraproduktivní. Autismus není konec světa, je to jenom známka, že se na dítě musí aplikovat speciální výchova, aby se naučilo co nejvíc pochopit „náš“ svět a propojit ho se světem svým. Lépe zbytečně než vůbec.
Souhlasim s vami. Nepotrebuji chlacholeni. Kvuli tomu to nepisu. Zajimaji me pribehy i nazory ostatnich maminek a deti. Naopak, chci s nim zacit pracovat, lepe zbytecne, nez vubec. To mu neuskodi. Snazim se to resit, i kdyz okoli se mnou nesouhlasi. Je to me treti dite, takze jiste zkusenosti uz mam.
Diky moc vsem za nazory😉
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 21:47
@Oriseka píše:
Mohu se zeptat s cim jste zacali v 18 mesicich? Dopadl vam ten test spatne nebo kvuli nestandartnimu chovani?
Je to naše druhé dítě, mně připadalo divné už tak od 6 měsíců, oproti staršímu nejevilo zájem o lidi, ale o techniku, čudlíky, zvuky, blikání, kabely, telefony… Jiným dětem se vyloženě vyhýbalo. Tehdy jsem si říkala, že to snad dožene později. Bylo toho více, samé nenápadné drobnosti. Až po tom vyplňování dotazníku v 18 měsících mi všechno seplo dohromady, všechny ty podivnosti - divné zájmy, špatná sociální interakce, stereotypní chování…
Podle mého je ten dotazník z velké části postavený blbě, ale jsem za něj ráda, jinak bychom čekali kdo ví na co.
Už během prvních týdnů jsme dítě naučili sdílet radost a pak to chce ještě obrovskou spoustu každodenní práce, neustále stimulovat k sociálním interakcím formou her… a tak. Lze vyhledat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 22:18
@mimonna píše:
Je to naše druhé dítě, mně připadalo divné už tak od 6 měsíců, oproti staršímu nejevilo zájem o lidi, ale o techniku, čudlíky, zvuky, blikání, kabely, telefony… Jiným dětem se vyloženě vyhýbalo. Tehdy jsem si říkala, že to snad dožene později. Bylo toho více, samé nenápadné drobnosti. Až po tom vyplňování dotazníku v 18 měsících mi všechno seplo dohromady, všechny ty podivnosti - divné zájmy, špatná sociální interakce, stereotypní chování…
Podle mého je ten dotazník z velké části postavený blbě, ale jsem za něj ráda, jinak bychom čekali kdo ví na co.
Už během prvních týdnů jsme dítě naučili sdílet radost a pak to chce ještě obrovskou spoustu každodenní práce, neustále stimulovat k sociálním interakcím formou her… a tak. Lze vyhledat.
Dobry vecer, muzu se zeptat, jak trenujete sdileni radosti? Moc diky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 22:39
Hodím sem odkaz, kde je všechno stručně popsáno.
Sdílení radosti je první a nejdůležitější krok, dítě musí zjistit, že radost rodičů je mu také příjemná. Od toho se odvíjí motivace zažívat další radost s rodiči.
https://autismus-screening.eu/…toda_OTA.pdf
Ovšem někdy je autismus spojený s mentální retardací a/nebo s poruchami emocí, pak se s tím člověkem pracuje mnohem hůř a možnosti jsou omezené.
Naše dítě se naštěstí jeví jako emočně i inteligencí v pořádku. Je to trochu náročnější na představivost - dítě je motoricky přiměřené, rozumově přiměřené nebo i napřed, ale vázne sociální vývoj. Takže i s tím batoletem musíme začít znovu od začátku, jako by to bylo několikaměsíční miminko. Po pár měsících je to dítě jako vyměněné, i když stále má zjevně autistické znaky. Nepoučený laik by si ale asi už nevšiml.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 22:50
@mimonna píše:
Hodím sem odkaz, kde je všechno stručně popsáno.
Sdílení radosti je první a nejdůležitější krok, dítě musí zjistit, že radost rodičů je mu také příjemná. Od toho se odvíjí motivace zažívat další radost s rodiči.
https://autismus-screening.eu/…toda_OTA.pdfOvšem někdy je autismus spojený s mentální retardací a/nebo s poruchami emocí, pak se s tím člověkem pracuje mnohem hůř a možnosti jsou omezené.
Naše dítě se naštěstí jeví jako emočně i inteligencí v pořádku. Je to trochu náročnější na představivost - dítě je motoricky přiměřené, rozumově přiměřené nebo i napřed, ale vázne sociální vývoj. Takže i s tím batoletem musíme začít znovu od začátku, jako by to bylo několikaměsíční miminko. Po pár měsících je to dítě jako vyměněné, i když stále má zjevně autistické znaky. Nepoučený laik by si ale asi už nevšiml.
Moc diky, muzu jeste vedet, jsk stare je vase dite nyni. A jak jste na tom byli s vyvojem reci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 22:58
@mimonna píše:
Je to naše druhé dítě, mně připadalo divné už tak od 6 měsíců, oproti staršímu nejevilo zájem o lidi, ale o techniku, čudlíky, zvuky, blikání, kabely, telefony… Jiným dětem se vyloženě vyhýbalo. Tehdy jsem si říkala, že to snad dožene později. Bylo toho více, samé nenápadné drobnosti. Až po tom vyplňování dotazníku v 18 měsících mi všechno seplo dohromady, všechny ty podivnosti - divné zájmy, špatná sociální interakce, stereotypní chování…
Podle mého je ten dotazník z velké části postavený blbě, ale jsem za něj ráda, jinak bychom čekali kdo ví na co.
Už během prvních týdnů jsme dítě naučili sdílet radost a pak to chce ještě obrovskou spoustu každodenní práce, neustále stimulovat k sociálním interakcím formou her… a tak. Lze vyhledat.
Pred 3 lety jsem dotaznik nedostala. Mozna by me taky nekam driv nadmeroval. Treba ta precitlivelost na zvuky to se treba u syna vylozene strida-obdobi, kdy mu to vadi a kdy ne. Ted mu treba vadi jen nektere zvuky. Nebo treba ukazoval ukazovackem a ted to treba obcas strida s palcem. Asi bych proste mela problem ten dotaznik vyplnit, aby to melo vypovidaci hodnotu. Jinak z ostatnich spatnych odpovedi vlastne vyrostl sam. Celkove mam pocit, ze nejake zvlastnosti zmizi, aby se objevily zase jine. Tyto metody, jak pisete, mohou fungovat nejak vyrazneji i na tezsi pripady? Casto se to poji s mentalni retardaci a s tim se moc delat neda, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 23:05
@postak pat píše:
Moc diky, muzu jeste vedet, jsk stare je vase dite nyni. A jak jste na tom byli s vyvojem reci?
Teď 20 měsíců. Vývoj řeči podivný, v 8-9 měsících mluvilo skoro nadstandardně, od cca 12 měsíců vázne motivace mluvit. Ne že by to neumělo, ale nechápe tu potřebu mluvit. Takže jenom v případě nějaké nouze řekne jednorázově smysluplné slovo, ale pak už třeba nikdy. Standarně používá cca 5 zvuků, kterým rozumím, ale jenom, když něco potřebuje. Něčemu ovšem rozumím až z videa, takže se nedá říct, že by nemluvilo vůbec, na svůj věk, jenom je to nezřetelné. Řídí naše ruce a jiné části těla, abychom udělali, co chce. Ale to až poté, co jsme se zaměřili na stimulaci sociálních interakcí.
Porucha řeči (stejně jako dyspraxie - nemotornost) je variabilní příznak, někteří autisté nemluví a jiní mluví dobře. Někteří jsou motoricky nešikovní a jiní velmi šikovní.
Co je společné, je (ne)chápání sdílení světa s dalšími lidmi, pokud jim tedy okolí nepomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 23:16
@mimonna píše:
Teď 20 měsíců. Vývoj řeči podivný, v 8-9 měsících mluvilo skoro nadstandardně, od cca 12 měsíců vázne motivace mluvit. Ne že by to neumělo, ale nechápe tu potřebu mluvit. Takže jenom v případě nějaké nouze řekne jednorázově smysluplné slovo, ale pak už třeba nikdy. Standarně používá cca 5 zvuků, kterým rozumím, ale jenom, když něco potřebuje. Něčemu ovšem rozumím až z videa, takže se nedá říct, že by nemluvilo vůbec, na svůj věk, jenom je to nezřetelné. Řídí naše ruce a jiné části těla, abychom udělali, co chce. Ale to až poté, co jsme se zaměřili na stimulaci sociálních interakcí.Porucha řeči (stejně jako dyspraxie - nemotornost) je variabilní příznak, někteří autisté nemluví a jiní mluví dobře. Někteří jsou motoricky nešikovní a jiní velmi šikovní.
Co je společné, je (ne)chápání sdílení světa s dalšími lidmi, pokud jim tedy okolí nepomáhá.
Tak to mame vcelku podobny pribeh. Nas je tedy o dva mesice mladsi. A jak se pozna, ze je inteligencne ok? Jak pisete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 23:20
@postak pat píše:
Tak to mame vcelku podobny pribeh. Nas je tedy o dva mesice mladsi. A jak se pozna, ze je inteligencne ok? Jak pisete.
To těžko zobecnit, to člověk prostě musí vytušit. Třeba když se chce někam dostat, tak k tomu použije velmi vynalézavý způsob. A tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.19 23:24
@mimonna píše:
To těžko zobecnit, to člověk prostě musí vytušit. Třeba když se chce někam dostat, tak k tomu použije velmi vynalézavý způsob. A tak.
Jj. Diky. Ten nas mrnous mi taky prijde docela bystry. Nevadilo by vam, napsat si nekdy trebas pres messenger, nebo whats up. At se tady porad nevyptavam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.19 17:32
@mimonna píše:
Hodím sem odkaz, kde je všechno stručně popsáno.
Sdílení radosti je první a nejdůležitější krok, dítě musí zjistit, že radost rodičů je mu také příjemná. Od toho se odvíjí motivace zažívat další radost s rodiči.
https://autismus-screening.eu/…toda_OTA.pdfOvšem někdy je autismus spojený s mentální retardací a/nebo s poruchami emocí, pak se s tím člověkem pracuje mnohem hůř a možnosti jsou omezené.
Naše dítě se naštěstí jeví jako emočně i inteligencí v pořádku. Je to trochu náročnější na představivost - dítě je motoricky přiměřené, rozumově přiměřené nebo i napřed, ale vázne sociální vývoj. Takže i s tím batoletem musíme začít znovu od začátku, jako by to bylo několikaměsíční miminko. Po pár měsících je to dítě jako vyměněné, i když stále má zjevně autistické znaky. Nepoučený laik by si ale asi už nevšiml.
Tak zrovna tohle „sdileni radosti“ a podobne je cesta do pekel. Existuje to jen proto, ze nejaka pani nechce delat Son-Rise, protoze by ji nekdo videl do karet a nemohla by si delat a uctovat co chce. V literature ani psychologii to nema zadnou oporu. Naopak, kdyz to budete delat, narusi se vas vztah s ditetem. Protoze jde o umele, neprirozene projevy a to dite citi a sice reaguje (maminka asi neco dela a vi proc, ale ja tomu nerozumim, tak se budu snazit tvarit, jak asi ceka), ale nerozumi. A psychologicky je to presne naopak - dite se nestrefuje ve svych reakcich do maminky, ale maminka mu pomaha porozumet emocim, ktere proziva. A aby se to delo, musi jit o prirozene emoce, mezi ktere patri i zmatek, smutek, nuda. A ano, i radost. Ale tyhle „sdileni radosti“ rozhodne nejsou prirozene a naopak neprirozene uci dite, se smat (kvuli mamince), prestoze treba samo citi neco uplne jineho, cemu usmev neodpovida. A to, bohuzel, zpusobi vice skody, nez uzitku, protoze to spis prispeje k rozvoji alexithymie (stav, kdy clovek spravne nerozumi emocim svym a druhych a jejich pricinam a souvislostem) nez naopak.
„Sdilena radost“ vychazi ze „sdilene pozornosti“, coz je jako pojem zname davno ze zahranici. Ani jedno ale nema byt zalozene na tom, ze stimuluju dite (abych dostal jeho chovani nebo reakce, kam potrebuju), ale na tom, ze ja se snazim porozumet, co dite proziva, co se stava stredem jeho pozornosti a proc.
Zijeme ale v dobe neomezenych moznosti a je jasne, ze kdyz rodici reknou, ze ma takove a makove dite, tak ma pak radost, kdyz se dite smeje a on ho dokaze rozesmat. Ujistuje ho to a uklidnuje. To je pochopitelne. Ale nepomaha to. Ono je libive tvrdit, ze musi vzniknout nejaka vazba mezi rodicem a ditetem a ze u autistickych deti neni. Stejne jako u vsech deti, maji s maminkou vazbu od narozeni. A je lepe, kdyz maminka bude maminkou a ne, kdyz se bude preucovat na nejake „sdileni radosti“.
Takze lepsi se podivat na video Rada rodicum autistickych deti, kde pan pekne mluvi o tom, co deti potrebuji a co pomaha nejlepe
https://www.youtube.com/watch?…
Nadace AVAST taky podporila vznik Prirucky pro rychly start pro rodice autistickych deti http://mujautismus.cz/…e-o-autismu/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.19 10:39
@mmki píše:
Tak zrovna tohle „sdileni radosti“ a podobne je cesta do pekel. Existuje to jen proto, ze nejaka pani nechce delat Son-Rise, protoze by ji nekdo videl do karet a nemohla by si delat a uctovat co chce. V literature ani psychologii to nema zadnou oporu. Naopak, kdyz to budete delat, narusi se vas vztah s ditetem. Protoze jde o umele, neprirozene projevy a to dite citi a sice reaguje (maminka asi neco dela a vi proc, ale ja tomu nerozumim, tak se budu snazit tvarit, jak asi ceka), ale nerozumi. A psychologicky je to presne naopak - dite se nestrefuje ve svych reakcich do maminky, ale maminka mu pomaha porozumet emocim, ktere proziva. A aby se to delo, musi jit o prirozene emoce, mezi ktere patri i zmatek, smutek, nuda. A ano, i radost. Ale tyhle „sdileni radosti“ rozhodne nejsou prirozene a naopak neprirozene uci dite, se smat (kvuli mamince), prestoze treba samo citi neco uplne jineho, cemu usmev neodpovida. A to, bohuzel, zpusobi vice skody, nez uzitku, protoze to spis prispeje k rozvoji alexithymie (stav, kdy clovek spravne nerozumi emocim svym a druhych a jejich pricinam a souvislostem) nez naopak.„Sdilena radost“ vychazi ze „sdilene pozornosti“, coz je jako pojem zname davno ze zahranici. Ani jedno ale nema byt zalozene na tom, ze stimuluju dite (abych dostal jeho chovani nebo reakce, kam potrebuju), ale na tom, ze ja se snazim porozumet, co dite proziva, co se stava stredem jeho pozornosti a proc.
