Ovdovělý otec vyměnil naši rodinu za rodinu své přítelkyně

Napsat příspěvek
Velikost písma:
168
2.12.17 13:01
@stock píše:
@čtenář dela to na me dojem, jakoby se Tví rodiče zhlédli v životním stylu/uceni nejake prapodivné sekty. Nebývá to tak, ze oba rodiče jdou spolecne tvrde po diteti tak, jako ti Tvoji po Tobě. Pokud by to tak bylo, nic s tim neudělás. A proc se zabývat nečím, co stejne nemůžeš ovlivnit.

To si nemyslím, oni to měli nějak striktně nalajnované. Když mi bylo 15 musela jsem třeba chodit spát se segrama v 20,30. Těch divných pravidel bylo opravdu hodně. Jak už jsem psala, možná ségry chlastají taky kvůli tomu, mě se rozpadaly vztahy a nechlastám možná jen kvůli tomu, že jsem od narození spíš optimista. Když mě máma ve 3 letech vyhodila s kufrem na chodník, protože jsem zlobila, věřila jsem, že se pro mě vrátí. Když mi přestala prát oblečení, protože jsem ve 2. třídě 2× za sebou přišla s pokecanou sukní, věřila jsem, že to musím vydržet, že to snad nebude delší, jak těch 14 dní, a se špinavým oblečením to prostě vydržím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
168
2.12.17 13:04

Jen k předchozímu příspěvku, abyste si nemysleli, že jsem levá. Neměli jsme teplou vodu ani pračku. Pralo se v prádelně v kotli, kde se musela voda nejprve ohřát. A ke sporáku jsme nesměli. Neměli jsme ani koupelnu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29868
2.12.17 13:08

A ještě dám příklad sice z trochu jiné oblasti. Ale nedávno jsme dělali zápis z jednoho jednání, které proběhlo. Když jsme v tom byli, tak nám to nepřišlo tak strašné, ale když jsme potom z toho četli zápis, tak v té písemné formě to takto sesumírované vůbec nebylo hezké čtení. Možná, že by Vám pomohlo se z toho vypsat, napsat si takový průřez životem, jak to cítíte, ty křivdy apod. A pak si to naráz přečíst. Asi by potom bylo snažší udělat ten krok a možná by Vám to pomohlo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
168
2.12.17 13:13
@marin píše:
A ještě dám příklad sice z trochu jiné oblasti. Ale nedávno jsme dělali zápis z jednoho jednání, které proběhlo. Když jsme v tom byli, tak nám to nepřišlo tak strašné, ale když jsme potom z toho četli zápis, tak v té písemné formě to takto sesumírované vůbec nebylo hezké čtení. Možná, že by Vám pomohlo se z toho vypsat, napsat si takový průřez životem, jak to cítíte, ty křivdy apod. A pak si to naráz přečíst. Asi by potom bylo snažší udělat ten krok a možná by Vám to pomohlo.

Asi máte pravdu, mě už stačilo jen to, co jsem sesumírovala tady. Já bych sem asi nikdy nenapsala, ale včera zase proběhlo několik telefonátů mezi mnou, mým otcem a nejmladší sestrou, kde se právě probíraly vánoce a také to, že si můj starší syn dovolil dědu pozvat s odůvodněním, že by mi to udělalo radost. Děda mu praštil s telefonem a poslal ho do háje, že si od něj nenechá nic diktovat a ségra mi udělala přednášku, že si ho mám vychovat, a 3/4 věcí, které jí otec řekl si vymyslel. U toho zvacího telefonátu jsem totiž byla.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14642
2.12.17 13:20
@čtenář píše:
To je v pohodě, já když teď na to koukám, jak to je na 2 stránkách všechno pohromadě, a to je jen špička ledovce, vypadá to fakt strašně. Ono v životě se to nějak dávkuje, je to sice blbý, ale pořád je tam ta jiskřička. Ale takhle pohromadě, ještě s vašimi reakcemi je to pekelný. Mám ještě otázku. Minulý rok před vánoci otci krvácel jícen, volal ať ho odvezu do nemocnice. Měla jsem na jazyku odpověď, ať ho odveze někdo z té jeho „nové“ rodiny. Ale nedokázala jsem to. Vy byste to dokázali? Nebo jak byste se vymluvili?

