Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Miainautumn píše:
A hodný člověk není, jinak by vás respektoval. A myslet už nemyslí vůbec. To je samozřejmě nadsázka, kterou chci vyjádřit, že jej musíte uvést do patřičných mezí. A jak? Jasně, srozumitelně, pregnantě! Přesně vymezit co ano a co už ne.
A co mu to začít oplácet? Ve tři ráno z noční zavolat, jak se vede?
@Anonymní píše:
Jak že se jmenovala ta nemoc?
Ty jo, to už mi přijde hodně krutý, byl by akorát smutný a začal otravovat přítelovu sestru.
No tak když Ti vadí, že by byl smutný, tak ho nech ať Vás pernamentně obtěžuje, povznes se nad to a buď veselá.
.Jako promiň, ale to Ti fakt nedošlo, že pokud nebudete zlí a za cenu nějakého toho „krveprolití“ nenastavíte nějaké mantinely, tak on Vám pokoj prostě nedá???
@prokr píše:
No tak když Ti vadí, že by byl smutný, tak ho nech ať Vás pernamentně obtěžuje, povznes se nad to a buď veselá..Jako promiň, ale to Ti fakt nedošlo, že pokud nebudete zlí a za cenu nějakého toho „krveprolití“ nenastavíte nějaké mantinely, tak on Vám pokoj prostě nedá???
No, nejspíš nedošlo, většinou mám kolem sebe lidi, kteří chápou na první dobrou. S nikým jsem nikdy nepotřebovala prolévat krev, jen máloco mě vytočí.
@Anonymní píše:
No, nejspíš nedošlo, většinou mám kolem sebe lidi, kteří chápou na první dobrou. S nikým jsem nikdy nepotřebovala prolévat krev, jen máloco mě vytočí.
Všechno je jednou poprvé… budeš si muset ty hranice začít stavět ![]()
Tak se s ním bav o počasí. A ne o opravě auta nebo výběru matrace, potom se nemůžeš divit že to tak vypadá. Nemá v rodině někoho s Alzheimerem? Vypadá to na začátek nějaké demence.
Měla jsem kdysi v minulém století přítele, jeho otec tohle dělal furt. Dokonce si bez mého vědomí udělal klíče od naší garsonky a já jednou přišla z práce a on tam v trenkách měnil lustr, kterej jsme před měsícem namontovali.
No já byla na infarkt, prej si ON myslel, že tenhle lustr se nám hodí líp, na otázku, proč je skoro nahej s nechápavým výrazem odpověděl, že je horko
Protože to nebylo poprvé, kdy si takovou nehoraznost dovolil a k ženám se choval dost nestandardně, bylo mi to líto a s přítelem jsem se rozešla. Zůstali jsme celý život kamarádi, jeho otec mu takto zničil dvě manželství.
@krajta píše:
Tak se s ním bav o počasí. A ne o opravě auta nebo výběru matrace, potom se nemůžeš divit že to tak vypadá. Nemá v rodině někoho s Alzheimerem? Vypadá to na začátek nějaké demence.
Tak není úplně v lidských schopnostech si neustále dávat pozor na jazyk, vídáme se často. A ano, alzheimra má jeho matka, přítelova babička.
Tak tchána bohužel nepředěláš. Já bych ho zaměstnala a obrátila to na svoji stranu. Vymysli něco s přítelem. Může to být i blbost. Aby neměl čas po vás něco chtít. Musel jít študovat literaturu ne net. Třeba, že jste s přítelem něco slyšeli a hodně o tom přemýšleli, ale nemůžete dohledat,.. sami určitě víte co ho zajímá a v čem by se rád šťoural. Je to jako s malým dítětem, musíte ho zaměstnat, aby jste si udělali svoji práci.
Vypnou zvonění na telefonech. Nevěřím, že když je přítel po noční je povinen zvedat někomu telefon.
