Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Super, vypadá to, že si svůj problém uvědomuje. Moc držím palce, aby jste nad tím zvítězili. ![]()
@Anonymní píše:
Ani nechtěl dát dcerce pusu,protože byl naštvanej,že kvůli ní půjdou některý krámy z baráku.Řekl,že má citový vztah k věcem,protožr ho nemůžou zranit.S psychiatrem souhlasí.Půjdeme oba,já potřebuju vědět,jak se mám k němu chovat.
Já taky věřím,že se to minimálně zasekne,nechá si bordelící pokojíček a jinde bude alespoň jakžtakž pořádek.
Není jediný v rodině …švagrová,která loni zemřela,taky všechno potřebovala,ale měla na to megastatek a doma pořádek.
Souhlasím s Lizbeth.Já tomu mýmu něco vyhodit,tak se cítí ukřivděně a je oheň na střeše a tichá domácnost a to mi za to nestojí.On se pak cítí dotčeně a říká,že ho nerespektuju a že se tu nemůže cítit jako doma,když mu zasahuju do jeho prostoru.Hlavně to nic neřeší.Taky citově lpí na věcech a je mu to líto vyhodit,páč se k tomu váže nějaká vzpomínka nebo historka.Já dokonce když si chci půjčit jeho noviny,musím si umýt ruce,abych mu je náhodou neumastila
Už jsem si zvykla.Mimochodem,teď se přehrabuje v novinách a dává si je do krabice,kterou zalepí izolepou a nadepíše a schová do sklepa ![]()
@Hodaka píše:
jsi skvělá ženazvládnete to, akorát se trošku bojím jeho reakce až přijde domů
to já taky…viděl uklizený auto,takže ví,že jsem se odvážila do toho hrábnout
Moc bych přála zadavatelce, aby problém doma eliminovali, protože už to by byl velkej úspěch, protože to hromadění věcí je opravdu psychická porucha. Známá ma manžela - sběratele věcí - dělal to už jeho otec, rodiče měli barák a ten byl tak zaskládanej, že už nešlo ani projít z pokoje do pokoje a na dvoře a zahradě měli dvoumetrový hromady a mezi nima jen uličku na projití. Nebyl to bordel, byly to všechno věci, které „je škoda“ vyhodit - co kdyby se náhodou ještě někdy hodily. Ani nechtějte vědět, co všechno to bylo. No a ten jejich syn je to samý a jsou spolu už 25 let a vůbec nic nepomohlo. Dokonce děcka měly namísto děcáku zaskládanej pokoj až po strop a to doslova a samy byly spolu v pidipokojíčku. S tínmto „postižením“ se buď partner smíří, nebo ne. Ten, co to dělá může bejt jakkoliv hodnej člověk, ale nemůže si prostě pomoct. Ona taky nenápadně vynášela a vyhazovala ale tak rychle byl uvolněnej prostor znovu zanesenej, že to nakonec vzdala.
@mahdalka píše:
Souhlasím s Lizbeth.Já tomu mýmu něco vyhodit,tak se cítí ukřivděně a je oheň na střeše a tichá domácnost a to mi za to nestojí.On se pak cítí dotčeně a říká,že ho nerespektuju a že se tu nemůže cítit jako doma,když mu zasahuju do jeho prostoru.Hlavně to nic neřeší.Taky citově lpí na věcech a je mu to líto vyhodit,páč se k tomu váže nějaká vzpomínka nebo historka.Já dokonce když si chci půjčit jeho noviny,musím si umýt ruce,abych mu je náhodou neumastilaUž jsem si zvykla.Mimochodem,teď se přehrabuje v novinách a dává si je do krabice,kterou zalepí izolepou a nadepíše a schová do sklepa
přesně stejný řeči,když nerespektuju jeho věci,tak ani jeho
@kočička Evička píše:
Moc bych přála zadavatelce, aby problém doma eliminovali, protože už to by byl velkej úspěch, protože to hromadění věcí je opravdu psychická porucha. Známá ma manžela - sběratele věcí - dělal to už jeho otec, rodiče měli barák a ten byl tak zaskládanej, že už nešlo ani projít z pokoje do pokoje a na dvoře a zahradě měli dvoumetrový hromady a mezi nima jen uličku na projití. Nebyl to bordel, byly to všechno věci, které „je škoda“ vyhodit - co kdyby se náhodou ještě někdy hodily. Ani nechtějte vědět, co všechno to bylo. No a ten jejich syn je to samý a jsou spolu už 25 let a vůbec nic nepomohlo. Dokonce děcka měly namísto děcáku zaskládanej pokoj až po strop a to doslova a samy byly spolu v pidipokojíčku. S tínmto „postižením“ se buď partner smíří, nebo ne. Ten, co to dělá může bejt jakkoliv hodnej člověk, ale nemůže si prostě pomoct. Ona taky nenápadně vynášela a vyhazovala ale tak rychle byl uvolněnej prostor znovu zanesenej, že to nakonec vzdala.