Já bych mu už dávno nebrala telefon, ale pokud by se přeci jenom dovolal, a šlo by mu o život, tak bych mu zavolala sanitku, jako každému jinému/cizímu/člověku. Ty vztahy jsou bohužel natolik pokřivené a patologické, v podstatě jsi byla týraná, že v zájmu tvojí rodiny by bylo opravdu nejlepší utnout s nimi veškerý kontakt, ať tvoje děti nepřevezmou ty pokřivené vzorce chování od nich. :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kobliha51
2.12.17 13:23
@čtenář píše:
Asi máte pravdu, mě už stačilo jen to, co jsem sesumírovala tady. Já bych sem asi nikdy nenapsala, ale včera zase proběhlo několik telefonátů mezi mnou, mým otcem a nejmladší sestrou, kde se právě probíraly vánoce a také to, že si můj starší syn dovolil dědu pozvat s odůvodněním, že by mi to udělalo radost. Děda mu praštil s telefonem a poslal ho do háje, že si od něj nenechá nic diktovat a ségra mi udělala přednášku, že si ho mám vychovat, a 3/4 věcí, které jí otec řekl si vymyslel. U toho zvacího telefonátu jsem totiž byla.

Proč!!! :zed: :zed: Proč je nenecháš být ať se zalknou svou hrubostí, neomaleností, vypočítavostí. Proč si o takové zacházení neustále říkáš? Proč? Ještě nemáš za celý život dost?

  • Citovat
  • Upravit
24857
2.12.17 13:33
@čtenář píše:
To si nemyslím, oni to měli nějak striktně nalajnované. Když mi bylo 15 musela jsem třeba chodit spát se segrama v 20,30. Těch divných pravidel bylo opravdu hodně. Jak už jsem psala, možná ségry chlastají taky kvůli tomu, mě se rozpadaly vztahy a nechlastám možná jen kvůli tomu, že jsem od narození spíš optimista. Když mě máma ve 3 letech vyhodila s kufrem na chodník, protože jsem zlobila, věřila jsem, že se pro mě vrátí. Když mi přestala prát oblečení, protože jsem ve 2. třídě 2× za sebou přišla s pokecanou sukní, věřila jsem, že to musím vydržet, že to snad nebude delší, jak těch 14 dní, a se špinavým oblečením to prostě vydržím.

Kde se vzalo, ze to meli tak striktne nalajnovany? Mas alespoň jednu dobrou vzpomínku na dětství?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
168
2.12.17 13:36
@Kobliha51 píše:
Proč!!! :zed: :zed: Proč je nenecháš být ať se zalknou svou hrubostí, neomaleností, vypočítavostí. Proč si o takové zacházení neustále říkáš? Proč? Ještě nemáš za celý život dost?
:cert: Protože jsem pitomá a v mnoha ohledech dost naivní. Chtěla jsem už je odstřihnout mockrát, ale nevěřila jsem si, že by to bylo správné rozhodnutí. Proto jsem sem taky napsala. vy to všechny vidíte zvenku.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
168
2.12.17 13:39
@stock píše:
Kde se vzalo, ze to meli tak striktne nalajnovany? Mas alespoň jednu dobrou vzpomínku na dětství?

To nevím, kde se to vzalo, ale možná to bylo tím, že máma byla ve znamení panny, přes to nejel vlak. Něco by se našlo, táta míval nějaké žertíky… třeba přinesl z práce z pryskyřice hovínko hodil ho do předsíně a vyptával se, která z nás to byla. pak samozřejmě po chvilce děsu z toho byla sranda.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29868
2.12.17 13:46
@čtenář píše: :cert: Protože jsem pitomá a v mnoha ohledech dost naivní. Chtěla jsem už je odstřihnout mockrát, ale nevěřila jsem si, že by to bylo správné rozhodnutí. Proto jsem sem taky napsala. vy to všechny vidíte zvenku.