@Anonymní píše:
Bohužel přítel má takovou práci, kde musí být pořád dostupný, opravdu musí, nemůže si vypnout telefon. Možná vymyslíme nějaký náhradní jen na práci. Druhá věc, nechceme na tchána být hnusní a neslušní, ale když si nedá říct po dobrém
Tak mít na soukromé hovory jiný mobil a ten pracovní s jeho číslem blokovat. Hnusný je on, budí vás zbytečně, nemůže počkat. Kdyby měl zdravotní akutní problém, neřeknu. Ale on si chce jen povídat. To může i odpoledne, až se vyspíte. A chtěla bych vědět, co je to za práci, kde zaměstnavatel nutí po noční být dalších x hodin na příjmu.
Nemůžu si pomoct, ale rovnou jsi měla napsat, že se chceš jen vykecat, protože podle tvých odpovědí radu nehledáš. ![]()
@Anonymní píše:
Jak že se jmenovala ta nemoc?
Ty jo, to už mi přijde hodně krutý, byl by akorát smutný a začal otravovat přítelovu sestru.
A co? Ať má taky povyražení. Moje víc jak osmdesátiletá babi se hrozně divila, že s ní nechci vykecávat v práci ( i sestra, běhá po placu). Já jí to prostě párkrát nevzala. Ví, že neskáču po telefonu, jakmile zazvoní. NIKDY se nestalo, že by mi volala s něčím důležitým. Dokáže 40 minut tlachat o ničem, vracet se k věcem, o kterých jsme mluvily, když jsme se den před tím viděly. Když to zažíváš třeba 20 let, je to únavné. Proto jsem prostě nastolila pravidla a neberu telefony po 9. večer a před osmou ráno. A je mi fuk, kdo zrovna volá.
Já ještě zažila volání z budky a dopisy z tábora. Mobil jsem si koupila až jako pracující. A žili jsme taky. Prostě jsme se častěji navštívili a zbytek týdne o sobě prostě nevěděli.
@Anonymní píše:
Jak že se jmenovala ta nemoc?
Ty jo, to už mi přijde hodně krutý, byl by akorát smutný a začal otravovat přítelovu sestru.
Ona trpěla schizofrenií s agresivními stavy a
k tomu se přidala starecká demence. Bylo to s ní tak těžké, že na její pohřeb přišla jen nejužší rodina a nikdo tam nebrečel, protože pro všechny byla její smrt úleva. Je to smutné, ale je to tak. Ono když vám neustále někdo volá v nemožné časy, každou chvíli si ji musíte vyzvednout na policii nebo na psychiatrii (kde vždy odmítla léčbu a podepsala revers). ![]()
U takového člověka máte dvě možnosti, buď mu budete ustupovat a necháte si zničit život, nebo mu vymezíte pevné hranice a budete mít relativní klid. Samozřejmě že jsme babičce v rámci možností pomáhali, ale po té, co byla diagnostikována a odmítla se léčit tak jsme to z 90% vzdali, protože kdo si odmítá pomoci sám, tak si cizí pomoc nezaslouží.
@Anonymní píše:
No, nejspíš nedošlo, většinou mám kolem sebe lidi, kteří chápou na první dobrou. S nikým jsem nikdy nepotřebovala prolévat krev, jen máloco mě vytočí.
Bohužel, jsou takoví lidé, že dokud se s nima nepohádáš, tak to nepochopí…i tak to pak ještě zkoušejí. Tvůj tchán je typický příklad. Ta Indie a to další, cos popsala, to je jasný příznak. Zejména, když to není osamělostí, ale prostě osobností.
Radím pohádat se teď než vám rupnou nervy nebo si vypěstuješ prvotřídní alergii a somatické potíže při očekávání telefonátu nebo setkání.
Ideální způsob je dokola odmítat rady a pomoc slušně, ale pevně a nebrat si nic od něj osobně. Nesnažit se mu nic vysvětlovat, to mu jen dáte prostor pro další intervence. To ale každý nedá.
Jak že se jmenovala ta nemoc?
Ty jo, to už mi přijde hodně krutý, byl by akorát smutný a začal otravovat přítelovu sestru.