Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Detsa píše:
Napsat nějaké ze je bozska, sexy, nádherná je uz opravdu hodně velka lichotka, nedivím se, že to resis. To by nebylo příjemné nikomu.
Dělá to běžně, nebyla to nějaká scéna po hádce?
A taky mě zajímá, jestli takhle někdy polichotil teda tobě
Ano, lichotí mi často, to ano.
Bylo to soustavné a dlouhodobé lajkování v období, které jsem já pokládala za hezké. On..teď už vladtně… nevím…
Znechutil se mi. Tím vším se mi znechutil…:( Sama to nechápu ![]()
@Anonymní píše:
@Russet Láska. Na začátku obrovská zamilovanost a láska. Po všem už asi jen zvyk a „mít ráda“..
Ale jen z tvé strany. Ta láska. Závislost je to teď. Jsi mladá, najdeš si lepšího než fejsbůkového slintala.
@Russet píše:
Ale jen z tvé strany. Ta láska. Závislost je to teď. Jsi mladá, najdeš si lepšího než fejsbůkového slintala.
Upřímně… Jestli se rozejdem… Chci být hodně dlouho sama… Zklamal mou důvěru a teď už vím, že jsem se stále „nezahojila“…
Už nedokážu důvěřovat, radovat se ze vztahu, těšit se…
Byla chyba s ním zůstat. Slabost. Bohužel jsem slabá i nadále.
Sama říkáš, že začátky tak hezké nebyly a podvedl tě. Možná, narozdíl od tebe, nebral ten vztah tak vážně a uvědomil si, co pro něj znamenáš. Teď je podle tebe vše super, tak proč šťourat v minulosti a ničit to?
@Aduš8 píše:
Sama říkáš, že začátky tak hezké nebyly a podvedl tě. Možná, narozdíl od tebe, nebral ten vztah tak vážně a uvědomil si, co pro něj znamenáš. Teď je podle tebe vše super, tak proč šťourat v minulosti a ničit to?
Děkuju za reakci. A to všem.
Právěže není. Není to super. Už v sobě nemám důvěru a lásku. Stávám se zapšklou bábou, co se už nedokáže radovat.
V náš vztah jsem věřila, ale stavěla jsem na iluzi. A ta se těžko opouští..
Jsem na něj naštvaná, dávala jsem.mu všechno a on stejně…podváděl… A teď to objevené lichocení oživilo staré rány..
Pere se to ve mně. Mám ho ráda, záleží mi na něm. Ale bolí mě, že mi mohl tak ubližovat. To, že z jiné veřejně dělal bohyni je už jen posledni tečka.
Vědět to tehdy, rozešla bych se s ním okamžitě.
@Detsa děkuji ti za příspěvek a hlavně pochopení a názor.
Přesně jak jsi psal - na začátku to (asi, zjevně) nebral moc vážně. A já naopak velmi. O to víc to bolelo, o to víc jsem chtěla vztah zachránit.
Teď vidíme oba věci jinak. Partner dospěl a věřím, že už by mi neublížil. Jen mi ten incident oživil staré rány. Pořád si říkám, jak mohl být takový haj**. Ale je to minulý čas. Takže teď je na mně srovnat se s tím.
Prostě nemůžu být vždy ta nej. Dětinsky to bolí. Protože jsem věřila, že pro něj jsem… Ale to už bych pořád omývala to samé…
Pardon za překlepy. „Věřím, že mě miluju.“ je všeříkající.
Chtěla jsem napsat, věřim, že mě miluje. Skutečně to z něj teď cítím. Ale už mi to připadá jako nouze…