Nejsi pitomá. Jen potřebuješ odbornou pomoc, protože jinak se točíš v kruhu. Takhle se chová mnoho lidí, kteří si projdou domácím násilím. Točí se potom v kruhu. A ty to máš z dětství od tvých nejlbližších a o to je to horší, že ani nemáš nikoho blízkého, který by ti mohl pomoci Chceš získat jejich lásku, protože si podvědomě myslíš, že je to tvoje chyba, že jinak by se přece k tobě takto nechovali.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
168
2.12.17 13:51

marin

Všem bych vám chtěla poděkovat za vaše názory. Musím teď jít balit věci na stěhování. Zase bych napsala, až budu mít chvilku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Klopotkova
2.12.17 13:57
@veria píše:
Paneboze a po tom všem se s nimi ještě stykas? Utnout veškerý kontakt, to je jediná rada. Nikdy je nepředěláš, nikdy.

Souhlas.

  • Citovat
  • Upravit
HSY
2.12.17 14:08

Je velká chyba plácat se ve vašem věku v událostech, které se staly před 40 lety. Vím, že je to těžké, ale vám pomůže jen omezit kontakt jak to jde. Vždyť oni vás nechtějí, to vy za nimi furt běháte, co od toho očekáváte? Že se otec z ničeho nic změní? To se nikdy nestane. Ani na jeho smrtelné posteli se nedočkáte uznání viny či omluvy. To tihle lidi neumí, nechtějí a chyby si nepřipouštějí. Už pro dobro vaší rodiny (tím myslím skutečnou rodinu), byste měla kontakt co nejvíc omezit. Nevolat, nenavštěvovat. Poslat poštou přání k narozeninám, Vánocům a tím to hasne. Uvědomujete si, že většinu svého života řešíte tuhle jednu věc? Najděte si kvalitního psychologa (ne psychiatra), který vám pomůže překlenout krizi a udržet distanc. Případně se zabavte nějakým koníčkem, začněte cestovat nebo cokoliv jiného. Vůbec nevíte, co za tím může být, třeba je ten člověk pouze prostý primitiv se sadistickými sklony, třeba vás matka počala s milencem…To nikdy nezjistíte, ale udržovat kontakt s tímto individuem vám nepřineslo a nepřinese nic dobrého.

  • Citovat
  • Upravit
3204
2.12.17 14:17

Vybrali si tě jako oběť svých komplexů. byla jsi otloukanek rodičů od mala a sestry toto chování převzaly. necekej že se změní a bude jim tě někdy líto. predstav si, že by byli cizí nebo ti tento příběh někdo vyprávěl, co by jsi mu poradila? kdyby jsi byla hrdá a sebevědomá, nikdy by jsi se sebou takhle nenechala orat.na tom musíš zapracovat…musíš mít natolik hrdosti, aby jsi se dokázala bránit takovému chování. ja bych takovéto lidi ignorovala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kobliha51
2.12.17 14:33
@čtenář píše: :cert: Protože jsem pitomá a v mnoha ohledech dost naivní. Chtěla jsem už je odstřihnout mockrát, ale nevěřila jsem si, že by to bylo správné rozhodnutí. Proto jsem sem taky napsala. vy to všechny vidíte zvenku.

V tolika letech, co ti je, už prostě nemáš nárok na naivitu a pitomost v tomto ohledu. To si řekni. Jsem dospělá ženská a rozhodla jsem se takhle. Což znamená, odpovědět na otázku slušně pokud možno jedním slovem a nenechat se vtáhnout do diskuse. nechceš otče na vánoce ke mě ackoliv já budu kolem tebe skákat a ty budeš jen ohrnovat nos? Nechoď. To si mysli a jemu zavolej a řekni mu, že mu přeješ hezké vánoce a už nic jiného neříkej. Budeš slušná a budeš mít klid. Úplně nikoho neodstřihuj, pokud ti nezabije někoho z rodiny. To pak ano. Ale se slušností nejdál dojdeš a to k soužití s příbuzenstvem, úplně stačí. Oni nebudou vědět nic o tobě, ty o nich a bude klid. Zkus to.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová