Opustil mě kvůli matce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše:
Zdravím, žádám o radu či pomoc. Asi už jsem opravdu zoufalá. Je mi 28 a bývalému partnerovi 30. Když jsme se před sedmi lety poznali, bylo nám oboum hned jasné že je to ta největší první láska hned na první pohled. Netrvalo dlouho a nastalo představování rodičům. I když jsem se snažila a myslela jsem si že to s jeho matkou dopadlo dobře, šeredně jsem se spletla. Dohnala svého syna k rozhodnutí buď já nebo ona. Vybral si maminku. Obrecela jsem to a šlo se dál. Během dalších sedmi let jsme se skoro neviděli a mě se narodil syn kterému je teď pět. Jako by tomu osud chtěl, po sedmi letech, kdy jsme oba byli delší dobu bez partnera, jsme se díky nehodě v autě kterou jsem nešťastnou náhodou způsobila, zase potkali. Pomohl mi a odvezl mě i syna domů. Začali jsme si povídat, postupem času opět vídat, a tak jsem zase skončili spolu. Ta obrovská láska se nikdy neztratila. Scházeli jsme se tajně aby jsme nejdřív zjistili jestli to bude fungovat než to vybalime na jeho matku. Všechno fungovalo víc než bych si vůbec kdy mohla představit. Zhruba po tři čtvrtě roku jsme usoudili že je čas to oznámit. Než jsme se k tomu dostali, zjistila jsem že jsem těhotná. Měli jsme z toho oba obrovskou radost. Moji rodiče to vzali s úsměvem. Ty jeho už tolik ne, asi to pro ně musel být šok ale o tak, takovou reakci jsem nečekala. Oznámili jsme jim že už se delší dobu vídáme a že čekáme miminko. Chvíli nevěděli jak reagovat, ale pak se to zlomilo. Matka ho zfackovala jak si to jako představuje, a jeho otec mě vyvedl z domu a zabouchl za mnou dveře. Od té doby jsem ho neviděla a přišla mi jen SMS že si to musí promyslet. Že o mě nechce přijít ale že to musí vyřešit doma a pak mi dá vědět jak to dopadlo. Už je to týden co nemám žádné zprávy a začínám se smiřovat s tím že budu vychovávat dvě děti sama. Jsem tak na dně že se občas divím že ještě stojím na nohou.
Nebylo to rozumné dávat se dohromady. On není dospělý chlap. Ale malé děcko, co si nechá diktovat, jak má žít. Láska a osud? Pche.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je jak z blbé telenovely. Chlapec se musí holt osamostatnit nebo s ním nic nebude. A víš, co jim na Tobě tak vadí? Jak reagovali na jeho jiné partnerky? Asi jste se s dítětem unáhlili, ale to nechceš teď slyšet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Toto jako vážně? Ne nadarmo se říká nevstupuj dvakrát do téže řeky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
S dítětem, které bydlí u rodičů, sis pořídila další dítě. Tomu říkám životní rozhodnutí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Obrovská láska? To Tě nestačilo jak se zachoval poprvé? Je to mamánek a jeho budoucí partnerka bude chudák. jak je vidět je stále sám a proč asi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neměla sis s ním pořizovat dítě. Co s mužem, který si ještě ve 30 letech nechá řídit život od rodičů?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím, žádám o radu či pomoc. Asi už jsem opravdu zoufalá. Je mi 28 a bývalému partnerovi 30. Když jsme se před sedmi lety poznali, bylo nám oboum hned jasné že je to ta největší první láska hned na první pohled. Netrvalo dlouho a nastalo představování rodičům. I když jsem se snažila a myslela jsem si že to s jeho matkou dopadlo dobře, šeredně jsem se spletla. Dohnala svého syna k rozhodnutí buď já nebo ona. Vybral si maminku. Obrecela jsem to a šlo se dál. Během dalších sedmi let jsme se skoro neviděli a mě se narodil syn kterému je teď pět. Jako by tomu osud chtěl, po sedmi letech, kdy jsme oba byli delší dobu bez partnera, jsme se díky nehodě v autě kterou jsem nešťastnou náhodou způsobila, zase potkali. Pomohl mi a odvezl mě i syna domů. Začali jsme si povídat, postupem času opět vídat, a tak jsem zase skončili spolu. Ta obrovská láska se nikdy neztratila. Scházeli jsme se tajně aby jsme nejdřív zjistili jestli to bude fungovat než to vybalime na jeho matku. Všechno fungovalo víc než bych si vůbec kdy mohla představit. Zhruba po tři čtvrtě roku jsme usoudili že je čas to oznámit. Než jsme se k tomu dostali, zjistila jsem že jsem těhotná. Měli jsme z toho oba obrovskou radost. Moji rodiče to vzali s úsměvem. Ty jeho už tolik ne, asi to pro ně musel být šok ale o tak, takovou reakci jsem nečekala. Oznámili jsme jim že už se delší dobu vídáme a že čekáme miminko. Chvíli nevěděli jak reagovat, ale pak se to zlomilo. Matka ho zfackovala jak si to jako představuje, a jeho otec mě vyvedl z domu a zabouchl za mnou dveře. Od té doby jsem ho neviděla a přišla mi jen SMS že si to musí promyslet. Že o mě nechce přijít ale že to musí vyřešit doma a pak mi dá vědět jak to dopadlo. Už je to týden co nemám žádné zprávy a začínám se smiřovat s tím že budu vychovávat dvě děti sama. Jsem tak na dně že se občas divím že ještě stojím na nohou.