já jsem řekla,že chci,aby dcerka měla vztah k lidem a ne k věcem,proto nemůže vyrůst v bordelu
jestli si už uvědomuje, že něco s ním není v pořádku a je ochoten jít k psychiatrovi, tak to je velký úspěch
A je moc dobře, že půjdeš s ním, jednak to bude i pro tebe dobré, jednak on uvidí, že v tom není sám. Moc vám držím palce, ať se pohnete kupředu a ať se situace zlepší
![]()
A ktěm vyházeným věcem mu můžeš říct, že ti taky švagrová říkala o tom udání na sociálku a žes dostala strach, aby vám nesebrali malou a proto ses pustila do radikálního uklízení bez něj, kdyby náhodou přišli ![]()
@Anonymní píše:
já jsem řekla,že chci,aby dcerka měla vztah k lidem a ne k věcem,proto nemůže vyrůst v bordelu
moc ti držím palce, budeš to mít těžký, nechci sýčkovat, to fakt ne, ale vím, že některé tyto situace dojdou až k tomu, že rodinnej příslušník opustí domácnost, pokud nemá dost sil ne bojovat s tímto problémem, ale vydržet v případě, že to nejde ze strany toho, kdo takto funguje (s tím shromažďováním)přestat dělat ![]()
Holky, ale tohle je dost sobecké a manipulativní chování ne? Vy nerespektujete jeho věci a tím pádem ani jeho? Ale co naopak, vždyť oni nerespektují vaše přání a touhu, žít v normálním prostředí. Tohle by mělo být o kompromisu a ne o životě na skládce. Ať si teda skladuje, ale ne v bytě. Může si pronajmout garáž nebo sklep. V bytě se přece má cítit dobře celá rodina, ne jen jeden člen, který zmanipuluje ostatní.
Mahdalko, ty ses vrátila ke svému bývalému příteli?
@Anonymní píše:
Mahdalko,kolik je tvýmu chlapovi let ?
Bude mu 38 ![]()
@kočička Evička píše:
moc ti držím palce, budeš to mít těžký, nechci sýčkovat, to fakt ne, ale vím, že některé tyto situace dojdou až k tomu, že rodinnej příslušník opustí domácnost, pokud nemá dost sil ne bojovat s tímto problémem, ale vydržet v případě, že to nejde ze strany toho, kdo takto funguje (s tím shromažďováním)přestat dělat
Pokud odejdu,neuvidí dcerku vyrůstat,protože bych odešla dost daleko.Někdy je život hrozně složitý.
Holky já se vám divím. Takhle se obětovat a ještě si nechat nadávat, žít v bordelu. Já bych ho maximálně zavedla k psychiatrovi, po čase, pokud by se lepšil a já ho měla ráda, tak bych s ním klidně začala docházet na nějakou rodinou terapii a až bych měla takovou nějakou jistotu, že nemoc je pod kontrolou, byla bych ochotna s ním opět začít bydlet. Pokud by mě tedy do té doby neokouzlil nějaký krásný a čistotný princ. Ale takhle ? Vyhradit mu pokojíček na špínu, bát se něco vyhodit, ještě čekat jako na smilování, jestli se léčba bude dařit..No mí rodiče by mi tedy řekli, že pro to, abych žila s bláznem ve špíně mě nevychovali.
@dada12 píše:
Holky já se vám divím. Takhle se obětovat a ještě si nechat nadávat, žít v bordelu. Já bych ho maximálně zavedla k psychiatrovi, po čase, pokud by se lepšil a já ho měla ráda, tak bych s ním klidně začala docházet na nějakou rodinou terapii a až bych měla takovou nějakou jistotu, že nemoc je pod kontrolou, byla bych ochotna s ním opět začít bydlet. Pokud by mě tedy do té doby neokouzlil nějaký krásný a čistotný princ. Ale takhle ? Vyhradit mu pokojíček na špínu, bát se něco vyhodit, ještě čekat jako na smilování, jestli se léčba bude dařit..No mí rodiče by mi tedy řekli, že pro to, abych žila s bláznem ve špíně mě nevychovali.
No rodiče bohužel mají tendence vidět všechno černobíle. Představ si ale že by takhle hráblo tobě. Tohle se bohužel může stát každému. Větší nápor na psychiku a buď je člověk úzkostlivě čistotný nebo sbírá odpadky. Osud je k jejímu partnerovi docela krutý, nemá to vůbec jednoduché tak má nárok trochu magořit. Myslím si, že všechno dobře dopadne ale bude to pro oba ještě těžké. Hlavně zakladatelka nesmí polevit, takže přeju silné nervy.