Zijeme ale v dobe neomezenych moznosti a je jasne, ze kdyz rodici reknou, ze ma takove a makove dite, tak ma pak radost, kdyz se dite smeje a on ho dokaze rozesmat. Ujistuje ho to a uklidnuje. To je pochopitelne. Ale nepomaha to. Ono je libive tvrdit, ze musi vzniknout nejaka vazba mezi rodicem a ditetem a ze u autistickych deti neni. Stejne jako u vsech deti, maji s maminkou vazbu od narozeni. A je lepe, kdyz maminka bude maminkou a ne, kdyz se bude preucovat na nejake „sdileni radosti“.
Takze lepsi se podivat na video Rada rodicum autistickych deti, kde pan pekne mluvi o tom, co deti potrebuji a co pomaha nejlepe
Nadace AVAST taky podporila vznik Prirucky pro rychly start pro rodice autistickych deti http://mujautismus.cz/…e-o-autismu/
https://www.youtube.com/watch?…
Tak přece jenom máme bezmála rok 2020 a nemusíme se držet zastaralých metod, které vznikly metodou pokus-omyl někdy v 70. letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.19 10:52
@mimonna píše:
Tak přece jenom máme bezmála rok 2020 a nemusíme se držet zastaralých metod, které vznikly metodou pokus-omyl někdy v 70. letech.
Je to naopak - teorie z r. 1958 nikdy nebyla vyvrácena, naopak, za ty roky byla bezpočtem kvalitních studií a experimentů potvrzena a doložena. Ke zmíněné moderní rychlokvašce existuje jediný výstup, který nemá nikde uvedena jména autorů, metodologie by neuspěla na střední škole a výsledky nevypovídají vůbec nic o autismu (výsledkem je, že hodnotiteli, který zároveň výzkum prováděl se zdá, že věc je ve výsledku lepší). Do toho byly zařazeny ve výzkumu „autistické děti“, které, jak jejich rodiče jinde tady v diskusi potvrzují, vlastně vůbec diagnózu nemají.
Jestli tohle není pro každého dostatečným varováním, pak nevím. Ale je fajn, že lidé můžou zkoušet různé věci. Škoda, že ty děti nemají tak často na výběr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.19 11:11
@mmki píše:
Je to naopak - teorie z r. 1958 nikdy nebyla vyvrácena, naopak, za ty roky byla bezpočtem kvalitních studií a experimentů potvrzena a doložena. Ke zmíněné moderní rychlokvašce existuje jediný výstup, který nemá nikde uvedena jména autorů, metodologie by neuspěla na střední škole a výsledky nevypovídají vůbec nic o autismu (výsledkem je, že hodnotiteli, který zároveň výzkum prováděl se zdá, že věc je ve výsledku lepší). Do toho byly zařazeny ve výzkumu „autistické děti“, které, jak jejich rodiče jinde tady v diskusi potvrzují, vlastně vůbec diagnózu nemají.Jestli tohle není pro každého dostatečným varováním, pak nevím. Ale je fajn, že lidé můžou zkoušet různé věci. Škoda, že ty děti nemají tak často na výběr.
Mně tedy přijde (a na vlastním dítěti vidím, že to funguje), že sdílení radosti je důležitý motivační prvek, který lze později použít jako „odměnu“. Už teď dítko krásně spolupracuje, když ho chválím, a ještě před půl rokem vypadalo, že jsem mu naprosto lhostejná. Pozitivní motivace je vždy silnější než negativní motivace.
Nějaké dlouhodobé objektivní výsledky těžko v tuto chvíli mohou existovat, když děti ještě nedospěly, že.
Některé zastaralé terapie naopak byly spíše týráním dětí, něco jako cirkusová drezúra ve stylu „potlač osobnost svého autisty a nauč ho panáčkovat, aby vypadalo jako neutotypik. Vždyť co by na to řekli lidi, když udělá něco divného.“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