Jo a psal se rok 1982 a scénář napsal Jaroslav Dietl. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak věřila bych dost věcem, ale tady mi nesedí jasný protiklad. Přitažlivost a charisma chlapa, který se nechá zfackovat maminkou. Co je na něm přitažlivého?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to hrozné. Jako je mi tě líto a doufám, že to dobře dopadne. Vymanit se že spárů takových rodičů není jen tak. Vím, o čem mluvím. Manžela podobná výchova, ne tak psycho, aby ho zfackovali, ale stylem hodně podobná, poznamenala do teď, a to odešel - rozuměj zdrhnul!!! Už v 18ti. Teď mu bude 30, spolu jsme cca 6 let a řešíme to do teď. Pořád nám to ovlivňuje manželství. A to je manžel silná osobnost. Zcela odpoutaný a samostatný chlap. Ale psychika to nese těžce. Bohužel chodí už druhý rok k psychologovi, aby si špatné pocity a vzorce z takovéto výchovy dal dopořádku. Je to opravdu pro něj těžké. A to říkám, zdaleka ta výchova nebyla taková, že by ho někdo zfackoval, když mě doma představil. Ale už jen to, že o mě rok rodičům neřekl, bál se mě představit, bál se říct o koupi bytu, bál se říct o nové práci, bál se říct o zasnubach, bál se říct o dovolené… To svědčí o hodně. A znovu zmiňuji, v manželství manžel funguje skvěle. Jen jeho vlastní sebevědomí bylo v určitých bodech zcela zadupané do země. Naštěstí se to velmi lepší. Ale ne každý chlap se rozhodne řešit to odborně…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zdravím, žádám o radu či pomoc. Asi už jsem opravdu zoufalá. Je mi 28 a bývalému partnerovi 30. Když jsme se před sedmi lety poznali, bylo nám oboum hned jasné že je to ta největší první láska hned na první pohled. Netrvalo dlouho a nastalo představování rodičům. I když jsem se snažila a myslela jsem si že to s jeho matkou dopadlo dobře, šeredně jsem se spletla. Dohnala svého syna k rozhodnutí buď já nebo ona. Vybral si maminku. Obrecela jsem to a šlo se dál. Během dalších sedmi let jsme se skoro neviděli a mě se narodil syn kterému je teď pět. Jako by tomu osud chtěl, po sedmi letech, kdy jsme oba byli delší dobu bez partnera, jsme se díky nehodě v autě kterou jsem nešťastnou náhodou způsobila, zase potkali. Pomohl mi a odvezl mě i syna domů. Začali jsme si povídat, postupem času opět vídat, a tak jsem zase skončili spolu. Ta obrovská láska se nikdy neztratila. Scházeli jsme se tajně aby jsme nejdřív zjistili jestli to bude fungovat než to vybalime na jeho matku. Všechno fungovalo víc než bych si vůbec kdy mohla představit. Zhruba po tři čtvrtě roku jsme usoudili že je čas to oznámit. Než jsme se k tomu dostali, zjistila jsem že jsem těhotná. Měli jsme z toho oba obrovskou radost. Moji rodiče to vzali s úsměvem. Ty jeho už tolik ne, asi to pro ně musel být šok ale o tak, takovou reakci jsem nečekala. Oznámili jsme jim že už se delší dobu vídáme a že čekáme miminko. Chvíli nevěděli jak reagovat, ale pak se to zlomilo. Matka ho zfackovala jak si to jako představuje, a jeho otec mě vyvedl z domu a zabouchl za mnou dveře. Od té doby jsem ho neviděla a přišla mi jen SMS že si to musí promyslet. Že o mě nechce přijít ale že to musí vyřešit doma a pak mi dá vědět jak to dopadlo. Už je to týden co nemám žádné zprávy a začínám se smiřovat s tím že budu vychovávat dvě děti sama. Jsem tak na dně že se občas divím že ještě stojím na nohou.